mít ()
czasownik (1.1) mieć (1.2) → lubić
{| class="wikitable" |- !infinitiv !colspan=2|dělat |- !rowspan = 3 | přítomný čas |mám |máme |- |máš |máte |- |má |mají |- !rowspan = 3 | příčestí činné (minulé) |měl |měli |- |měla |měly |- |mělo |měla |- !rowspan = 3 | příčestí trpné
!rowspan = 4 | přechodník !přítomný !minulý |- |maje
|majíc f, n
|majíce pl
!rowspan = 3 | rozkazovací způsob
|mějme! |- |měj! |mějte!
(1.1) Mám doma kočku. → Mam w domu kota. (1.2) Mám tě rád. → Lubię cię.
(1.1) mít hlad → być głodnym • mít žízeň → być spragnionym
(1.1) vlastnit
mít čisté ruce • mít dlouhou chvíli • mít máslo na hlavě • mít něco v hlavě • mít něco v malíčku / mít něco v malíku • mít obě ruce levé • mít víc štěstí než rozumu • mít za ušima