Heretie (gruzínsky ჰერეთი, Hereti) byla historická provincie Kavkazské Albánie a později Gruzie. V letech 787 až 959 byla Heretie samostatným královstvím. Kolem roku 1020 bylo dosaženo spojení Heretie a Kachetie do jednoho království.
Heretie se rozkládala na hranicích dnešní Gruzie a Ázerbájdžánu. Zasahovala do jihovýchodní části dnešního regionu Kachetie a do části ázerbájdžánského regionu Saingilo.
Dějiny Heretie Oblast byla od starověku osídlena čtyřmi kavkazskými kmeny (Hersové, Sudžsové, Čilbsové a Lbinsové). Všem dohromady se říkalo Hers. Ve 3. století př. n. l. si je podmanila Kavkazská Albánie a během jejího úpadku v 5. století si území podrobila Kavkazská Iberie, která z Heretie udělala své další saeristavo. Všechny zdejší kmeny pak byly postupně asimilovány Gruzínci. Ti dali území název Hereti.
V letech 740–750 ovládl Heretii mocný rod Bagrationi, který ji získal jako odměnu za účast ve válce s Araby od kartlijského krále (erismtavari) Arčila. O 40 let později však kartlijský vládnoucí rod vymřel a Heretie se díky tomu značně rozšířila, až v roce 787 vyhlásila nezávislost (vzniklo heretské knížectví – samtavro) a hlavním městem se stalo Šeki. Knížectví sílilo a postupem času se mu dostávalo čím dál tím větší prestiže, což vyvrcholilo v roce 893 korunovací knížete Hamama na heretského krále. Vznik tohoto nového království ale probudilo jeho mocné sousedy. Vládce Kachetie Kvirike I. se spojil s abchazským králem Konstantinem III. a oba roku 915 vyhlásili heretskému králi Adarnasi II. Patrikiovi válku. Sice se jim Heretii povedlo rozbít, ale zanedlouho se Ardanasi II. Patrikiovi povedlo království znovu obsadit a obnovit. Během vlády Adarnasova syna Išchanika byla Heretie nucena uznat svrchovanost nového mocného souseda knížectví Deilam nad svým územím, ale v roce 950, když mezi vládci Deilamu Salaridové vypukly boje o moc, získal Išchanik nezávislost pro Heretii zpět. Za vlády Išchanika také Hereti opustili tzv. „monofyzitismus“ a nechali se pokřtít od Gruzínské ortodoxní a apoštolské církve.
Během vlády následujícího panovníka Jana Senekerima získala Heretie část území bývalé Kavkazské Albánie a gruzínský region Canarie. Po jeho smrti v roce 959 dynastie vymřela a království Heretie se dostala opět pod cizí nadvládu; území ovládl kachetský kníže Kvirike II. Ten v roce 976 rozdělil území mezi své dva syny Davida a Bagrata III. Jejich nástupcem se stal Kvirike III., který kolem roku 1020 dokončil spojení obou zemí (Heretie a Kachetie) do jednoho tzv. „Království Kachů a Ranů“. Během vlády krále sjednoceného Gruzínského království Davida IV. Budovatele na počátku 12. století se Heretie stala vévodstvím (saeristavo) a po rozpadu Gruzie v roce 1466 se stala Heretie opět součástí Kachetie. Od té doby se začal název Heretie pomalu vytrácet jak z oficiálních historických dokumentů, tak z běžného užívání.
Panovníci Sahil Ibn Sumbat (815–840) – první doložený vládce Adarnase I. (840–865) Hamam (865–893) Adarnase II. Patrikios (897–943) Išchanik (943–951) Jan Senekerim (951–959)
Související články Dějiny Gruzie Kachetie Saingilo Kavkazská Iberie Kavkazská Albánie
Externí odkazy
Reference T. Papuašvili – Problems of Heretian history; Tbilisi, 1970 T. Papuašvili – Kingdom of the Rans and Kakhs; Tbilisi, 1982
Kategorie:Historické provincie Gruzie Kategorie:Dějiny Ázerbájdžánu