Karel Hašler (31. října 1879 ZlíchovMatriční záznam o narození a křtu – 22. prosince 1941 Mauthausen) byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér, Rytíř české kultury in memoriam.
Ze života náhled|Hašlerův pomník na pražských Starých zámeckých schodech Narodil se na Zlíchově jako druhý potomek koláře Antonína Hašlera (* 1838) a jeho manželky Marie, rozené Hušpauerové (1844–1891).Policejní přihláška rodiny Vyučil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, brzy se ale vrátil do Prahy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.
Dne 21. března 1908 uzavřel v Praze na Staroměstské radnici civilní sňatek se Zdenkou Frimlovou (* 1877)Pobytová přihláška rodiny u pražského magistrátu, sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla. Brzy po svatbě se narodil první syn Karel (* 7. července 1908). Druhý syn Zdeněk Miloš Hašler (1909–1972) se stal filmovým hercem a režisérem.http://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/33225-gina-hasler.html V roce 1916 byl Karel Hašler z Národního divadla propuštěn pro nekázeň. Už před tím ale zpíval své písně v pražských restauracích a od roku 1910 ve vlastním kabaretu Lucerna. Během první světové války jezdil se svým dalším kabaretem Rokoko na turné po českých zemích. Po válce se vrátil ke kabaretu Lucerna (1918-23), pak byl režisérem ve Varieté (nynější Hudební divadlo v Karlíně), od roku 1929 opět v Rokoku. Po krátkém působení ve Vinohradském divadle se začal intenzivně věnovat práci pro film, často ve spolupráci se skladatelem Milošem Smatkem.
Ke svým písním psal texty i melodie, jejichž harmonizace, doprovody a jejich úpravy prováděli jiní, odborně vzdělaní hudebníci. V roce 1919 Hašler otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny.
Po roce 1938 měl Karel Hašler názorově velmi blízko k českým fašistůmStanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 196, a patřil mezi obdivovatele generála Radoly Gajdy.Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 98, Hašler byl českým vlastencem, ale také vášnivým stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky.Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 197, Po uzavření Mnichovské dohody se například nevybíravými slovy vyjadřoval o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům.
Za druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem a propuštěn. V dubnu a květnu 1941 působil jako herec a umělecký poradce při natáčení filmu Pantáta Bezoušek. Dne 2. září 1941 byl zatčen znovu přímo během natáčení filmu Městečko na dlani,Karel Hašler má v Praze konečně pomník – rozhlas.cz, 31. 10. 2009 kde pracoval jako umělecký poradce. Zatčen byl zřejmě na udání režiséra, což se ale nikdy s naprostou jistotou nepotvrdilo. Nejprve byl uvězněn na Pankráci a poté v Drážďanech. 17. října 1941 skončil v koncentračním táboře Mauthausen. V polovině listopadu ho v táboře zbil a zkopal opilý příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Zanedlouho se projevily první příznaky flegmóny. Dne 21. prosince byl Karel Hašler odveden na trestný blok, kde se musel svléci do naha a poté na něj byla puštěna ledová voda ze sprch. Na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice Karel Hašler 22. prosince 1941 zemřel.Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 103, Film Městečko na dlani měl premiéru devět měsíců po jeho smrti a měl u diváků velký úspěch.
Symbolický hrob Karla Hašlera je v rodinné hrobce na Hlubočepském hřbitově, kde je pohřbena jeho matka.
Bonbony Podle Karla Hašlera byly pojmenovány bonbony "Hašlerky".
Citát
Písně (výběr) Bílý kvíteček Čí je Praha? Naše! Dřímej, mé Ghetto Hoši od Zborova Já mám holku od Odkolků Kampak na nás, bolševíci? (1919) Legionáři jdou Náš tatíčku, Masaryku Naše zlatá republika Panna Augustina Pepička Pětatřicátníci Po starých zámeckých schodech Podskalák Princezna republika Sibiřská stráž Staré topoly Strahováček Svoboda je svoboda Ta naše písnička česká
Filmové autobiografie náhled|vlevo|Thomas Hasler u sochy svého otce od Stanislava Hanzíka Již jeho první zvukový film Písničkář (1932), ve kterém ztvárnil českého vlastence v posledním období rakousko-uherského mocnářství, byl částečně jeho autobiografií.Písničkář v České televizi
Jeho osudu se plně věnoval až pětidílný televizní seriál Pražský písničkář (1997) s Viktorem Preissem v hlavní roli. Scénář napsal znalec Hašlerova díla Gustav Oplustil, režíroval Ivo Paukert.Pražský písničkář v České televizi
V roce 2008 natočili čeští režiséři Marek Jícha a Josef Lustig dokument Písničkář, který nezemřel, jehož spoluautorem i postavou je Hašlerův nejmladší (třetí, nemanželský) syn Thomas, který se narodil pouhých pět týdnů před otcovým umučením v koncentračním táboře.Písničkář, který nezemřel Jak Thomas uvádí ve starším dokumentu ČT Příběhy slavných – Karel Hašler: Písničku si cestou notoval (2003), Karel Hašler se o jeho narození dozvěděl z dopisů jeho matky (v koncentračním táboře byla dovolena korespondence výhradně s osobním obsahem).Příběhy slavných – Karel Hašler : Písničku si cestou notoval – dokument ČT (2003), možnost on-line přehrání (informace zhruba od času 46:15) Thomas Hasler po válce (v 7 letech) odešel se svou matkou německého původu z Československa do Austrálie a později do USA, kde žije dodnes.Thomas Hasler, syn slavného českého písničkáře, ve filmu pátrá po svém otci
Eponymie Již za jeho života byly podle jeho oblíbených písniček „hašlerek“ pojmenovány tvrdé bylinkovo-mentolové bonbony (drops) hašlerky.
Jmenuje se po něm asteroid (37939) Hašler (1998 HA), objevený Lenkou Kotkovou.
Hašlerovy písničky dosud hraje staropražská kapela Hašlerka.
Při příležitosti 130. výročí jeho narození (31. října 2009) byl na Starých zámeckých schodech odhalen jeho pomník akademického sochaře Stanislava Hanzíka.Při odhalování pomníku Hašlerovi davy lidí ucpaly zámecké schody – České noviny, 31. 10. 2009
Dne 26. února 2016 jej v Divadle na Vinohradech ministr kultury ČR Daniel Herman ocenil za celoživotní přínos titulem "Rytíř české kultury".
Odkazy
Reference
Související články Hašlerky Ta naše písnička česká
Literatura BROŽ, Jaroslav; FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 1930–1945: Orbis, Praha, 1966, str. 12, 32, 43, 83, 85, 93, 95, 112, 138, 179, 182–3, 198, 216, foto 1, 52, 91, 211, 217–8, 232, 483, 486, 526 ČERNÝ, František: Hraje František Smolík: Melantrich, Praha, 1983, str. 215, 217, 258 Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 29, 149, 199–201, 211, 322, 416, 417. DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : Panton, 1968, 1. vydání DEYL, Rudolf st.: Písničkář Karel Hašler : nakl. XYZ, 2007, , 2. vydání FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. . S. 367–368.
KOVAŘÍKOVÁ, Blanka: Příběhy domů slavných, Praha, Nakladatelství Brána 2013, kapitola Nad Prahou tančily hvězdičky (str. 258-261) KVAPIL, Jaroslav. O čem vím: Orbis, Praha, 1932, str. 503 MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem: Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 15, 97–104, 113, 168, 174, 192–3, 195–8, 230–2, 267–270, 273, MOTL, Stanislav. Prokletí Lídy Baarové: Rybka Publishers, Praha, 2002, str. 156–7,
Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 77–78.
TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila: Ametyst, Praha, 1998, str. 40, 61, 95–6, 112, 117, 126, TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář: nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 142–3, 169, 175, TUŠEK, Karel. Karel Hašler – Já mám holku od Odkolků: ZERAS, Praha, 1992, VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?: Primus, Praha, 1993, str. 155, 166, 189, VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 196–197. Postavy brněnského jeviště I, Státní divadlo Brno. 1979-84, s. 77-78. JANOTA, Dalibor: Česká a světová opereta, Praha 2020, s. 205-210. SOBOTKA, Mojmír: Poznámky ke knize Dalibora Janoty Česká a světová opereta, rukopis v knihovně Divadelního ústavu, s. 18-20, online https://www.musica.cz/mojmir-sobotka/.
Externí odkazy
Karel Hašler v souborném katalogu Akademie věd ČR Karel Hašler v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století (s bohatou fotodokumentací)
Zuzana Ptáčková: Čí jsou „hašlerky“? Naše! – Týdeník Televize, 2004/43 Karel Hašler: Hezká vzpomínka (video) Životopis Novinové články Osudy Rudolfa Frimla a Hašlerových synů
(manželka Jarmila Frimlová, * 1877, svatba 21. 3. 1908 na Staroměstské radnici, oba bez vyznání) Karel Hašler (Cyklus České televize Příběhy slavných) – video on-line v archivu ČT Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Hašler, Karel *1879 Policejní přihláška rodiny
Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Čeští skladatelé filmové hudby Kategorie:Čeští skladatelé operet Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Čeští filmoví herci Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Herci Národního divadla Brno Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští divadelní ředitelé Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Čeští filmoví režiséři Kategorie:Čeští textaři a libretisté Kategorie:Čeští scenáristé Kategorie:Čeští zpěváci Kategorie:Zpěváci populární hudby Kategorie:Čeští kytaristé Kategorie:Nositelé titulu Rytíř české kultury Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích Kategorie:Oběti druhé světové války Kategorie:Vězni koncentračního tábora Mauthausen Kategorie:Narození 31. října Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Narození na Zlíchově Kategorie:Úmrtí 22. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1941 Kategorie:Úmrtí v koncentračním táboře Mauthausen Kategorie:Muži