náhled|Rodný dům v Příbrami náhled|Pamětní deska v Příbrami náhled|Jan Drda, reliéf na pamětní desce na Jiráskově náměstí v Praze (autor Miroslav Pangrác) náhled|Hrob Jana Drdy v Dobříši Jan Drda (4. dubna 1915 Příbram – 28. listopadu 1970 Dobříš) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny Klementa Gottwalda (1949, 1953) a zasloužilý umělec (1965).Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo „Jan Drda" je na str. 182.]
Život
Mládí a studia Narodil se v Příbrami jako syn kamnářského pomocníka Josefa Drdy a švadleny Antonie, roz. Filipové. Matka zemřela, když bylo Janovi šest let. Otec se po rozpadu svého druhého manželství dal na pití a od dětí odešel. Jana a jeho sestru Marii pak vychovával dědeček. Měl se vyučit klempířem, ale jeho babička prosadila, aby studoval na klasickém gymnáziu v Příbrami, kde roku 1934 maturoval a začal studovat filologii na pražské Karlově univerzitě, studia nedokončil.
Počátky literární dráhy Od mládí psal povídky i hry pro ochotnické divadlo, už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v 25 letech. V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi.
Literární a politická činnost po roce 1945 Po osvobození pokračoval ve Svobodných novinách (viz Lidové noviny) a později v deníku Práce. Dne 26. února 1948 se do Svobodných novin vrátil a po odstranění Ferdinanda Peroutky se stal jejich šéfredaktorem. Byl totiž ve vedení akčního výboru Národní fronty Syndikátu českých spisovatelů, kde se aktivně podílel na personálních čistkách v řadách spisovatelů a publicistů. Za zmínku stojí fakt, že jen do začátku března 1948 bylo tímto akčním výborem odstraněno přes třicet spisovatelů. Již v roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa, ale inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a už tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. Poté zastával významné kulturní i politické funkce a byl za ně novým režimem odměňován.
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Praha. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 a v parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do roku 1960.
Předseda Svazu československých spisovatelů V letech 1949 až 1956 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. Společně s Václavem Řezáčem se trvale podílel na vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů, u některých z nich má podíl i na jejich odsouzení a věznění. Drda a Řezáč nevybíravě postupovali zejména proti katolicky orientovaným a ke katolicismu inklinujícím autorům, jako byli Jakub Deml, Jan Zahradníček, Václav Renč nebo Bohuslav Reynek. Dvojice Drda a Řezáč si v této době vysloužila posměšnou přezdívku „Drzáč“.
V červnu 1950, ve dne vynesení rozsudku nad skupinou Milady Horákové, vyšel v Rudém právu Drdův článek, v němž spisovatel vylíčil Horákovou jako „»ženu«, jež ztratila poslední zbytky lidské podoby“ a všechny obžalované označil za „nejodpornější zrádce národa a vlastizrádce“ nebo za „spřeženectvo vlastizrádců, rozvratníků a špiónů“, jejichž „spiknutí bylo rozbito“. Ačkoliv se od Drdy (jakožto významného představitele kulturní obce) očekávalo, že bude veřejně schvalovat oficiální politiku KSČ, nemuselo se z jeho strany jednat jen o čistě vykalkulované gesto. Václav Černý ve svých Pamětech vzpomíná, že předseda SČSS „v komunismus dlouho, ač primitivně věřil“.
Významná byla i Drdova spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který v roce 1968 sám založil.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy Postavil se proti invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Dne 25. srpna 1968 v Rudém právu vyšel v souvislosti s příchodem sovětských vojáků Drdův článek s názvem „Nezkřivte jim ani vlas, nedejte jim ani kapku vody“. Řada lidí se tímto poselstvím řídila a okupantům, kteří měli problémy se zásobováním, odmítala vodu dávat.
Závěr života Zemřel na infarkt za volantem svého auta na křižovatce v Dobříši a je pohřben na místním hřbitově. Jeho pohřbu se zúčastnilo asi dva tisíce lidí.Dobří(š) v poznání, str. 71
Ocenění a připomínky V roce 1955 obdržel Řád republiky.Malá československá encyklopedie. Svazek 2., D–CH. 1. vyd. Praha: Academia, 1985, 969 s. [Heslo „Jan Drda" je na str. 182.]
28. listopadu 2020 byla na jeho rodném domě v Příbrami v Žižkově ulici odhalena pamětní deska.
Rodina Oženil se již za druhé světové války, s manželkou vychoval čtyři děti: nejstarší syn Petr Drda (* 1944) vystudoval archeologii a je významným specialistou na keltskou a laténskou kulturu. Starší dcera vystudovala lékařství. Mladší syn Jakub (* 1951) studoval žurnalistiku a stal se publicistou a redaktorem. Nejmladší dcera Světlana (* 1953) vystudovala češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě UK. V rodinné tradici písemnictví pokračuje vnuk Adam Drda.
Dílo
Próza Městečko na dlani, 1940 – Život na malém městě Rukapáň (ve skutečnosti autorově rodné Příbrami) a osudy jejích obyvatel. Hlavními postavami jsou starosta František Buzek, horník Matěj Řezáč a milenci Václav a Ančka. Příběh, plný laskavého humoru, končí tragicky s vypuknutím první světové války. Živá voda, 1942 – Psychologický román o rozumovém a citovém zrání mladého člověka. Sleduje cestu nadaného vesnického chlapce, který se snaží najít smysl života prostřednictvím umění, konkrétně sochařství. Autor, využívající autobiografické prvky, zobrazuje dramatický vývoj hrdiny, jenž čelí těžkostem a utrpení, ale nakonec nachází vyjádření svého talentu a novou životní sílu v tvůrčí činnosti. Putování Petra Sedmilháře, 1943 – román, příběh nemanželského chlapce, nyní sirotka a tuláka, který hledá svého neznámého otce a vymýšlí si o něm fantastické příběhy Svět viděný zpomaloučka, 1943 – knižní vydání výboru z jeho tvorby pro Lidové noviny Listy z Norimberka, 1946 – kniha fejetonů, tématem Norimberský proces Němá barikáda, 1946 – Soubor jedenácti povídek, které zachycují boj českého národa proti fašismu během druhé světové války. Příběhy se zaměřují na různé etapy odporu, od prvních projevů veřejného nesouhlasu v roce 1939 přes hromadné popravy a události po atentátu na Heydricha, až k osvobození v roce 1945. Spojujícím motivem je rostoucí jednota lidí v jejich nenápadném hrdinství, které tvoří třetí frontu a přispívá k porážce okupantů. Kuřák dýmky, 1948 Dětství soudruha Stalina, 1953 – Životopisná črta o raných letech Josefa Stalina. Popisuje jeho dětství v rodném Gori, studium na církevní škole, jeho vynikající nadání a zájem o pokrokovou literaturu. Důležitým momentem v jeho formování je šokující událost z roku 1892, kdy byl svědkem popravy tří gruzínských horalů. Kniha končí obdobím, kdy Stalin, jako 16letý, poprvé vystupuje na veřejnosti s revolučními verši pod pseudonymem Soselo. Krásná Tortiza, 1952 – sbírka povídek (Státní cena za rok 1953Seznam laureátů literárních cen na webu Ústavu pro českou literaturu AV ČR – dostupné online) Jednou v máji, 1958 – Román o obraně Trojského mostu v květnu 1945, zaměřuje se na hrdinný boj obránců, mezi nimiž vynikají postavy proletářského chlapce Pepíka Hoška a polské partyzánky Haliny. České pohádky, 1959 – 12 lidových pohádek s ilustracemi Josefa Lady Posvícení v Tramtárii, 1972 – 3 pohádky (Posvícení v Tramtárii, Sláva a pád Matesa Přespolňáka a O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála); poslední autorovo dílo, formou navazuje na Hrátky s čertem; většinou motiv neschopného starého krále a rozumnějšího nástupce České lidové hádanky v podání Jana Drdy: pro čtenáře od 6 let, 1984 Nedaleko Rukapáně, 1989 – posmrtně vydaný výběr z autorových povídek Milostenky nemilostivé, 1995 – sbírka soudniček z let 1939–40
Dramatická tvorba Magdalenka, 1941 – jednoaktová komedie Jakož i my odpouštíme, 1941 – hra o třech jednáních Romance o Oldřichu a Boženě, 1953 – Romance, která spojuje milostný příběh mezi kombajnérem Oldřichem a svazačkou Boženou s humanistickým motivem. Vypráví o lidech, kteří se společně snaží dosáhnout lepšího a radostnějšího života pro všechny. Hrátky s čertem, 1946 – jinotajná báchorka, komedie o 10 obrazech, zfilmována a zpracována jako opera i loutková hra, premiéra ve Stavovském divadle Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert, 1960 – Pohádková komedie o čertu, který se stane člověkem a začne mít rád prosté obyvatele vesnice. S jejich pomocí odhalí falešného faráře, který je ve skutečnosti arciďábel a pokouší se je svést k hříchu. Jsou živí, zpívají, 1961 – Příběh se zaměřuje na Pražské květnové povstání, ale klade důraz na vnitřní proměny a duševní vývoj hrdinů různých společenských vrstev. Zobrazuje jejich růst a odhalování pravé podstaty, kterou si vynucuje revoluční dění v průběhu těchto památných dní.
Reportáže Horká půda, 1955 – Soubor reportáží z autorovy cesty po Chile a Brazílii, které zachycují nejen krásy jihoamerické přírody, ale i tvrdou sociální realitu těchto zemí. Autor, formou vtipného a bystrého líčení, vytváří realistický obraz života místních obyvatel, jejich strádání i odhodlání bojovat za svá práva. Zmiňuje setkání s významnými osobnostmi, jako je Pablo Neruda, a věnuje se i místnímu folkloru a kultuře.
Filmové scénáře a náměty Druhá směna, 1940 – námět Městečko na dlani, 1942 – námět. Nezfilmováno v Příbrami, ale v Ronově nad Doubravou. Liebe, Leidenschaft und Leid (česky: Láska, vášeň a utrpení), 1943 – námět Děvčica z Beskyd, 1944 – scénář Znamení kotvy, 1947 – námět a scénář Němá barikáda, 1949 – námět a scénář (Drdovi udělena v roce 1949 Státní cena za námět) Hrátky s čertem, 1956 – námět a scénář Dařbuján a Pandrhola, 1959 – námět a scénář Vyšší princip, 1960 – námět a scénář Zlaté kapradí, 1963 – námět O princezně Jasněnce a létajícím ševci, 1987 – námět Nejkrásnější hádanka, 2008 – námět
Rozhlasové adaptace
1956 Vyšší princip, dramatizace Jaroslav Pour, režie Miloslav Disman. Hráli: Přemysl Pražský, Josef Roubalík, Antonín Hardt, Dalimil Klapka, Miloš Nedbal, Karel Houska, Josef Chvalina, Vladimír Hlavatý, Antonín Zíb, Josef Červinka, Bohuš Rendl, Karel Augusta, Pavel Bártl, Stanislav Junek a Martin Prášek. 1993 O princezně Jasněnce a ševci, který létal, na motivy pohádky Jana Drdy napsal František Pavlíček, hudba Petr Skoumal, dramaturgie Eva Košlerová, režie Maria Křepelková. Hráli: Magdalena Reifová, Jan Šťastný, Vladimír Brabec, Vladimír Dlouhý, Věra Galatíková, Ladislav Trojan, Petr Štěpánek, Sylva Turbová a Eduard Cupák. Český rozhlas
Odkazy
Reference
Literatura Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 118, 186–7, 216, 225
Josef Fryš: Dvanáct osudů dvou staletí, 272 stran, Příbram 2006 Spolu s jedenácti dalšími osobnostmi poprvé zpracované životní osudy Jana Drdy, doplněno fotografiemi
Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 215,
Externí odkazy
Životopis Jana Drdy
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda Kategorie:Nositelé Řádu republiky Kategorie:Signatáři Kupředu, zpátky ni krok! Kategorie:Českoslovenští politici české národnosti Kategorie:Poslanci československého Národního shromáždění Kategorie:Čeští spisovatelé knížek pro děti Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Lidé Lidových novin Kategorie:Čeští političtí spisovatelé Kategorie:Fejetonisté Kategorie:Čeští romanopisci