náhled|První fotografie vytištěná polotónovou technikou, Daily Graphic, 2. prosince 1873 Novinářská fotografie, zpravodajská fotografie, fotožurnalismus, žurnalistická fotografie nebo reportážní fotografie ( = přinésti zprávu) je součástí žurnalistiky, která připravuje a vytváří snímky pro doplnění zpráv nebo článků. Novináři, kteří jsou zapojeni do tohoto oboru, jsou obvykle známi jako reportéři, fotožurnalisté nebo grafici a mají významný vztah k výtvarné fotografii. Vývoj zpravodajské fotografie lze vysledovat již od samého počátku vynálezu fotografie. První fotografie „vytištěná polotónovou technikou“ byla fotografie newyorské budovy Steinway Hall publikovaná v novinách Daily Graphic dne 2. prosince 1873. Touto událostí byly položeny základy novinářské fotografie.
Rozvoj fotožurnalismu probíhal zejména v dobách politických konfliktů nebo vojenských střetů v různých zemích. Novinářští fotografové zaznamenávali historii událostí za španělské občanské války, španělsko-americké války, války ve Vietnamu a obou světových válkách a při mnoha jiných vojenských událostech. Takzvaný zlatý věk fotožurnalismu (1930–1950) se ne náhodou překrývá s druhou světovou válkou, během níž byl zaznamenán pozoruhodný technologický pokrok válečné fotografie.
S rozvojem tiskařských technik, jako byl vynález hlubotisku, ofsetu, dosáhl fotožurnalismus nejlepší úrovně kvality v tištěných publikacích. Příchod nových technologií, jako byl internet, zahájil novou éru v oblasti zpravodajství na celosvětové úrovni, označované jako digitální žurnalistika. Významné události, které otevřely dvacáté první století, jako útoky z 11. září 2001, invaze do Iráku v roce 2003 a tsunami v Indickém oceánu v roce 2004, pomohly mimo jiné vzniknout značnému množství vizuálních informací. Často také díky novým, moderním a dostupným technologiím v rukou i naprostých amatérů, což vedlo některé pozorovatele k tomu, že začali hovořit o „krizi žurnalistiky“. Jiní to naopak označovali za začátek nové éry v poskytování informací.
Úvod náhled|upright 0.7|Reportážní snímek ze showbyznysu: švýcarská zpěvačka Francine Jordi (koncertní fotografie).
Fotožurnalismus je formou žurnalistiky, která pořizuje, edituje a prezentuje informační materiál ve zpravodajství médií včetně fotografií, digitálních a zvukových dat. Zahrnuje taková pravidla, aby obraz, který je spojen se zveřejňovanou událostí, mohl být použit pro účely žurnalistiky.
Novinářská fotografie je vedle dokumentární reportážní fotografie součástí informativní fotografie. K informativní složce se může přidat ještě složka emotivní a estetická. Od výtvarné fotografie se žurnalistická liší v zobrazení reality, neboť má diváka především informovat, případně vhodně doplňovat novinový článek. Například žurnalistické fotografii ze sociálního prostředí se věnují fotografové se silným sociálním cítěním. Jejich snímky by měly motivovat jedince a instituce k nápravě zobrazených nedostatků a křivd. náhled|vlevo|upright 1.5|Daguerrotypie San Francisca od neznámého autora, fotografováno před 22. červnem 1851 Fotožurnalismus se může svým účelem použití odlišovat od dalších fotografických žánrů, jako je například fotografie přírody, dokumentární fotografie nebo portrétní fotografie, ale může s nimi také splývat, například s ohledem na text, ke kterému je fotografie přiložena. Zahrnuje širokou škálu oblastí zájmu: válečnou fotografii, sportovní fotografii, zpravodajství ze showbyznysu, politiky, zpravodajství o sociálních problémech a o všem, kde je možné vytvářet ke slovní informaci obraz. Podobně sem patří dokumentace rozhovoru a reportážní a dokumentární fotografie ve všech podobách. Může se dále dělit na fotografický příběh, fotopovídku, reportáž, fotografickou esej, fotografický portrét nebo fotografický sloupek.
Novinářská fotografie by měla splňovat několik zásad. Předně má dodržet všechny požadavky na novinářskou etiku, pokud jde o přesnost, pravdivost a objektivitu. Obrazová informace by měla vykazovat aktuálnost tím, že má spojitost s nedávno zveřejněnou událostí. Zobrazená situace by měla být objektivní a korektní, informace by měla odrážet skutečnost, měla by být spolehlivá, přesná a fakta oddělena od subjektivního pohledu nebo osobního zaujetí autora. Měla by být zachována neutralita ve vztahu ke zpravodajství, přesnost, relevance i úplnost. Obrázky mohou být doplněny souvisejícími zprávami, které jejich význam doplňují nebo vysvětlují. Obrázek by rovněž měl splňovat estetické požadavky na světlo, ořez, věcné vztahy prvků a perspektivu. Základní prvky fotografie v tisku se přizpůsobují účelu použití v dokumentu, zpravodajství nebo ilustraci.
Historie
Počátky náhled|upright 1.2|Timothy H. O'Sullivan: Sklizeň smrti: mrtví vojáci po bitvě u Gettysburgu 5.–6. června 1863 Historie novinářské fotografie sahá do období let 1880–1897, kdy byly poprvé zveřejněny novinové články s fotografiemi. Na přelomu 19. a 20. století umožnil rozvoj fotografické momentky rozšíření příručních fotoaparátů, umožňujících fotografovat bez stativu. Významné události se však fotografovaly již od vynálezu daguerrotypie roku 1839. Tiskařský lis však byl schopen produkovat ilustrace v tištěné podobě až teprve po vynálezu grafické techniky rytiny, a teprve pak umožnil publikovat jednodušeji ve větší míře i fotografie. Tyto reprodukce se nejprve podobaly primitivním daguerrotypiím. Do té doby se snímky nejčastěji překreslovaly a prezentovaly ve formě xylografií.
náhled|vlevo|Roger Fenton a jeho fotografická dodávka v Krymské válce V roce 1842 Hermann Biow a Carl Ferdinand Stelzner fotografovali velký požár Hamburku a jeho následky na cyklu daguerrrotypií, který je patrně prvním souborem „reportážních“ snímků určité události na světě. V roce 1850 Alois Löcherer v Mnichově se svým aparátem referoval o tvorbě a triumfálním vztyčení monumentální sochy Bavarie.
Zvlášť podrobně se dokumentovaly zejména Světové výstavy, kde se fotografové soustředili zejména na dokumentaci pavilonů a významné hosty. První výstavní akcí významnou pro fotografii se stala první Světová výstava, konaná v Londýně roku 1851, kde byly zároveň poprvé představeny stereofotografie. Druhou byla Světová výstava v Paříži roku 1855.
První systematicky fotografovanou válečnou událostí, o které byla veřejnost informována prostřednictvím zpráv posílaných telegrafem, byla Krymská válka v letech 1853–1856. Nejvlivnějším reportérem byl zřejmě William Howard Russell z The Times, který si jako první novinář vysloužil označení „válečný zpravodaj“. Jedním z prvních zpravodajů byl Sedmihradský Němec Carol Szathmari, dalšími pak britští reportéři William Simpson z Illustrated London Sport, Roger Fenton, James Robertson a Felice Beato. Jejich obrázky byly tehdy v novinách otiskovány jako rytiny, protože tisk polotónových fotografií byl drahý. Díky jejich zprávám v britském tisku se rozšířila povědomost o všeobecné nekompetentnosti politického vedení války. Na konci ledna roku 1855 britská vláda v čele s hrabětem Georgem Hamilton-Gordonem padla. Významným dokumentaristou událostí ve Francii byl Claude-Marie Ferrier, který v roce 1856 pořídil záběry povodně na Loiře a jako fotograf doprovázel císaře Napoleona III. v době jeho tažení do Itálie v roce 1859. V dánsko-pruské válce v roce 1864 fotografovali Christian Friedrich Brandt a Charles Junod, kteří většinu snímků pořídili na stereo formát. V německo-francouzském konfliktu v letech od roku 1870 do roku 1871 fotografovali většinou zcela neznámí fotografové (až na Carla Friedricha Myliuse z Frankfurtu). náhled|vpravo|Jacob Augustus Riis, „Městští bandité“, klasická novinářská fotografie kolem 1890 Zprávy z americké občanské války (1861–1865) dodával fotograf Mathew Brady, který si uvědomil historický význam války „Severu proti jihu“ pro budoucí generace a další osud země. Protože chtěl zachycovat průběh války na více bojištích, vytvořil ze svých asistentů několik týmů, které cestovaly s pojízdnými laboratořemi na různých frontách. Mathew Brady zaměstnával celou řadu fotografů, kromě jiných také Jamese Gardnera, Williama Pywella nebo George N. Barnarda. Bradyho významným týmovým spolupracovníkem byl Alexandr Gardner, který se roku 1863 osamostatnil.
Gardner fotografoval většinou krátce po skončení bitev. Nevyhýbal se ani detailním pohledům na mrtvé. Později se však ukázalo, že nejméně jedna Gardnerova fotografie je zmanipulovaná. V roce 1961 Frederic Ray z magazínu Civil War Times srovnával několik Gardnerových fotografií, na kterých byli dva mrtví konfederační ostřelovači a zjistil, že stejný padlý byl fotografován o několik metrů dál na jiném místě. Zdá se, že Gardner nebyl s kompozicí spokojen, a nechal těla různě zpřeházet. Vytvářel tak vlastní verzi reality. Rayovu analýzu ještě rozšířil v roce 1975 William Frassanito. Velmi známé jsou Gardnerovy reportážní snímky z pohřbu Abrahama Lincolna a seriál z popravy atentátníků. Patrně poprvé v dějinách fotografie bylo v jeho reportáži využito dramatického účinku střídání celkových záběrů a detailů v delším časovém úseku, neboť Gardner zachytil nejen průběh popravy, ale i tváře atentátníků. náhled|upright 1.4|vlevo|Rudolf Bruner-Dvořák: Císař František Josef I. na Jubilejní výstavě v roce 1891 Dalším fotografem Bradyho týmu, který kromě informativnosti dbal také na kompozici, byl Timothy H. O'Sullivan. Nekonvenčně využíval pohybové neostrosti tam, kde mohl zvýraznit dramatičnost situace. O'Sullivan počátkem června 1863 pořídil známý snímek Sklizeň smrti, na kterém leží mrtví vojáci po bitvě u Gettysburgu v Pensylvánii.
Jednou z prvních významných událostí ve Francii dokumentovanou fotografy byla Pařížská komuna v roce 1871.Chrystel Jubien, "Braquehais Reporter, Musée d'art et d'histoire de Saint-Denis website. Navštíveno: 16. února 2012. "However, Braquehais contributed to the birth of photojournalism through his original productions, which consisted of almost 140 plates of the Commune". Z významných fotografů se na dokumentaci podílel například André-Adolphe-Eugène Disdéri nebo Bruno Braquehais. Zatímco se mnoho z těchto fotografů zaměřilo na trosky a destrukce v důsledku pádu Komuny, Braquehais se zaměřil na fotografování účastníků a událostí, nejvíce však na stržení Vendômského sloupu.Frédérique Taubenhaus, John Hannavy (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography, Vol. 1 (Routledge, 2007), str. 201–202. Braquehais publikoval 109 svých fotografií v knížce Paříž během Komuny. Po pádu Komuny vládní úřady použily jeho fotografie k vypátrání a zatčení příznivců Komuny.Mary Warner Marien, Photography: A Cultural History (London: Laurence King Publishing, 2001), str. 115.
V Londýně spolupracovali při výrobě měsíčníku Street Life in London v letech 1876–1877 novinář Adolphe Smith a fotograf John Thomson. Jejich projekt dokumentoval textem a fotografiemi životy lidí z ulice Londýna a jednalo se o průkopnické využití sociální dokumentární fotografie ve fotožurnalistice. Série fotografií byla později vydávána v knižní formě v roce 1878 pod stejným názvem a je považována za klíčové dílo v historii dokumentární fotografie. Thomson je označován jako inovátor kombinace fotografie a tištěného slova.
Historie