Whakaari (maorsky Te Puia o Whakaari – Dramatická sopka, – Bílý ostrov) je název aktivní sopky a stejnojmenného ostrova, nacházejícího se asi 48 km od východního pobřeží Severního ostrova Nového Zélandu v zálivu Hojnosti (Bay of Plenty). Rozkládá se na ploše 325 hektarů a jedná se o vrchol podmořské sopky.
Do širšího povědomí se dostala na konci roku 2019, kdy nečekaná freatická erupce zabila 22 turistů.https://www.1news.co.nz/2020/11/26/german-man-dies-following-whakaariwhite-island-eruption-bringing-death-toll-to-22/
Etymologie Název White Island pochází od Jamese Cooka, který jej při jeho objevení 1. října 1769 takto pojmenoval – ostrov byl totiž zahalen v oblaku bílých par.
Maorský název Whakaari v překladu znamená „dramatická“. Celé jméno ostrova je Te Puia o Whakaari, což znamená „dramatická sopka“.
Mytologie Některé maorské mýty a legendy se o Whakaari zmiňují, když tohunga jménem Ngātoro-i-rangi zdolával vulkán Tongariro na Severním ostrově. V jednom z příběhu zoufale žádal své předky, aby mu poskytli teplo. A hned nato mu byl oheň skutečně seslán. Jeho původ byl z ostrova Whakaari. Jiné verze legendy si jsou podobné, ale liší jen v tom, kdo ho ohněm obdaroval. V jedné jsou to bohové, v další zase jeho sestry.
Tématem jiných mýtů je původ samotného sopečného ostrova. Jeden hovoří, že povstal z hlubin poté, co se bůh Maui poprvé dotkl ohně. Byl tak silně mučen bolestí, že se musel ponořit pod vodu, aby ji zmírnil. A právě na tomto místě vznikl Whakaari. Druhý popisuje White Island a nedaleký ostrov Moutohora jako dva vrcholy na Severním ostrově. Vzájemně na sebe žárlily, a proto se společně vrhly k oceánu. Svojí cestou za sebou zanechaly stopy v podobě údolí Whakatane a Tauranga (nebo Te Waimana). Whakaari byl ale rychlejší, tudíž se dostal na lepší místo a stojí tam dodnes.
Popis
Tektonika 260px|náhled|Nový Zéland leží na rozhraní dvou, respektive tří tektonických desek. Nový Zéland leží v tzv. Pacifickém ohnivém kruhu, zlomové linii vícero tektonických desek, obklopující téměř celý Tichý oceán v pásu dlouhém 40 tisíc kilometrů. V něm se nachází přes 450 sopek a odehrává se tam 90 % všech zemětřesení na Zemi. V případě Nového Zélandu se pacifická tektonická deska podsouvá pod australskou. Jedná se tedy o subdukci a rychlost tohoto pohybu dosahuje 78 mm/rok, čímž ve zdejší zemské kůře dochází k obrovskému napětí, jenž se uvolňuje tektonickou činností v podobě zemětřesení.
Subdukující deska dále klesá a ve hloubce zhruba 65–130 km dochází k jejímu tavení, čímž se z ní uvolňují plyny a vodní pára. Část magmatu, obohaceného touto složkou poté stoupá k povrchu, kde tvoří a pohání řetězce sopek. V důsledku přítomnosti plynů se sopečná činnost často projevuje explozivními a někdy i velice silnými erupcemi.http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-lit-desky.htm Kromě toho je Severní ostrov ještě od severu k jihu rozdělen mezi australskou a kermadekovu desku (podcelek australské). Rozhraní tvoří rift, jehož součástí je i sopka Whakaari.
Geografie White Island leží v zálivu Hojnosti, přibližně 48 kilometrů od Severního ostrova. Jeho půdorysná délka činí 3 km, šířka 2 km a rozloha 325 hektarů. O něco dále (0,6 a 5 km) se z moře vynořuje dvojice skalisek: Club Rocks a Volckner Rocks. Jsou to skalní věže vulkanického původu, čnící do výšky 20 a 113 metrů. Všechny tři struktury jsou ve skutečnosti vrcholy mnohem větší podmořské sopky, jejíž základna o ploše 16×18 km sahá až 1600 metrů pod hladinou moře. Celkový objem hory činí 78 km³.
Nejvyššími body Whakaari jsou Gisborne (321 m) v západní části a Percival (283 m) na severu. Mezi nimi ještě spočívá vrchol Ngatoro (310 m), což je zaniklý a částečně erodovaný kužel. Většinu pobřeží poměrně členitého ostrova lemují útesy. Výjimkou je jihovýchodní část (kam zasahuje amfiteátr kráteru), kde mimo jiné leží trojice drobných zátok.
Geologie Whakaari/White Island je stratovulkán andezito-dacitového složení. Topografie povrchu se značně mění, protože erupcemi mohou vznikat nové krátery. V současnosti se skládá ze dvou překrývajících se sopečných kuželů: Centrálního a Ngatoro (zaniklý a částečně erodovaný).260px|náhled|Kráterové jezero z jihu (leden 2005). První zmíněný je svým mohutným kráterem ve tvaru amfiteátru otevřený jihovýchodním směrem. Pravděpodobně v důsledku velkých sesuvů v minulosti, zapříčiněným hydrovulkanickými erupcemi (freatickými a freatomagmatickými). Struktury obou kuželů jsou tvořeny lávovými proudy, jenž se střídavě ukládaly s vyvrhovanou tefrou a sopečným popelem, čímž mimo jiné splňují definici pro stratovulkán. U některých vrstev se objevily stopy po kontaktu s vysoce kyselými hydrotermálními kapalinami a plyny.
Současné kráterové dno Centrálního kuželu leží méně než 30 metrů nad hladinou moře a je z velké části pokryto depozity po sesuvu z roku 1914. V něm spočívají tři splývající subkrátery, seřazené v linii severozápad-jihovýchod. K hlavní aktivitě dochází v tom západním, kde se nachází i vysoce kyselé kráterové jezero. Amfiteátrový kráter byl patrně vytvořen zhroucením předchozího kuželu. Na mořském dně jsou ložiska tohoto sesuvu (balvany a akumulační laloky) dobře patrně až dodnes. Objem přemístěné hmoty byl dostatečný ke vzniku vlny tsunami vysoké až 7 m. Odhady výšky původní hory, založené na extrapolaci obrysových dat GIS, odpovídají hodnotě 500–600 metrů.
Jihovýchodní pobřeží, kde dno kráteru končí, vykusuje trojice malých zátok: Žraločí, Te Awapuijská a Wilsonova. Vědci je považují za zbytky kráterů, v nichž kdysi probíhaly hydrovulkanické erupce.
Fauna a flóra Whakaari je jedním z nejdůležitějších novozelándských hnízdišť tereje australského. Každý rok přilétá zhruba 6 tisíc jedinců, aby se tam spářily a vychovávaly svá mláďata. Ty krmí mořskými řasami z okolních vod, neboť na samotném ostrově je vegetace málo. Jeden z ornitologů, který místo roku 1912 navštívil, našel pět druhů, z čehož čtyři se mu podařilo identifikovat. Kromě terejů australských taktéž racky novozélandské, rybáky běločelé a buřňáky dlouhokřídlé.https://www.birdwatchingdaily.com/news/conservation/gannets-nested-new-zealands-white-island/
Většinu vegetace lze nalézt v blízkosti pobřeží, kde je lépe chráněná před sopečnou aktivitou. Ostrovní flóra je spíše na ústupu. Průzkum v roce 1990 odhalil, že od roku 1949 došlo k zničení či poškození porostů na západě, jihovýchodu a menších kolonií na jihu a východu. Nedotčená vegetace zůstala na severu a v malé míře také v západní části.https://www.researchgate.net/figure/egetation-maps-of-White-Island-a-1949-b-1986-c-1990_fig3_254280495 Průzkum zaznamenal tyto rostlinné druhy: sleziníky, čeleď kosmatcovitých, einadie, disphymy, stříbřenky (zavlečený druh), lenovníky novozélandské, lipnice a stromy druhu železnece ztepilého. Právě kolonie těchto stromů silně poškodily sopečné erupce v letech 1981–1983.https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/0028825X.1994.10410404
Vulkanismus 260px|náhled|Emise popela z roku 2000. Sopka Whakaari patří mezi nejaktivnější na Novém Zélandu. Ve vulkanologii se využívá tzv. výstražná úroveň, což je pěti bodová stupnice určující riziko erupce. V případě White Islandu se zpravidla pohybuje mezi úrovní 1. nebo 2. (nejvyšší výstražná úroveň před erupcí; označuje mírný až zvýšený vulkanický neklid s potenciálním nebezpečím erupce). Proto je vulkanology z projektu GeoNet nepřetržitě monitorovaná kamerami a vědeckými přístroji.
Vulkán leží na severním konci sopečné zóny Taupo. Ta tvoří nejjižnější úsek sopečného oblouku Tonga–Kermadec–Taupo s délkou 2 800 km. White Island je v posledních několika tisících letech místem vysoce aktivního hydrotermálního systému, který se projevuje prostřednictvím horkých pramenů, bahenních sopek, fumarol, kyselých pramenů a jezer. Hlavní centrum vulkanické aktivity je velké kráterové jezero s vroucí kyselou vodou, nacházející se v západním subkráteru. Plyny z magmatu se rozpouštějí v jezerní vodě (srážková voda + průsak mořské vody) za vzniku roztoku kyseliny sírové, fluorovodíkové a chlorovodíkové. Hodnota pH takových vod je nižší než 2,0. Taktéž se zdá, že se vodní plocha mění v závislosti měnících se meteorologických podmínek a kolísání hydrotermální aktivity.
Lávové proudy, sopečný popel a pyroklastické proudy produkované dřívějšími a prehistorickými erupcemi měly andezitové a dacitové složení. Tyto erupce zformovaly také zmíněnou trojici subkráterů. Staré lávové proudy dnes tvoří odkryté stěny Centrálního kuželu. Ačkoli se v 70. a 80. letech 20. století objevovaly magmatické erupce (strombolské), tak pro vulkán jsou typičtější spíše hydrovulkanické (freatické a freatomagmatické), což jsou typy sopečných výbuchů, kde určitou roli hraje přímý nebo nepřímý kontakt s vodou. Současná sopečná aktivita se ve většině případů projevuje kouřícími fumarolami či vroucím bahnem. Poměrně častá činnost sopky, spolu se snadným přístupem k nim, přitahují vědce i mnoho turistů. White Island například poskytuje snadno studovaný příklad magmaticko-hydrotermálního systému, který se podílí na tvorbě ložisek porfyrické mědi.
Nedávná aktivita Vzhledem k relativně velké aktivitě byly roku 1976 na stěny kráteru instalovány magnetometry a seizmografická zařízení pro včasné varování před zemětřesením či erupcí. V březnu 2000 se v hlavním kráteru objevily tři malé jícny, chrlící sopečný popel, jenž následně pokryl povrch celého ostrova. Za čtyři měsíce opět došlo k výbuchu a objevil se nový kráter. Velké erupce v letech 1981–1983 vytvořily dnešní podobu západního subkráteru s kyselým jezerem a negativně se podepsaly na krajinném rázu. Zejména rozsáhlým zničením přilehlého lesa. Další zvýšení aktivity, včetně vyvrhování popela nastalo od července do srpna 2012. Následující rok aktivita s ojedinělými freatickými výbuchy pokračovala.
Erupce v prosinci 2019 260px|náhled|Snímek ostrova 9 minut po erupci. K poslední větší erupci došlo 9. prosince 2019. Výstražná úroveň byla již 3 týdny na 2. stupni, takže riziko případného výbuchu bylo vysoké. Seismické signály se podobaly těm, které předcházely erupcím v letech 2011–2016. Některé části ostrova byly uzavřené a vulkanologové nedoporučovali, aby ostrov kdokoliv navštěvoval. Nicméně společnost Royal Caribbean International, vlastnící řadu výletních lodí, zvýšenému nebezpečí nevěnovala pozornost a ani nevarovala či nepoučila své klienty. V rámci exkurze k sopce nechala 38 z nich (pasažéři z lodě Ovation of the Seas) vylodit na jihovýchodním pobřeží. Celkem se na ostrově nacházelo 47 osob a v jeho blízkosti zhruba sto lidí. S průvodcem, který klienty o možném nebezpečí též neinformoval, se někteří vydali s minimální ochranou (respirátory a helmy) až k samotnému sopečnému jezeru ve středu kráteru.https://newatlas.com/science/volcanic-phreatic-eruption-new-zealand-white-island/
Krátce před tragédií začal z vodní plochy stoupat oblak páry, který následně zhoustl a zčernal. Ve 14:11 místního času došlo náhle k silné freatické erupci o síle VEI 2 a oblak popela dosáhl výšky 3,7 km. Vlivem exploze, přehřátých toxických plynů a fragmentů vystřelených hornin zemřelo 22 lidí (z toho 19 klientů Royal Caribbean International). Většina ze 26 zraněných utrpěla vážné poškození plic včetně popálenin na 40–50 % těla (někteří až na 95 %).https://news.sky.com/story/new-zealand-orders-1-2-million-sq-cm-of-skin-from-us-to-treat-volcano-patients-11883581https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/648043/popaleni-novomanzele-prezili-vybuch-sopky-ted-zaluji-cestovku-za-ignorovani-vystrah.html
Přínos
Těžba síry 260px|náhled|Zbytky provozu sirného dolu.