Horní Slezsko (slezsky Gůrny Ślůnsk nebo Gōrny Ślōnsk, slezskoněmecky Aeberschläsing, německy Oberschlesien, polsky Górny Śląsk, latinsky Silesia Superior) je jihovýchodní část Slezska, jedna ze dvou – vedle Dolního Slezska – hlavních oblastí, na něž se tato historická země ve Střední Evropě tradičně dělí. Dnes se nachází na jihu Polska s přesahem do Česka. Sousedními oblastmi jsou Dolní Slezsko (a Kladsko), Velkopolsko, Malopolsko, Slovensko a Morava.
Termín Silesia Superior se poprvé objevuje v psaných pramenech na sklonku 15. století. Jednalo se o území na východ od Slezské přeseky, která tvořila přirozenou hranici mezi Opolským a Vratislavským knížectvím. V současnosti se při určení hranic Horního Slezska vychází především z podoby vládního obvodu Opolí v pruské provincii Slezsko a pozdější provincie Horní Slezsko. K Hornímu Slezsku patří také Těšínsko a další území bývalého Rakouského Slezska, ale vzhledem k odlišné identitě obyvatel a jinému průběhu moderních dějin ne vždy jsou k němu započítávány. Většina regionu, který má celkovou rozlohu 20 373 km² (srovnatelnou se Slovinskem) a více než 5 milionů obyvatel, je od konce druhé světové války součástí Polska (ve Slezském a Opolském vojvodství), zatímco jihozápadní a jižní okraj leží v České republice (v Moravskoslezském a okrajově i Olomouckém kraji – Jesenicko).
Historickými metropolemi jsou Opolí, Ratiboř, Opava a Těšín, největším městem v současnosti Katovice a nejlidnatější oblastí katovická konurbace (Hlivice, Zabrze, Bytom a další města) spolu s Rybnickým uhelným okruhem. V Horním Slezsku leží též některé městské části Ostravy a podstatná část ostravské aglomerace (území na levém břehu Odry a pravém břehu Ostravice). Značná část regionu je poznamenána těžbou černého uhlí (viz Hornoslezská pánev) a s ní související industrializací a urbanizací v 19. a 20. století, avšak patří k němu také zemědělské Opolsko či pohorské oblasti Beskyd a Jeseníků. Svéráznou součástí Horního Slezska je Hlučínsko.
Etnická a jazyková problematika Horního Slezska je velmi složitá, a to vzhledem k přítomnosti stotisícové německé menšiny v Polsku (viz též dvojjazyčnost Horního Slezska) a polské menšiny v Česku, požadavkům na autonomii polské části regionu, slezské národnosti, k níž se v roce 2021 hlásilo přes půl milionu Hornoslezanů (celkem má Horní Slezsko 5 milionů obyvatel, takže téměř 12 % obyvatel Horního Slezska uvedlo svou národnost jako slezskou), a snahám o kodifikaci spisovné slezštiny, jejíž status polského dialektu nebo samostatného západoslovanského jazyka je sporný. Ve 20. století bylo Horní Slezsko předmětem několika územních sporů (viz československo-polský spor o Těšínsko, hornoslezská povstání, hornoslezský plebiscit, Hlučínsko).
Geografie Hranice náhled|left|Horní Slezsko, Slezsko a další historické země Polska na pozadí moderních správních hranic náhled|Slezská přeseka na mapě středověkého Slezska náhled|Pruský vládní obvod Opolí náhled|Územní vývoj pomezí Moravy a Slezska Slezsko se tradičně dělí na „Dolní“ a „Horní“ podle relativní polohy ve vztahu k Odře: Horním Slezskem se myslí jihovýchodní část země na hořejším toku řeky, Dolním severozápadní, která leží níže po proudu. Termín Silesia Superior (Horní Slezsko) se v historických pramenech začíná objevovat na sklonku 15. století, pak byl k němu per analogiam vytvořen pojem Silesia Inferior (Dolní Slezsko). Oddělovala je Slezská přeseka – pás neprostupných lesů táhnoucích se podél Kladské Nisy a Stobravy, který představoval přirozenou hranici mezi kmenovými územími Opolanů a Slenzanů, později mezi Opolským a Vratislavským knížectvím. V novějších dobách toto rozdělení zpečetily kulturní odlišnosti. Dolní Slezsko bylo převážně německé a protestantské, Horní Slezsko etnicky smíšené a spíše katolické. Po druhé světové válce prošlo Dolní Slezsko výměnou populace a úplnou polonizací, Horní Slezsko si naopak zachovalo mnohokulturní ráz.
Moderní průběh hranice mezi Dolním a Horním Slezskem je diskutabilní. V hornoslezských regionalistických kruzích se nejčastěji Horní Slezsko definuje jako území bývalého pruského vládního obvodu Opolí spolu s celým bývalým Rakouským Slezskem.Viz například: přehled statistických údajů o Horním Slezsku na portálu Wachtyrz, nástěnná mapa Horního Slezska vydaná Domem polsko-německé spolupráce , mapa Horního Slezska na blogu Górny Śląsk wg Marasa, mapa Horního Slezska v deníku Dziennik Zachodni Západní hranice je tak v úseku mezi česko-polskou hranicí u Bílé Vody a obcí Młodoszowice totožná se západní hranicí Opolského vojvodství (vyjma šesti vsí u Grodkówa), následně se zhruba překrývá s průběhem dálnice A4 a od obce Michałów vede s několika drobnými odchylkami tokem Kladské Nisy a Stobravy až do obce Zawiść, odkud kopíruje hranici mezi okresy Namysłów a Kluczbork. Niské knížectví včetně Jesenicka a také oblast na sever od Kluczborku (součást Břežského knížectví) se však původně řadily k Dolnímu Slezsku a kulturně-společensky s ním vykazují mnoho společných rysů (např. výměna populace po roce 1945). Vynecháme-li je, pak se západní hranice Horního Slezska posune poblíž soudobé hranice mezi Moravskoslezským a Olomouckým krajem (bez vsi Heřmanovice a městských částí Mnichov a Železná), následně povede západně od Prudníku, tokem řeky Ścinawa Niemodlińska mezi Mieszkowicemi a Korfantówem, kolem Łambinowic a napojí se na Kladskou Nisu u Kopic. Na severu vede tokem Stobravy (vynechávajíc celý Kluczbork) až do obce Brzezinka a potom soudobou hranicí mezi okresy Kluczbork a Olesno.
Severní hranici Horního Slezska, za níž se rozkládá Velkopolsko, tvoří řeka Prosna. Ve Slezském vojvodství je zemská hranice dodnes silně zakotvena v povědomí obyvatel, neboť odděluje autochtonní Slezany od „vlastního Polska“. Vede východní hranicí okresu Lubliniec, potom ji tvoří řeka Brynica (s jednou odchylkou u Siemianowic) až k ústí do Černé Přemše, Černá Přemše a Přemše až k ústí do Visly, Visla až k ústí Bělé a dále Bělá až ke svým pramenům na úpatí Klimczoku. Od toho místa se slezskou hranicí stává východní hřeben Slezských Beskyd a je totožná s administrativní hranicí gmin Brenná, Visla a Jistebná. Navzdory názvu leží jen 48 % území vojvodství ve Slezsku. Původně se mezi slezská knížectví řadilo rovněž Seveřsko, Osvětimsko a Zátorsko, ale tato území odpadla od Slezska již v 15. století a nyní jsou jednoznačně vnímána jako malopolská.
Od slovenských Kysuc odděluje Slezsko přirozená horská hranice totožná se státní hranicí Polska a České republiky ve Slezských a Moravskoslezských Beskydech. Hranice mezi Slezskem a Moravou je podrobně popsána v samostatném článku. Tvoří ji Ostravice, pak od Ostravy směrem na jihozápad vede s vícerem odchylek kolem horního toku Odry, přičemž se vyhýbá Fulneku a ponechává město Odry. Na jihozápadě Moravskoslezského kraje má spletitý průběh, v některých úsecích vede tokem Moravice a středem vodní nádrže Slezská Harta. Následně probíhá hlavním hřebenem Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor.
Termín Horní Slezsko je odmítán částí obyvatel Těšínska, kteří zdůrazňují svou odlišnou identitu („císařáci“ vs. „prušáci“) a prosazují vyčleňování Těšínska, potažmo celého Rakouského Slezska, jako třetího hlavního subregionu.Viz například tuto diskuzi na fóru Gazety Wyborczé V českém úzu je běžné používat pro celou českou část výraz Slezsko bez přívlastků a pojem Horní Slezsko vztahovat jen na oblasti ležící v Polsku.Viz například: V Polsku bývá pojem Slezsko (Śląsk) v souvislosti s problematikou slezské národnosti, jazyka a autonomie, která se dolnoslezských oblastí netýká, zužován jenom na Horní Slezsko.
Přírodní podmínky náhled|Fyzická mapa Horního Slezska Naprostá většina Horního Slezska leží v povodí Odry, jejímiž hlavními přítoky jsou po proudu zleva: Opava, Cina, Osoblaha a Kladská Nisa; zprava: Ostravice, Olše, Kłodnica, Malá Pěna a Stobrava. Jihovýchodní okraj území leží na povodí Visly, která zde pramení a do níž ustí Bělá a Přemše s Brynicí; a nepatrná část za Jablunkovským průsmykem patří do povodí Dunaje (skrze přítoky Čierňanky na povodí Kysuce a potažmo Váhu). V oblasti Hrubého Jeseníku vede hranice území přesně po rozvodnici Odry a Moravy.
Přírodní jezera se zde prakticky nevyskytují, pouze několik rašelinišť v Jeseníkách a lesní jezírko Piegża jižně od Lublince. Největší vodní plochou je Goczałkowická přehradní nádrž (32 km²) na Visle, následovaná Turawskou přehradní nádrží (24 km²) na Malé Pěně a trojicí přehrad na Kladské Nise: Niskou (20,7 km²), Otmuchovskou (20,6 km²) a Pačkovskou (6,9 km²). V české části je největší přehradou Slezská Harta (10,7 km²) na Moravici, která tvoří kaskádu s vodním dílem Kružberk (2,8 km²). Největší rybniční soustavy se nacházejí v Žabím kraji na Těšínsku a v oblasti Poodří jižně od Ostravy.
Severozápadní část území se rozprostírá na Slezské nížině, která náleží do subprovincie Středopolské nížiny. Pahorkatiny se vyskytují především na východě, jsou začleněny do oblastí Slezská vysočina a Woźnicko-wieluńská vysočina. Nejvyšším bodem ve slezských pahorkatinách je Hora svaté Anny (408 m n. m.). Jižně od nich se táhne pás Severních Vněkarpatských sníženin (Osvětimská a Ostravská pánev) a Západobeskydské podhůří. Opavská pahorkatina je řazena k Slezské nížině a Zlatohorská vrchovina k Jesenické oblasti.
Přirozenou jihozápadní hranicí Horního Slezska tvoří Nízký Jeseník, Hrubý Jeseník a Rychlebské hory, tři pohoří Krkonošsko-jesenické subprovincie, v polštině, němčině a slezštině dodnes hromadně označované jako Sudety, a na jihu pak Moravskoslezské Beskydy a Slezské Beskydy, které jsou součástí Karpat. Odděluje je od sebe Moravská brána, v níž je slezsko-moravská hranice vedena převážně po řekách, stejně jako v části Nízkého Jeseníku. Nejvyšší horou (společnou pro Horní Slezsko i Moravu) je Praděd (1491 m n. m.) následovaný Vysokou holí (1465 m n. m.), Petrovými kameny (1447 m n. m.) a Keprníkem (1423 m n. m.), vše v Hrubém Jeseníku. V Beskydech je nejvyšší Lysá hora (1324 m n. m.) a ve slezské části Slezských Beskyd Beraní hora (1220 m n. m.).
Určení nejníže položeného bodu v Horním Slezsku záleží na vymezení jeho hranice vůči Dolnímu Slezsku. Pokud se přidržíme rozsahu pruské provincie, je tímto bodem ústí Kladské Nisy do Odry (138 m n. m.).
Největší města náhled|Katovice náhled|Ostrava náhled|Opolí Největším městem Horního Slezska jsou Katovice. V roce 2020 čítaly 291 774 stálých obyvatel a jsou jádrem dvoumilionové konurbace rozkládající se na obou stranách slezsko-malopolské zemské hranice. Podle nejužší definice tvoří konurbaci 19 měst, z nichž kromě Katovic 13 leží ve Slezsku. Jsou to Hlivice (178 186), Zabrze (171 691), Bytom (164 447), Slezská Ruda (137 030), Tychy (127 307), Chořov (107 443), Myslovice (74 601), Siemianowice Śląskie (66 587), Tarnovské Hory (61 756), Slezské Pěkary (54 860), Świętochłowice (49 363), Mikołów (41 078) a Knurów (38 004). V širším smyslu patří ke konurbaci rovněž Łaziska Górne (22 187), Orzesze (21 221) či Pyskowice (18 450).Všechny údaje o počtu obyvatel měst v Polsku byly převzaty ze seznamu obcí Hlavního statistického úřadu PR (GUS), přístup dne 26. 4. 2021, stav k 30. 06. 2020.
Srovnatelnou velikost s Katovicemi má Ostrava: 298 335 obyvatel k 1. lednu 2019. Ve Slezsku však leží jen 14 ze 23 městských obvodů, které dohromady měly 121 520 obyvatel, ostatní včetně historického jádra (Moravská Ostrava) jsou na Moravě. V Horním Slezsku se nachází i většina ostravské aglomerace, včetně měst Havířov (71 698), Karviná (51 373), Orlová (29 122) a Bohumín (20 960).Údaje o počtu obyvatel měst v ČR byly s výjimkou Ostravy převzaty z portálu Mistopisy.cz, přístup dne 5. 3. 2021, stav k 1. 1. 2021. Město Frýdek-Místek (54 805) leží přímo na slezsko-moravské hranici, do Slezska patří jeho východní polovina (městské části Frýdek, Lískovec a Skalice).