Vodní hospodářství neboli vodohospodářství je činnost směřující k ochraně, využití a rozvoji vodních zdrojů a k ochraně před škodlivými účinky vod. Přírodovědným základem vodního hospodářství je hydrologie.

Vodní hospodářství se rozděluje na:

využití vod (zásobování pitnou vodou, zásobování průmyslu a zemědělství vodou, hydroenergetika, plavba), ochrana vod (čištění splašků či odpadních vod, ochrana zdrojů vody), ochrana před nepříznivými účinky vod (před povodněmi, před suchem), integrovaná ochrana všech složek životního prostředí včetně složky vodní.

Využití vod má za cíl uspokojování zdůvodněných individuálních a společenských potřeb spojených s užíváním vody. Realizuje se celou řadou činností od péče o povrchové vody a vodní toky a související vodohospodářský majetek až po budování vodárenských soustav a čistíren odpadních vod.

Ochrana vod podléhá ekologickým principům. V jejím rámci se stanovují podmínky pro udržitelné užívání a ochranu vod jako nenahraditelné složky životního prostředí.

Ochranu před nepříznivými účinky vod spočívá v budování protipovodňových děl, v manipulaci s průtoky ve vodních tocích a nádržích, v budování hydromelioračních zařízení a v péči o půdu a krajinu.

Obor vodního hospodářství podléhá vodnímu právu. Vodní právo je souborem norem, které regulují ochranu vod a vodních ekosystémů, stanovují podmínky jejich hospodářského využití, předepisují zajištění bezpečnosti vodních děl a vytváření podmínek pro snižování nepříznivých účinků povodní a sucha. Tyto normy spadají ve své většině do odvětví správního práva a práva životního prostředí. Státní správu v oblasti vodního hospodářství realizují vodoprávní úřady.

Vodohospodářská politika ČR Vodohospodářská politika ČR vychází z přírodních poměrů území ČR, kdy vodní zdroje jsou výlučně závislé na atmosférických srážkách. Ty jsou rozkolísané v průběhu roku i víceletého období. V ročním úhrnu v přepočtu na jednoho obyvatele činí jednu pětinu celosvětového průměru a jednu polovinu až jednu třetinu evropského průměru.

Kapacita vodních zdrojů v jejich přirozené, antropogenními vlivy neovlivněné podobě, již od 50. let 20. století nestačí potřebám obyvatel, průmyslu a zemědělství. Proto je nutné racionálně užívat vody, víceúčelově hospodařit s vodou v ucelených povodích, plánovat využívání vodních zdrojů, provádět víceleté řízení vodohospodářských soustav, odborně spravovat povodí a vodní toky apod.

Vodohospodářská ČR politika respektuje doporučení směrnic Rady EHS:

Směrnice Rady 75/440/EHS o požadované jakosti povrchových vod určených k odběru pitné vody v členských státech, Směrnice Rady 79/869/EHS o metodách měření, četnosti odběrů a rozborů povrchových vod určených k odběrům pitné vody v členských státech, Směrnice Rady 78/659/EHS o jakosti povrchových sladkých vod vyžadujících ochranu nebo zlepšení pro podporu života ryb, Směrnice Rady 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod, která v roce 2024 prochází novelizací, Směrnice Rady 91/676/EHS o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů.

Hlavní zásady vodohospodářské politiky ČR podle směrnic Rady EHS:

uplatňovat integrované přístupy k ochraně a využití vodních zdrojů v trvale udržitelných mezích, aby bylo možno zachovat vodních zdroje pro budoucnost, brát v úvahu ekologické zájmy, jako je ochrana vodních ekosystémů, přírody a struktury krajiny, hodnotit komplexně vodohospodářské zájmy (užívání vodních zdrojů, včetně ochrany nemovitostí a vodních útvarů před škodlivými účinky vod apod.) a ekologické zájmy, veškeré vodohospodářské činnosti územně plánovat v hydrologickém povodí.

Pro naplnění hlavních zásad vodohospodářské politiky se v ČR uplatňuje:

péče o vodní toky a regulace jejich režimu, optimalizace řízení vodohospodářských soustav a řízení odtoků v povodí, řešení preventivních protipovodňových opatření, uspokojování potřeb uživatelů vody v trvale udržitelných mezích, zajištění bezpečné a spolehlivé funkce vodohospodářských děl, vodohospodářská, lesnická a zemědělská opatření v oblasti péče o odtokové pověry v krajině a v oblasti regulace vodního režimu v půdě.

Státní správa v oblasti vodního hospodářství v Česku Vodohospodářskou politiku ČR realizuje státní správa v oblasti vodního hospodářství představovaná vodoprávní úřady čtyř ministerstev (Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo dopravy a Ministerstvo obrany), krajů a obcí s rozšířenou působností. Státní správa v oblasti vod se řídí vodním právem.

Český hydrometeorologický ústav vykonává funkci ústředního státního ústavu České republiky pro obory čistota ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie, jako objektivní odborné služby poskytované přednostně pro státní správu.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je organizační složkou státu a správním úřadem, který vydává závazné stanovisko k povolení k nakládání s vodami, k vodním dílům a povolení k některým činnostem podle vodního zákona.

Česká inspekce životního prostředí je organizační složka státu a orgán státní správy pověřený dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Dohlíží na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí.

Správci povodí Povodí Vltavy, státní podnik Povodí Ohře, státní podnik Povodí Labe, státní podnik Povodí Odry, státní podnik Povodí Moravy, s. p.

Správci vodních toků Správci povodí vykonávají také správu vodních toků Lesy České republiky, s. p. Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava Správa Krkonošského národního parku Správa Národního parku České Švýcarsko Správa Národního parku Podyjí

Vojenský újezd Boletice

Vojenský újezd Březina Vojenský újezd Hradiště Vojenský újezd Libavá

Financování vodního hospodářství v Česku Vodní hospodářství v ČR se financuje z veřejných prostředků prostřednictvím dotačních programů a z vodného a stočného.

Dotace poskytované Ministerstvem zemědělství Péče o vodní zdroje a vodní díla:

protipovodňová a zásobní funkce rybníků, vodních nádrží a zvýšení jejich bezpečnosti, stavby na ochranu před povodněmi, opravy povodní poškozeného majetku státu, k němuž mají právo hospodaření státní podniky Povodí a Lesy ČR, správa drobných vodních toků, realizace vodních děl podle usnesení vlády České republiky.

Vodovody a kanalizace:

výstavba kanalizací a čistíren odpadních vod, propojování a rozšiřování vodárenských soustav a jejich zdrojové posilování, včetně posilování akumulace pitné vody pro zajištění zásobování obyvatelstva pitnou vodou,

Rybníky:

zadržení vody v krajině, posílení protipovodňových funkcí rybníků a zvýšení jejich bezpečnosti, výstavba nových, obnova zaniklých či rekonstrukce stávajících rybníků, odbahnění značně zanesených rybníků, odstraňování havarijních situací na rybnících a případných povodňových škod.

Prevence před povodněmi:

realizace technických protipovodňových opatření, zvýšení retence vody v území, realizace řízených rozlivů povodní, budování poldrů a vodních nádrží s retenčními prostory.

Odstranění následků povodní na státním vodohospodářském majetku:

odstranění následků povodní roku 2013.

Závlahy:

obnova a budování závlahového detailu (tj. koncových částí závlahových systémů),

modernizace závlahových zařízení a zefektivnění provozu stávajících závlahových soustav.

Drobné vodní toky a malé vodní nádrže:

zlepšení technického stavu drobných vodních toků a malých vodních nádrží, zlepšení odtokového režimu krajiny, posílení retence vody v krajině, zvětšení bezpečnosti při zvýšených průtocích.

Suché nádrže – území určená k řízeným rozlivům povodní na zemědělsky obhospodařovaných pozemcích:

v případě jejich zaplavení při povodních se poškozeným poskytuje náhrada za škodu vzniklou řízeným rozlivem povodní podle stanovených pravidel.

Dotace poskytované Ministerstvem životního prostředí Břehové porosty – zakládání, obnova a údržba:

zakládání a obnova břehových porostů jako součást revitalizačních opatření vedoucí ke zlepšování přirozené funkce vodních toků,

Mimoprodukční funkce rybníků:

akumulace vody v krajině, retenční účinky při povodních, ochrana přirozené flory a fauny, udržování přirozeného rozsahu litorálního pásma, zajištění dostatečné průhlednosti vod.

Obnova migrační prostupnosti vodních toků:

odstranění nefunkční příčné stavby ve vodním toku vytvářejícího migrační překážku, výstavba rybích přechodů a výtahů.

Přírodě blízká protipovodňová opatření v intravilánu:

zprůtočnění nebo zvýšení retenčního potenciálu koryt vodních toků a přilehlých niv, obnova, výstavba a rekonstrukce vodních děl sloužící povodňové ochraně, hospodaření se srážkovými vodami v intraviálu.

Revitalizace odvodněných ploch – tůně, mokřady, rašeliniště:

obnova a tvorba vodních prvků s ekostabilizační a retenční funkcí – tůní, mokřadů.

Revitalizace a renaturace vodních toků:

samovolná renaturace vodních toků a niv, zlepšování přirozené funkce vodních toků včetně obnovy jejich migrační prostupnosti a nivy.

Vodohospodářský výzkum a vývoj v Česku Organizací a financováním vodohospodářského výzkumu z veřejných prostředků v ČR se zabývá:

Ministerstvo zemědělství ČR – poskytuje institucionální financování jako zřizovatel veřejných vědecko výzkumných institucí a státních příspěvkových organizací Ministerstvo životního prostředí ČR – poskytuje institucionální financování jako zřizovatel veřejných vědecko výzkumných institucí a státních příspěvkových organizací Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy ČR – poskytuje grantové financování projektů

Akademie věd ČR – je zřizovatelem několika akademických ústavů, které se věnují vodohospodářskému výzkumu, poskytuje institucionální financování těchto ústavů Česká akademie zemědělských věd (ČAZV) – zřízena jako příspěvková organizace Ministerstva zemědělství, je vědeckým poradním orgánem ministra zemědělství ČR Grantová agentura České republiky (GAČR) – státní instituce, poskytuje grantové financování projektů základního výzkumu Technologická agentura České republiky (TAČR) – státní instituce, poskytuje grantové financování projektů aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací Národní agentura pro zemědělský výzkum (NAZV) – organizační součást odboru vědy, výzkumu a vzdělávání Ministerstva zemědělství, organizuje a řídí zemědělský, potravinářský, lesnický a vodohospodářský výzkum, poskytuje grantové financování projektů

Odbornou podporu státní správě ve vodním hospodářství poskytují vědecko výzkumné instituce zřizované ministerstvy:

Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i. – zřizovatelem je Ministerstvo životního prostředí, zabývá se výzkumem otázek vodního hospodářství, hospodařením s odpady, ochranou vod a protipovodňovou prevencí Výzkumný ústav monitoringu a ochrany půdy, v. v. i. – zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství, provádí výzkum a vývoj v oborech ochrany půdy, ochrany vody, komplexních pozemkových úprav, hospodaření s vodou v zemědělsko-lesních povodích, revitalizace vodních toků a malých vodních nádrží, rekultivace devastovaných půd a asanace zamořených půd Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. – zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství, provádí výzkum a vývoj v oborech lesního hospodářství a myslivosti, zkoumá hydrologii lesů Výzkumný ústav pro krajinu, v. v. i. – zřizovatelem je Ministerstvo životního prostředí, zabývá se využitím rychle rostoucích dřevin k revitalizaci vodních toků a nádrží a k protierozní ochraně půdy CENIA, česká informační agentura životního prostředí – zřizovatelem je Ministerstvo životního prostředí, provádí výzkum v oblasti ekologie a péče o životní prostředí, poskytuje a odbornou podporu výkonu státní správy zejména v oblasti integrované prevence.

Výzkum některých vodohospodářských otázek provádějí vědecko výzkumné instituce zřizované Akademií věd ČR:

Ústav pro hydrodynamiku AV ČR, v. v. i. – zkoumá hydrologii hor, vodní zdroje a úpravu pitné vody