náhled|Současná elektrická žehlička Žehlička je zařízení sloužící k žehlení, čili vyhlazování tkaniny pomocí vysoké teploty a tlaku. Žehlení působí tak, že se vlivem teploty uvolňují vazby v molekulách polymerů tvořících vlákna tkaniny. Když jsou vlákna horká, pod tlakem žehličky se narovnávají a po ochlazení si uchovávají svůj tvar. U některých látek jako např. bavlna je potřeba též použít vodu.
Předchůdci elektrické žehličky Zpočátku se prádlo lisovalo, mandlovalo, nebo válečkovalo, v 15. století se objevila horká žehlička. V minulosti žehlička vypadala jako hlazený kovový blok s držadlem. Po ohřátí např. na plotně kuchyňských kamen umožňovala tepelná setrvačnost kovového bloku udržet po několik minut dostatečnou teplotu, aby se dalo žehlit. Po vystydnutí bylo třeba žehličku položit na plotnu a nechat znovu zahřát. Tvar žehličky připomíná chodidlo s trojúhelníkově zakončenou špičkou na jedné straně a s plochým okrajem na straně „paty“. Tento tvar se vzhledem k pohodlnému žehlení ujal také v dalších, modernějších konstrukcích.
Zdokonalením žehličky byla konstrukce, kdy se na „chodidlo“ umístilo malé ohniště na dřevěné uhlí, kde bylo možné vložit několik rozžhavených uhlíků, které udržovaly vysokou teplotu žehličky, aniž by bylo nutné ji každou chvíli odstavovat na horkou plotnu, alternativou k tomuto typu byly litinové žehličky u kterých bylo možné celý vnitřek naplnit žhavým dřevěným uhlím většinou z kamen a měly delší dobu použitelnosti. Další alternativou byly žehličky, kde se topilo lihem. Jiným řešením bylo použití dvou žehliček s jedním odpojitelným držadlem.
Elektrické žehličky Ve 20. století se rozšířily žehličky, kde byla uvnitř elektricky zahřívaná spirála s příkonem několika set wattů a která byla napájena z elektrické sítě domovního rozvodu. První elektrické žehličky bez parního systému byly zkonstruovány v 90. letech 19. století v českém prostředí se objevily na trhu již počátkem 20. století. V roce 1929 přišla na trh žehlička, ve které bimetal vypínal proud při dosažení stanovené teploty; následně byly žehličky vybavovány termostatem, který umožňuje udržet požadovanou teplotu s přesností na několik stupňů Celsia, mimo tyto funkce mají nově žehličky i mechanismus, který spotřebič vypne, většinou pokud se nežehlí po dvou minutách. Kromě toho se v žehličce objevila i zvlhčovací zařízení (napařovací žehlička). Mezi nové typy žehliček se řadí žehličky se zabudovanou parní stanicí tzv generátorem.
Textilie bez nutnosti žehlení Některé prádlo není třeba žehlit, protože jsou vlákna napnutá (většinou účinkem formaldehydu). Jsou vyrobeny ze syntetických, umělých, nebo směsí syntetiky s přídavkem silikonových pásků. Tyto se nežehlí, kvůli možnému připálení materiálu, nebo již dané speciální nemačkavé úpravě. Materiály nevhodné pro žehlení: bavlněný satén(ložní prádlo, košile, kravaty), krep(ložní povlečení), mikrovlákno(umělé halenky, prostěradla), popelín(šátky), směsové tkaniny(koberce, ponožky), nylon(silonky), spandex(sportovní oblečení), úplet v úpravě jersey(širší využití, jak pro oděvy, tak pro prostěradla), vlna bez příměsí (příze a vlny určené pro pletení).
Etymologie Slovo žehlička bylo vytvořené ze slovesa žehlit a to od slova žeh.
Jungmannův slovník (1835) prezentuje v daném významu slovo cihlička („...slowe krejčjm a šwadlenám železo gjmž šwy a obogky hladí...“). Žehlička uvádí jako synonymum dle nedokončeného slovníku Václava Jana Rosy ze 17. století.
Odkazy Reference
Související články mandl Žehlička na vlasy
Externí odkazy
Kategorie:Domácí spotřebiče