Fráze (z fr. phrase, věta), úsloví, rčení či slovní obrat v češtině znamená ustálenou a často opakovanou větu nebo slovní obrat. V běžné řeči je dnes fráze nejčastěji synonymem pro klišé – bezmyšlenkovitě opakovanou banalitu, která se tak opotřebovala, že už nic neříká, případně může i zastírat skutečný úmysl mluvčího.
Historie Podle Aristotela patří často opakované myšlenky (topoi) do repertoáru dobrého řečníka, i když to nejsou argumenty a přesvědčují jen proto, že je posluchači už mnohokrát slyšeli. V latinské kultuře se mluvilo o loci communes čili „obecných místech“, o výrocích a tématech, s nimiž všichni souhlasí a která nikoho nezarazí.
Od 19. století se hodnocení těchto obecně užívaných obratů a vět mění a dostává spíše pejorativní význam. Autoři zdůrazňují, že se jedná o náhražky myšlení, o otřelé metafory, které mohou sloužit jen k vypočítavému působení na předsudky a emoce posluchačů. První, kdo se jim výslovně kriticky věnoval, byl francouzský spisovatel Gustave Flaubert, který napsal Slovník banálních frází (Dictionnaire des idées recues). V češtině se frázím věnovali zejména Karel Poláček (Žurnalistický slovník), Karel Čapek (Kritika slov, V zajetí slov), Václav Havel (Zahradní slavnost) a Vladimír Just (Slovník floskulí).
Hodnocení
Odkazy
Literatura Karel Poláček: Žurnalistický slovník. Praha: Borový 1933 Karel Čapek: V zajetí slov Karel Čapek: Kritika slov
Související články Floskule Frazém Klišé Rčení
Externí odkazy
Karel Erban: O frázi, I Karel Erban: O frázi, II Pavel Trost: Poláčkův román maloměstský
Kategorie:Slova a výrazy Kategorie:Stylistika