náhled|Dánský strojvedoucí v roce 1987 Strojvedoucí neboli strojvůdce je strojníkem a řidičem železničních hnacích vozidel a tedy i vlaků, které jsou hnacími vozidly vedeny. Mezi vlaky patří podle české legislativy i vlaky podzemní dráhy – metra. Strojvedoucí řídí vlaky ze stanoviště v hnacím vozidle (lokomotiva, motorový vůz nebo speciální hnací vozidlo) nebo v řídicím voze. V legislativě byl původní výraz strojvůdce nahrazen slovem strojvedoucí. Z jazykového hlediska jsou oba výrazy rovnocenné a srovnatelně užívané, původní tvar se i nadále používá v názvech organizací (např. Federace strojvůdců České republiky, Cech strojvůdců, Strojvůdci CZ s.r.o. atd.) i v publicistice a zpravodajství.

Výraz „strojvedoucí“ se řídce používá i pro strojníky v jiných oborech, například „strojvedoucí lepenkového stroje“.Karel Sochor: Přehled nových odborných slovníků, Naše řeč, ročník 37 (1954), číslo 1-2

Požadavky na strojvedoucí

Na strojvedoucí jsou kladeny poměrně vysoké zdravotní a kvalifikační požadavky. Uchazeč musí nejprve splnit podmínky zdravotní a psychologické způsobilosti, které zahrnují lékařské prohlídky (včetně vyšetření zraku, barvocitu, šerocitu, sluchu a neurologického stavu) a náročné psychologické testy zaměřené na pozornost, reakční schopnosti, odolnost vůči stresu a komplexní psychologický profil osobnosti.

Následně uchazeč absolvuje tzv. pasivní jízdní zácvik, kdy pouze pozoruje zkušeného strojvedoucího při vedení vlaku a základní údržbě vozidel. Dále absolvuje odbornou přípravu v Dopravním vzdělávacím institutu, která zahrnuje teoretickou výuku (legislativa, dopravní předpisy, konstrukce a obsluha kolejových vozidel, základy elektrotechniky, mechaniky a strojírenství).

Po absolvování pasivního a teoretického výcviku skládá uchazeč zkoušky k získání licence strojvedoucího, která je vydávána v souladu s právními předpisy Evropské unie. Licence opravňuje k výkonu povolání v rámci EU, avšak sama o sobě neopravňuje k řízení konkrétních vozidel u konkrétního dopravce.

Dále následuje praktický výcvik. Praktická část probíhá formou zácviku na hnacím vozidle pod dohledem zkušeného strojvedoucího (instruktora).

Pro samostatný výkon služby musí strojvedoucí dále získat osvědčení strojvedoucího, které vydává dopravce. To potvrzuje znalost konkrétních typů hnacích vozidel, dopravních a provozních předpisů dopravce a místních poměrů na tratích (tzv. „poznání trati“). Poznání trati zahrnuje seznámení se s traťovými poměry, stanicemi, návěstidly a specifickými provozními situacemi. Provádí se prakticky jízdami pod dohledem a musí být pravidelně obnovováno, pokud strojvedoucí danou trať delší dobu neobsluhuje. Délka výcviku, než strojvedoucí bude schopen samostatného vedení vlaku na trati mimo depo je přibližně 1 až 1,5 roku.

Strojvedoucí, který povede vlak na trati, pro kterou nemá „platné poznání“ musí mít na stanovišti ještě „druhého strojvůdce“. Druhý strojvůdce – tzv. „pilot“ pojížděnou trať zná (má platné seznání trati a zodpovídá za vedení vlaku po dopravní stránce, bez ohledu na to, zda vlak sám řídí, nebo ne. Pilotem na vlaku vedeném hnacím vozidlem (HV) závislé trakce, může být jen strojvůdce s oprávněním k řízení HV závislé trakce. Nestačí tedy např. oprávnění k řízení motorových lokomotiv). Typickým příkladem nasazení „pilota“ je jízda vlaku odklonem po jiné trati při jakýchkoliv mimořádnostech. (V německé literatuře je druhý strojvůdce, znalý trati, nazýván Lotse – lodivod).

Zdravotní způsobilost strojvedoucího je pravidelně kontrolována v intervalech stanovených právními předpisy (zpravidla 1–3 roky v závislosti na věku). V případě potřeby mohou být nařízeny i mimořádné prohlídky. V nedávné minulosti se například nemohl stát strojvedoucím nikdo s vadou zraku (včetně nutnosti nosit brýle). Současná legislativa umožňuje výkon povolání i osobám s korigovanou vadou zraku, pokud splňují stanovené limity. Současný předpis připouští korekci brýlemi do −8 a +5 dioptrií (korekce kontaktními čočkami může být i vyšší).

Podrobné požadavky na odbornou a zdravotní způsobilost (nejen) strojvedoucích jsou uvedeny v Řádu pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy, který je obsahem vyhlášky Ministerstva dopravy č. 101/1995 Sb. v platném znění.

Obsazení lokomotiv strojvedoucími U parních lokomotiv musel být kromě strojvedoucího na řídícím stanovišti přítomen také pomocník strojvedoucího (neboli topič), který obsluhoval oheň v peci a napájení kotle vodou. Zpravidla býval jen jeden, ale mohlo jich být i více, například u těžkých vlaků vedených výkonnou parní lokomotivou.Topiči sloužili ve dvojici např. na lokomotivách řady 486.0 v 50. letech. Tyto stroje nebyly tehdy vybaveny mechanickým přikladačem uhlí a ruční obsluha topeniště byla fyzicky velmi náročná, zejména při vozbě těžkých rychlíků na hlavních tratích, kdy projížděly bez zastavení a plným výkonem dlouhé traťové úseky. (Byly to nejvýkonnější parní lokomotivy našich drah a výkonem je překonaly až novější stroje řady 498.0 a 498.1, dobře známé pod přezdívkou Albatros). V 50. a začátkem 60. let 20. století čekávaly na některých nádražích čety s lopatami. Po příjezdu vybraného parního stroje vylezly na tendr a nahrnuly uhlí ze zadní části tendru dopředu, aby topič mohl při jízdě vlaku snadněji přikládat uhlí do topeniště lokomotivy. Před odjezdem sestoupily a čekaly na další vlak. Práce topiče při obsluze topeniště byla později usnadněna mechanickým (šnekovým) přikladačem uhlí, který dopravil palivo z tendru do pece. Lokomotivy motorové a elektrické trakce ve službě u ČSD (Československých státních drah) byly obsazovány strojvedoucím a pomocníkem strojvedoucího (běžně se užívalo i označení „mechanik“). Na začátku 70. let byla zaváděna tzv. jednomužka – jednomužná obsluha lokomotivy, strojvedoucí pak sloužil sám, bez mechanika a lokomotiva byla vybavena liniovým vlakovým zabezpečovačem LVZ – hovorově zvaným „elvézetka“, „vézetka“, nebo také „živák“. Strojvedoucí v periodickém intervalu obsluhoval tlačítko bdělosti (odtud označení „živák“). Pokud strojvedoucí tlačítko nestiskl, na konci intervalu se ozval výstražný tón. Když strojvedoucí ani potom nereagoval stiskem tlačítka bdělosti, vlak se automaticky zastavil. Došlo k rychlému brzdění, stejně jako při „stržení“ rukojeti záchranné brzdy kdekoliv ve vlakové soupravě. Už dlouhá léta před tím sloužili strojvedoucí „jednomužně“ na motorových vozech v osobní dopravě. Společně se strojvedoucím byl na řídícím stanovišti motorového vozu i vlakvedoucí, ten však neměl všechny povinnosti pomocníka strojvedoucího. Na motorových vozech nebylo zařízení s funkcí automatického zastavení vlaku. Vlakvedoucí byl bezprostředně nadřízeným všech zaměstnanců ve službě na vlaku, měl odpovědnost po dopravní stránce a řídil práci průvodčího.

V případě, že je vlak veden několika lokomotivami, je na každém stroji strojvedoucí, mimo případů, kdy jsou lokomotivy ovládány ze stanoviště vedoucí lokomotivy v čele vlaku prostřednictvím mnohočlenného řízení.

Pro obsluhu lokomotivy, ať ji tvoří jeden nebo více členů, se užívá na železnici termín lokomotivní četa.

Odkazy Související články Řidič tramvaje Řidič trolejbusu Strojník lanové dráhy

Reference

Externí odkazy

Průvodce světem povolání: Strojvedoucí Jaroslava Hlavsová: Fýrer, vůdce, strojvedoucí, nikoli však strojvůdce, Rozmlouvání o češtině, in: Týdeník Rozhlas (2005, číslo týdeníku nezjištěno), záznam na Slavistik-portal, Bibliographie der tschechischen Linguistik (BibCzechLing)

Kategorie:Železniční profese Kategorie:Řízení železniční dopravy