Montferratské markrabství či markýzát Montferrat (italsky Marchesato del Monferrato) byla ve středověku marka (pohraniční oblast) Italského království v rámci Svaté říše římské, jež ležela v oblasti nazývané Montferrat (latinsky Mons ferratus, tj. „Železná hora“, italsky Montferrato, francouzsky Montferrât nebo Montferrat); dnes součást historického Piemontu na severozápadě Itálie. Roku 1547 bylo markrabství (markýzát) povýšeno na vévodství.
Geografie upright=0.7|vlevo|náhled|Montferratská krajina Území Montferrat zahrnovalo nejprve jenom oblast na pravém břehu řeky Pád – od Turína po Casale (Horní Montferrat) – a až později i oblast na jih od Pádu až k řece Tanaro (Dolní Montferrat). Důležitá střediska byla Asti a také Alessandria (člen Lombardské ligy, od 1552 městská republika přičleněná k Milánsku).
Dějiny upright=0.6|vlevo|náhled|Monferrat v Itálii, 1494 upright=0.6|vlevo|náhled|Markrabství Montferrat (modře) v roce 1494 V raném středověku toto území bylo součástí marky Franské říše zvané Západní Ligurie (Marca Liguriae Occidentalis). Ve druhé polovině 10. století byla na území Montferratu ustanovena Aleramovská marka (marca Aleramica). Makrabství Montferrat ustanovil německý král Ota I., který vpadl s vojskem do Itálie a přerozděloval místní léna. Roku 967 jmenoval Alerama markrabětem nově vytvořeného makrabství.
Později montferratský markrabě (markýz) Bonifác z Montferratu, jeden z velitelů čtvrté křížové výpravy, získal nakrátko (1204–1207) i Soluňské království. Po vymření domácího rodu v Montferratu vládla v letech 1305–1536 vedlejší linie byzantské císařské dynastie Palailogovců. Význam Montferratu však brzy zatlačila rostoucí moc Piemontu, resp. Savojska.
upright=0.6|náhled|vpravo|Evropa v 15. století Od roku 1536 až 1566 byl Montferrat v držení rodu Gonzagů z Mantovy a po vymření hlavní větve byla část území připojena k Savojsku (1631), zbytek (jako exkláva) k Mantově. V rámci Savojska bylo markrabství povýšeno na vévodství roku 1574.
Seznam markrabat (markýzů)
Dynastie Aleramovců: † 991 Alderam 991 – po 1031 – Odo po 1031–1084 Vilém I. před 1093–Vilém II. 1111–1140 Reginhar 1140–1183 Vilém III. 1183–1192 Konrád 1192–1207 Bonifác I., od 1204 soluňský král 1207–1222 Markéta (regentka) 1207–1225 Vilém V. 1225–1255 Bonifác II. 1255–1292 Vilém VI. 1292–1305 Jan Dynastie Palailogovců: 1305–1338 Theodor I. 1338–1372 Jan I., pán Asti 1372–1378 Odo II. 1378–1381 Jan II. 1381–1418 Theodor II., 1409 – 1413 pán Janova 1418–1445 Jan Jakub 1445–1464 Jan III. 1464–1483 Vilém I. 1483–1494 Bonifác I. 1494–1518 Vilém II. 1518–1530 Bonifác II. 1530–1533 Vilém Jiří 1533–1536 španělská okupace 1536–1566 Markéta, provdána za vévodu z Mantovy
Literatura Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková – Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997
Kategorie:Zaniklé státy na Apeninském poloostrově Kategorie:Dějiny Piemontu Kategorie:Markrabství Kategorie:Země Svaté říše římské