Environmentální výchovu můžeme v nejširším pojetí chápat jako souhrnné označení pro komplex často značně se různících přístupů reagujících na problémy v hledání koexistence mezi lidskou společností a přírodou. Na první pohled by se mohlo zdát, že environmentální výchova vznikla teprve nedávnoVÚP (2013). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP. (coby jedno z průřezových témat RVP), a že je produktem vzrůstajících obav moderní společnosti o životní prostředí.Palmer, J. A. (2003). Environmental education in the 21st century : theory, practice, progress and promise. London: Routledge Falmer. Opak je ale pravdou. Environmentální vzdělávání se vyvíjelo mnoho let a s prvky environmentální výchovy se můžeme setkat již v 18. století.
Historie Počátky environmentální výchovy Zárodky myšlenek na ochranu přírody a vytváření pozitivního vztahu k přírodě můžeme objevit už od období romantismu v dílech některých filozofů, spisovatelů, vědců a pedagogů (např. Goethe, Rousseau, Alexander von Humboldt, Ernst Haeckel, Friedrich Fröbel, John Dewey a Maria Montessori). Rané formy environmentální výchovy (přelom 18.–19. století) se orientovaly na uvědomělou ochranu zajímavých přírodních jevů s důrazem na jejich krásu a vzácnost, nikoliv na jejich přírodovědnou hodnotu.Kunc, K. (1996). Environmentální vzdělání a výchova. (126 s.) Ostrava: VŠB-Technická univerzita.
Vznik pojmu Za zakladatele environmentální výchovy je pokládán skotský profesor biologie Patrick Geddes, který přikládal význam vzdělávání v přímém kontaktu s životním prostředím. První záznam použití pojmu environmentální výchova v Británii se datuje do roku 1965. Od této doby se diskutovalo zejména o významu environmentální výchovy a náplni jejích cílů. Na První mezinárodní konferenci o environmentální výchově v Tbilisi v roce 1977 byly zformulovány hlavní cíle environmentální výchovy a tím bylo vytvořeno její specifické místo mezi ostatními vyučovacími předměty. Environmentální výchova měla být předmětem, jehož úkolem bude žákům předávat znalosti, formovat postoje a utvářet kompetence k jednání.Činčera, J. (2007). Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido. V České republice až do 90. let figuroval místo označení environmentální výchova pojem ekologická výchova.Horká, H. (1996). Teorie a metoodika ekologické výchovy. Brno: Paido. Ekologická výchova byla chápána v širším kontextu ve smyslu environmentální výchovy.
náhled|Schéma environmentální výchovy
Vymezení environmentální výchovy Vymezení environmentální výchovy procházelo dalšími úpravami, v rámci kterých byla environmentální výchova rozčleněna do tří základních oblastí:
Výchova o životním prostředí, která zahrnuje základní znalosti o životním prostředí, porozumění životnímu prostředí a jeho komplexním vztahům Výchova v životním prostředí, která užívá přírodu jako zdroj poznání, který umožňuje žákům získávat přímé zkušenosti z přírody a uvědomovat si její estetické hodnoty Výchova pro životní prostředí, zdůrazňující etickou dimenzi, zahrnující hodnoty, postoje a pozitivní činnosti
Tématy environmentální výchovy jsou například tyto oblasti:
Energie (šetření, alternativní energie) Hospodaření s odpady (třídění odpadu) Jaderná energetika Obnovitelné a neobnovitelné zdroje Ochrana přírody, chráněné oblasti a druhy Ozonová díra Udržitelný rozvoj Globální oteplování Znečištění životního prostředí, vody a ovzduší
Důvody environmentální výchovy Legislativní povinnost. Environmentální výchova je zakotvena v Rámcových vzdělávacích programech. Je zapotřebí. V posledních 100–200 letech se významně změnily podmínky, především narostl počet obyvatel planety. Realizace environmentální výchovy je dobrá pro děti.
Ekocentra Významnou roli při realizaci environmentální výchovy v České republice mají ekocentra. Ekocentra jsou organizace, které se zaměřují na ekologické a environmentální vzdělávání a výchovu, na ochranu životního prostředí a sdělování informací o udržitelném rozvoji a jeho aplikaci v praxi (udržitelný způsob života). V České republice se první ekocentra a střediska environmentální výchovy začala objevovat krátce po revoluci (tj. v roce 1990). Jsou provozována převážně neziskovými organizacemi, které spolu komunikují a vytváří tak prospěšnou síť inspirace a spolupráce. V současnosti v České republice působí více než sto ekocenter. Velká část z nich je sdružena v Pavučině – síti středisek ekologické výchovy.
Odkazy Reference
Související články * Environmentalistika Ochrana přírody Životní prostředí
Externí odkazy
Oficiální informační a metodické stránky Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství pro environmentální vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj Články k environmentální výchově na Enviwiki Portál Environmentální výchova Pokyny MŠMT: Environmentální výchova
The Environmental Education Directory United Nations Environmental Education Programme (UNEP) The Canadian Centre for Environmental Education North American Association for Environmental Education Institute for Environmental Research and Education The Belgrade Charter The Tbilisi Declaration
Kategorie:Čeští ekopedagogové Kategorie:Životní prostředí Kategorie:Obory a disciplíny pedagogiky