Brněnské hradby tvořily systém městského opevnění, který byl vybudován ve 13. století za účelem ochrany Brna. Uzavíraly relativně nevelký prostor kolem dnešního brněnského centra. Za dobu své existence byly několikrát přestavovány, jejich účinnost doplňovaly věže, bašty, parkánová zeď a vodní příkop. Když bylo Brno v roce 1645 v obležení švédské armády, pomohlo brněnské opevnění uchránit město. Od 17. století hradby postupně zanikaly a jejich funkci dočasně nahradil pás bastionů, který v průběhu dalších staletí postupně rovněž zanikl.

Městských bran bylo původně pět, a to brány Běhounská, Brněnská, Měnínská, Veselá a Židovská. Sloužily jako skladiště zbraní a střelného prachu, svého času byly osazeny barbakány. Do dnešních dnů se dochovalo jen několik fragmentů brněnského opevnění, z bran pak pouze brána Měnínská. Jeden z nejzachovalejších úseků hradního zdiva se nachází v Husově ulici.

Hradby Počátky Vznik městských hradeb Brna sahá do 13. století: první písemný doklad o nich pochází z roku 1243. Městské opevnění je zmíněno v tzv. velkém privilegiu Václava I., ve kterém byl hradbami vymezen obvod města. Podle Václava Kolaříka však tato zmínka tehdejší existenci brněnských hradeb jasně nedokazuje, jelikož části textu velkého privilegia mohly být převzaty z jiných textů a s existencí brněnských hradeb privilegium jen počítalo.[Dále jen Kolařík]

Brněnské hradby patřily v době svých počátků k nejdokonalejším v Evropě. Ještě před nimi se nacházela parkánová zeď a za ní příkop, jež lépe chránily samotné hradby před nepřátelskými útoky. Příkop byl z většiny napuštěn vodou, avšak v některých částech, jako v místech za Petrovem, nebylo napuštění příkopu možné. V takových místech pak byly hradby ještě zesíleny třetí zdí. Hradby měly mírně oválný půdorys s delší východní a západní stranou. Uzavíraly plochu přibližně 36,4 hektarů a jejich obvod měřil asi 2 250 metrů.Kolařík, s. 21. Byly vybaveny baštami, věžemi a někde později i bastiony. Předpokládaný počet věží je založen na analýzách obrazového materiálu a u jednotlivých autorů se většinou liší.Kolařík, s. 23. Podle Oldřicha Vičara měly městské hradby 43 věží o vzájemném průměrném rozestupu okolo 40 metrů; jejich původní počet však odhaduje na 50. Parkánová zeď měla mít věží 11. Zachované fragmenty středověkých hradeb jsou postaveny z lomového nevrstveného zdiva, které má lité jádro. Zdi jsou široké 1,6–2,2 metru, původní výšku nelze již určit. U domu Husova č. 10 jsou však hradby zachované do výšky 10 metrů.[Dále jen Kuča]

Brněnské městské hradby vedly přibližně v místech dnešní Solniční ulice až k místu, kde dnes stojí Janáčkovo divadlo. Tam se stáčely na jih do dnešní Rooseveltovy ulice. Poté se táhly dnešní zástavbou v místech ulic Sukova, Měnínská, Novobranská a částečně Josefská. V místech konce ulice Bašty se hradby stáčely na sever kolem Petrova do dnešní Husovy, po které víceméně vedly až k ulici Solniční.

Vývoj městského opevnění thumb|Pohled na Brno obehnané hradbami v roce 1690, v popředí Brněnská brána a Petrov Ve 14. století bylo brněnské opevnění dále vylepšováno, mimo jiné stavbou dalších městských bran. Z příkazu Jana Lucemburského bylo k opravě opevnění brněnským židům uloženo zaplatit čtvrtinu celkové částky, která byla vybrána na nežidovských obyvatelích města. Pro tehdejší Brno bylo městské opevnění velmi důležité, o čemž svědčí i to, že správou hradeb byli pověřeni dva z dvanácti městských radních.Kolařík, s. 27–28.

Jedno z prvních zdokonalování městského opevnění proběhlo v roce 1420, kdy Brno očekávalo útok husitů. Po roce 1486 byly hradby rozšířeny kolem klášteru augustiniánů. Když bylo Brno ohroženo útokem Turků, došlo v roce 1508 k dalšímu zdokonalování hradebního systému. V 16. století prošlo hradební pásmo rozsáhlou přestavbou, během které byly městské brány posíleny barbakány. K poslední větší přestavbě brněnského opevnění došlo v 17. století před obležením Brna Švédy v roce 1645.Kolařík, s. 31. V té době byla hradba podle dobových vyobrazení zesílena 43 věžemi, parkánová zeď měla věží 12.Kuča, s. 54. Posíleno bylo i opevnění augustiniánského kláštera, který již od počátku tvořil samostatnou pevnost, neboť od města byl oddělen původními hradbami a nově též i vodním příkopem.

Barokní pevnost Po neúspěšném dobývání města Švédy v roce 1645 bylo rozhodnuto o přeměně Brna na pevnostní město, což však naráželo na nedostatek financí. Práce začaly až o 10 let později, kdy císař Ferdinand III. nařídil urychleně posílit opevnění kvůli vypuknutí švédsko-slezské války. Vnitřní bastionové pásmo s vodním příkopem vyprojektoval v 60. letech 17. století císařský inženýr Giovani Tensini,Kuča, s. 67. na opevňovacích pracích ve městě i Špilberku se podílel Giovanni Battista Pieroni. Barokní bastionové opevnění bylo dokončeno do roku 1688 (zahrnovalo celkem osm bastionů), přičemž staré hradby byly prakticky opuštěny.Kuča, s. 68. Část zdí byla zbourána a zdivo bylo použito pro výstavbu nových obytných domů. Na jihu a východě města byl zasypán hradní příkop, v některých případech byl však zastřešen a využíván jako sklepení, přičemž některé části sklepních prostor se zachovaly do dnešních dnů. Byly zrušeny i barbakány (vyjma u Židovské a Brněnské brány). Zánik středověkého městského opevnění byl však postupný a trval ještě mnoho desetiletí.

Ve 30. letech 18. století byl podle projektu Filipa de Rochepine ještě před příkop vystavěn vnější, nižší pás bastionů. Další úpravy proběhly ve 40. letech 18. století v souvislosti s pruským vpádem do českých zemí.Kuča, s. 70. Celá městská pevnost byla také spojena opevněním s citadelou na Špilberku.

Zánik thumb|Terasy pod Petrovem, jejichž součástí je i původní hradební systém (2008) Na počátku 19. století obsadila Brno Napoleonova armáda. Při jejím definitivním odchodu v roce 1809 nechal Napoleon svrhnout část fortifikačního systému Brna – zničena byla většina opevnění Špilberku a také vnější bastionový pás města. Během druhého desetiletí 19. století začaly být plochy bastionů sadově upravovány, pod Petrovem dokonce vznikl okrasný park (nyní Denisovy sady).Kuča, s. 94. Před bastiony na východní straně města na kolišti vznikla promenádní alej. František Josef I. vydal 25. prosince 1852 nařízení, podle kterého již Brno přestalo být vojenským městem a zbylé části hradeb byly dále bourány. Bastionový pás byl zbourán během 60. let 19. století, část kolem vlakového nádraží zanikla již dříve.Kuča, s. 96. Na místě městského barokního opevnění poté vznikla reprezentativní okružní třída, později částečně zastavěná.

Městské brány thumb|Zbytky předbraní Běhounské (Dřevěné) brány objevené v roce 2004 V hradbách bylo původně pět městských bran: Běhounská, Brněnská, Měnínská, Veselá a Židovská. V pozdější době na čas přibyly brány Hackelova a Nová. Brány byly neustále střeženy a na noc se zavíraly, z každé vedly celkem dvě ulice. Pojmenování brněnských bran je poměrně výjimečné, jelikož jsou jejich názvy odvozeny od přilehlých městských čtvrtí, zatímco většina jiných bran městských opevnění získala název po názvu místa, kam mířily cesty vedoucí z bran.Kolařík, s. 22–23. Prostory bran sloužily zároveň jako skladiště zbraní a střelného prachu. Všechny brány byly na sklonku středověku vybaveny barbakány.

Běhounská brána Brána Běhounská (někdy též zvaná Rýnská podle místních obyvatel, kteří pocházeli od Rýna) se nacházela na spojnici stejnojmenné ulice a ulice Kozí. Od ní vedly cesty směrem na Královo Pole a dále směrem do Čech a Slezska. Byla postavena v roce 1252, v letech 1354–1356 byla v souvislosti se stavbou kláštera augustiniánů, který se nacházel poblíž, přestavěna.Kuča, s. 39. Od konce 15. století se o bráně hovoří již jako o Tišnovské.Kuča, s. 50. Ještě koncem 15. století byla provedena přestavba brány, neboť do systému městského opevnění byl pojat i klášter augustiniánů, do té doby ležící před hradbami a nijak nechráněný. Od konce 17. století je brána Běhounská uváděna pod názvem Dřevěná podle blízkého skladu dřeva. thumb|left|Brněnská brána na Šilingrově náměstí (kresba Franze Richtera, 1848) Původní brána byla funkční i po stavbě bastionového opevnění, cesta se ale za ní spojovala s cestou od původní Veselé brány a společně pak pokračovaly do Nové Veselé brány v kurtině mezi bastiony. Brána, nacházející se ve středověké hradební zdi, byla zbořena před rokem 1817.Kuča, s. 95.

Brněnská brána

Brněnská brána se nacházela na Šilingrově náměstí na spojnici Dominikánské a Starobrněnské ulice. Cesta z ní vedla na Staré Brno a dále na Mikulov. První písemná zmínka o bráně pochází z roku 1269, pravděpodobně však byla postavena o něco dříve. V roce 1596 byl bleskem zapálen střelný prach uskladněný v bráně, která tak byla výbuchem silně poškozena. Brána zanikla v letech 1848–1852.

Hackelova brána thumb|upright|Hackelova brána, perokresba Leopolda Masura z roku 1848 Hackelova brána byla postavena v bastionovém pásu směrem k tehdejší vesnici Švábka (nyní Údolní ulice) v roce 1744. Mohla ale být využívána pouze vnitroměstským provozem a často byla uzavírána, takže si vysloužila přezdívku Slepá brána. Zbořena byla v roce 1861.Kuča, s. 102.

Měnínská brána

vlevo|náhled|Měnínská brána, jediná dochovaná brána městských hradeb (2009) Měnínská brána je jedinou městskou branou brněnského hradebního systému, která se dochovala do současnosti. Její název a potažmo název místní přiléhající čtvrti je odvozen od názvu obce Měnína, ležící na důležité obchodní cestě, která z brány vycházela. První zmínka o bráně pochází z června roku 1293. Většina oblehatelů Brna přišla z jihovýchodu, proto byla brána více střežena. Během první poloviny 14. století byla přesunuta na nové místo na Orlí ulici, na původní lokaci na souběhu ulic Kobližná a Jánská byla ponechána městská branka. Kolem roku 1500 byla Měnínská brána buď zcela nově postavena či výrazně přestavěna. Koncem 16. století byly na bránu instalovány věžní hodiny, ve století následujícím byly na Měnínské i několika dalších branách strženy barbakány. Stavbou bastionového opevnění ztratila Měnínská brána zcela svůj význam, neboť skrz ni byl přístupný pouze bastion.Kuča, s. 71. V roce 1839 byla výška Měnínské brány snížena o jedno patro a byla uzpůsobena obytným účelům. V 60. letech 20. století přešla do správy města, v letech 1977–1988 byla rekonstruována. Dnes slouží jako výstavní prostory Muzea města Brna.

Nová brána

Nová brána byla zřízena roku 1786 v kurtině před městskou brankou (původní Měnínská brána) v místě, kudy od stavby bastionového opevnění vytékal pouze potok (nyní prostor Malinovského náměstí). Zbořena byla v roce 1863.

Veselá brána

Veselá brána byla umístěna na křižovatce ulic Veselá a Česká. Poprvé je zmiňována v roce 1340,Kolařík, s. 27. vycházelo se z ní na hrad Veveří a dále směrem na Českomoravskou vrchovinu.Kolařík, s. 22. V roce 1580 do přilehlé věže brány uhodil blesk, při které explodovaly sudy s prachem uložené v prostorech brány a brána byla tehdy vážně poškozena. V 70. letech 17. století byla brána přestavěna a posunuta dále od města (kvůli stavbě bastionového opevnění), zároveň byla postavena Nová Veselá brána v kurtině mezi bastiony, u které se spojovaly cesty vedoucí od původních bran Veselé a Dřevěné (původně Běhounské). Stará brána zanikla v 18. století, Nová Veselá brána byla zbořena na přelomu let 1859 a 1860.

Židovská brána thumb|Židovská brána před rokem 1835