Americium (chemická značka Am) je sedmým členem z řady aktinoidů, třetím transuranem, silně radioaktivní kovový prvek, připravovaný uměle v jaderných reaktorech především z plutonia.
Základní fyzikálně-chemické vlastnosti Americium je radioaktivní kovový prvek stříbřitě bílé barvy, která se působením vzdušného kyslíku mění na šedavou. Po mechanické stránce je tvárnější než příbuzný uran nebo neptunium. Vyzařuje α a γ záření a je proto nutno s ním manipulovat za dodržování bezpečnostních opatření pro práci s radioaktivními materiály.
Ve sloučeninách se vyskytuje v mocenství od Am2+ po Am6+, přičemž nejstálejší jsou sloučeniny v oxidačním čísle +3.
Výskyt, výroba, vlastnosti Americium se v přírodě přirozeně nevyskytuje. Je to uměle připravený kovový prvek, tzv. transuran. Avšak množství americia bylo uvolněno do prostředí v důsledku černobylské havárie, kde se vyskytuje především v oblasti Uzavřené zóny Černobylské jaderné elektrárny (Ukrajina) a Poleské státní radiačně-ekologické rezervace (Bělorusko). Izotop 241Am s poločasem rozpadu 432,6 let vzniká rozpadem 241Pu s poločasem rozpadu 14,4 let. 241Am je tak jediný radioizotop, jehož koncentrace v půdě se s časem zvyšuje, navíc je jako alfa zářič vzhledem k 241Pu (beta zářič) mnohem toxičtější. Očekává se, že jeho koncentrace v Poleské státní radiačně-ekologické rezervaci se bude zvyšovat přibližně až do roku 2060.
Americium bylo poprvé připraveno roku 1944 bombardováním 239Pu neutrony v jaderné laboratoři chicagské university. Za jeho objevitele jsou označováni Glenn T. Seaborg, Leon O. Morgan, Ralph A. James a Albert Ghiorso. Prvek byl poté pojmenován podle světadílu, na kterém byl vyroben.
Kovové americium se připravuje redukcí fluoridu americitého AmF3 parami barya.
Je charakterizováno 20 izotopů americia z nichž jsou nejstabilnější 243Am s poločasem rozpadu 7364 let a 241Am s poločasem 432,6 let. Všechny zbývající radioaktivní izotopy mají poločas rozpadu méně než 51 hodin a většina z nich dokonce méně než 100 minut:
Izotop Poločas přeměny Druh přeměny Produkt přeměny 230Am ≈17 s ε 230Pu 231Am ? ε (? %) / α (? %) 231Pu / 227Np 232Am 79 s ε (97 %) / α (3 %) 232Pu (ε )/ 228Np (α) 233Am 3,2 m ε (<97 %) / α (>3 %) 233Pu (ε) / 229Np (α) 234Am 2,32 m ε (100 %) / α (? %) 234Pu / 230Np 235Am 10,3 m ε (99,6 %) / α (0,4 %) 235Pu / 231Np 236Am 3,6 m ε (? %) / α (? %) 236Pu / 232Np 237Am 73,6 m ε (99,97 %) / α (0,03 %) 237Pu / 233Np 238Am 98 m ε (100,00 %)/ α (10−4 %) 238Pu / 234Np 239Am 11,9 h ε (99,99 %)/ α (0,01 %) 239Pu / 235Np 240Am 50,8 h ε (100,00 %)/ α (1,9×10−4 %) 240Pu / 236Np 241Am 432,6 r α (100,00 %)/SF (4×10−10 %) 237Np / různé 242Am 16,02 h β− (82,7 %)/ ε (17,3 %) 242Cm / 242Pu 243Am 7364 r α (100,00 %) / SF (3,7×10−9 %) 239Np / různé 244Am 10,1 h β− 244Cm 245Am 2,05 h β− 245Cm 246Am 39 m β− 246Cm 247Am 23,0 m β− 247Cm 248Am ≈10 m β− 248Cm 249Am ? β− 249Cm
Všechny izotopy americia jsou radioaktivní.
Využití, sloučeniny Americium se používá v přesných měřících přístrojích a v detektorech kouře jako zdroj α-částic nebo γ-záření. V lékařství se používá při léčbě nádorů štítné žlázy.
Nejdůležitější sloučeninou americia je oxid americičitý AmO2, který je výchozí surovinou pro přípravu ostatních sloučenin tohoto prvku. Další v praxi významnou sloučeninou je fluorid americitý AmF3.
Dalším využitím jsou externí neutronové zdroje pro startování jaderných reaktorů, například reaktoru LR-0 v CV Řež.
Bombardováním americia urychlenými jádry vápníku vzniká moscovium:
Odkazy
Reference
Literatura Cotton F. A., Wilkinson J.: Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973 N. N. Greenwood – A. Earnshaw, Chemie prvků II. 1. díl, 1. vydání 1993
Externí odkazy
Kategorie:Chemické prvky Kategorie:Kovy Kategorie:Aktinoidy Kategorie:Supravodiče Kategorie:Transurany Kategorie:Objeveno 1944