náhled|Adventní věnec s fialovými svícemi. Fialová je barva adventu. Adventní věnec je v západních křesťanských církvích pomůcka k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu, doby příprav na Vánoce. Obvykle má podobu věnce z jehličnatých větví se čtyřmi svícemi. Každou adventní neděli se zapaluje další svíčka. Svíček může být ale i více, v závislosti na zvyklostech a trendech. Svíce mohou být různě vysoké, různých barev, symetricky nebo asymetricky rozmístěné. Zdobené věnce bez svíček, které se někdy také nazývají adventní věnce, jsou používány k ozdobení vchodových dveří. Klasické adventní věnce se zavěšovaly na stuhách, od počátku 21. století je nahrazují věnce, které se kladou přímo na svátečně upravený stůl. Advent má v křesťanské symbolice zvláštní význam, zahajuje nový liturgický rok.
Historie náhled|vlevo|Adventní věnec v podobě navržené Johannem Hinrichem Wichernem náhled|Adventní věnec se všemi svíčkami hořícími náhled|Klasický adventní věnec visí ze stropu na čtyřech mašlích. Ozdoby visí ze spodní části Tradici adventního věnce založil v Hamburku německý protestantský teolog Johann Hinrich Wichern (1808–1881). Ten se mimo jiné zabýval městskou misií a založil školu pro chudé děti. Ty se ho v předvánoční době každodenně ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 vyrobil předchůdce dnešních adventních věnců ze starého dřevěného kola, na něž upevnil 19 malých červených svíček pro všední dny a 4 bílé svíce pro neděle. Každý den se zapalovala další svíčka, v neděli velká bílá, v ostatní dny malá červená.
Podobný vývoj prodělal i vánoční stromek zdobený svíčkami, který se objevil v Německu v 16. století, ale popularitu a rozmach zažil až v 19. století.
Zvyk se rozšířil nejdříve do německých protestantských sborů a počet svící se ustálil na dnes používaných čtyřech či pěti. Ve dvacátých letech dvacátého století se uchytil i v německých katolických kostelích. životopis Johanna Hinricha Wicherna Dnes se již objevuje i v některých rodinách pravoslavného vyznání, zejména těch žijících na Západě. Orthodoxy Today
Paradeisl náhled|Paradeisl
Za předchůdce adventního věnce bývá považován rakouský Paradeisl. Konstrukce ozdoby byla tvořena z jedlových větví nebo zimostrázu. Konstrukci spojovala jablka, která tvořila čtyři vrcholy konstrukce. V každém jablku byla umístěna svíčka na místě stopky, která byla vyříznuta. Paradeisl mohl být zdoben sušeným ovocem, ořechy a cukrovím.Paul Werner, Richilde Werner: Der bayerische Heiligenhimmel. Frommer Brauch im Jahreslauf. Plenk, Berchtesgaden 2003, .
Formy adventního věnce Adventní věnce se liší v tradičních barvách i v počtu svíček. Tato pravidla jsou velice úzce spojena s použitím a smyslem věnce, a proto jsou do značné míry rozhodující. Dále se technické provedení může lišit umístěním buď na stůl, nebo zavěšením na stuhy pod strop. Jako adventní věnce (bez svíček) jsou označovány i věnce vyvěšované na dveře nebo na zeď v období adventu.
Modrá barva je v některých zemích (USA, Velká Británie) populární alternativou fialových a červených adventních svíček a ozdob. Její častější používání v období adventu a u adventních svíček je přisuzováno protestantským církvím, zejména luterským církvím a anglikánským církvím. V tomto liturgickém období je fialové (modré) barvě připisována symbolika pokání, ztišení a čekání (na příchod Krista).
Jiné varianty adventního věnce zahrnují pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol duchovní čistoty a Vánoc, často také jako Neposkvrněné Panny Marie, nebo symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá nazývána jako „Kristova svíčka“. Ta může být zapálena na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá je tradiční sváteční barva v Západní Evropě. Čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu je pravděpodobně nejčastější uspořádání adventního věnce u protestantských církví ve Velké Británii. Protože adventní barvou je barva fialová, používají se ve správné variantě svíčky a stuhy fialové.
Symbolika náhled|Adventní věnec se svíčkami umístěnými společně ve středu Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let – na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel.české noviny o adventu Některé zdroje ale odkazují i na starý germánský zvyk zapalování uprostřed zimy ohně v zeleném kruhu, který byl symbolem slunce. adventní věnec na rady kutilům Předchůdcem adventního věnce v Německu je „paradeisl“, kde jsou rovněž čtyři svíce, byly také zapalovány postupně. Původní adventní věnec však měl více svící, pro každý den jednu, šlo však o druh vánočního kalendáře pro děti, nikoliv o posvátný symbol sloužící k modlení.
Adventní věnec je vykládán jako symbolika Kristova kříže a ve vztahu ke čtyřem světovým stranám jako jeho požehnání na každou světovou stranu. Tato symbolika ustupuje pro neznalost křesťanství s moderními adventními věnci, na které se svíčky umisťují libovolně a i jejich počet je různý (šest i tři). Čtyři svíčky symbolizují čtyři týdny, jež předcházejí Vánocům. Jejich světlo Krista, který je světlem světa ozařující plamenem lásky každého člověka. Řekl totiž: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8, 12) Podle jiných výkladů byl věnec vždy (od románských dob) určen vítězi, tímto vítězem nad temnotou je podle křesťanské víry Ježíš, jehož narození je v adventu očekáváno.
Existuje více výkladů i u křesťanské symboliky adventního věnce. Symbolika věnce je odvozena od atributů přikládaných božským bytostem, nebo atributů předpokládaných u Boha a bytostí v Bibli. Fialová a zelená, barvy v kterých bývá adventní věnec zobrazován jsou sekulární vánoční barvy. I když pocházejí ze starší evropské praxe, používání jehličnanů a cesmíny symbolizuje pokračování života (po smrti) a naděje, na Kristovo narození.
Z předkřesťanských dob připomínají adventní věnec dva zvyky. V zimním období nosili lidé do svých příbytků čerstvé zelené větve a tím poskytovali příjemné bydlení dobrým duchům. Holé věnce ze slámy odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly požehnání.
Je tradicí, že na adventním věnci svíčky jsou vždy zapalovány po směru hodinových ručiček symbolizující tak plynutí času.
Svíčky podle křesťanské tradice Světlo – akumulace světla, postupné zapálení většího množství svíček je výrazem rostoucího toužebného očekávání narození Ježíše Krista, který je v křesťanské víře Spasitelem, Vyvoleným. V bohoslužbách se často objevuje výraz, fráze „…na jehož příchod čekáme“. Druhý příchod Ježíše Krista ovšem pro většinu křesťanů znamená konec světa, Apokalypsu, vzkříšení mrtvých a příchod Božího království. Ježíš bývá také nazýván světlo světa. náhled|Svícen upravený jako adventní věnec
Symbolika kruhu u základu adventního věnce Kruhový věnec představuje Boží věčnost a jednotu (lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha), vzkříšení a věčný život. Stálezelené rostliny jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti.
„…Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před „drsnými“ nocemi jsou nejtmavšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měly ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta. Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce……“
Pět svíček náhled|Adventní věnec s bílou svíčkou, jenž je často symbolem Marie Panny, Vánoc, nebo jindy Ježíše Krista. Existuje více variant adventního věnce, zřejmě nejpoužívanější obdobou klasického vzoru je adventní věnec zahrnující pátou bílou svíčku ve středu věnce jako symbol Panny Marie, Vánoc, nebo často také jako symbol samotného Ježíše Krista. Někdy bývá nazývána jako „Kristova svíčka.“ Ta může být zapálena na Štědrý den a Boží hod vánoční. Bílá je tradiční sváteční barva v Západní Evropě. Čtyři červené svíčky s jednou bílou ve středu je pravděpodobně nejčastější uspořádání adventního věnce u protestantských církví v Británii. Bílá barva reprezentuje duchovní čistotu, Ježíše Krista a jeho Matku Pannu Marii. Kristus i Maria je bez hříchu, neposkvrněný, čistý Spasitel. Je zdůrazňováno, že ti, kteří přijmou Ježíše Krista jako Spasitele se podle křesťanské symboliky umyjí ze svých hříchů a učiní se tak bělejšími než sníh.
Svíčky – názvy a barvy Mimo různícího se počtu svíček (čtyři, pět i více) jsou použity i svíčky různých barev, podle symboliky. Kromě čtyř fialových, nebo červených svíček se používá další klasický vzor tři fialové svíčky a jedna růžová svíčka. Ve středu věnce může být podle dalšího tradičního modelu také bílá svíčka. Jako celek, tyto svíčky představují příchod světla Kristova do světa, nebo Ježíše Krista na svět. Existuje ovšem i další množství barevných variant, z nichž některé jsou dosti rozšířené, ale vycházejí z neznalosti křesťanských symbolů.
Barvy adventních svíček
Nejpoužívanější druhy V katolické církvi jsou nejoblíbenější barvy adventních svíček fialová a růžová. Historicky je podle křesťanské liturgie hlavní barva adventu fialová. Je to barva pokání a postu, stejně jako barva přivítání příchodu Krále (Ježíše Krista na svět). Fialová je také barvou utrpení během postní doby a velikonočního týdne. Je poukazováno na významnou souvislost mezi narozením Ježíše a jeho smrtí (obětoval se za lidstvo). Aby dodával důrazu odkaz Vánoc jako oslavy narození Ježíše (narodil se aby trpěl pro hříchy lidstva) a utrpení Ježíše Krista (především při ukřižování) byl původně advent doba pokání a postu. V nedávné době však u oslavy Adventu došlo k změně výkladu a v některých církvích byl nahrazen důrazem na naději a očekávání. Změnou výkladu a barvy svící není však omezen a odsunut důraz na pokání v tomto období. Se zaměřením na advent nebo příchod Ježíše je v souvislosti se symbolikou adventu a zapalování svící vyzdvihována příprava na druhý příchod Ježíše.
V západní katolické církvi se fialová barva používá ve třech ze čtyř adventních nedělí. Na třetí adventní neděli nadchází čas radosti, že půst je skoro u konce V některých tradicích se růžová svíčka nazývá Gaudete, podle latinského slova pro „radujte se“ (podle vstupní antifony-modlitby z listu apoštola Pavla Filipanům: „Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se! Pán je blízko!“). Přechod od fialové do růžové barvy na třetí neděli adventní svíčky upozorňuje na sváteční atmosféru blížící se oslavy. V mnoha kostelech třetí neděle zůstává označena růžovou barvou. Barvy jsou podle barvy liturgických rouch: liturgická barva adventu je fialová, růžová na třetí neděli adventní.
V protestantských církvích je obvyklejší použít čtyři červené svíčky. Červená je používána jako tradiční vánoční barva, symbolizující radost, srdce, Krista, důstojnost, vítězství bohatství, štěstí a krev. „…Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. …“