Paranoia (řec. παράνοια, pošetilost, šílenství), zastar. stihomam, je duševní porucha, vyznačující se bludy, chorobnými představami o vlastním ohrožení. Přehnané a nedoložené obavy o vlastní bezpečnost, někdy spojené s konspiračními teoriemi, se nazývají paranoidní. Paranoidní představy mohou být neurotického nebo i psychotického původu. Často je zaměňována s paranoidní schizofrenií.

Paranoia v psychiatrii V psychiatrii byl termín poprvé užit v roce 1883 psychiatrem Emilem Kraepelinem pro chorobné iluze vůbec, při nichž se však nenarušily ostatní intelektuální schopnosti pacienta. Náplň tohoto pojmu se časem posunula spíše k popisu falešných představ a obav z pronásledování, protože obsah původního pojmu byl příliš široký. Vzhledem k tomuto posunu není pojem paranoia psychiatry používán zcela jednotně.

Podle Freemana a Garetyové charakterizují pacienta s paranoiu dvě bludná přesvědčení: že trpí nějakou újmu nebo že mu taková újma hrozí, že mu někdo chce ublížit, že ho pronásleduje.Freeman, D. & Garety, P.A. (2004) Paranoia: The Psychology of Persecutory Delusions. Hove: Psychology Press.

Mezinárodní klasifikace chorob ISD-10 řadí paranoidní poruchy do kapitoly “schizofrenie” pod tyto diagnózy: F 20.0 Paranoidní schizofrenie: bludné představy, často doprovázené halucinacemi F 22.0 Bludné poruchy, paranoia: dlouhodobé nebo trvalé bludné představy bez halucinací F 22.8 Ostatní bludy, stařecká paranoia F 23.3 Paranoidní reakce – psychogenní psychóza F 60.0 Paranoidní poruchy osobnosti

Příklady některých druhů paranoii v psychiatrii perzekuční paranoia = nemocný se bojí, že je pronásledován kverulantská paranoia = nemocný se domnívá, že jej ostatní nemají rádi – obviňuje je, stěžuje si, chce se dohadovat žárlivecká paranoia (emulační, žárlivecký blud) = chorobná žárlivost, vedoucí až k vraždě (estenická forma – agresivita je zaměřena na partnera) či sebevraždě (astenická forma – agresivita je zaměřena na vlastní osobu) davová paranoia = posedlost tancem či rituálními obřady

Obecné chápání paranoie V obecném povědomí je paranoia doprovázena pocitem, že člověk vládne zvláštními silami a plní důležitý úkol, přesvědčením o pronásledování mimozemšťany, tajnými službami nebo démony, konspiračními teoriemi a představou, že svět je řízen temnými silami v pozadí, pocitem ovládání mozku z vnějšku, pocitem, že je člověk postavou v právě přečteném románu (nebo filmu a PC hře).

Příznaky Paranoia se často prolíná s řadou dalších psychóz, proto má některé znaky společné a je dost obtížné paranoiu přesně diagnostikovat. Mezi příznaky paranoii patří: přecitlivělost (často nepřirozená dlouhodobá urážlivost, pocit citového zranění, způsobený často malichernými příčinami (tón hlasu, gesto, slovo vyřčené v afektu apod.), většinou dokonce příčinami domnělými, které vznikají přikládáním nesprávného významu aktům jednání partnera vztahovačnost (neutrální nebo kladné chování k jeho osobě si vykládá jako nepřátelské, neloajální, ohrožující, kritické nebo pohrdavé) emocionálnost, hysterie sklon k citovým úrazům dlouhodobost citových zranění (neschopnost se rychle udobřit, odpustit, přejít to apod.) záštiplnost podezíravost sebestřednost hnusení si (potravin, osob s relativně či domněle horší hygienou aj.) bludy (pronásledování a ovlivňování) blud perzekuční stihomam – dotyčný má pocit, že je pronásledován (někdy se stihomam chápe jako synonymum k paranoiiSlovník spisovného jazyka českého přes databázi debdictPříruční slovník jazyka českého, přístupné online: http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php) slavomam – dotyčný má pocit, že je mu bráněno v tom, aby se stal slavným (jiným významem slova slavomam je velikášství, megalomanický blud, neboli megalomanie) manipulace kverulantství (nemocný soustavně deptá své okolí, útočí i kvůli hloupostem, všechno komentuje, jakoukoliv výtku těžce nese, své ublížení dává dotyčnému pořádně „sežrat“ (dusno = příklad potlačené agresivity), neustále omílá dokola jeden problém, dělá, že jej chce řešit, ale jen touží po hádce a deptá partnera, neustále popichuje) tendence somatizovat (bolesti hlavy, břicha, bledost, ale při záchvatu může vzniknout i hysterická slepota, podlitiny pod očima, zvýšení krevního tlaku aj., v extrémních případech umí měnit i puls srdce, „regulovat“ činnost žláz s vnitřní sekrecí, většinou tak, aby výsledný dojem byl pokud možno odstrašující.) snaha dokonale ovládat situaci (proto třeba averze ke zvířatům) hyperkritičnost, intolerance neschopnost řešit konstruktivně citové problémy bojovné a úporné zdůrazňování osobních práv vyhraněná stanoviska (buď krajně pozitivní nebo krajně negativní – odmítavé, buď citově silně angažované, nebo přehnaně chladné) pasivní nebo aktivní agresivita často strach z výšek, tmy a jiné fobie sklony k sebevraždě Bývá tu často i sklon k extrémní žárlivosti a podezíravosti (aspekt označovaný sám o sobě někdy jako paranoia).

Možné příčiny Příčinou paranoie mohou být raná rodičovská zavržení, zejména neschopnost matky uspokojit citové potřeby dítěte. Existují přesvědčivé náznaky, že základ může být položen již v prenatálním stádiu (matka hlasitě nebo v myšlenkách budoucí dítě odmítá, zatěžuje je drogami apod.), v průběhu zvlášť stresujícího porodu a v dalších momentech raného dětství, v dětství a v pubertě (obecně v klíčových emocionálních a vývojových etapách života).

Škody způsobené v dětství mohou být tak velké, že se žádnou péčí (léčbou) v dospělosti nemusí podařit je napravit nebo uzpůsobit pacienta k jejich překonávání.

Na psychický stav může mít vliv nedostatek mnohých živin, např. vitamínů B-komplexu a hořčíku, speciálně nedostatek vitamínu B9 podporuje psychotické projevy, dále nedostatek pohybu, poruchy orgánů a metabolizmu (onemocnění jater, ledvin, slinivky, srdce, žaludku, žláz s vnitřní sekrecí, porucha cév, zásobování mozku kyslíkem).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Duševní poruchy Kategorie:Abnormální psychologie