Kožlany jsou město v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží severovýchodně od Kralovic. Pod Kožlany spadají čtyři vesnice: Hedčany, Dřevec, Buček a Hodyně. Ve městě včetně jeho částí žije obyvatel, z toho asi 1 200 obyvatel bydlí přímo v Kožlanech.
Název Název města je odvozen ze jména Kozel ve významu ves lidí Kozlových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Coslan (1238), Cozlan (1251, 1278–1296), Cozlanum (1313), Kozlan (1332, 1352 až okolo roku 1405), kozlan (1419, „v mčku Kozlanech“ (1574), Kozlan (1588), Kozlany (1588) a Kožlany (1603, 1654). Na začátku roku 1924 bylo město přejmenováno z Kozlany na Kožlany.
Historie Historie Kožlan se začíná psát pravděpodobně za doby Přemysla Otakara I., který zde nechal postavit lovecký dvorec. Kolem roku 1230 Kožlany od královské komory koupil plaský cisterciácký klášter. Václav I. již v roce 1238 získal ves zpět výměnou za ves Žihli. Karel IV. povýšil Kožlany na městečko s právem trhu majestátem dne 12. srpna 1351. Současně s tím je přičlenil ke královskému hradu Křivoklátu. Jošt z Einsidle dostal později Kožlany darem od krále Jiřího z Poděbrad. Za císaře Rudolfa II. patřilo město ke královskému hradu Zbirohu. V průběhu třicetileté války, a taktéž při požárech v letech 1768, 1773 a 1789, Kožlany velice utrpěly.
Dne 28. května 1884 se v obci narodil budoucí prezident Československé republiky Edvard Beneš.
Přírodní poměry Kožlany sousedí na západě s městem Kralovice, na severozápadě s Hradeckem, na severovýchodě s Břežany, na východě s Hedčany, na jihovýchodě s Černíkovicemi a na jihu s Dřevcem. Na sever od města začíná přírodní park Jesenicko. Severovýchodně od města na ostrožně nad soutokem Javornice a Hradeckého potoka jsou zbytky středověkého hradu Angerbach. Na severovýchodním okraji města je fotbalové hřiště a Vožehův rybník, lidově Vožehák, s rekreačním střediskem. Jihovýchodně od něj na Javornici, severně od Hedčan, leží Cukrovic mlýn.
Obyvatelstvo
Městská správa Části města Buček Dřevec Hedčany Hodyně Kožlany
Od 30. dubna 1976 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Černíkovice.
Městské symboly Když král Vladislav II. obnovoval v roce 1472 povýšení Kožlan na městečko, dal jim zároveň i znak. Vodorovně rozdělený štít nese v horní polovině bílého kozla s černými chlupy od pasu nahoru. Kozel má rohy obrácené vpřed, na předních nohách železné rukavice a v nich drží válečnou sekeru. V dolní polovině jsou střídavě malované čtyři diagonální pruhy, dva bílé a dva modré.
Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 24. listopadu 2014.
Doprava Městem vede silnice II/229 a kolem západního cípu železniční trať Rakovník–Mladotice, na které se nachází zastávka Kožlany.
Pamětihodnosti
původně gotický kostel svatého Vavřince, barokně upravený v 18. století socha svatého Josefa a socha Madony u předsíně kostela socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1737 východně od kostela radnice čp. 135 bývalý hostinec u pivovaru čp. 278 slouží jako městská knihovna dům s bývalou hrnčířskou dílnou čp. 299 dům čp. 101 (rodný dům Edvarda Beneše) areál židovského hřbitova stará škola (městské muzeum a infocentrum) zřícenina hradu Angerbach
Osobnosti Rodáci Václav Kopta (1845–1916), houslový virtuos, hudební pedagog ve Filadelfii v USA Josef Čapek (1856–1925), předseda pařížského Sokola Josef Klír (1860–1916), malíř Václav Beneš (1865–1919), pedagog, publicista a politik Ferdinand Seidl (1875–1915), novinář a politik Vojtěch Beneš (1878–1951), politik a spisovatel Edvard Beneš (1884–1948), československý prezident Miloš Vacík (1922–1999), básník
Obyvatelé Josef Holý (1853–1931), varhaník, hudební skladatel Bohumil Konečný (1918–1990), akademický malíř a ilustrátor Václav Levý (1820–1870), sochař, zakladatel „moderního“ českého sochařství a učitel sochaře Josefa Myslbeka
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Města v okrese Plzeň-sever Kategorie:Obce v okrese Plzeň-sever Kategorie:Sídla v Plaské pahorkatině Kategorie:Chříčské panství Kategorie:Mikroregion Kralovicko Kategorie:MAS Světovina