Jindřich Josef Mošna (1. srpna 1837 KarlínMatriční záznam o narození a křtu farnosti Žižkov – 6. května 1911 PrahaMatriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském) byl český divadelní herec, ve své době jeden z nejlépe hodnocených českých herců. Většinu kariéry působil v Prozatímním divadle a Národním divadle v Praze.
Život náhled|vlevo|upright=0.8|V roli Piskálka ve Snu noci svatojánské (foto Jan Tomáš, 1884) Téměř celý jeho život je spojen s Prahou. Narodil se kováři Josefu Mošnovi a jeho ženě Johaně, dceři hostinského z Vršovic. Navštěvoval německou reálku, ale nevyhovoval mu německý duch školy a v tercii byl pro nedostatečný prospěch vyloučen. V roce 1851 se šel učit mosaznictví do dílny svého strýce.
V roce 1855 se na zkušené ve Vídni seznámil s divadlem. Hrál menší úlohy ve vídeňském divadle, kde se uplatnil jeho komický talent. V roce 1859 se vrátil do Prahy, kde sice nastoupil jako tovaryš, ale zároveň navštěvoval hodiny dramatického umění u režiséra Pavla Švandy ze Semčic. Hrál s úspěchem v několika ochotnických rolích. Poté se postupně připojil k několika skupinám kočovných divadelníků, kde vystupoval v různých rolích a také vykonával pomocné práce v provozu divadla. Se společností Josefa Štandera účinkoval v mnoha městech v Čechách i na Moravě a v roce 1862 byl přijat na místo zpěvního komika v plzeňském divadle.
V roce 1864 vstoupil do hereckého souboru Prozatímního divadla v Praze, a od začátku se stal jedním z nejpopulárnějších herců své doby. V roce 1869 se oženil s Josefinou Jedličkovou, dcerou hospodského a řezníka z Dobříva. Jejich syn Otakar zemřel na rakovinu.
V roce 1883 přešel do nově postaveného Národního divadla, kde setrval více než dvacet let až do chvíle, kdy onemocněl a další divadelní vystupování mu bylo znemožněno. Jednu z posledních velkých postav vytvořil jako sedmdesátiletý v dramatu Aloise Jiráska Otec (1907). Na podzim roku 1910 se musel podrobit operaci hlasivek, potom operaci šedého zákalu a rakovinného nádoru jazyka. Zemřel 6. května 1911 a je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze. vlevo|náhled|Jindřich Mošna jako Petr Dubský v prvním provedení Našich furiantů (1887) Během své kariéry vytvořil řadu vysoce ceněných rolí, především komických, k čemuž byl předurčen i svým vzhledem a drobnou postavou. Mezi jeho slavné role patří Jupiter v Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí, Hadrián z Římsů ve stejnojmenné Klicperově hře, Lízal v Maryše bratří Mrštíků či Kalafuna v Tylově Strakonickém dudákovi. Rád hrál principála v opeře Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Jeho pojetí postavy dědečka Petra Dubského ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti se stalo vzorem pro jeho následovníky.
Tragické postavy hrál spíše v pozdějším věku, přešel k nim od postav groteskních, a stal se skvělým realistickým hercem. První z nich byl Harpagon v Molièrově hře Lakomec, kterého Mošna ztvárnil v roce 1885, skvěle také představil Shylocka v Shakespearově Kupci benátském, Polonia v Hamletovi.
Napsal knihu pamětí Jak jsem se měl na světě a tiskem byly vydávány také jeho komické monology, kuplety a výstupy.
Jeho lidský i umělecký osud na historickém pozadí vývoje českého divadla, od smrti J. K. Tyla až po otevření Národního divadla, popsal spisovatel František Rachlík v kratším prozaickém vyprávění Jediná láska (1954), poté v obsáhlé biografické románové kronice Komedie plná lásky (v několika vydáních, první 1954, v roce 1959 německy).
náhled|upright=0.9|Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze
Citát
Památka Od roku 1947 je po něm pojmenována Mošnova ulice na Smíchově, v roce 1952 prodloužená o část ulice Nad Mydlářkou.LAŠŤOVKA, Marek a kol.:Pražský uličník. Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 1. vyd. Praha: Libri, 1997, 1. svazek (A-N), s. 470; . Ve Staré hospodě v Dobřívě (čp. 48), odkud pocházela jeho manželka, byla v 60. letech 20. století zřízena pamětní síň se stálou expozicí (reinstalována v roce 2005), která je věnována životu a dílu Jindřicha Mošny. Do Dobříva jezdil načerpat síly i inspiraci pro svou divadelní práci.
Odkazy
Reference
Literatura
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 73, 81, 164, 186, 220, 226, 314, 320, 321, 391, 403, 406, 410, 424, 483, 484, 543.
MOŠNA, Jindřich; ŽELENSKÝ Karel. Jak jsem se měl na světě. 2 svazky. Praha : J. R. Vilímek, 1911. 233, 224 s. (další vydání 1926, 1954) PÁLENÍČEK, Ludvík. Jindřich Mošna. Praha: Orbis, 1954. 21 s. (další vydání 1961, 1983) ŠUBERT, František Adolf. Jindřich Mošna. Praha : F. A. Šubert, 1902. 76 s.
VODÁK, Jindřich. Tři herecké podobizny : Jindřich Mošna – Hana Kvapilová – Marie Hübnerová. Praha : Melantrich, 1953. 204 s. VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 58–64.
Externí odkazy
(seznam rolí, bohatá fotodokumentace) Jindřich Mošna v souborném katalogu Akademie věd ČR Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, Mošna Heinrich (Jindřich) 1837 Soupis pražských domovských příslušníků (1830–1910), Mošna Heinrich (Jindřich) 1837
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách Kategorie:Narození 1. srpna Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Narození v Karlíně Kategorie:Úmrtí 6. května Kategorie:Úmrtí v roce 1911 Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži