Bohumil Štěpán Hanč (19. listopadu 1886 BeneckoSOA Zámrsk, Matrika narozených evang. fary Křižlice 1874-1897, sign. L 2-8, ukn 11393, s. 240. Dostupné online. – 24. března 1913 Labská boudaSOA Zámrsk, Matrika zemřelých Německé protestantské církve augsburského vyznání, farnost Vrchlabí, Sbírka matrik Východočeského kraje, sign.: 9729 (poř.č. 12370), 3.1910-1944, fol. 9, sn. 13) byl český sportovec, lyžař, běžec na lyžích. Tragicky zahynul během mezinárodního závodu v běhu na lyžích na 50 kilometrů na hřebenech Krkonoš společně se svým přítelem Václavem Vrbatou o Velikonocích roku 1913, když se náhle extrémně zhoršilo počasí.

1907–1913 Dne 24. února 1907 získal svůj první titul z mistrovství zemí Koruny české v běhu na lyžích na 50 km. Šlo o teprve o druhý ročník mistrovského závodu. Druhý byl tehdy Emmerich Rath a třetí Josef Mejvald. Od té chvíle mohl užívat titul Mistr lyžař. Hanč získal mistrovský titul i v následujících letech 1908 a 1909. Potom musel na vojnu – sloužil jako četař v Sarajevu, v císařské armádě. Spolu s ním sloužil i krajan Václav Vrbata, se kterým se znal už ze Sokola a během vojenské služby se stali blízkými přáteli. Po vojně se oženil a se ženou Slavěnou (vlastním jménem Jaroslava *11. 5. 1890, +15. 7. 1940) čekal syna Bohumila (*3. května 1913, +26. března 1985).

Osudný závod Dne 24. března 1913 se konal 8. ročník padesátikilometrového mistrovského závodu v běhu na lyžích. Hanč v této sezóně dosáhl několika vítězství, a přestože manželce (tou dobou těhotné) slíbil skončit se závoděním, chtěl se ještě naposledy zúčastnit mistrovského závodu a z jejich nového domova v Hrabačově (nyní část Jilemnice) doslova utekl. Na závod pozval i Vrbatu, aby viděl jeho vítězství na královské trati.

Závod odstartoval v 7:10 od Labské boudy směrem k Martinovce. Teplota dosahovala mimořádně vysokých 8 °C, a proto všech 6 závodníků vyjelo na trať jen v košilích, bez čepic a rukavic. Hanč se krátce po startu ujal vedení. V 7:55 začalo pršet, u Sněžných jam šel do vedení Karel Jarolímek a u Vosecké boudy Oswald Bartel. U Violíku, před odbočkou k prameni Labe, se do čela vrátil Hanč a od té doby ho už nikdo nepředstihl. V 9:00 se výrazně ochladilo a déšť se změnil ve sněžení. Rath a Jarolímek vzdali kvůli odřeninám na nohou. Trasa pokračovala k Harrachovým kamenům, doleva na Zlaté návrší a odtud zpátky k Labské boudě, kde končilo první kolo.

V 10:20 došlo k dalšímu zvratu počasí, přišla vichřice a hustý mokrý sníh. U Vysokého kola vzdal dosud třetí Bartel a o něco později i druhý Josef Feistauer a poslední Josef Scheiner. Hanč zůstal na trati sám, ale neměl o tom ani tušení. U Nové Slezské boudy mu traťový komisař Kamil V. Muttich, akademický malíř a mj. autor němých značek Krkonoš, podal citrón a rukavice. U Violíku, v 11:52, už další traťový komisař Vladimír Záboj Vaina (pozdější první předseda Horské služby v Krkonoších) věděl, že za Hančem už hodinu nikdo další neprojel, a snažil se proto Mistra zastavit voláním a máváním. Ten ale v silné vichřici nerozuměl Vainovu volání a jeho mávání si zřejmě vysvětlil jako upozornění na směr trati. Na Vainu jenom mávl a pokračoval dál, směrem na Zlaté návrší. Tam, zcela zmožený mrazem, potkal v mlze svého přítele Vrbatu, který mu oddaně navlékl svůj kabát a čepici. Hanč pokračoval k Labské boudě a Vrbata začal sjíždět k Mísečkám, ale po chvíli se kvůli obavám o Hanče vrátil na hřeben a snažil se ho najít a pomoci mu.

Ve 13:15 se Rath, Jarolímek a rozhodčí Fischer vydali z Labské boudy hledat Hanče. Každý vyjel jiným směrem. Ve 13:45 našel Rath Hanče v mlze pod Zlatým návrším, ležícího, naprosto vysíleného, ale stále živého. Podařilo se mu ho odtáhnout asi půl kilometru směrem k Labské boudě, ale na další cestu už neměl sílu. Posadil ho proto k tyči, vrátil se pro své lyže a vyrazil pro pomoc do Labské boudy. Hanče pak na saních dopravili do Labské boudy, ale následné oživovací pokusy už byly marné a podchlazený a vyčerpaný Hanč zemřel na selhání srdce.

Vrbata mezitím objevil Hančovy ve sněhu zapíchnuté lyže a snažil se přítele v okolí najít, ale marně. Byl nalezen o něco později na návrší mezi Harrachovými kameny a Zlatým návrším, které se dnes na jeho počest nazývá Vrbatovo návrší.

Pomníky náhled|upright|Hančův pomník Tragickou událost dnes připomínají dva pomníky: Hančův pomník () na červené turistické značce mezi Vrbatovou a Labskou boudou. V těchto místech zanechal vysílený Emerich Rath polomrtvého Bohumila Hanče. Na desce je místo jména Bohumil "mistr". Mohyla Hanče a Vrbaty () na Vrbatově návrší na červené turistické značce mezi Vrbatovou boudou a Harrachovými kameny. V těchto místech byl nalezen umrzlý Václav Vrbata.

Odrazy v kultuře kniha Františka Kožíka Synové hor (1954), životopisná povídka československý film Synové hor (1956) režiséra Čeňka Duby, adaptace Kožíkovy povídky kniha Miroslava Rampy Na hřebenech vichřice (1963), vyprávění kniha Miroslava Rampy Drama na Zlatém návrší (1992/1995), vyprávění, nová verze knihy Na hřebenech vichřice divadelní inscenace Slzy ošlehaných mužů divadla Vosto5 – příběh Hanče a Vrbaty vyprávěný Emerichem Rathem, zpracovaný jako stylizovaný loutkoherecký hold podkrkonošským ochotníkům Události byl věnován 14. díl dokumentárního cyklu České televize Osudové okamžiky s názvem Zlaté návrší 1913 (2001).Zlaté návrší 1913. Česká televize, Osudové okamžiky. Premiéra 5. 4. 2001 21:00 na ČT1, délka 15 min. Dostupné online český film Poslední závod (2022) režiséra Tomáše Hodana

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Ambice-tragédie-mýtus - okolnosti na Horydoly.cz Hanč a Vrbata na Ariadniných stránkách

Kategorie:Čeští běžci na lyžích Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Úmrtí v roce 1913 Kategorie:Úmrtí při sportu Kategorie:Zemřelí v souvislosti s podchlazením Kategorie:Krkonošské osobnosti Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 24. března Kategorie:Narození 19. listopadu Kategorie:Pohřbení v Jilemnici Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích Kategorie:Narození v Benecku Kategorie:Úmrtí v Krkonoších