Fryštát ( Freystadium Orientale, Freistadt, Frysztat) je centrální historická část statutárního města Karviná. Do poloviny 20. století byl Fryštát samostatným okresním městem obývaným převážně německou populací. Ve 40. letech byl spojen s hornickým městem Karvinná (dnes část Doly), které bylo obýváno převážně polskou populací a zcela zaniklo kvůli těžbě uhlí. Germánský původ Fryštátu měl být v socialistických poměrech zapomenut a proto byl jeho název roku 1949 vymazán z mapy a město bylo pojmenováno po Karvinné.Vyhláška ministerstva vnitra č. 3/1950 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1949. Dostupné online. Z Fryštátu se tak stalo centrum současné Karviné, která se kolem něj začala budovat v 50. letech 20. století, a do jejíhož katastrálního území (nyní Karviná-město) spadají i moderní části Nové Město, Hranice a Mizerov. V letech 1949–1971 se oficiálně název Fryštát nepoužíval. Poté byl obnoven pro část Karviná 1.Sdělení ministerstva vnitra ČSR č. 20/1971 Ú.v.
Fryštát je jako goticko-renesanční historické centrum Karviné městskou památkovou a lázeňskou zónou. Z dob, kdy byl centrem Těšínského Slezska a bývalého knížectví, se zachoval místní hrad a dva zámky, kde po 700 let sídlily nejvyšší slezské aristokratické rody. Je jediným sídelním městem slezských vládnoucích knížat z rodu Piastovců na území Českého Slezska a slezským památným místem.
Historie
Piastovský Fryštát vlevo|náhled|Slezské knížecí město Fryštát vlevo|náhled|Freska umučení sv. Kateřiny z poloviny 15. století v kostele městského hradu ve Fryštátě alt=Karviná|náhled|Podoba knížecího města Fryštátu Někdejší knížecí město je písemně připomínáno již v roce 1305 jako druhé sídlo těšínských Piastovců. Zakladatelem nového města fryštátského se roku 1290 stal jeho první kníže Měšek I. Starý Fryštát stával na břehu řeky Olše a byl založen po rozpadu Velkomoravské říše v roce 906, kdy Slezsko začaly osídlovat germánské kmeny. Na břehu řeky Olše tak založili osadu, která již za vlády polského krále Měška II. Lamberta Piastovského mezi léty 1025–1034 obdržela městská práva a název Freystadium Orientale. Starý Fryštát se již brzy stal obchodním městem prvořadého významu, neboť stál na důležité obchodní stezce z Uher do Slezska. Tato středověká obchodní stezka je ve městě zachovalá. Začíná v části Vydmuchov, protíná celé historické město a po několika kilometrech původní trasy ve směru na obec Staré Město končí u břehu řeky Olše v místě, kde stál Starý Fryštát. Tisíciletá historie činí z Fryštátu jedno z nejstarších, ne-li nejstarší město Českého Slezska. Nositelem městských práv je již od svého založení, což potvrzuje i samotný název města – Fryštát, německy Freistadt, znamená "volné, nebo svobodné město". Za své existence byla městská práva několikrát potvrzena nebo rozšířena, např. roku 1327 vratislavského typu. V novém Fryštátě byl postaven gotický hrad těšínských Piastovců, kam někteří z nich přesunuli z Těšína své sídlo buďto částečně nebo trvale. Již druhý kníže v pořadí, Kazimír I. a také Přemysl I. ve Fryštátě úřadovali. Roku 1386 byla ve Fryštátě notářsky potvrzena Lenní smlouva uzavřená v roce 1327 mezi knížetem Kazimírem I. a králem českým Janem Lucemburským o přičlenění Těšínského Slezska k zemím Koruny České. Kněžna Evženie Mazovská, vdova po Boleslavu I. Těšínském, dostala Fryštátský hrad jako věnné léno, započala jeho přestavbu v sídelní rezidenci a roku 1431 se stala jeho první stálou obyvatelkou. Za vlády Boleslava II, který zde sídlil v druhé polovině 15. století, bylo město obdařeno četnými výsadami. Po Boleslavově smrti kněžna Anna, vdova po něm, také sídlila ve Fryštátě a věnovala se charitativní činnosti pro chudé a churavé občany města. Její syn, Kazimír II. převzal vládu roku 1477 a Fryštát značně zvelebil. V roce 1511 pod vedením Kazimíra II. byl knížecí zámek renesančně přestavěn, ale už bez bočních křídel. Kazimír II. založil ve Fryštátě v roce 1504 radnici, roku 1511 pivovar a v roce 1525 četné rybníky. Všechny slouží stále svému účelu. Do Fryštátu také přesídlil jeho vnuk, kníže Václav III. Adam, a to na krátkou dobu po požáru těšínského hradu roku 1552. Když byl Václav jednoletý byl na knížecím zámku zasnouben s dcerou svého poručníka Jana z Pernštejna, rovněž jednoletou Marií.Ta pak po svatbě také raději pobývala ve Fryštátě, kde ji pravidelně navštěvovali její příbuzní, neboť v Těšíně byla svým mužem týrána. Kníže Václav se stal knížetem již ve svých 4 letech, ale do jeho plnoletosti převzal vládu jeho poručník, který sídlil na hradě Piastovců ve Fryštátě. V roce 1564 se na nádvoří Piastovského hradu ve Fryštátě konal velký rytířský turnaj na počest příjezdu kněžny Kateřiny z Lehnice, novomanželky knížete Bedřicha Fridricha Kazimíra III., který si za své sídlo také vybral Fryštát. 15. a 16. století se ve Fryštátě vyznačovalo celkovým blahobytem označovaným jako Zlatý věk Fryštátu. Město mělo ze všech měst na Těšínsku nejvyšší finanční výnosy. Po smrti posledního fryštátského knížete Bedřicha Fridricha Kazimíra Piastovského z Fryštátu v roce 1571 bylo toto významné hospodářské město odprodáno a již natrvalo vyčleněno z Těšínského knížectví a stalo se centrem fryštátského panství. Tak skončilo 280 let trvající období vlády těšínských Piastovců ve Fryštátě. Roku 1543 měla na zámku svou předsvatební hostinu vévodkyně Alžběta Habsburská, která jela se svým několika set četným doprovodem do Krakova na svatbu s králem Zikmundem II. Jagellonským, rovněž kněžna Kateřina Sidonie Sasko-Lauenburská měla na zámku roku 1567 svou velkolepou předsvatební hostinu, a v hostinci knížecího pivovaru (dnes součást Staré radnice) se 19. června 1574 se svou družinou ubytoval polský a francouzský král Jindřich z Valois, který předešlou noc tajně uprchl z krakowského hradu Wawel. Jakmile se totiž dozvěděl o smrti svého bratra Karla IX., neváhal, sebral královskou pokladnu a vracel se do své rodné Francie, kde byl zvolen novým francouzským králem. V roce 1707 Fryštátem projížděl a pohostinně byl přijat švédský král Karel XII., když poražen v Rusku cestoval se svým vojskem do Saska. Roku 1792 město koupil hrabě Jan Josef z rodu Larischů a na zdejším zámku, který nově zrekonstruoval na původních gotických základech do empírové podoby, se usídlil. Z dob Marie Terezie se ve městě zachovalo číslování domů.
V roce 2018 zde Petr Šiška a Dušan Rapoš natáčeli svou česko-slovenskou pohádku Když draka bolí hlava.alt=Karviná|náhled|Areál městského hradu je tvořen knížecím zámkem, dnes v klasicistní podobě, farním kostelem a hospodářským dvorem. +Vývoj počtu obyvatel Fryštátu podle sčítání lidu 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 2 661 2 960 3 150 3 669 5 058 7 767 7 124
Karwin-Freistadt náhled|Původní knížecí příjezdová cesta na hrad Karwin-Freistadt bylo dvojměstí vzniklé sloučením okresního města Fryštátu (dnešní město Karviná), hornického města Karvinné (již neexistuje), obcemi Ráj, Staré Město a Lázně Darkov v jeden městský celek. Ke sloučení došlo na základě rozhodnutí německé vlády v roce 1939 a dvojměstí se stalo německým se správním centrem ve Fryštátě. V roce 1938 území zabralo Polsko, které zde způsobilo značné ekonomické škody, proto zabrání území dnešní Karviné pod německou správu znamenalo opětovnou ekonomickou stabilitu. Nicméně doba německé okupace nebyla dobou příznivou, přestože ve Fryštátě žilo 70 % obyvatel hlásající se k německé národnosti. Německá vláda však optimisticky počítala s rozvojem města. V části Karvinná se nacházely doly, v části Darkov známé a oblíbené lázně a ve Fryštátě byl hutnický průmysl. Tyto všechny části navíc velmi výhodně spojovala železniční dráha, tyto všechny činitele dokázali Němci dobře využít. Proto byl vypracován projekt na výstavbu nového předměstí, které mělo být situováno severovýchodním směrem od historické části Fryštátu, na který mělo přímo navázat. Bylo zapotřebí ubytovat pracovní síly pro rozmáhající se ekonomiku města Karwin-Freistadt. Toto vše se mělo uskutečnit po vítězství ve válce vedené nacistickým Německem. V květnu 1945 však německá armáda byla poražena postupující Rudou armádou. Rozhodující bitva o Karwin-Freistadt proběhla na polích mezi Jäklem a Marklovicemi poblíž vodárenské věže v části Hranice ve dnech 1.–3. května 1945. Ustupující Němci na místní dráze vytrhali koleje pomocí speciálního vlaku taženého parní lokomotivou. Město se tak stalo prvním osvobozeným na území dnešní České republiky.
Součást Karviné náhled|Interiér gotické věže hradního kostela Spojení s Karvinnou a okolními obcemi se po válce obnovilo, ale již pod komunistickou vládou navrženým názvem Karviná, který je však pro Fryštát nepřesný a zavádějící. V roce 1946 se na katastru Fryštátu začalo budovat historicky první sídliště tehdejšího Československa – městská část Nové Město. Slavnostní výkop provedl Klement Gottwald, předseda vlády vzešlé z voleb 1946, kde bylo porušeno právo stran kandidovat. Dnes Nové Město tvoří nové centrum Karviné. Roku 1961 byla zrušena tramvajová doprava, zavedená již roku 1912. Původní železniční nádraží Fryštát (dnes Karviná město) na trati Petrovice–Karviná bylo postaveno v roce 1898 a sloužilo místnímu průmyslu a přepravě lázeňských hostů do darkovských lázní, výstavbou nového hlavního nádraží v roce 1963 byl na starém nádraží zastaven provoz osobní dopravy. Na přelomu 70. a 80. let 20. století zde bylo postaveno sídliště Hranice a roku 1990 Slezská universita.
Fryštátské šlechtické rody Dle legendy panoval mezi léty 906–1290 ve Fryštátě rod majitelů města neznámého jména, ale sídlícího zde na silně opevněném hradě. Legenda praví, že na hradě našla útočiště manželka jistého krále zdaleka, před kterým uprchla. Tento král, když se dozvěděl, kde se jeho žena – královna – ukrývá, ihned Fryštát přepadl, hrad spálil a jeho majitele pohřbil na místě zbořeného hradu. Dnes z původního Fryštátu nic nezůstalo, na jeho místě stojí obec Staré Město. Roku 1290 přišel na Těšínsko kníže Měšek I. Piast, aby zde, dle rodové tradice, založil vlastní rodovou větev. Usídlil se na hradě v dnešním Cieszyně, ale město Fryštát přesunul dál od řeky Olše na skalní vyvýšeninu, kde už roku 1288 začal budovat hrad jako svou druhou rezidenci. Od tohoto roku je Fryštát povýšen na Ducale Civitatem – Slezské knížecí město, a až do konce II. světové války v roce 1945 byl sídlem několika šlechtických rodů: náhled|Kníže Měšek I. Piast, zakladatel Slezského knížecího města Fryštátu
Piastovci – nejvyšší slezský šlechtický rod, vládnoucí šlechta, která měla ve Slezsku na dvě desítky sídel, mezi nimiž patřil v letech 1290–1572 i Fryštát
Pernštejnové – mezi lety 1528–1548 byli prozatímní vládci knížectví, za sídlo zvolili Fryštát Cigánové ze Slupska – hraběcí rod sídlící ve Fryštátě v letech 1572–1637 Minsterberkové – slezský knížecí rod pocházející z rodu pánů z Kunštátu a Poděbrad měli Fryštát v držení dva roky v letech 1637–1639 Žampachové z Potštejna – majitelé Fryštátu v letech 1639–1645 Gašínové z Gašína – slezský hraběcí rod sídlil ve Fryštátě v letech 1650–1738 Taafové z Carlingfordu – tento irský hraběcí rod měl ve Fryštátě svou rezidenci od roku 1749 do roku 1792 Beesové z Chrostiny – městští šlechticové sídlící na fryštátském zámku Ráj. Objevili jodobromové prameny a založili zdejší Lázně Darkov. Larisch-Mönnichové – slezská, později rakouská vysoce postavená aristokratická rodina s hraběcím titulem, spřízněná s Habsburky, zde sídlila od roku 1792 do roku 1945, kdy byl československou vládou zabaven celý jejich majetek
Fryštát je spojován zejména s Piastovci a Larisch-Mönnichovci. Za vlády obou významných slezských rodů žilo město, a především knížecí hrad, společenským životem na nejvyšší dobové aristokratické úrovni. Hrad ve Fryštátě tak hostil mnoho královský a císařských návštěv. Díky tomu, že byl sídlem slezského vládnoucího rodu Piastovců je hrad považován za nejpamátnější historické místo na území Českého Slezska.
Fryštátští Piastovci