Umělá vlákna (angl.: manmade fibres) jsou textilie získané (jakýmkoliv) výrobním postupem z polymerních nebo nepolymerních látek. Tím se liší od materiálů, které se vyskytují ve formě vlákna přirozeně.
V češtině (a v němčiněGries/Dieler/Burkhard:Textile Ferigungsverfahren, E-Book 2018, ISBN 978-3-446-45866-6, str. 51-87 ) se pro umělá vlákna často používá označení chemická vlákna, Pospíšil a kol.:Příručka textilního odborníka , SNTL Praha 1981, str. 162-164 chemicky vyrobená vlákna nebo syntetická vlákna. Vlastnosti umělých vláken Umělé vlákno sestává z molekulárních řetězců obsahujících uhlík, vodík, kyslík a dusík nebo alespoň část z těchto prvků.
Velká část jejich vlastností se nechá při výrobě ovlivnit a přizpůsobit požadavkům uživatele. Ze základních typů se tak vyvinuly a stále znovu vyvíjí nové modifikace, které se často dělí do tří generací:
Ve druhé generaci se u základních druhů, první generace, odstraňují některé nevhodné vlastnosti za účelem širšího použití a vlákna třetí generace mají pak speciální vlastnosti vhodné zpravidla pro úzký sortiment textilních výrobků.
Rozdělení vláken podle použité suroviny PŘÍRODNÍ POLYMERY rostlinné živočišnéPůvodcelulózapřírod. kaučukmořské řasybílkovinabílkovinaPříkladviskóza¹ gumová vl.alginát. filamentzeinové vl.² kasein
¹ K vláknům z regenerované celulózy patří viskózová (základní typ a modifikované druhy) a měďnatá (ke kterým se přiřazují acetátová a triacetátová vlákna).
² Zeinové vlákno pochází z kukuřice, kaseinové z mléka
SYNTETICKÉ POLYMERY PůvodpolykondenzátpolymerizacepolyadicePříkladPES, PAPVC, PPelast. vlákno
NEPOLYMERNÍ PůvodkovminerálpyrolýzaPříklad vláknaborové ¹ skleněnéuhlíkové
¹ Drahé vlákno s vysokou pevností. Přidává se do kompozitů, obzvlášť na výrobky zbrojního průmyslu.
Označení „syntetická vlákna“ Všeobecně se tento výraz používá (v češtině i v jiných jazycích) jako souhrnné označení jen pro vlákna ze syntetických polymerů. V odborné literatuře se pod tento pojem ojediněle zařazují také vlákna z přírodních polymerů (keramická, viskózová vlákna atd.) a nepolymerních materiálů (např. kovová vlákna).
Galerie umělých vláken
Z historie umělých vláken 1891 vynález nitrátového hedvábí 1892 vynález viskózového hedvábí (výroba 1910) 1924 produkce acetátových vláken 1935 vynález polyamidu 6.6 (výroba 1939) 1936 výroba skleněného vlákna 1938 vynález polyamidu 6 (výroba 1942) 1942 vynález PES-vlákna (výroba 1953) 1950 výroba PAC-vlákna 1956 vynález PP-vlákna 1959 výroba aramidu 1972 gelové zvlákňování 1980 výroba mikrovláken 1986 výroba nanovláken 1986 výroba PE-vlákna (Dyneema) s pevností v tahu 4,0 GPa 2000 vlákno M5 s pevností v tahu 4,6 GPa a v tlaku 1,6 GPa Militký: Textilní vlákna, TU Liberec 2002,
Výroba hlavních druhů umělých vláken
Rok 2011polyesterviskózapolyamid polypropylenpolyakrylostatní vl.v milionech tun37,24,43,9 2,92,00,6cena cca €/kg1,25-1,40 0,87 1,25 1,75Cena čínského PP-filamentu (54 dtex) v roce 2011: http://www.chinatexnet.com/textile-news/2011-04-06/336305.html-- V roce 2011 vyrobilo ve světě 1700 chemických provozů cca 51 milionů tun umělých vláken. Na produkci se podílela Čína 60%, Indie 6, USA 5% a ČR se Slovenskem 0,25%.
Celkové množství sestávalo z cca 60 % filamentů a 40 % staplových vláken (stříže).
Podíl mikrovláken a nanovláken na vyrobeném množství se ve statistikách neuvádí. Ve hořejší statistice chybí také nejméně 5 milionů tun, např. polyethylen, polyuretan, skleněná a keramická vlákna.
Podle údajů firmy Lenzing dosáhla v roce 2014 světová výroba chemických textilních vláken 62 milionů tun (z toho cca 3/4 polyesterová vlákna).
V roce 2019 se počítalo s výrobou 80 milionů tun (nejméně 50 milionů tun pocházelo z Číny) z celkového množství 107 milionů tun textilních vláken.
Podrobné statistické údaje se dají zakoupit např. za 650 CHF
Použití Z filamentů se v roce 2007 použilo 19,5 milionů tun na oděvní a bytové textilie, 2,5 miliony jako technické filamenty a 2,2 miliony tun na podlahové krytiny.
Z 80 % stříží z umělých vláken byly vyrobeny příze (především na tkaniny a pleteniny) a 20 % šlo (nespředených) do netkaných textilií. Literatura Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, Cherif: Textile Werkstoffe für den Leichtbau, Springer-Verlag Berlin Heidelberg 2011, , str. 14-16
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Textilní vlákna