John Hoyer Updike (18. března 1932 Reading, Pensylvánie – 27. ledna 2009 Beverly Farms, Massachusetts) byl americký spisovatel, básník, literární a umělecký kritik a držitel Pulitzerovy ceny.
Osu Updikeova díla dnes nepopiratelně tvoří romány o „Králíkovi“ (Králíku utíkej;Králík se vrací; Králík je bohatý; Králík odpočívá; a novela Králík ve vzpomínkách bližních), které zachycují život střední vrstvy na postavě obyčejného člověka Harryho „Králíka“ Angstroma v průběhu několika desetiletí, od rané dospělosti až po jeho smrt. Románům Králík je bohatý (1981) a Králík odpočívá (1990) se dostalo uznání v podobě Pulitzerovy ceny. Updike patří do trojice autorů (spolu s Boothem Tarkingtonem a Williamem Faulknerem), kteří získali Pulitzerovu cenu za beletrii více než jednou. Vydal přes dvacet románů a více než deset sbírek povídek, vedle toho poezii, recenze výtvarného umění, literární kritiku a knížky pro děti. Stovky jeho povídek, recenzí a básní vyšly od roku 1954 v časopise New Yorker. Psal též pravidelně pro New York Review of Books.
„Americké maloměsto a protestantská střední vrstva“, tak Updike popisoval svoje základní téma. Byl uznáván především pro autorskou preciznost, jedinečný prozaický styl a pro své tvůrčí nasazení. Psal průměrně jednu knihu ročně. V jeho příbězích se běžně vyskytují postavy, které často prožívají hluboký zmatek a jejich vnitřní krize mají původ v náboženství, rodinných závazcích a v manželské nevěře. Jeho romány a povídky si získávají čtenáře svým zaměřením na zájmy, vášně a utrpení průměrných Američanů; svým důrazem na křesťanskou teologii; a svým zaměřením na sexualitu a smyslové prožitky. Jeho dílo vyvolalo značnou pozornost a chválu kritiky a Updike je převážně považován za jednoho z největších amerických spisovatelů své doby. Updikeův vysoce propracovaný prozaický styl je postavený na bohatém, neotřelém, někdy až obskurním výrazu zprostředkovaném lehce ironickým, inteligentním autorským hlasem, který fyzický svět popisuje extravagantně, ale přesto zůstává pevně usazen v realistické tradici. Svůj styl popisuje jako snahu "dát pozemskosti krásu, jež jí náleží".
Soukromý život Updike se narodil v Readingu v Pensylvánii jako jediné dítě Lindy Grace Hoyerové a Wesleyho Russella Updikea a vyrůstal v blízkém městě Shillingtonu. Rodina se později přestěhovala do vesnice Plowville. Matčiny snahy stát se vydávanou spisovatelkou na mladého Updikea značně zapůsobily. „V jedné z nejranějších vzpomínek ji vidím sedět u psacího stolu,“ vzpomínal později. „Obdivoval jsem spisovatelské nástroje, psací stroj, papírky na přepisování překlepů, krabice nepopsaného papíru. Vybavuji si hnědé obálky, v nichž se povídky odesílaly - a v nichž se také vracely.“ Dětství strávené v okrese Berks v Pensylvánii mělo ovlivnit prostředí, v němž se odehrává tetralogie o Králíku Angstromovi stejně jako mnoho jeho prvních románů a povídek. Updike ukončil s vynikajícím prospěchem střední školu v Shillingtonu a byl přijat s plným stipendiem na Harvard. Na univerzitě si získal proslulost jako talentovaný a plodný přispěvatel do časopisu Harvard Lampoon, jehož byl také šéfredaktorem. Anglická studia ukončil summa cum laude roku 1954. Z Harvardu zamířil na Ruskinovu školu výtvarného umění v Oxfordu, protože se chtěl stát kreslířem a karikaturistou. Po návratu do Spojených států se s rodinou přestěhoval do New Yorku, kde se stal pravidelným přispěvatelem New Yorkeru. To byl začátek jeho profesionální spisovatelské dráhy.
Updike se ještě jako student na Harvardu roku 1953 oženil s Mary E. Penningtonovou, studentkou výtvarného umění na Radcliffe College. Doprovázela ho do anglického Oxfordu, kde studoval výtvarnou akademii a kde se roku 1955 narodilo jejich první dítě. Měli spolu další tři děti: spisovatele Davida (*1957), Michaela (*1959) a Mirandu (*1960). Rozvedli se v roce 1974. Roku 1977 se Updike oženil s Marthou Ruggles Bernhardovou, s níž žil přes třicet let v Beverly Farms ve státě Massachusetts. Zemřel na rakovinu plic 27. ledna 2009 ve věku 76 let. Měl sedm vnoučat.
Spisovatelská dráha náhled|vpravo|Knihy Johna Updikea
1950-1960 Jako redaktor rubriky „Talk of the Town“ Updike zůstal v New Yorkeru pouze dva roky. Současně do časopisu přispíval básněmi a povídkami. V New Yorku psal básně a povídky, které vyšly v jeho prvních sbírkách The Carpentered Hen (1958) a The Same Door (1959). Tyto práce ovlivnila Updikeova počáteční spolupráce s New Yorkerem. V raném díle se také objevuje vliv J. D. Salingera („A&P“), Johna Cheevera („Snowing in Greenwich Village“) a Marcela Prousta, Henryho Greena, Jamese Joyce a Vladimira Nabokova. Během této doby prodělal Updike hlubokou duchovní krizi. Trápil se ztrátou víry a začal číst Sørena Kierkegaarda a teologa Karla Bartha. Oba hluboce ovlivnili jeho vlastní náboženské představy, které se následně výrazně projevily v jeho tvorbě. Updike zůstal po zbytek života věřícím křesťanem.
1960-1980 Updike se s rodinou později přestěhoval do Ipswiche v Massachusetts, kde napsal své první významné romány. V Králíku, utíkej (Rabbit, Run, 1960) se objevil Harry Angstrom přezdívaný Králík, bývalá basketbalová hvězda střední školy a ztělesněný příslušník střední vrstvy, jenž se měl díky dalšímu pokračování románové řady stát Updikeovou nejvýraznější a nejreprezentativnější postavou. V prvním románu se Králík pokouší setřást frustraci z manželského soužití rozletem za svobodou. Po několika stovkách kilometrů se však zalekne neznámého kraje a lidí a posléze skončí pouze u jiné ženy v sousedním městě. Už v této knize se Updike etabloval jako prozaik, který dokáže téměř nenapodobitelně zachytit touhu po ženě i její naplnění. Také zde poprvé předestírá mravní dilema metodou, kdy vláká čtenáře do identifikace s intenzivně vnímajícím hrdinou, aby vzápětí předvedl, že i člověk s tím nejbarvitějším vnitřním životem může být konatelem zla. Přes veškerý pozitivní kritický ohlas postava Králíka nepůsobí přesvědčivě zejména proto, že Updike Králíka obdařil pestrým vnitřním životem, nechal ho vyjadřovat pocity a myšlenky zcela mimo jeho obzor, jeho vědomí a vnímání patří vysoce erudovanému intelektuálovi, zatímco Králík je nula bez vzdělání. V jiných románech už autor tímto intenzivním vědomím obdařil věrohodnější postavy (například Pieta Hanemu ve Dvojicích a Owena Mackenzieho ve Vesnicích).
Román Kentaur (The Centaur, 1963), je rovněž ukázkou takové věrohodnější postavy. Příběh stárnoucího učitele se tu vypráví střídavě z hlediska protagonisty a jeho syna. Tato metoda Updikeovi dovoluje současně pohled z nitra i z vnějšku. Román má pozoruhodnou lyrickou i psychologickou hloubku pramenící z úspěšné evokace autorova dětství na pensylvánském venkově. Kentaur získal Národní knižní cenu.
Nejvýznamnějším Updikeovým románem popisujícím šedesátá léta jsou Dvojice (Couples, 1968), román zachycující vzájemně propletené vztahy téměř desítky mladých manželských dvojic v malém fiktivním massachusettském městě Tarbox. S pozoruhodnou šíří vykresluje život a hodnoty střední vrstvy kolem roku 1963. Přestože Updike dal románu etický rozměr i filozofické vyznění, explicitní líčení sexuálních nevázaností šokovalo část kritiky, které se zdálo, že autor ústy některých postav hlásá hédonismus jako náhražku víry v zapomenutého Boha. Z dnešního pohledu ovšem Updike spíš spolehlivě zachytil atmosféru doby. Román Updikeovi zajistil portrét na obálce časopisu Time a článek s titulkem „Cizoložná společnost“.
Roku 1971 Updike vydal pokračování ságy o Harrym Angstromovi nazvané Králík se vrací (Rabbit Redux); v Králíkově pohledu se odráží Updikeův zmatek a rozpolcenost ve vztahu ke společenským a politickým změnám, jež ve Spojených státech v šedesátých letech probíhaly. Tentokrát Králík zůstává sám se synem Nelsonem, protože za hlasem svého srdce odešla jeho manželka. Domácnost se postupně rozroste o Jill, nezletilou dívku z bohaté rodiny, která útěkem hledá nový život, a o černého veterána z Vietnamu, démonicky vyšinutého narkomana Skeetera. Vztahy těchto tří postav, představujících rozdílné strany v rasovém a generačním konfliktu, a dlouhé diskuse mezi konzervativním vlastencem Harrym a anarchisticky naladěným Skeeterem o roli bělochů a černochů v amerických dějinách vyvrcholí v bolestném dramatu. Bdělí sousedé, znechucení soužitím černocha a bílé dívky, zapálí v noci dům a zdrogovaná Jill při požáru zahyne. Těmito díly si Updike získal proslulost jako autor, který věrohodně zachycuje nevěru, cizoložství, neukotvenost v manželství, zvláště ve střední vrstvě na předměstích Ameriky, a tím že kontroverzním způsobem zobrazuje zmatek a současně svobodu vycházející z tohoto zhroucení společenských mravů. Kdysi napsal, že „pokud jsem toto téma nevyčerpal já, vyčerpalo dostatečně mě“.
Dva romány ze sedmdesátých let, Měsíc nedělí (A Month of Sundays, 1975), první část v Updikeově takzvané Trilogii Šarlatového písmene, a novela Chceš si mě vzít? (Marry Me: A Romance, 1976) jsou rovněž meditacemi na téma manželské nevěry a nudy v předměstských vilových čtvrtích. V románu Puč (The Coup, 1978) o diktatuře v nejmenovaném subsaharském státě, kritikou velmi kladně přijatém, se Updike po návštěvě v Africe odvážil na zcela odlišnou půdu.
1980–2009 Roku 1980 vydal další román o Harrym Angstromovi, Králík je bohatý (Rabbit is Rich), který získal Národní knižní cenu, Národní cenu literárních kritiků a Pulitzerovu cenu za beletrii – tedy všechny tři významné americké knižní ceny. V této knize se objevuje Králík jako tlustý a spokojený provozovatel autosalonu Toyota. Ovšem Americe i jemu v době ropné krize „dochází šťáva“ a také Updike těžko hledá nosné téma, podobné bouřlivému dění v šedesátých letech. Mezi sváry se synem, koupí nového domu a prohazováním manželek na dovolené v Karibiku se králíkovská sága mění na nekonečnou „mýdlovou operu“. Ukazuje se, že průměrnost myšlení i hovoru daného okruhu postav je pro literaturu slepá ulička.
To se definitivně potvrzuje v románu Králík odpočívá (Rabbit at Rest, 1990), obézním (má přes 500 stránek) a deprimujícím stejně jako je deprimovaný hlavní hrdina. Děj sice zachycuje dramatický rok 1989, Updike však už ke scénám z rodinného života a golfu téměř nepotřebuje zápletku. Zbytek vyplňují rozsáhlé popisy, které se snaží fotograficky zachytit konzumní společnost v celé její přebujelosti. Drama přichází až k závěru, kdy Králík jako oběť sexuální neukojenosti svůdné snachy opět prchá na jih, tentokrát tu však nachází smrt: symbolicky umírá na zástavu srdce při basketbalovém utkání jeden na jednoho s černým chlapcem, který má na tričku tygří hlavu (odkaz na báseň Williama Blakea a současně paralela s úvodní scénou Králíku, utíkej).
Králík odpočívá získal Pulitzerovu cenu a Národní cenu literárních kritiků. Díky Pulitzerovým cenám za poslední dvě pokračování ságy o Králíkovi patří Updike mezi tři spisovatele, kteří Pulitzerovu cenu za beletrii obdrželi dvakrát (spolu s Williamem Faulknerem a Boothem Tarkingtonem). Roku 1995 vyšly v Everyman's Library všechny romány pod názvem Rabbit Angstrom; Updike k tomu vydání napsal úvod, v němž popsal Králíka jako „vstupenku do Ameriky kolem mne. To, co jsem viděl Králíkovýma očima, byl zajímavější příběh, než jaký jsem viděl svýma vlastníma, třebaže rozdíl byl někdy minimální.“ Roku 2000 Updike začlenil novelu Králík ve vzpomínkách bližních (Rabbit Remembered) do sbírky povídek Doteky Lásky (Licks of Love) a tím ságu o Králíkovi definitivně uzavřel. Updike později nazval Králíka „bratrem a dobrým přítelem. Umožnil mi rozepsat se.“