náhled|upright=1.5|Panorama Limy ze strany rímackého distriktu, polovina 19. století Dějiny Limy, hlavního města Peru, započaly 18. ledna 1535 založením města španělským conquistadorem Franciscem Pizarrem. Město bylo založeno v údolí řeky Rímac v oblasti osídlené Ychsmy, kteří tvořili součást říše Inků. Roku 1543 se Lima stala hlavním městem místokrálovství Peru a sídlem soudu Real Audiencia. V 17. století město, navzdory zemětřesením i hrozbě v podobě pirátů, prosperovalo jako centrum rozsáhlé obchodní sítě. V 18. století však kvůli bourbonským reformám začalo upadat.
Obyvatelstvo Limy hrálo v letech 1821–1824 významnou roli v peruánské válce za nezávislost; město utrpělo jak ze strany royalistických, tak povstaleckých armád. Po získání nezávislosti se Lima stala hlavním městem nové Peruánské republiky. V polovině 19. století zažívala krátké období prosperity až do vypuknutí druhé tichomořské války mezi Peru a Bolívií na jedné straně a Chile na straně druhé v letech 1879–1883, kdy bylo město obsazeno a vypleněno chilskými jednotkami. Po skončení války Lima procházela obdobím populačního růstu i urbanistického rozvoje. Značný populační nárůst nastal zejména ve 40. letech 20. století díky přistěhovalcům z peruánských And. To přispělo i k velkému rozšíření slumových městeček (známých jako pueblos jóvenes) na předměstích Limy, protože úřady nedokázaly rozšiřování města udržet pod kontrolou.
Založení náhled|Pachacámac, významné náboženské centrum předkolumbovského Peru V předkolumbovské éře byla oblast dnešní Limy osídlena několika skupinami andských indiánů. Před ovládnutím údolí řek Rímac a Lurín Inckou říší byli místní Indiáni sdruženi v Ychsmackém svazu. Jejich přítomnost zanechala na oblasti stopy v podobě 40 pyramid a zavlažovacího systému v údolích.Conlee, Dulanto 2004, op. cit., s. 220–221. V 15. století Inkové oblast dobyli a na místech jako Pachacamác vztyčili své vlastní veřejné budovy. Pachamac, ležící asi 30 kilometrů na jihovýchod od Limy, byl největším mocenským centrem v oblasti a svůj vliv si držel až do španělské conquisty.
Roku 1532 porazila skupina španělských conquistadorů, vedených Franciscem Pizarrem, posledního inckého císaře Atahualpu a brzy poté převzala kontrolu nad říší Inků. Protože byl Pizarro jmenován guvernérem všech území, jež dobyl ve jménu španělské koruny, hledal vhodné místo pro založení svého hlavního města. První volba padla na město Jauja, které se nacházelo hluboko v Andách. Jeho poloha byla nakonec shledána nevhodnou pro velkou nadmořskou výšku a velkou vzdálenost od moře.Hemming 1993, op. cit., s. 140.Hemming 1993, op. cit., s. 145. Španělští průzkumníci později podali zprávy o údolí Rímac, ležícím poblíž Tichého oceánu, kde se nacházelo množství pitné vody, zásoby dřeva, rozsáhlá pole a dobré podnebí. Zde Francisco Pizarro 18. ledna 1535 založil své nové hlavní město, Ciudad de los Reyes – Město králů; jméno Lima je poté zkomolenina názvu Rímac.Roedl 2007, op. cit., s. 51.
V srpnu 1536 Limu, stejně jako i staré hlavní město Inků Cuzco, oblehla armáda Manky Cápaca II., vůdce inckých povstalců proti španělské koloniální moci. Francisco Pizarro v Limě disponoval jen stem španělských vojáků a větším oddílem Indiánů.Roedl 2007, op. cit., s. 54. Obléhání trvalo šest týdnůRoedl 2007, op. cit., s. 56. a Španělům se povstalce po tvrdých bojích v městských ulicích i okolí podařilo porazit.Hemming 1993, op. cit., s. 203–206. Španělé dosáhli vítězství i v Cuzku; na obou vítězstvích se značně podíleli jejich indiánští spojenci. Dne 3. listopadu 1536 pak španělská koruna potvrdila založení města a 7. prosince 1537 udělil císař Karel V. Limě městský znak.
Koloniální éra náhled|vlevo|Hrobka Francisca Pizarra, zakladatele Limy v limské katedrále Po dalších několik let zažívala Lima bouře způsobené rozbroji mezi jednotlivými frakcemi samotných Španělů, mezi přívrženci znepřáteleného Francisca Pizarra a Diega Almagra.Roedl 2003, op. cit., s. 24. Roku 1538 byl zavražděn Almagro a roku 1541 stoupenci jeho syna Diega v Limě zavraždili i Francisca Pizarra a Diego Almagro mladší se ujal vlády. Nicméně brzy na to dorazil zmocněnec španělského krále Cristóbal vaca de Castro, který se zmocnil Limy a roku 1543 porazil Almagra i jeho přívržence, čímž skončila nejkrvavější občanská válka v Peru koloniálního období.Roedl 2003, op. cit., s. 24–25.
V té samé době, roku 1543, město získalo na prestiži díky ustanovení hlavním městem místokrálovství Peru a sídelního města soudu Real Audiencia,Klarén 2000, op. cit., s. 87. který společně s místokrálem měl prosazovat politiku španělského krále vůči conquistadorům v Peru.Roedl 2003, op. cit., s. 26. Roku 1551 byla v Limě založena první univerzita a roku 1584 první knihtiskárna. Lima se stala důležitým střediskem římskokatolické církve v Peru; roku 1541 zde byla založena diecéze, která byla o pět let později povýšena na arcidiecézi.Klarén 2000, op. cit., s. 56. Rovněž byla sídlem inkvizice. Na rozdíl od španělských kolonií v Západní Indii se državám na tichomořské straně amerického pobřeží vyhýbaly nájezdy anglických a francouzských pirátů, protože Francouzi ani Angličané nebyli na moři tak zdatní a zkušení, jako Španělé a Portugalci, aby si mohli dovolit cestu do Pacifiku Magalhãesovým průlivem. Španělské pacifické loďstvo tak obvykle nepotřebovalo žádnou ochranu ani při přepravě drahocenných nákladů.
náhled|Francisco de Toledo, hrabě z Oropesy a peruánský místokrál
První pirát, který se v Pacifiku objevil, byl roku 1576 Angličan John Oxenham, který přistál na karibském pobřeží Panamy, přešel Panamskou šíji a na pacifickém pobřeží postavil za pomoci Indiánů i uprchlých otroků malou loď, kterou ohrožoval španělské lodě. Španělé však jeho loď brzy dostihli, zničili a Oxenhama s dalšími inkviziční tribunál v Limě odsoudil k smrti.Janáček 1962, op. cit., s. 179–180. Počátkem roku 1579 však do Pacifiku Magalhãesovým průlivem pronikl Francis Drake, který na své lodi Pelikán přepadal a drancoval většinou překvapené a nepřipravené španělské kolonie na pobřeží; 15. února Drake vplul do přístavu v Limě, kde vyloupil a zničil zakotvené obchodní lodě.Janáček 1962, op. cit., s. 184. Místokrál Francisco de Toledo se rozhodl k akci a zorganizoval trestnou výpravu pod velením Pedra Sarmienta de Gamboy, který se jal Drakea stíhat. Španělům se již nepodařilo samotného Drakea dopadnout, ale zahradili cestu zpět na jih a Angličané se tak museli zpět do Evropy vrátit přes Tichý a Indický oceán. Francisco de Toledo v Limě poté věnoval svou pozornost zvýšení bezpečnosti amerických osad; dal v přístavu Callao postavit Armadu del Mar del Sur – Jižní loďstvo a opevnit proti pirátům peruánské přístavy.
náhled|Vládní palác v Limě, někdejší sídlo španělských místokrálů
V 17. století v Limě kvetl rozsáhlý zahraniční obchod, který místokrálovství Peru zapojil do kontaktů s ostatními oblastmi Ameriky, Evropy i Dálného východu. Obchodníci exportovali peruánské stříbro přes nedaleký přístav Callao a směňovali ho na trhu v Portobelu v dnešní Panamě za dovezené zboží.Andrien 1985, op. cit., s. 16. Tato praxe však byla vynucena zákonem, neboť španělské úřady vyžadovaly, aby všechen zámořský obchod s místokrálovstvím Peru procházel Callaem. Výsledná ekonomická prosperita Limy se odrážela na rapidním růstu populace; roku 1619 měla Lima asi 25 000 obyvatel a roku 1687 již 80 000.Andrien 1985, op. cit., s. 30. V Limě vládla především bělošská koloniální honorace, naproti tomu vlivní vlastníci půdy ve vnitrozemí a Cuzcu byli míšenciRoedl 2003, op. cit., s. 34–35. a indiánské komuny.Roedl 2003, op. cit., s. 35–36. V roce 1650 žilo na pobřeží a v hlavním městě také až 60 000 černochů.Roedl 2003, op. cit., s. 34.
náhled|vlevo|Plán Limy s městským opevněním kolem roku 1750 náhled|Slavné limské balkóny jsou jedním z nejvýraznějších příkladů koloniální architektury
Nicméně Limě se nevyhýbaly ani pohromy. Dne 20. října a 2. prosince 1687 město postihla mohutná zemětřesení, která poškodila většinu města a jeho okolí.Andrien 1985, op. cit., s. 26. Následné epidemie a nedostatek potravin způsobily do roku 1692 pokles populace Limy pod 40 000 obyvatel.Andrien 1985, op. cit., s. 27. Druhým nebezpečím byla přítomnost pirátů a korzárů v Tichém oceánu. Nizozemská námořní expedice zaútočila roku 1624 na přístav Callao, ale místokráli Diegovi Fernándezovi de Córdobovi se podařilo Nizozemce odrazit. V 80. letech 17. století se ve vodách Tichého oceánu rozmáhaly aktivity anglických bukanýrů, až dokud se jim obchodníci z Limy nepostavili roku 1690 na odpor.Clayton 1974, op. cit., s. 294–299. V letech 1684–1687 nechal místokrál Melchor de Navarra y Rocafull jako preventivní opatření vybudovat limské městské opevnění.
Zemětřesení z roku 1687 znamenalo konec prosperity města, k čemuž přispělo několik faktorů, jako úpadek obchodu i těžby stříbra a vysoká konkurence ze strany dalších koloniálních měst jako Buenos Aires.Andrien 1985, op. cit., s. 28. K těmto problémům se 28. října 1746 připojilo další velké zemětřesení, které město rozsáhle poškodilo a zničilo přístav Callao, což si za místokrále José Antonia Mansa de Velasca vyžádalo značnou přestavbu města. Tato katastrofa vedla rovněž k velkému rozvoji náboženského života a od října 1746 se každý rok v průvodu nese obrázek Krista známého jako Pán zázraků.Higgings 2005, op. cit., s. 75.
Během pozdní koloniální éry, za vlády bourbonské dynastie ve Španělsku, se i v Limě prosadily a ovlivňovaly dění myšlenky osvícenství. Během tohoto období byly postaveny mnohé nové budovy, například Plaza de toros de Acho (aréna pro býčí zápasy), aréna pro kohoutí zápasy či ústřední hřbitov. Velké městské arény pro zápasy zvířat byly postaveny proto, aby se pořádání zápasů přitáhlo na jedno místo, zatímco do té doby byly kohoutí a býčí zápasy praktikovány roztroušeně po celém městě; hřbitov pak měl učinit přítrž pohřbům v kostelech, které úřady považovaly za nehygienické.Ramón 2002, op. cit., s. 174.
Válka za nezávislost náhled|vlevo|upright|Španělský místokrál José Fernando de Abascal y Sousa náhled|vpravo|José de San Martín vyhlašuje v Limě 28. července 1821 nezávislost
Během 2. poloviny 18. století byla Lima značně zasažena bourbonskými reformami, ztratila své dominantní postavení v zámořském obchodu a důležitá těžební oblast horního Peru byla převedena pod správu místokrálovství Río de la Plata. Tento hospodářský úpadek tak učinil limské elity závislejšími na králi a církvi, a tak se zdráhaly podporovat ideu nezávislosti.Anna 1979, op. cit., s. 23–24. V druhém desetiletí 19. století, během zuřících jihoamerických válek za nezávislost, se Lima stala baštou royalistů vedených silným španělským místokrálem José Fernandem de Abascal y Sousa.
Dne 7. září 1820 vpadla do oblasti spojená expedice chilských a argentinských povstalců vedená generálem José de San Martínem, která však nenapadla samotné město. Místokrál José de la Serna, který čelil námořní blokádě i guerrillovým útokům na souši, tím byl donucen v červenci 1821 evakuovat Limu a zachránit tak svou royalistickou armádu.Anna 1979, op. cit., s. 176–177. V obavách před lidovým povstáním pozvala městská rada San Martína do města, kde na jeho žádost byla podepsána deklarace nezávislosti.Anna 1979, op. cit., s. 178–180. Válka tím však u konce nebyla a během dalších dvou let se Lima dostala několikrát do rukou obou stran. V době bitvy u Ayacucha 9. prosince 1824, kdy již byla válka rozhodnuta, byla Lima značně poznamenána válkou.
Období republiky náhled|Palacio de la Exposición byl postaven pro mezinárodní výstavu roku 1872