Zbyněk Hejda (2. února 1930 Hradec Králové – 16. listopadu 2013 Praha) byl český básník a překladatel. Za komunismu působil v disentu. V roce 1989 obdržel Cenu Toma Stopparda, v roce 1996 Cenu Jaroslava Seiferta.
Život Maturoval roku 1949 na klasickém gymnáziu v Hradci Králové. V mládí vstoupil do komunistické strany, kvůli otci, který se považoval za komunistu, a jehož brzy ztratil.
Vystudoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK, kde pak byl v letech 1953–1958 odborným asistentem na katedře dějin dělnického hnutí a KSČ. Od roku 1958 do roku 1968 pracoval ve Vlastivědném středisku Pražské informační služby. V 60. letech též patřil k okruhu autorů časopisu Tvář. Zde došlo k jeho konfliktu s Václavem Havlem, jenž vedl k tomu, že ani později v disentu se příliš nesblížili. V letech 1968–1969 byl redaktorem nakladatelství Horizont. Z nakladatelství odešel na protest proti vyhození jeho ředitele Emanuela Mandlera.
Poté se vyučil knihkupcem a pracoval jako antikvář (ve Štěpánské a Dlážděné ulici v Praze). Po podepsání Charty 77 musel opustit místo v antikvariátu (1978), avšak učinil tak až po soudním sporu. Poté se živil jako domovník (1981–1989). Od té doby také pracoval pro Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. V letech 1985–1989 působil v samizdatovém konzervativním časopisu Střední Evropa, k jehož zakladatelům patřil. Roku 1989 byl šéfredaktorem samizdatového čtvrtletníku Sport.
Po sametové revoluci šest let přednášel kulturní antropologii v Ústavu humanitních věd 2. lékařské fakulty UK. Žil v Praze a byl stálým přispěvatelem Revolver Revue.
Dílo Svým dílem volně navazuje na literární expresionismus, jehož představitele (Georga Trakla, Gottfrieda Benna) také překládal.
Slovník české literatury po roce 1945 jeho poezii charakterizoval slovy: "Základním tématem Hejdovy lyriky je vědomí pomíjivosti a konečnosti lidské existence. (...) „Noční vidění světa“, pro něž je charakteristická fascinace smrtí, rozpadem a tlením. (...) Vše v Hejdově básnickém světě, osciluje mezi hřbitovem, symbolizujícím smrt, a venkovskou hospodou, místem slasti a zapomenutí lidské konečnosti. Doléhání smrti nemůže přemoci ani vrcholný prožitek lásky: četné erotické motivy se proto u Hejdy spojují s téměř trýznivě barokní drastičností." Za sbírku, kde nejvíce opustil svou tradiční tematiku smrti a zániku, je považována zejména Valse mélancolique (1995).
Užíval volného verše, byť rytmizovaného. Rýmu užíval někdy na konci svých básní, aby zdůraznil pointu. V posledních fázích své tvorby ale přešel k básním v próze.
Bibliografie A tady všude muziky je plno, 1963 (bibliofilie), 1993 Všechna slast, 1964, 1993 Blízkosti smrti, Mnichov 1985; přeprac. 1992 Lady Felthamová, česko-francouzsky Paříž 1987; 1992 Pobyt v sanatoriu, 1993 A tady všude muziky je plno, 1993 Nikoho tam nepotkám, 1994 Valse melancolique, 1995 Básně, 1996 – souborné vydání; ed. V. Färber a A. Petruželka Překlady, 1998 (G. Benn, G. Trakl, E. Dickinsonová) Cesta k Cerekvi, 2004 – Deníkové záznamy z let 1960–1962 Sny..., 2007 – Záznamy snů od 50. let.
Ocenění 1989 Cena Revolver Revue 1996 Cena Jaroslava Seiferta 2012 Cena Václava Bendy V roce 2011 se stal čestným občanem ve svém rodném Hradci Králové.
Reference
Literatura Edita Onuferová a Terezie Pokorná (eds.), Zbyněk Hejda (život – dílo – reflexe), Revolver Revue, 2025, Externí odkazy
Portál č. literatury Ukázka básní Biografie na stránkách Revolver Revue
Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Narození v roce 1930 Kategorie:Narození v Hradci Králové Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Úmrtí v roce 2013 Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Ceny Jaroslava Seiferta Kategorie:Básníci tvořící česky Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Narození 2. února Kategorie:Úmrtí 16. listopadu Kategorie:Čestní občané města Hradce Králové