Veronika Vítková (* 9. prosince 1988 Vrchlabí) je bývalá česká reprezentantka v biatlonu, bronzová medailistka ze sprintu na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu a členka stříbrné smíšené a bronzové ženské štafety na ZOH 2014 v Soči.

Ve smíšené štafetě se stala mistryní světa na šampionátu 2015 v Kontiolahti a bronz si odvezla z Mistrovství světa 2013 v Novém Městě na Moravě. V juniorské kategorii vyhrála titul světové šampionky v individuálním a ve štafetovém závodu.

Ve světovém poháru vyhrála jeden individuální závod.

Osobní život Její otec je bratrancem dalšího českého biatlonisty Zdeňka Vítka, její matka je sestrou Jany Šaldové, bývalé české reprezentantky v běhu na lyžích. Má dvě mladší sestry.

Odmala se věnovala klasickému lyžování. V 5. třídě základní školy zkusila biatlon a už u něj zůstala. Vystudovala sportovní gymnázium v Jilemnici, na kterém měla individuální studium.

Jejím trenérem byl po dobu devíti let Jindřich Šikola. Od sezóny 2014–2015 ji připravoval Zdeněk Vítek. Toho v sezóně 2018/19 vystřídal Egil Gjelland.

S partnerem Markem Lejskem, biatlonovým trenérem, má dvě dcery. V listopadu 2020 se jim narodila Eliška a v březnu 2023 Barbora.

Sportovní kariéra

2006/2007 Talentovaná biatlonistka poprvé startovala ve světovém poháru seniorů v sezóně 2006/07 a debut na mistrovství světa si odbyla v sezóně 2007–08 ve švédském Östersundu, kde v individuálním závodě obsadila 14. místo.

2008/2009 V sezóně 2008/09 pokračoval její výkonnostní vzestup. Na Mistrovství světa dospělých v roce 2009 obsadila v individuálním závodě 5. místo, ve stíhacím závodě 10. místo a v závodě s hromadným startem 10. místo. Po sezóně v červenci 2009, cestou na soustředění do Rakouska, musela být hospitalizována se zánětem mozkových blan v Českých Budějovicích. Vynechala tři měsíce přípravy a toto onemocnění přibrzdilo její kariéru. Lékaři následně u ní diagnostikovali hormonální nerovnováhu. Meningitida současně postihla okolí hypofýzy, což způsobovalo návaly extrémní únavy. Následky onemocnění trvaly 5 let.

2009/2010 a 2010/2011 V sezónách 2009/10 a 2010/11 hledala s trenérem Šikolou optimální způsob přípravy a postupně se začala vracet na výkonnost z doby před vážnou nemocí. V roce 2010 reprezentovala Českou republiku na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru 2010 bez lepšího umístění (nejlépe 23. místo ve sprintu), ale v roce 2011 na Mistrovství světa v ruském Chanty-Mansijsku už obsadila 8. místo v individuálním závodě.

2011/2012 Od sezóny 2011/12 začala pravidelně atakovat bodované příčky ve Světovém poháru. Na norském Holmekollenu se ve stíhacím závodě dokonce po dlouhé době probojovala do elitní desítky, byla devátá. Mistrovství světa v Ruhpoldingu se umístila ve všech závodech do třicátého místa. Světový pohár nakonec zakončila na 25. místě.

2012/2013 náhled|Veronika Vítková (číslo 16) ve stíhacím závodě na Světovém poháru v Oberhofu 2013 V sezóně 2012/13 začali se trenérem Šikolou spolupracovat s Gabrielou Soukalovou a výsledky se dostavily. Dne 15. prosince 2012 se obě děvčata ve slovinské Pokljuce umístila do pátého místa ve stíhacím závodě. Na dalším Světovém poháru v Oberhofu dosáhla poprvé ve své kariéře na stupně vítězů. Dne 6. ledna 2013 dojela na druhém místě ve stíhacím závodě, do kterého startovala jako šestnáctá. Na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě patřila k nejlepším střelkyním, což však nepodpořila během a proto jí unikaly stupně vítězů v individuálních závodech. Dosáhla však úspěchu jako členka bronzové smíšené štafety, ve které běžela první úsek. Se sezónou ale mohla být spokojená. Znovu vylepšila své maximum ve světovém poháru na 16. místo.

2013/2014 V úvodu sezóny 2013/14 bojovala s nachlazením, přesto se smíšenou štafetou triumfovala ve Světovém poháru ve švédském Östersundu. Na následujícím podniku Světového poháru v rakouském Hochfilzenu dojela ve sprintu druhá. V solidních výkonech pokračovala i po Novém roce. V Oberhofu sice byla nejlépe jedenáctá, ale v Ruhpoldingu po čisté střelbě stanula ve vytrvalostním závodě na bronzovém stupínku (na stupních vítězů byla spolu s Gabrielou Soukalovou, která závod vyhrála). Navíc netypicky po tomto závodě následoval stíhací závod, ve kterém doběhla pátá. V Anterselvě pak byla nejlépe 27. ve stíhacím závodě.

Vrcholem této sezóny ale byly olympijské hry v Soči. V zahajovacím sprintu střílela sice bezchybně, ale pomalejší běh ji srazil na 16. místo. Ve stíhacím závodě celkem dvakrát chybovala a propadla se o čtyři příčky dolů. Nejlépe jí vyšel vytrvalostní závod, v němž s jedinou chybou na závěrečné položce skončila na 6. místě. V posledním individuálním závodě s hromadným startem sice opět s pomalejším během, ale bezchybnou střelbou doběhla na 8. příčce (původně byla klasifikována na 9. příčce, ale čtvrtá Němka Evi Sachenbacherová-Stehleová byla diskvalifikována za použití zakázaných látek). Vysněnou medaili získala ve smíšené štafetě, kterou skvěle rozběhla a Gabriela Soukalová a Jaroslav Soukup se postupně propracovali na 2. příčku, kterou finišman Ondřej Moravec už nepustil. V ženské štafetě původně dovezla český tým původně na 4. místě. Ruský tým, který původně skončil druhý, byl ale kvůli dopingu později diskvalifikován, což v květnu 2022 definitivně potvrdil Mezinárodní olympijský výbor, který Češkám, jež se podle upravených výsledků umístily na třetím místě, přidělil bronzové medaile.

Ve zbylých závodech světového poháru se ještě dvakrát umístila na 6. místě ve finském Kontiolahti. Kromě toho se poprvé dostala do elitní desítky celkového hodnocení světového poháru – skončila na 9. místě.

2014/2015 náhled|Veronika Vítková s bronzovou medailí ze sprintu v Novém Městě na Moravě Úvod sezóny 2014/15 ve švédském Östersundu zahájila pátým místem v individuálním závodě na 15 kilometrů, ve sprintu obsadila 2. místo. V druhém podniku Světového poháru v rakouském Hochfilzenu pak pomohla české štafetě k třetímu místu.

Nejlepších výsledků v dosavadní kariéře dosáhla začátkem ledna v německém Oberhofu. Nejdříve zvítězila s Puskarčíkovou‎, Soukalovou a Landovou ve štafetě. Jako finišmanka ujela v posledním velkém stoupání Francouzce Bescondové a náskok si jistě udržela až do cíle. Pak zde vyhrála svůj první individuální závod světového poháru, když zvítězila ve sprintu. Ve větrném závodě udělala sice při každé střelbě jednu chybu, ale vše vyrovnala druhým nejrychlejším během. Nakonec v neděli doběhla druhá v závodu s hromadným startem, když nestačila jen na suverénní Bělorusku Domračevovou.

Dařilo se jí také o týden později na závodech v německém Ruhpoldingu, kde nejdříve ve štafetě zvítězila společně s Puskarčíkovou‎, Soukalovou a Landovou o 1:13,3 před druhými Běloruskami. Ve sprintu skončila osmá a v závodě s hromadným startem byla třetí za vítěznou Běloruskou Domračevovou a domácí Preussovou. V Anterselvě brala nejlépe 16. místo ve sprintu. V závodě štafet však s kolegyněmi doběhla na druhém místě. Její úspěšné výkony pokračovaly i v Novém Městě, kde nejprve pomohla smíšené štafetě ke druhému místu a hned v následujícím sprintu vybojovala třetí příčku. V následném stíhacím závodě se především vinou horší střelby propadla na konec první desítky a při poslední střelbě navíc musela téměř minutu čekat, protože vedle ní stojící Němka Hildebrandová začala střílet do jejích terčů. Na další zastávce na norském Holmenkollenu měla nevyrovnané výkony. V individuálním závodě ji porazilo pouze hvězdné duo Mäkäräinenová a Domračevová. Jednalo se o její šesté individuální stupně vítězů v této sezóně. V následném sprintu však hlavně vinou chyb na střelnici skončila až na 21. příčce. Náladu si spravila ve štafetě, ve které znovu s Puskarčíkovou, Soukalovou a Landovou triumfovala, v této sezóně již potřetí.

Mistrovství světa pro ni začalo dobře. Ve smíšené štafetě spolu se Soukalovou, Šlesingrem a Moravcem vybojovala titul mistrů světa před Francií a Norskem. V dalších závodech se však střelecky trápila. Ve sprintu vinou 4 chyb skončila na 15. příčce. Tuto pozici pak vylepšila ve stíhacím závodě na 11. místo. Ve vytrvalostním závodě pak měla na dosah medaili, ale vinou první nepřesné rány na poslední položce a jedné rány na 3. položce skončila na 8. místě. Jednalo se o její maximum na tomto šampionátu. V následné štafetě, kde Češky platily za velké favoritky, začala Puskarčíková a Soukalová dobře, jenže na první trestné kolo pak musela Landová po stojce. Vítková na ležce přidala další 2 trestná kola a nakonec doběhla na 8. místě s více než tříminutovou ztrátou na vítězné Němky. Pro české závodnice to bylo vůbec poprvé, kdy se ve štafetě neumístily na stupních vítězů. I přes tento nezdar se jim podařilo uhájit náskok a vybojovaly malý křišťálový glóbus za disciplínu, první v historii českého biatlonu. V posledním závodě s hromadným startem se Vítková trápila střelecky. Minula celkem 6 terčů a s velkou ztrátou doběhla na předposlední pozici.

V posledním podniku, ruském Chanty-Mansijsku, však ještě dokázala zabojovat. Ve sprintu brala 4. místo a v následné stíhačce 5. místo. Poslední závod nakonec vinou kolize se soupeřkou nedokončila, ale i tak se jednalo o její životní sezónu. V celkovém hodnocení světového poháru skončila na 4. místě s celkovým počtem 798 bodů. Lepší byly pouze vítězná Darja Domračevová, Kaisa Mäkäräinenová a Valj Semerenková. K tomu přidala v hodnocení disciplín dvě 3. místa za vytrvalostní závod a sprint.

2015/2016