náhled|Domovní rozvaděč nízkého napětí osazený třemi pojistkami, osmi jističi a jedním proudovým chráničem Rozvaděč či rozváděč je elektrotechnické zařízení určené k rozvodu elektrické energie, spínání, ochraně, měření a řízení elektrických obvodů. Tvoří jej skříň, rámová konstrukce nebo soustava skříní obsahujících elektrické přístroje, vodiče, přípojnice a další konstrukční prvky nezbytné pro provoz elektrické soustavy nebo technologického zařízení.

Rozvaděče se používají v elektrických sítích, průmyslových provozech, budovách, dopravních systémech, energetických zdrojích i infrastrukturních objektech. Mohou být určeny pro nízké i vysoké napětí a jejich konstrukce se přizpůsobuje požadovanému výkonu, prostředí a účelu použití.

Etymologie Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí ve slovníkové části jako základní variantu tvar rozváděč a připouští i rozvaděč. Z tištěných slovníků odkazuje pouze na Slovník spisovného jazyka českého, který uvádí pouze variantu rozváděč. Internetová příručka konstatuje, že variantu rozvaděč příručky neuvádějí, ale že v praxi se však užívá natolik běžně, že ji nelze hodnotit jako chybnou.rozváděč, lze i: rozvaděč, Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český AVČR Akademická pravidla českého pravopisu uvádějí ve slovníkové části rovněž pouze variantu rozváděč. V obecném výkladu uvádí Internetová jazyková příručka toto slovo mezi slovy, u nichž jsou možné obě varianty (vedle slov napomáhatel/napomahatel, odesílatel/odesilatel, umývadlo/umyvadlo).Změny samohlásek a souhlásek při odvozování slov : 2 Střídání krátkých a dlouhých samohlásek při tvoření slov : 2.1 Podstatná jména – tvořená příponami : 2.3.3 Dlouhá i krátká samohláska, Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český AVČR Norma ČSN EN 61439-1 používá tvar rozváděč.

Historie náhled|Rozvaděčová deska osazená nožovými vypínači, cca 1900 Rozvaděče se začaly objevovat v druhé polovině 19. století spolu s rozvojem výroby a distribuce elektrické energie. Nejstarší provedení byla velmi jednoduchá – elektrické přístroje byly upevňovány přímo na stěny nebo na dřevěné montážní desky. Později se začaly používat panely z nehořlavých izolačních materiálů, zejména břidlice nebo mramoru, které zvyšovaly požární bezpečnost a umožňovaly přehlednější uspořádání zařízení. Spínací a měřicí přístroje byly zpravidla umístěny na přední straně panelu, zatímco vodiče byly vedeny na zadní straně.

První rozvaděče měly podobu otevřených panelů osazených nožovými spínači, pojistkami, měřicími přístroji a svorkovnicemi. Se zvyšujícími se provozními napětími, výkony elektrických soustav a požadavky na bezpečnost byly od počátku 20. století postupně nahrazovány uzavřenými kovovými rozvaděči, které poskytovaly lepší ochranu obsluhy před úrazem elektrickým proudem, vyšší mechanickou odolnost i lepší ochranu zařízení před vlivy okolního prostředí.

Ve druhé polovině 20. století pokračoval vývoj rozvaděčů zaváděním nových izolačních technologií a spínacích přístrojů. Olejové vypínače byly postupně nahrazovány vakuovými vypínači a u vysokonapěťových rozvaděčů se rozšířilo využití izolačního plynu SF6, který umožnil zmenšení rozměrů zařízení a zvýšení jejich provozní spolehlivosti. Současně se prosadily stavebnicové konstrukce s výsuvnými nebo snadno vyměnitelnými funkčními celky, které usnadnily montáž, údržbu i případné rozšiřování rozvaděčů.

Moderní rozvaděče kromě rozvodu elektrické energie často zajišťují také ochranu, měření, regulaci a řízení elektrických soustav. Běžnou součástí jejich vybavení jsou digitální ochrany, programovatelné automaty, komunikační rozhraní a prostředky umožňující vzdálený dohled, diagnostiku a integraci do systémů průmyslové automatizace nebo inteligentních elektrických sítí.

Konstrukce a funkce vlevo|náhled|Relé osazené na tzv. DIN listě v rozvaděči Rozvaděče slouží k rozvodu elektrické energie, spínání elektrických obvodů, ochraně zařízení před nadproudy, zkraty a dalšími poruchami, měření elektrických veličin i řízení technologických procesů. V závislosti na svém určení mohou dále zajišťovat automatizaci provozu, signalizaci provozních stavů nebo diagnostiku elektrických zařízení. Rozsah těchto funkcí se liší podle typu rozvaděče a oblasti jeho použití. Základní konstrukční část rozvaděče tvoří skříň nebo nosný rám, do něhož jsou instalovány elektrické přístroje a jejich vzájemná propojení. Podle způsobu instalace mohou být rozvaděče nástěnné, vestavné, podlahové nebo samostatně stojící. Konstrukce skříní bývá nejčastěji z ocelového plechu, nerezové oceli, hliníkových slitin nebo plastů, přičemž volba materiálu závisí na mechanických, elektrických i klimatických podmínkách prostředí, ve kterém bude rozvaděč provozován.

Vnitřní uspořádání rozvaděče zpravidla zahrnuje přípojnice nebo vodiče pro rozvod elektrické energie, spínací a ochranné přístroje, měřicí a řídicí zařízení, svorkovnice pro připojení vnějších obvodů a nosné konstrukce pro upevnění jednotlivých komponent. Součástí mohou být rovněž kabelové prostory, ventilační prvky nebo systémy pro odvod tepla vznikajícího při provozu. U rozvaděčů nízkého napětí se běžně používají standardizované montážní lišty, které umožňují instalaci modulárních přístrojů různých výrobců. Ve výkonových a průmyslových rozvaděčích jsou naproti tomu často využívány individuální nosné konstrukce, montážní panely nebo výsuvné funkční jednotky přizpůsobené konkrétnímu způsobu použití.

Konstrukce rozvaděče musí zajistit nejen správnou funkci jednotlivých elektrických přístrojů, ale také bezpečnost obsluhy a spolehlivost provozu. Návrh proto zohledňuje například oteplení zařízení, mechanickou pevnost, odolnost proti zkratu, elektromagnetickou kompatibilitu, ochranu před dotykem živých částí i stupeň krytí proti vniknutí cizích těles a vody. Rozvaděče jsou navrhovány s ohledem na ochranu před dotykem živých částí, vniknutím pevných částic a vody, mechanickým poškozením nebo působením okolního prostředí. Pro tyto vlastnosti se běžně používají klasifikace stupně krytí IP a mechanické odolnosti IK. V závislosti na použití mohou být rozvaděče určeny pro instalaci v běžném vnitřním prostředí, venkovním prostředí, korozivní atmosféře, prostředí se zvýšenou vlhkostí nebo v prostorách s nebezpečím výbuchu.

Normy a standardizace Návrh, výroba a zkoušení rozvaděčů podléhají mezinárodním i národním technickým normám. Významnou roli hrají standardy vydávané Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC), které jsou v mnoha zemích přebírány do národních soustav norem. Normy stanovují požadavky na elektrickou bezpečnost, mechanickou pevnost, oteplení, elektromagnetickou kompatibilitu, označování a ověřování vlastností rozvaděčů. Zásadními normami jsou:

Soubor norem IEC 61439-1 až -4 - Rozváděče nízkého napětí Norma IEC 62271-200 - Vysokonapěťová spínací a řídicí zařízení - Část 200: Kovově kryté rozváděče na střídavý proud pro jmenovitá napětí nad 1 kV do 52 kV včetně

Druhy rozvaděčů náhled|Elektroměrový rozvaděč nízkého napětí, cca 2020 Rozvaděče lze rozdělovat podle několika hledisek, zejména podle napěťové hladiny, účelu použití, konstrukčního provedení nebo prostředí, ve kterém jsou provozovány.

Podle napěťové hladiny Z hlediska napájecí soustavy se rozlišují především rozvaděče nízkého a vysokého napětí. Rozvaděče nízkého napětí jsou určeny pro elektrické soustavy s napětím do 1 kV střídavého nebo 1,5 kV stejnosměrného proudu. Používají se zejména v budovách, průmyslových provozech, infrastruktuře a energetických zařízeních. Jejich součástí bývají ochranné, spínací, měřicí a řídicí přístroje, například jističe, pojistky, stykače, relé nebo měřicí přístroje. Rozvaděče jsou vyráběny jako univerzální skříně umožňující montáž přístrojů různých výrobců. Proto jsou osazeny jednou nebo několika nosnými lištami, takřka výhradně v provedení jako takzvaná DIN-lišta (TS35). Základní způsoby montáže rozvaděčů jsou do zdi (kdy jsou kabely skryté ve stavebních konstrukcích: pod omítkou, v dutinách sádrokartonových stěn) nebo na stěnu (kdy jsou kabely vedeny na povrchu stěn v elektroinstalačních žlabech, elektroinstalačních lištách a trubkách).

Rozvaděče vysokého napětí jsou určeny pro distribuční a přenosové elektrické soustavy i průmyslové energetické provozy. Obsahují výkonové vypínače, odpojovače, uzemňovače, měřicí transformátory a ochranné systémy. Podle způsobu provedení mohou být instalovány ve vnitřním nebo venkovním prostředí. Vedle klasických vzduchem izolovaných rozvaděčů se používají také plynem izolované rozvaděče (GIS), u nichž jsou elektrické části uzavřeny v komorách vyplněných izolačním plynem. U nejvyšších napěťových hladin tvoří rozvaděče základní součást elektrických rozvoden přenosové soustavy.

Podle účelu použití Podle svého určení mohou být rozvaděče energetické, elektroměrové, domovní, průmyslové nebo řídicí. Energetické rozvaděče slouží především k rozvodu elektrické energie v elektrárnách, rozvodnách, průmyslových závodech a dalších energetických objektech. Elektroměrové rozvaděče jsou určeny pro instalaci měřicích zařízení sloužících k evidenci výroby nebo spotřeby elektrické energie. Mohou také obsahovat prvky pro dálkové ovládání spotřebičů. Jejich konstrukce a umístění se řídí požadavky provozovatele distribuční soustavy a příslušnými technickými předpisy. Zpravidla jsou instalovány tak, aby byly přístupné pro odečet, kontrolu nebo výměnu měřicích zařízení i bez přítomnosti majitele. Odnímatelná čelní stěna, která brání v přístupu k živým částem obvodů většinou umožňuje zaplombování jako ochranu před neoprávěným zásahem.

Domovní a bytové rozvaděče se používají v obytných, administrativních a obdobných budovách, kde soustřeďují ochranné, spínací, měřicí a případně také řídicí prvky elektrické instalace. Kromě zařízení pro jištění jednotlivých obvodů mohou obsahovat také přístroje pro ovládání technických zařízení budovy, měření spotřeby energie nebo prvky systémů automatizace budov.

Průmyslové rozvaděče jsou navrhovány pro řízení výrobních linek, technologických zařízení nebo energetických celků a kromě rozvodných funkcí často zajišťují také automatizaci technologických procesů. Protože tyto rozvaděče jsou určeny do prostor nepřístupných laické veřejnosti, nemají zpravidla za dveřmi další stěnu. Po otevření dveří jsou přímo přístupné přístroje a svorkovnice.Zvláštní skupinu představují řídicí rozvaděče, které obsahují zařízení pro měření, regulaci a automatické řízení strojů a technologických procesů. Běžně jsou vybaveny programovatelnými automaty, průmyslovými počítači, komunikačními moduly (CAN, ETH, atd.), napájecími zdroji a další elektronikou umožňující sběr provozních dat, diagnostiku poruch a vzdálený dohled nad provozem zařízení.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Bastian Peter; Praktická elektrotechnika; EUROPA-SOBOTÁLES 2004;

Související články Elektroinstalace Elektrický přístroj

Externí odkazy

Kategorie:Elektroinstalace