Kolizní norma (na jejíž aplikaci je založená kolizní metoda) je v oblasti mezinárodního práva soukromého zvláštní případ právní normy, jejímž prostřednictvím stát ve svém právním řádu upravuje problematiku soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Kolizní norma chápe s výjimkou výhrady veřejného pořádku vlastní i cizí právní řád jako rovné a řeší střety (kolize) právních řádů dotčených států tím, že umožňuje určit, kterým právním řádem se konkrétní právní vztah s mezinárodním prvkem řídí. Jde o tzv. rozhodný právní řád (lex causae).
Oproti přímé normě a na ní založené přímé metodě kolizní norma neupravuje přímo práva a povinnosti účastníků, ale podle nastavených kritérií (tzv. hraničních určovatelů či hraničních ukazatelů) určí rozhodný právní řád; upravuje tedy vztahy nepřímo prostřednictvím nalezení hmotněprávních norem určitého právního řádu. Kolizní metoda je využitelná pro úpravu všech vztahů upravovaných mezinárodním právem soukromým a proto je zde považována za obecný způsob úpravy. Základním pramenem kolizních norem v českém právním řádu byl zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, nahrazený od 1. ledna 2014 zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
Postup při použití kolizních norem Použití kolizních norem má obvyklou posloupnost, podle které soud při řešení situace postupuje: konstatování příslušnosti soudu (např. podle ustanovení nařízení Brusel I, Brusel II či zákona o mezinárodním právu soukromém) kvalifikace – posouzení skutkových stavů k podřazení pod kolizní normy podřazení situace pod kolizní normy (např. nařízení Řím I, Řím II či zákon o mezinárodním právu soukromém) nalezení právního řádu na základě kolizní normy použití nalezeného právního řádu a zohlednění imperativních norem příp. uplatnění výhrady veřejného pořádku
Třídění kolizních norem normy dvoustranné (hraniční určovatel navazuje na kterýkoliv řád – norma obrácena do tuzemska i do ciziny) a jednostranné (jen vymezuje oblast použití tuzemského řádu) normy moderně formulované (ke vztahu se hledá právní řád) a formulované pod vlivem statutární teorie (k předpisu se hledají vztahy, na které se použije) normy samostatné (norma si pro určení řádu vystačí sama) a nesamostatné (k určení řádu je třeba dalších norem) normy dispozitivní (umožňují nahrazení vůlí stran) a kogentní (uplatní se bez ohledu na vůli stran)
Struktura kolizní normy Strukturu kolizní normy tvoří: rozsah – určuje okruh právních otázek, na které se vztahuje navázání – určuje právní řád (obsahuje hraničního určovatele)
Hraniční určovatelé V navázání kolizní normy je vždy použit nějaký typ hraničního určovatele, který určí v dané věci použitelný právní řád. Jde zejména o tyto: lex electa – podle volby účastníků lex fori – sídlo soudu lex patriae – státní příslušnost účastníka lex domicilii – bydliště nebo sídlo účastníka lex incorporationis – právní řád, podle něhož byl účastník (právnická osoba) založen lex rei sitae – poloha věci lex loci actus – místo úkonu lex loci conclusionis contractus – místo uzavření smlouvy lex loci solutionis – místo plnění závazku lex loci laboris – místo výkonu práce lex loci delicti comissi – zákon místa deliktu lex loci damni infecti – místo vzniku škody lex loci destinationis – místo určení odeslané věci lex loci expeditionis – místo odeslání věci lex banderae – stát vlajky lodi Hraničním určovatelem může být pro odvozené (akcesorické) právní vztahy i lex causae.
Externí odkazy
Kategorie:Mezinárodní právo soukromé