Ankylosauridi, tedy zástupci čeledi Ankylosauridae, byli tzv. „obrnění“ ptakopánví dinosauři. Šlo o mohutné a široké čtyřnohé býložravce, kteří se vyskytovali na severní polokouli (Severní Amerika, Evropa a východní Asie) v období spodní a svrchní křídy (asi před 122 až 66 miliony let). Příbuznou čeledí těchto obrněných tyreoforanů byli nodosauridi.
Popis Tito dinosauři vykazovali silně vyvinuté kostěné destičky (osteodermy), které na jejich tělech vytvářely jakési ochranné brnění (kostěná byla dokonce i oční víčka). Většina ankylosauridů měla na konci ocasu také těžkou palici, tvořenou kostní hmotou.Victoria M. Arbour & Lindsay E. Zanno (2018). The evolution of tail weaponization in amniotes . Proceedings of the Royal Society B. 285: 20172299. doi: 10.1098/rspb.2017.2299 Pokud se touto "zbraní" velký ankylosaurid oháněl, dokázal si držet od těla i největší dravé dinosaury, zejména pak tyranosauridy. Virtuální modely ukázaly, že ankylosauridi dokázali švihat ocasem do stran až do úhlu kolem 100°, vertikálně s ním ale příliš hýbat nedokázali (což limitovalo jeho účinnost při sebeobraně).SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 108) Jak ukázal výzkum, publikovaný na konci roku 2022, tito dinosauři také často bojovali svými ocasy navzájem s jedinci vlastního druhu.https://phys.org/news/2022-12-ankylosaurs-fought-rex.html
Lebka ankylosauridů byla také obrněná, vepředu vybíhala v bezzubý zobák, malé zuby byly jen po stranách čelistí. Někteří ankylosauři měli dokonce i kostěná oční víčka (např. rod Euoplocephalus). Spásali zřejmě nízko rostoucí vegetaci.Antonio Ballell, Bohao Mai & Michael J. Benton (2023). Divergent strategies in cranial biomechanics and feeding ecology of the ankylosaurian dinosaurs. Scientific Reports. 13: 18242. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-023-45444-1
Některé objevy naznačují, že ankylosauři mohli být schopni aktivně hrabat do země kvůli podzemním rostlinným částem (kořenům, hlízám apod.).Jin-Young Park, Yuong-Nam Lee, Philip J. Currie, Michael J. Ryan, Phil Bell, Robin Sissons, Eva B. Koppelhus, Rinchen Barsbold, Sungjin Lee & Su-Hwan Kim (2021). A new ankylosaurid skeleton from the Upper Cretaceous Baruungoyot Formation of Mongolia: its implications for ankylosaurid postcranial evolution. Scientific Reports. 11, Article number: 4101. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-021-83568-4
Výzkum fosilií mongolského rodu Pinacosaurus ukázal, že tito pozdně křídoví ankylosauridi měli v hrtanu hyolaryngeální komplex podobný ptačímu syrinxu (zpěvnému ústrojí) a mohli také vyluzovat podobné zvuky.Junki Yoshida, Yoshitsugu Kobayashi & Mark A. Norell (2023). An ankylosaur larynx provides insights for bird-like vocalization in non-avian dinosaurs. Communications Biology. 6: 152. doi: https://doi.org/10.1038/s42003-023-04513-x
Způsob zachování Fosilie ankylosauridů se zejména v Severní Americe velmi často dochovávají v pozici otočení na hřbet, což zřejmě souvisí se způsobem smrti a fosilizace těchto dinosaurů v podobě transportu vodním prostředím.Jordan C. Mallon, Donald M. Henderson, Colleen M. McDonough & W.J. Loughry (2018). A 'bloat-and-float' taphonomic model best explains the upside-down preservation of ankylosaurs. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2018.02.010 V některých případech se v sedimentech u fosilií ankylosauridů dochová i původní textura kůže, dermální kostěné destičky v původní konfiguraci a obrysy měkkých tělních orgánů (například u druhu Zuul crurivastator).Článek na webu Pravěk.info náhled|vlevo|Lebka ankylosaura, zástupce čeledi.
Vzácné objevy fosilních otisků stop ankylosauridů z Colorada a Kanady (ichnorod Tetrapodosaurus) dokládají vysokou variabilitu (různorodost) ve stylu jejich chůze, a to v rámci běžné "chodecké" rychlosti.Martin Lockley, Kyung Soo Kim & Jong Deock Lim (2021). Tetrapodosaurus trackways from the Cretaceous of Colorado and Canada: observations on variability in ankylosaurian gaits. In: Lucas, S. G., Hunt, A. P. & Lichtig, A. J. (2021). Fossil Record 7. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 82: 227-235.
Systematika Zejména podle Bentona, 2004: Infrařád Ankylosauria Čeleď Ankylosauridae Akainacephalus Aletopelta Bissektipelta Cedarpelta Chuanqilong Gobisaurus ?Heishansaurus Minotaurasaurus Shamosaurus ?Sinankylosaurus Podčeleď Ankylosaurinae Ankylosaurus Anodontosaurus Crichtonpelta Crichtonsaurus? Dyoplosaurus Euoplocephalus Huaxiazhoulong Jinyunpelta Nodocephalosaurus Pinacosaurus Platypelta Saichania Scolosaurus Shanxia Talarurus Tarchia Tianzhenosaurus Tsagantegia Zaraapelta Ziapelta Zuul Podčeleď Polacanthinae Gargoyleosaurus Gastonia Hoplitosaurus Hylaeosaurus Mymoorapelta Polacanthus
Odkazy
Reference
Literatura Carpenter, K. (2001). "Phylogenetic analysis of the Ankylosauria". in Carpenter, Kenneth(ed). The Armored Dinosaurs. Indiana University Press. pp. 455–484. . Kirkland, J. I. (1996). Biogeography of western North America's mid-Cretaceous faunas – losing European ties and the first great Asian-North American interchange. J. Vert. Paleontol.. 16 (Suppl. to 3): 45A
Externí odkazy
Informace o skupině Ankylosauridae Vývojový strom skupiny
Kategorie:Ptakopánví dinosauři Kategorie:Tyreoforani Kategorie:Dinosauři žijící v křídě