Smiřičtí ze Smiřic (něm. von Schmiritz) byl český šlechtický rod, pocházející ze Smiřic, dnes okres Hradec Králové. Působil především ve východních Čechách, největší proslulosti dosahoval v druhé polovině 16. století a v první polovině 17. století, kdy šlo o jeden z nejbohatších rodů v Českém království. Pak jejich panství postupně přebral Albrecht z Valdštejna. Smiřičtí se zasloužili o rozvoj regionu – například v Jičíně vystavěli renesanční zámek, který pak do nynější podoby přestavěli italští architekti, povolaní Albrechtem z Valdštejna. Zakládali manufaktury a pivovary.
Historie náhled|260px|Palác Smiřických ma Malostranském náměstí v Praze, kde se konala tajná schůzka, jež vyvrcholila v tzv. druhou pražskou defenestraci náhled|Informační deska na paláci Smiřických na Malostranském náměstí O raných dobách rodu se příliš neví. Jeho členové zpočátku žili na tvrzi ve Smiřicích. Rod založil v období husitských válek (1419–1436) Jan Smiřický, který bojoval po boku pražanů jako hejtman, později se pokusil v Praze o násilný převrat ve prospěch panské jednoty. Později uznal králem Zikmunda Lucemburského, díky čemuž vytvořil obrovský majetek v severních Čechách, kde mu patřil Bezděz, Houska, Helfenburk, Roudnice nad Labem a Jestřebí. Působil jako hejtman na Boleslavsku a Litoměřicku. V roce 1450 získal do manského držení panství Lysá nad Labem. Stál na straně Jiřího z Poděbrad, kterého později opustil a přidal se k jeho odpůrcům. Král jej obvinil ze zrady a roku 1453 jej nechal v Praze popravit.
Rodový majetek přechází pak na nezletilé syny Jindřicha a Václava, jejichž poručníkem byl Zdeněk ze ŠternberkaSmiřičtí v Lysé, Ing. Milan Plšek, Listy města Lysé nad Labem 9/2005. Václav záhy zemřel a tak celý majetek přešel na Jindřicha. Jindřich se oženil s Kateřinou Maštovskou z Kolovrat a stal se důvěrníkem krále Jiřího z Poděbrad. Rod v roce 1475 nechal povýšit do panského stavu císař Fridrich III., povýšení potvrdil asi v roce 1480 i český král Vladislav II. Jindřich zemřel roku 1487 na hradě v Lysé nad Labem. Zůstali po něm čtyři synové a sedm dcer. Rod se tak rozdělili na několik větví. Vzdor bouřlivému období rod ekonomicky sílil. Z nevýznamného šlechtického rodu se do poloviny 16. století vypracoval na jeden z nejbohatších rodů v Čechách – vlastnil dvanáct panství a byl téměř tak bohatý, jako Trčkové z Lípy, se kterými si v regionu konkuroval.
Zikmund II. († 1608) byl dobrým hospodářem i podnikatelem, přešel k systému režijního velkostatku. Jeho syn Jaroslav II. v nízkém věku roku 1611 zemřel.
Jeho bratr Albrecht Jan Smiřický (1594–1618) studoval na kalvínské univerzitě v Heidelbergu, poté cestoval po západní Evropě i Itálii. Po návratu do Čech přikoupil k zděděným statkům ještě Malou Skálu, Dymokury a Turnov. Patřil mezi čelné představitele protihabsburské opozice. Právě v jeho pražském paláci se uskutečnila schůzka, kde byla naplánována druhá pražská defenestrace. Zvolili jej direktorem i správcem. Je dokonce pokládán za pravděpodobného kandidáta na český trůn, v listopadu 1618 však na válečném tažení do Českých Budějovic onemocněl a zemřel.
Vyloučením posledního mužského potomka, jeho bratra Jindřicha Jiřího (1592–1630), pro slabomyslnost, přešlo nástupnictví na ženskou linii. Mezi sestrami se rozpoutal boj o správu rodinného majetku a s tím spojeného poručnictví: starší Eliškou Kateřinou (1590–1620), donedávna vězněnou na Kumburku pro poklesek s příslušníkem selského rodu a odtud vysvobozenou Otou Jindřichem z Vartenberka, a mladší Markétou Salomenou, provdanou za Jindřicha Slavatu z Chlumu. S konečnou platností byl spor rozhodnut, když Eliška Kateřina zahynula při výbuchu prachu na Jičínském zámku, který pravděpodobně sama způsobila a při němž zahynul i Jindřich Slavata. Hned po bitvě na Bílé hoře však Markéta Salomena, horlivá protestantka a první dáma Alžběty Falcké, ze země uprchla a zbytek života strávila ve vyhnanství; její syn Albrecht byl za třicetileté války velitelem v protestantském vojsku.
Poručnictví za slabomyslného Jindřicha Jiřího a celé dědictví Smiřických získal jako nejvhodnější katolický příbuzný jeho strýc Albrecht z Valdštejna. Roku 1628 internoval Jindřicha na Hrubé Skále, kde zemřel roku 1630; jeho smrtí vymírá rod Smiřických po meči.
Pozemková držba (chronologicky podle získání majetku) Smiřice Houska – první velké panství v rukou Smiřických Jestřebí (do 1488) Lysá nad Labem (do 1505) Roudnice nad Labem Hrubá Skála (před 1524–1623) Škvorec – panství tvořil zámek a ves Škvorec, dále vesnice Křimín (zanikla), Horky (Horka), Křiváň (Skřivany) a Ouval (Úvaly) Hořice (1538–) Semily Náchod (1544–) Kostelec nad Černými lesy Uhříněves Koloděje Český Dub (1591–) Kumburk (1607–) – zakoupil Zikmund II. Smiřický od Jana Rudolfa Trčky z Lípy za 84 tisíc kop grošů českých. K panství patřil zámek, poplužní dvůr, tvrz Dřevenice, Radim, zřícenina hradu Bradlec, město Jičín s pivovarem, mlýnem a kovárnou a městečko Nová Paka. Žlunice (1612–) – zakoupil Albrecht Smiřický od Marie Magdaleny Trčkové. Součástí byly také dvůr Nepěkošice, Starkov, Volanice a vsi Sekeřice a Sekeřičky. Později se Žlunice staly součástí dymokurského panství. Dymokury (1614–) – zakoupil je Albrecht Jan od Adama mladšího z Valdštejna (1570–1638). Patřil k nim také Městec Králové, Nepokojnice, Žlunice, Chotělice a Kozojedy.
Kromě těchto majetků Smiřičtí vlastnili také tři domy v Praze: Palác Smiřických (také U Montágů), Malostranské náměstí (v roce 1572 vložen do zemských desk) Chlupovský dům dům naproti kapli sv. Martina
Osobnosti Jan I. Smiřický ze Smiřic († 1453), husitský hejtman, popraven na Staroměstském náměstí v Praze Jindřich Smiřický ze Smiřic († 1487), povýšen do panského stavu Jan II. Smiřický ze Smiřic (1470–1506), zakladatel housecké větve rodu Zikmund I. Smiřický ze Smiřic († 1548) získal Hrubou Skálu, Škvorec a Náchod. Jeho synové založili kosteleckou, náchodskou a hruboskalskou linii rodu. Jaroslav I. Smiřický ze Smiřic (1513–1597), dvorský maršálek a hofmistr královského dvora Českého království, zakladatel kostelecké linie rodu, hlava rodu 1548–1597 Albrecht Smiřický ze Smiřic (1528–1566), zakladatel náchodské linie rodu Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569), zakladatel hruboskalské linie rodu Zikmund II. Smiřický ze Smiřic (1557–1608), druhý nejbohatší šlechtic v zemi, pokračovatel hruboskalské linie, hlava rodu 1597–1608 Václav Smiřický ze Smiřic (1564–1593), pokračovatel náchodské linie rodu Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic (1588–1611), hejtman Kouřimského kraje, hlava rodu 1608–1611 Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic (1590–1614), poslední mužský člen náchodské linie, hlava rodu 1611–1614 Eliška Kateřina Smiřická (1590–1620), tvrdě potrestaná členka rodu, která neprovdaná svedla neurozeného (kováře) Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic (1592–1630), slabomyslný, poslední mužský člen rodu Albrecht Jan Smiřický (1594–1618), čelný představitel protihabsburské opozice, člen direktoria za panský stav v roce 1618, hlava rodu 1614–1618 Markéta Salomena Smiřická, (1597 – asi 1655), poslední ženská příslušnice rodu
Erb náhled|vlevo|Erb Smiřických ze Siebmacherova erbovníku okolo r.1605 Nosili stříbrně a černě kosmo dělený štít.
Příbuzenstvo Spojili se s Kaplíři ze Sulevic, Kolovraty, Vančury z Řehnic, Gutštejny , Žerotíny či Beřkovskými ze Šebířova. Po matce byl Smiřický i Albrecht z Valdštejna.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Seznam českých šlechtických rodů
Externí odkazy
Článek o Smiřických na stránkách města Smiřice Památky Náchoda (stránka s odkazy k jednotlivým majitelům) Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Smiřice