Alžběta II., celým jménem Alžběta Alexandra Marie (; 21. dubna 1926 Mayfair, Londýn – 8. září 2022 Balmoral, Skotsko) byla v letech 1952–2022 vládnoucí královna Spojeného království a dalších nezávislých států sdružených ve společenství Commonwealth realm. Byla také nejvyšší představitelkou anglikánské církve. V dubnu 2018 bylo na její přání rozhodnuto, že ji v čele Commonwealthu nahradí po její smrti syn Charles, princ z Walesu. I přes velký počet svých funkcí zasahovala královna do politiky v souladu s britským zvykovým právem jen výjimečně.
Britskou královnou se stala ve svých 25 letech po smrti svého otce Jiřího VI. dne 6. února 1952. V dlouhém období její vlády došlo k zániku Britského impéria (proces, který byl zahájen již za jejího otce) a následnému vzniku Commonwealthu. Poté, co britské kolonie získávaly nezávislost, se stala královnou několika nově osamostatněných zemí. Některé z nich později změnily svůj status na republiku. Na královském trůně strávila 70 let a 214 dní, což ji řadí na druhé místo mezi nejdéle vládnoucími panovníky po Ludvíku XIV.
Alžběta, pocházející z windsorské dynastie, se roku 1947 provdala za prince Philipa, pozdějšího vévodu z Edinburghu (1921–2021), se kterým měla čtyři děti. Zemřela 8. září 2022 na svém letním sídle, zámku Balmoral, ve Skotsku. Byla dvanáctinásobnou prababičkou.
Životopis
Mládí Narodila se 21. dubna 1926 ve 2:40 greenwichského času jako nejstarší dcera prince Alberta (později krále Jiřího VI.) a jeho ženy Elizabeth. Na svět přišla císařským řezem.BRADFORD, Sarah: Queen Elizabeth II: Her Life in Our Times. Penguin, Londýn 2012, s. 22. . Pokřtěna byla v soukromé kapli Buckinghamského paláce yorským arcibiskupem Cosmem Gordonem Langem 29. května 1926 jako Alžběta (Elizabeth) po své matce, Alexandra po Alexandře Dánské, matce jejího dědečka krále Jiřího V., která zemřela šest měsíců před křtem, a Marie (Mary) po Marii z Tecku, babičce z otcovy strany.náhled|vlevo|upright|Princezna Alžběta ve věku sedmi let, portrét od Philipa de László z roku 1933
Měla jediného sourozence, princeznu Margaret, která se narodila v roce 1930. Obě sestry byly vychovávány doma pod dohledem jejich matky a guvernantky Marion Crawfordové. Domácí výuka se soustředila na historii, jazyk, literaturu a hudbu.
Po narození byla třetí v pořadí nástupnictví na trůnu po svém strýci Eduardovi a svém otci. Tehdy se ale nezdálo pravděpodobné, že by mohla nastoupit na trůn, protože se předpokládalo, že se nástupcem krále Jiřího V. stane její strýc Eduard, který se ožení a bude mít potomky. Po smrti Alžbětina dědečka Jiřího V. se její strýc Eduard skutečně stal panovníkem jako král Eduard VIII., ale ještě tentýž rok kvůli neústupné snaze oženit se s dvakrát rozvedenou ženou (Wallis Simpsonovou) abdikoval a britským králem se tak roku 1936 stal jeho bratr a Alžbětin otec Jiří VI. Alžběta se tímto aktem dostala do postavení následnice trůnu. Pokud by její rodiče poté měli syna, stal by se na základě patrilineární primogenitury následníkem trůnu on, královský pár však již další děti neměl.
Aby se mohla princezna Alžběta stýkat s ostatními děvčaty svého věku, byla otevřena dívčí škola (založená na principu podobném skautskému hnutí) organizovaná Buckinghamským palácem. Zde se učila přednášet, plavat, tančit, jezdit na koni, vařit, starat se o děti a vyšívat. Královna se až do konce života zajímala o skautské hnutí a od roku 1952 byla patronkou Skautské asociace.
Jako dorůstající dívka kromě toho dostávala soukromou výuku o britských dějinách a ústavním právu. Jejím učitelem těchto předmětů byl Henry Marten, profesor na chlapecké internátní střední škole Eton College. Otázky anglikánského náboženství s ní osobně probíral arcibiskup canterburský. Učila se také moderní jazyky, takže mj. dokonale ovládala francouzštinu.
Alžběta zřejmě poprvé potkala svého budoucího manžela, Philipa, prince řeckého a dánského, v období mezi lety 1934 až 1937. Po setkání ve škole královského námořnictva v Dartmouthu v červnu 1939 se do něho zamilovala a začali si dopisovat. Philip byl její bratranec třetího stupně, měli společnou praprababičku královnu Viktorii.
Její matka, královna Elizabeth, zemřela v roce 2002 ve věku 101 let.
Druhá světová válka náhled|vlevo|Alžběta ve vojenské uniformě jednotek ATS, duben 1945 Od září 1939, kdy vypukla druhá světová válka, až do Vánoc téhož roku pobývala se svou sestrou na zámku Balmoral ve Skotsku. Poté se přesunuly do Sandringham House v Norfolku a od května roku 1940 bydlely na Windsorském hradu. Existoval plán na evakuaci obou princezen spolu s jejich rodiči do Kanady. Tento plán nebyl nikdy realizován, neboť jak se vyjádřila jejich matka: „Mé děti nikdy neodcestují beze mě. Já nikdy neodejdu bez svého manžela krále. A král zemi neopustí.“
13. října 1940 souhlasil král s návrhem redaktora BBC Dereka McCullocha, aby jeho čtrnáctiletá dcera poprvé vystoupila v rozhlase. Z Windsorského hradu oslovila Alžběta britské děti během populárního programu BBC Children’s Hour, aby podpořila jejich naděje v době evakuace před nepřátelskými nálety. Od září 1939 bylo z Velké Británie evakuováno cca 13 tisíc dětí, které byly „vřele přijaty v Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu, Jižní Africe a Spojených státech amerických“. Princezna řeč zakončila: „Všichni víme, že nakonec skončí vše dobře, protože Bůh se o nás postará a dá nám vítězství a mír. A až nastane mír, pamatujte, že bude na nás, na současných dětech, abychom svět zítřka udělali lepším a šťastnějším místem.“ Na závěr ještě dětem popřála dobrou noc tehdy desetiletá princezna Margaret. náhled|Princezna Alžběta a její rodiče s letci RAF během druhé světové války Roku 1945 doprovázela své rodiče na cestě po Commonwealthu, na které pro ni byl připravován oddělený program, například slavnostní přehlídka kanadských pilotek. V únoru 1945 (v necelých 19 letech) se připojila k Ženskému pozemnímu pomocnému sboru (Auxiliary Territorial Service, ATS) jako nižší důstojnice Alžběta Windsorová. Cvičila se v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel a dosáhla funkce mladší velitelky.
Na konci války při oslavách míru 8. května 1945 se princezna Alžběta a její sestra princezna Margaret anonymně připojily k oslavujícím davům v ulicích Londýna.
V roce 1947 se princezna Alžběta vydala na svou první zámořskou cestu, kdy doprovázela své rodiče na cestě po Jižní Africe. Na své 21. narozeniny ve vysílání pro tehdejší Britské společenství národů dala svůj slib zemi a královské rodině: „Vyznávám před vámi všemi, že celý svůj život, ať už bude dlouhý, nebo krátký, bude věnován službě Vám a naší velké královské rodině, ke které všichni patříme.“
Manželství náhled|Princezna Alžběta a vévoda z Edinburghu na jejich svatbě, 1947 Zasnoubení princezny Alžběty a prince Philipa bylo oznámeno 9. července 1947, když bylo Alžbětě 21 let, a bylo předmětem různých kontroverzí. Philip nebyl finančně zajištěný, byl narozen v zahraničí (i když jako britský občan sloužil během Druhé světové války v Královském námořnictvu) a jedna z jeho sester se provdala za německého šlechtice napojeného na nacisty. Před svatbou se vzdal svých dánských a řeckých titulů a oficiálně přestoupil z řecké pravoslavné k anglikánské církvi a začal vystupovat jako plukovník Philip Mountbatten pod poangličtěným příjmením rodiny své matky (původně Battenberg).
Korunní princezna Alžběta se dne 20. listopadu 1947 provdala za svého vzdáleného příbuzného, prapravnuka královny Viktorie, prince Philipa. Krátce po svatbě obdržel její manžel hodnost královského prince a vévody z Edinburghu. Země Commonwealthu se ještě úplně nevzpamatovaly ze zpustošení válkou, stále ještě byl uplatňován přídělový systém a Alžběta musela ušetřit z přídělových kupónů na látku na své svatební šaty. Nicméně sňatek byl chápán jako první záblesk obnovy země. Alžběta a Philip obdrželi z celého světa asi 2500 svatebních darů.
První potomek, syn Charles, se narodil 14. listopadu 1948. O měsíc dříve vydal král Jiří VI. patent, který umožnil jejím dětem používat titul královský princ a královská princezna, které by normálně nemohly používat, protože jejich otec nebyl královský princ. Druhé dítě, dcera Anna, se narodilo 15. srpna 1950, třetí, syn Andrew, se narodil 19. února 1960 a poslední Edward se narodil 10. března 1964.
Po svatbě si pár pronajal dům Windlesham Moor a od 4. července 1949 bydlel v Clarence House. V letech 1949 až 1951 trávil Philip určitá období na Maltě, kde sloužil jako námořní důstojník, Alžběta tam s ním často pobývala. Žili v domě Philipova strýce lorda Mountbattena, zatímco děti zůstávaly v Británii.
Panovnice
Nástup na trůn náhled|upright=0.8|Královna Alžběta II. s manželem krátce po korunovaciZdraví krále Jiřího VI. se roku 1951 zhoršilo a Alžběta ho často zastupovala na společenských událostech. V říjnu cestovala do Kanady a navštívila i prezidenta Spojených států Harryho Trumana. Na počátku roku 1952 vyrazila se svým manželem na cestu do Austrálie a na Nový Zéland s plánovanou zastávkou v Keni. Tam ji 6. února zastihla zpráva o úmrtí jejího otce. Alžběta byla v různých zemích Commonwealthu prohlášena královnou. Manželský pár přerušil svou cestu a vrátil se zpět do Spojeného království.
Navzdory úmrtí královniny babičky Marie dne 24. března 1953 se, v souladu s Mariiným přáním, konala 2. června korunovace ve Westminsterském opatství. Televizní přenos z korunovace sledovalo přibližně 20 miliónů obyvatel Velké Británie a dalších asi 12 miliónů naslouchalo prostřednictvím rozhlasu.
náhled|Britské kolonie a dominia v roce 1952
Vývoj v Commonwealthu Během Alžbětina dospívání probíhala transformace Britského impéria do nového Commonwealthu a jeho moderní formy společenství národů. V době, kdy nastoupila na trůn, byla transformace ukončena a Alžběta se ocitla v konsolidované pozici formální hlavy mnoha samostatných států. V letech 1953 až 1954 podnikla královna se svým manželem šestiměsíční cestu po Austrálii a Novém Zélandu. Byla prvním panovníkem těchto států, který je navštívil. Odhaduje se, že ji při této její návštěvě viděly asi tři čtvrtiny tehdejších obyvatel Austrálie.
náhled|vlevo|Alžběta II. s vůdci Commonwealthu na konferenci v roce 1960
Nespokojenost Keňanů s britskou nadvládou přerostla v letech 1952 až 1960 k povstání Mau Mau proti britské koloniální správě, které Britové brutálně potlačili. Britským premiérem byl tehdy Winston Churchill. Tisíce Afričanů zemřely a statisíce Kikujů byly internovány v koncentračních táborech.
V říjnu 1956 došlo k Suezské krizi, kdy se Británie, Francie a Izrael neúspěšně pokusily získat kontrolu nad Suezským průplavem. O dva měsíce později britský premiér Anthony Eden rezignoval. V konzervativní straně neexistoval mechanismus pro volbu nového předsedy strany a tak bylo na Alžbětě, aby vybrala člena konzervativců, který by sestavil novou vládu. Po konzultacích s důležitými členy strany byl pověřen sestavením nové vlády Harold Macmillan. Po šesti letech Macmillan odstoupil a doporučil královně za svého nástupce Aleca Douglase-Homea. V obou případech musela Alžběta čelit výtkám, že jmenovala předsedu vlády po konzultaci s pouze malou skupinou lidí. Teprve roku 1965 přijala konzervativní strana vnitrostranický mechanismus volby svého nového předsedy.
Právě zmiňovaná Suezská krize a jmenování Edenova nástupce roku 1957 vedly k první osobní kritice Alžběty. John Grigg, baron z Altrinchamu, uveřejnil ve svém vlastním časopise kritické články, byl však veřejností odsouzen.
náhled|200px|Poštovní známka z Mauricia