Irská republika (irsky Poblacht na hÉireann nebo Saorstát Éireann) byla jednostranně vyhlášena při Velikonočním povstání v roce 1916 a ustanovena První irským parlamentem (Dáil Éireann) v roce 1919. Tento stát nebyl mezinárodně uznán. Došlo k vojenskému střetu mezi Irskou republikánskou armádou a ozbrojenými silami Spojeného království Velké Británie a Irska (United Kingdom of Great Britain and Ireland).

Nejvyššími představiteli Irské republiky, která si činila nárok na celé území Irského ostrova, byli: – od 21. ledna 1919 do 1. dubna 1919 Cathal Brugha jako předseda Dáil Éireannu, – od 1. dubna 1919 do 9. ledna 1922 Éamon de Valera jako jako předseda Dáil Éireannu (do 26. srpna 1921) a prezident republiky (od 26. srpna 1921), – od 10. ledna 1922 do 12. srpna 1922 Arthur Griffith jako předseda Dáil Éireannu, – od 9. září 1922 do 6. prosince 1922 William Thomas Cosgrave jako předseda Dáil Éireannu. náhled|upright=0.5|vlevo|Navrhovaná vlajka během Velikonočního povstání Po třech letech bojových akcí a diplomatických vyjednávání skončilo toto mezidobí irských dějin 6. prosince 1922 anglo-irskou dohodou. Na jejím základě bylo území Irského ostrova rozděleno na Severní Irsko a Irský svobodný stát. Od dosavadního Spojeného království se odtrhlo 26 irských hrabství na jihu a západě Irského ostrova a vytvořilo nový subjekt mezinárodního práva. Tento již svobodný stát byl mezinárodně uznán a stal se samostatným členem Commonwealthu jako nominální konstituční monarchie. Jeho panovníkem zůstal britský král, tehdy Jiří V., který byl zároveň nadále společným panovníkem jak Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland), tak velkého počtu zemí Commonwealthu. Tento stav trval až do vyhlášení Irské republiky v roce 1937 a její úplné nezávislosti na Spojeném království.

Historickým pozadím událostí let 1916 až 1922 je dlouhodobá snaha irského národa o znovunabytí nezávislosti. V roce 1782 získal irský parlament na určitou dobu nezávislost na britském parlamentu. Tím se stalo Irsko tehdy formálně zčásti samostatné. Mělo však s tehdejším Královstvím Velké Británie nadále společného panovníka. Po Velké francouzské revoluci se začaly množit vzpoury proti britské koruně, načež anglický parlament donutil irský parlament v Dublinu, aby sám sebe rozpustil, což se stalo v roce 1800. V letech 1845–1851 došlo v Irsku k několika hladomorům, které měly za následek vlny emigrací do Velké Británie, Spojených států amerických a jiných zemí amerického kontinentu, např. Argentiny. Těmito vlivy se počet obyvatel snížil z osmi na přibližně čtyři miliony lidí.

Odkazy Reference

Literatura

Související články Britsko-irská válka Irská občanská válka Munsterská republika Dějiny Spojeného království Dějiny Irska Spojené království Velké Británie a Irska Spojené království Britské impérium

Externí odkazy

Kategorie:Zaniklé státy na Britských ostrovech Kategorie:Dějiny Severního Irska