Silvio Berlusconi (; 29. září 1936 Milán – 12. června 2023 Milán) byl italský politik a podnikatel, předseda vlády Itálie a zároveň nejdéle sloužící poválečný politik v této funkci. Díky němu vznikl výraz berlusconizace, který označuje kumulaci mediální a politické moci a jde o obdobu plutokracie, moc je zde však v rukou jednoho člověka, který uplatňuje svoji moc v demokratickém systému. „Bohatý a mocný člověk si díky médiím udržuje dobré veřejné mínění a jeho vlastní média proti němu nepíší.“

Život Studoval práva a jako pětadvacetiletý nastoupil do zaměstnání v bance. Později založil stavební firmu Edilnord, která v roce 1962 postavila významnou část severního milánského předměstí. Podle jeho odpůrců stály za úspěchem této jeho firmy tajné úmluvy s italskými levicovými stranami a finanční spojenectví s antikomunistickou zednářskou lóží Propaganda 2. Při jeho podnikání se výraznou měrou uplatnilo přátelství s tehdejším premiérem a přítelem ze studií Benedettem Craxim. Podnikatelem se stal poté, co mu pomohl politik Piersanti Matarella a zpěvačka Elena Zagorská. Od roku 1986 byl prezidentem elitního fotbalového klubu AC Milán.

Berlusconi byl často považován za druhého nejbohatšího muže v Itálii. Jeho majetek je odhadován na 12 miliard dolarů. Vlastnil velké mediální impérium: kromě několika novin jde zejména o společnost Mediaset, provozující přes desítku italských televizních kanálů; měl také 80% podíl v televizní společnosti Endemol. Z tohoto důvodu byl v minulosti obviňován z toho, že ovlivňuje veřejné mínění ve svůj prospěch. Toto podezření bylo již několikrát předmětem soudních jednání.

Berlusconi zemřel 12. června 2023 po krátké hospitalizaci na následky leukémie, kvůli které byl již v dubnu hospitalizován.

Politická kariéra V roce 1994 se Berlusconi poprvé stal premiérem Itálie za svou politickou stranu Forza Italia, ve funkci však vydržel jen osm měsíců. Znovu se vrátil do čela vlády v červnu 2001 a jeho druhé funkční období trvalo téměř pět let, než 2. května 2006 podal demisi poté, co prohrál volební souboj s Romanem Prodim.

náhled|Silvio Berlusconi s bývalými prezidenty USA Billem Clintonem, G. Bushem, st. a G. Walkerem Bushem

Po vítězství ve volbách roku 2008 se stal premiérem potřetí. Následně prosadil tzv. zákon Lodo Alfano, kterým znemožnil trestní stíhání premiéra (tj. své osoby), prezidenta a předsedů sněmovny a senátu. Tím si Berlusconi dočasně zajistil imunitu. V říjnu 2009 však ústavní soud Itálie shledal tento zákon protiústavním a zrušil jej.

Dne 13. prosince 2009 byl Berlusconi v závěru svého politického mítinku na Dómském náměstí v Miláně fyzicky napaden: Massimo Tartaglia jej udeřil suvenýrem v podobě milánského dómu do obličeje. Berlusconi utrpěl frakturu nosu a přišel o dva zuby; útočník byl zatčen.

Dne 26. října 2011 oznámily sdělovací prostředky, že se Berlusconi po dohodě s ministrem za Ligu severu Umbertem Bossim rozhodl v dohledné době vzdát funkce. Důvodem mohla prý být nutnost změn v systému věkové hranice odchodu do důchodu pod vlivem jiných evropských zemí. Na funkci italského premiéra krátce nato 12. listopadu ve věku 75 let skutečně rezignoval.

Problémy se zákonem Berlusconi stál více než dvacetkrát před soudem kvůli rozličným obviněním, mimo jiné za spolčení s mafií, falšování účetnictví, zpronevěru, daňové podvody a dětskou prostituci. Dětské prostituce se týkala aféra „Rubygate“, kdy měl sex s nezletilou marockou zpěvačkou Ruby Rubacuori při sexuálních orgiích zvaných „bunga bunga“.

Odsouzen byl mnohokrát, ale do vězení nikdy nenastoupil. V roce 1990 byl pravomocně odsouzen za křivé svědectví (zrušeno při amnestii), v roce 1997 za ilegální financování politické strany (odvolával se tak dlouho, až vypršela promlčecí lhůta) a v říjnu 2012 byl odsouzen ke čtyřem letům ve vězení za krácení daní.

V březnu 2013 byl nepravomocně odsouzen k jednomu roku vězení a zaplacení odškodného 80 tisíc eur za to, že společně se svým bratrem Paolem, který byl odsouzen na dva roky a tři měsíce vězení, zveřejnil přepis odposlechů lídra opozice Piera Fassina, které byly kvůli probíhajícímu vyšetřování v tajnosti. Odvolací soud později v důsledku uplynutí promlčecí doby trest jednoho roku vězení zrušil, pokutu 80 tisíc eur však ponechal.

V září 2014 byl pravomocně odsouzen za daňové úniky ve společnosti Mediaset ke čtyřem letům odnětí svobody a dvouletému zákazu výkonu volené funkce. Avšak z toho mu byly tři roky vězení prominuty kvůli předchozí amnestii a kvůli zákonu, který si nechal předtím schválit, nesmějí být osoby starší 70 let uvězněny, takže mu byl trest zmírněn na 1 rok veřejně prospěšných prací. Trest si odpykával tak, že jednou týdně pomáhal v domově pro seniory nedaleko Milána. Po dobu trvání trestu zůstal předsedou strany Forza Italia.

Kritika Opakovaně byl kritizován mnoha intelektuály, představiteli levice či stoupenci těsnější evropské spolupráce. Po skandálu s fotografiemi obnaženého českého expremiéra Mirka Topolánka a mladých dívek o něm spisovatel José Saramago psal jako o „věci Berlusconi, nebezpečně podobné lidské bytosti“. Daniel Cohn-Bendit přirovnává Berlusconiho verzi demokracie k Putinově a Chávezově.

Takovou kritiku Berlusconi vytrvale odmítal: „Upřímně si myslím, že jsem nejlepším premiérem, jakého Itálie měla za 150 let ...,“ prohlásil během tiskové konference po aféře na Sardinii. Proto také tehdy vyloučil, že by kvůli sexuálním a jiným skandálům odstoupil.

Vyznamenání 60x60pixelů velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 2001 60x60pixelů velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 2002 60x60pixelů velká čestná dekorace ve zlatě na hvězdě Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 2002 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy – Rumunsko, 2002 60x60pixelů Nároční řád za zásluhy – Malta, 20. ledna 2004 60x60pixelů velkokříž Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 31. ledna 2005 60x60pixelů velkodůstojník Řádu tří hvězd – Lotyšsko, 21. června 2005 60x60pixelů rytíř velkokříže Řádu Pia IX. – Vatikán, 11. července 2005 60x60pixelů Řád Stará planina I. třídy – Bulharsko, 2009 60x60pixelů Řád krále Abd al-Azíze I. třídy – Saúdská Arábie, 22. listopadu 2009

Odkazy

Reference

Literatura VYHNÁLKOVÁ, Tereza. Silvio Berlusconi: Politik, magnát a Casanova. Nakladatelství Čas, 2013. 206 S.

Externí odkazy

Silvio Berlusconi, BBC Profile Forza Italia Forbes.com: Forbes World's Richest People BBC News Europe: Berlusconi in his own words

Kategorie:Premiéři Itálie Kategorie:Poslanci Parlamentu Itálie Kategorie:Mediální magnáti Kategorie:Ministři financí Itálie Kategorie:Ministři zahraničních věcí Itálie Kategorie:Italští podnikatelé Kategorie:Ministři zdravotnictví Kategorie:Členové Forza Italia Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Itálie (1999–2004) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Itálie (2019–2024) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Forzy Italia Kategorie:Pravicoví populisté Kategorie:Oligarchové Kategorie:Sexuální skandály Kategorie:Absolventi vysokých škol v Itálii Kategorie:Italští římští katolíci Kategorie:Nositelé Národního řádu za zásluhy Kategorie:Velkodůstojníci Řádu tří hvězd Kategorie:Nositelé Řádu krále Abd al-Azíze Kategorie:Nositelé Řádu Stará planina I. třídy Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy Polské republiky Kategorie:Nositelé Čestného odznaku Za zásluhy o Rakousko II. třídy Kategorie:Nositelé velkokříže Norského královského řádu za zásluhy Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Pia IX. Kategorie:Narození v roce 1936 Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození v Miláně Kategorie:Úmrtí v roce 2023 Kategorie:Úmrtí 12. června Kategorie:Muži