Regulus (α Leonis, zkráceně α Leo) je vícenásobný hvězdný systém a nejjasnější hvězda souhvězdí Lva. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 79 světelných let (24,3 pc) od Slunce. Většinu pozorovaného světla systému vytváří složka Regulus Aa, jejíž vizuální hvězdná velikost je přibližně +1,4.
Systém tvoří nejméně čtyři hvězdy uspořádané do dvou párů. Regulus A je těsná spektroskopická dvojhvězda tvořená rychle rotující modrobílou hvězdou Regulus Aa a velmi slabým předbílým trpaslíkem Regulus Ab. Přibližně 177″ od ní se nachází široký pár Regulus B a C.
V roce 2025 byla zveřejněna studie možného mimořádně vzdáleného hnědého trpaslíka se společným pohybem se systémem Regulu. Jeho gravitační vazba na systém však není definitivně prokázána.
Názvosloví Bayerovo označení systému je α Leonis (Alpha Leonis). Vlastní jméno Regulus pochází z latinského regulus, tedy „malý král“ nebo „princ“. Řeckým ekvivalentem bylo Basiliskos, rovněž ve významu „malý král“.
Mezinárodní astronomická unie prostřednictvím své pracovní skupiny Working Group on Star Names (WGSN) schválila jméno Regulus v roce 2016. V katalogu IAU je toto vlastní jméno přiřazeno složce α Leonis A.
Pro polohu hvězdy v obrazci Lva se používala také jména znamenající „srdce lva“. Arabské označení (Qalb al-Asad) má tento význam stejně jako latinské Cor Leonis.
Starověká Mezopotámie V seznamu heliakických východů v astronomickém souboru MUL.APIN je Regulus uveden jako („král“).
Čínská astronomie V tradiční čínské astronomii náleží Regulus k asterismu Xuanyuan (), pojmenovanému podle legendárního Žlutého císaře. Je jeho určující hvězdou; v pozdějším číslování je znám jako Xuanyuan Shisi (), tedy „čtrnáctá hvězda Xuanyuanu“.
Indická astronomie V tradiční indické astronomii je Regulus hlavní hvězdou nakšatry Maghā ().
Pozorování náhled|vlevo|Regulus pozorovaný amatérským teleskopem.
Regulus patří mezi nejjasnější hvězdy noční oblohy. Světlu systému dominuje Regulus Aa s vizuální hvězdnou velikostí přibližně +1,4. Regulus B má vizuální hvězdnou velikost přibližně +8,14. Regulus C je podstatně slabší, s vizuální hvězdnou velikostí přibližně +13,5.
Regulus leží velmi blízko ekliptiky, a proto jej může zakrývat Měsíc a ve vzácných případech také planety nebo planetky.
Poslední zákryt Regulu planetou nastal 7. července 1959, kdy jej zakryla Venuše. Další zákryt Regulu Venuší je předpovězen na 1. října 2044.
Dne 19. října 2005 byl Regulus zakryt planetkou 166 Rhodope. Sigismondi a Troise použili záznam zákrytu k pokusu o změření rozdílu mezi relativistickým ohybem světla Regulu a planetky v gravitačním poli Slunce; z modelu sedmi měření odvodili diferenciální posun přibližně 0,16 mas.
Na 20. března 2014 byl předpovězen zákryt Regulu planetkou 163 Erigone. Stín měl projít mimo jiné oblastí New Yorku a východní části Kanady.
Pro pozorovatele na severní polokouli je Regulus dobře viditelný zejména během pozdní zimy a jara. Každoročně přibližně od 15. do 31. srpna prochází v blízkosti Slunce zorným polem koronografu LASCO C3 sondy SOHO.
Hvězdný systém náhled|vlevo|Regulus je nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva.
Regulus je hierarchický systém nejméně čtyř hvězd. Těsný pár Regulus A tvoří složky Aa a Ab, zatímco přibližně 177″ od něj se nachází dvojice Regulus B a C. Astrometrická data družice Gaia potvrzují, že Regulus B má s Regulem A společný pohyb. Jejich projektovaná vzdálenost činí přibližně 4300 AU.
Historicky byl uváděn rovněž vizuální průvodce označovaný jako Regulus D, ležící přibližně 212″ od Regulu A. Jeho paralaxa 6,4352 ± 0,0215 mas a vlastní pohyb v Gaia DR3 jsou však s Regulem neslučitelné, takže jde o nesouvisející objekt v pozadí.
Regulus A náhled|Rekonstrukce vzhledu rychle rotujícího Regulu založená na interferometrických pozorováních.
Regulus A je spektroskopická dvojhvězda s oběžnou dobou 40,102±0,002 dne. Viditelnou a zdaleka nejjasnější složkou je Regulus Aa, modrobílá hvězda spektrálního typu B8 IVn. Její velmi slabý průvodce je označován jako Regulus Ab.
Spektroskopická studie z roku 2008 určila přibližně čtyřicetidenní oběžnou dobu a ukázala, že průvodce má nízkou hmotnost. Autoři navrhli, že by mohl být pozůstatkem původně hmotnější hvězdy, která během vývoje předala část své hmoty dnešnímu Regulu Aa.
V roce 2020 byl ve vysokorozlišovacích spektrech nalezen slabý signál odpovídající samotnému průvodci. Regulus Ab je horkým předchůdcem málo hmotného, pravděpodobně heliového bílého trpaslíka. Jeho hmotnost byla odhadnuta na 0,31 ± 0,10 M☉, efektivní teplota na přibližně 20 000 ± 4 000 K a poloměr na 0,061 ± 0,011 R☉. Průvodce nebyl přímo prostorově rozlišen na snímku, jeho spektrální signál však byl detekován.
Regulus Aa má hmotnost přibližně 4,15 ± 0,06 M☉. Rotuje mimořádně rychle; jedna otočka trvá přibližně 15,9 hodiny. Rychlá rotace způsobuje výrazné zploštění hvězdy. Interferometrická měření dávají rovníkový poloměr přibližně 4,21 R☉, zatímco polární poloměr činí přibližně 3,22 R☉.
Důsledkem rychlé rotace je také výrazné gravitační ztemnění. Povrchová teplota není po celé hvězdě stejná; v rovníkové oblasti činí přibližně 11 010 K, zatímco v polárních oblastech přibližně 14 520 K. Celková zářivost hvězdy byla odhadnuta přibližně na 341násobek zářivosti Slunce.
Polarimetrická měření potvrdila projevy rotační deformace. Podle modelů založených na polarizaci rotuje Regulus přibližně na 96,5 % své kritické úhlové rychlosti, při níž by odstředivé účinky začaly narušovat stabilitu hvězdy.
Současná podoba dvojice je pravděpodobně výsledkem dřívějšího přenosu hmoty. Předchůdce dnešního Regulu Ab byl původně hmotnější hvězdou a během svého vývoje předal značnou část obálky dnešnímu Regulu Aa. Ten tím mohl získat jak hmotu, tak velký moment hybnosti, což vysvětluje jeho mimořádně rychlou rotaci.
Tento evoluční scénář zároveň vysvětluje rozpor mezi zdánlivě mladými vlastnostmi hmotné složky Aa a vyšším skutečným stářím systému. Evoluční modely vyžadují stáří přesahující přibližně 1 miliardu let. Novější práce pracuje se stářím systému přibližně 1–2 miliardy let.
Regulus A je pro družici Gaia mimořádně jasný. Databáze SIMBAD výslovně uvádí, že objekt nebyl získán v Gaia DR2 ani Gaia DR3; jeho základní astrometrické údaje proto nadále vycházejí zejména z nové redukce katalogu Hipparcos.
Regulus BC Regulus B a C tvoří širokou dvojici ležící na obloze přibližně 177″ od Regulu A. Regulus B je v Gaia DR3 veden jako zdroj 3880785530720066176 a Regulus C jako 3880785530720066304.
Paralaxa Regulu B činí podle Gaia DR3 41,2745 ± 0,0270 mas a paralaxa Regulu C 41,2424 ± 0,0589 mas. Obě hodnoty dobře souhlasí s hipparcosovou paralaxou Regulu A.
Databáze SIMBAD v současnosti uvádí pro Regulus B spektrální typ K0 Ve. Fotometrický odhad Kervelly a spoluautorů odpovídá přibližně typu K7 V a hmotnosti kolem 0,63 M☉. Rozdíl v uváděném spektrálním typu vychází z rozdílných metod klasifikace.
Regulus C je podstatně slabší červený trpaslík. Jeho fotometrie odpovídá přibližně spektrálnímu typu M4 V a hmotnosti kolem 0,2 M☉. Vzhledem k omezenému množství fotometrických dat jde o přibližný odhad.
Kervella a spoluautoři identifikovali Regulus B jako velmi pravděpodobně gravitačně vázaného průvodce Regulu A. Složka C nebyla jejich automatickým vyhledávacím algoritmem samostatně vyhodnocena jako vázaná k Regulu A, protože její relativní rychlost je ovlivněna orbitálním pohybem ve dvojici BC. Autoři však B a C považují za pravděpodobně vzájemně gravitačně vázaný pár.
Přesná dlouhoperiodická oběžná dráha složek B a C není dobře určena. Starší katalogy uvádějí pouze přibližné odhady, a proto není v infoboxu uvedena jediná přesná hodnota oběžné doby.
Možný široký substelární průvodce V roce 2025 publikovali Eric Mamajek a Adam Burgasser studii hnědého trpaslíka SDSS J100711.74+193056.2 (zkráceně SDSS J1007+1930), který může fyzicky souviset se systémem Regulu.
Objekt spektrálního typu L9 leží přibližně 7,5° od Regulu. Jeho vzdálenost od Slunce je přibližně 21,9 ± 1,0 pc a prostorová vzdálenost od systému Regulu byla odhadnuta na přibližně 3,9+0,6−0,5 pc.
Hnědý trpaslík má s Regulem podobný tečný pohyb, jeho radiální rychlost je slučitelná s radiální rychlostí Regulu A a B a jeho metalicita je podobná Regulu B. Tyto vlastnosti naznačují možný fyzický vztah obou objektů.
Modelování atmosféry dalo efektivní teplotu 1 630+10−63 K. Pro orientační dynamický odhad autoři přijali modelovou hmotnost 0,06 M☉ (přibližně 60 hmotností Jupiteru) při stáří 1 miliardy let; tento odhad hmotnosti je tedy modelově závislý.
Vzhledem k mimořádně velké vzdálenosti a malé vazebné energii však není jisté, zda je SDSS J1007+1930 skutečně gravitačně vázán k Regulu. Je proto vhodnější jej označovat za kandidátního velmi širokého substelárního průvodce než za potvrzenou pátou složku systému.
Odkazy Reference
Související články Seznam nejjasnějších hvězd Seznam hvězd v souhvězdí Lva Vícenásobná hvězda
Externí odkazy
Astronomy Picture of the Day: Regulus Occulted Astronomy Picture of the Day: Bright Star Regulus near the Leo I Dwarf Galaxy
Kategorie:Podobři třídy B Kategorie:Čtyřhvězdy Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Lva Kategorie:Oranžoví trpaslíci Kategorie:Červení trpaslíci Kategorie:Objekty v katalogu Henryho Drapera Kategorie:Objekty v katalogu Hipparcos Kategorie:Objekty v Glieseho katalogu Kategorie:Objekty v Bayerově katalogu Kategorie:Objekty ve Flamsteedově katalogu