Jan Fischer

Jan Fischer (* 2. ledna 1951 Praha) je český statistik a politik, od května 2009 do července 2010 předseda tzv. úřednické vlády, později nestranický kandidát na prezidenta České republiky v přímé volbě v lednu 2013. Dlouho byl považován za favorita s jistým postupem do druhého kola, ale koncem roku 2012 začal ztrácet preferenceFischerova kampaň aneb Jak se stane z favorita mrtvý kůň – Česká pozice a nakonec s 16,35 % jen těsně získal třetí místo. V červenci 2013 se stal ministrem financí a místopředsedou vlády Jiřího Rusnoka, ve funkci působil do ledna 2014.

Po absolvování Vysoké školy ekonomické pracoval na Federálním statistickém úřadě, kde kvůli služebnímu postupu v roce 1980 vstoupil do Komunistické strany Československa. V 90. letech byl místopředsedou a od dubna 2003 předsedou Českého statistického úřadu. Jako premiér před koncem českého předsednictví Evropské unie (EU) v roce 2009 také předsedal Radě Evropské unie. Od září 2010 do léta 2012 působil jako viceprezident Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně, poté odešel do důchodu.

Osobní život

Původ Fischerův otec Otto Fischer (1909–1975) vystudoval matematiku a pojistnou matematiku. Během druhé světové války jako žid prošel ghetto Terezín, koncentrační tábor Auschwitz-BirkenauVzpomínka na RNDr. Otto Fischera (PDF), Aplikace matematiky, vol. 21 (1976), issue 5, pp. 393–394 a kladskou pobočku tábora Gross-Rosen. Z celé rodiny přežil holokaust pouze on a jeho matka.Budeme šetřit. A to tvrdě. – Jan Fischer Týden 11. května 2009 Poté se zabýval matematicko-statistickými aplikacemi v biologii v Matematickém ústavu Československé akademie věd (ČSAV) a vyučoval zejména analýzu rozptylu na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Matka Věra Fischerová (1910–1990) byla také statistička, pocházela z původně katolické rodiny.http://www.jewishjournal.com/world/article/czech_joe_lieberman_could_be_europes_first_jewish_president Jan Fischer se sám označuje jako nehalachický žid, neboť podle ortodoxní a konzervativní judaistické tradice se židovství dědí po matce.Jan Fischer: O otci a židovství, Židovské listy leden 2012 (PDF. Úryvek z Fischerovy knihy Ano, pane premiére aneb Rozhašená země.

Rodinný život Roku 1975 se Fischer oženil s Ivanou Janeckou (* 1954), která pracovala jako dětská sestra. Syn Jakub Fischer (* 1978) je profesorem ekonomické statistiky a děkanem Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze.Persons at VŠE – doc. Ing. Jakub Fischer, Ph.D. Dcera Kateřina Drbohlavová (* 1980) mnoho let pracovala ve vzdělávací společnosti Scio. V roce 2009 byla na mateřské dovolené.

Roku 1987 se Jan Fischer rozvedl a dne 30. ledna 1988 uzavřel sňatek s Danielou, roz. Ulrichovou (rovněž rozvedenou, nar. 1948), která původně pracovala jako jeho asistentka. Mají spolu syna Jana (* 1989).

Fischer se označuje za věřícího s tím, že jej „oslovil judaismus“. K zájmu o toto náboženství ho přivedl syn Jan mladší na konci 20. století.

Fischer ovládá perfektně angličtinu, podle časopisu Respekt patřil v roce 2009 v české vrcholné politice k nejlepším angličtinářům.KUNDRA, Ondřej: Fischerova hvězda. Profil úředníka, ze kterého se stal Čech roku 2009. Respekt 52, 21. prosince 2009: s. 16–19. Dále hovoří rusky, německy a francouzsky.

Postoj k členství v KSČ Po své nominaci na premiéra zveřejnil, že byl v letech 1980 až 1989 členem Komunistické strany Československa. Následně řekl: „Já jsem se s tím nikdy netajil ve svých životopisech.“ V jeho životopise na webu ČSÚ i v médiích při jeho jmenování v roce 2003 to však uvedeno nebylo. Stejně tak to neuvedl ve svém hesle v publikaci Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (1998). V prezidentské kampani upřesnil, že z KSČ vystoupil v lednu 1990.První společná debata „prezidentů“: nejvíc se přeli Dienstbier a Zeman – iDNES.cz (pouze na videu) V březnu 2012 řekl, že odmítl vstup do KSČ v roce 1974, kdy to byla „podmínka, abych jako jeden z nejlepších absolventů mohl zůstat na VŠE a věnovat se akademické práci“ a podruhé v zaměstnání roku 1978. Přijal až třetí výzvu „s jistotou, že pokud odmítnu, nebudu moci dělat vědeckou aspiranturu a z ústavu budu nucen odejít nebo mě přeřadí na jinou práci“.http://www.jan-fischer.cz/media/jf-v-mediich/muj-karierni-vzestup-zacal-az-po-listopa Mladá fronta DNES 3. 3. 2012

Statistika Jan Fischer vystudoval matematické gymnázium Wilhelma Piecka a po něm v roce 1974 obor statistika a ekonometrie na Národohospodářské fakultě VŠE. Nastoupil do Výzkumného ústavu sociálně ekonomických informací, součásti Federálního statistického úřadu. Od roku 1982 byl odborným referentem FSÚ. Roku 1985 uzavřel postgraduální studium titulem kandidát věd v oboru ekonomická statistika prací Statistické jednotky a soubory jako nástroj integrace statistického informačního systému a stal se ředitelem odboru.

V roce 1990 byl jmenován náměstkem předsedy úřadu a po zániku Československa a FSÚ přešel na Český statistický úřad, kde se po krátkém období ve funkci vrchního ředitele stal místopředsedou. Od začátku 90. let vedl tým, který zpracovával výsledky voleb, a často tak vystupoval v televizních volebních studiích i jinde, neboť předseda ČSÚ Edvard Outrata ho pověřil vystupováním v médiích. Do jeho působnosti patřil i kontakt se statistickým úřadem EU Eurostatem a většina ekonomických statistik.

Po Outratově odchodu v létě 1999 byl Fischer jako 1. místopředseda ČSÚ předním kandidátem na jeho nástupce, vláda Miloše Zemana však jmenovala Marii Bohatou, která do té doby v úřadu nepracovala. Ta Fischera v září 2000 odvolala, což zdůvodnila „nedostatky v manažerské práci“ a přípravě sčítání lidu 2001. Spekulovalo se však, že šlo o odlišné názory na způsob řízení úřadu.

Fischer se stal ředitelem oddělení produkce společnosti pro průzkum trhu Taylor Nelson Sofres Factum. Na jaře 2001 se účastnil mise Mezinárodního měnového fondu zkoumající možnost vybudování statistické služby na Východním Timoru. Od března 2002 byl vedoucím výzkumných pracovišť na Fakultě informatiky a statistiky VŠE.

Bohatá byla na konci ledna 2003 nucena rezignovat kvůli chybě v obchodní bilanci za rok 2002 a vláda Vladimíra Špidly ji chtěla nahradit Fischerem. Jelikož však republika byla bez prezidenta, který předsedu ČSÚ jmenuje, byl Fischer jmenován až po nástupu Václava Klause do funkce, 24. dubna 2003 s platností od následujícího dne.Začátkem 2013 smazáno; viz ve Web Archive.

Ve Fischerově funkčním období Nejvyšší kontrolní úřad kritizoval ČSÚ za přidělení zakázek na úklid, ostrahu a stěhování do nové budovy na Skalce ve výši 46 milionů Kč bez výběrového řízení poté, co jeho staré sídlo na Invalidovně vytopila povodeň v srpnu 2002.

Fischerova vláda na svém posledním řádném zasedání před demisí, už po volbách, 21. června 2010 jednohlasně přijala Fischerův dodatečně na program doplněný návrh jmenovat novou předsedkyní ČSÚ docentku Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Ivu Ritschelovou (a formálně Fischera odvolat). Zároveň byl Václav Bartuška jmenován zmocněncem pro rozšíření JE Temelín. 27. července 2010 pak prezident Klaus Ritschelovou jmenoval s účinností od 1. září a odvolal Fischera k 31. červenci.http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/prezidenti-v-minulosti/vaclav-klaus/rozhodnuti-prezidenta/jmenovani-odvolani-rozhodnuti/cesky-statisticky-urad.shtml

Jan Fischer byl členem mj. Mezinárodního statistického institutu (ISI), vědecké rady a správní rady VŠE a vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a stále je člen České statistické společnosti.

Předseda vlády náhled|Fischer vystupující z limuzíny na MFF KV, červenec 2009

Po vyjádření nedůvěry vládě Mirka Topolánka Poslaneckou sněmovnou v úterý 24. března 2009 a jednání koalice s ČSSD se strany následující týden dohodly na vzniku dočasné úřednické vlády. Po jednání o podrobnostech zveřejnily večer v neděli 5. dubna dohodu, že prezidentu republiky navrhnou Fischera jako premiéra „překlenovací vlády složené z nestranických odborníků“ a její jmenování 9. května (po klíčovém summitu EU o Východním partnerství s postsovětskými zeměmi), přičemž koalice mu doporučí 8 ministrů a ČSSD 7. Zároveň přijmou ústavní zákon, podle nějž se předčasné volby do Poslanecké sněmovny budou konat do poloviny října (tj. v pátek a sobotu 9.–10. října).

Po volbách za půl roku se Fischer chtěl vrátit na ČSÚ, čímž podmínil své jmenování podobně jako guvernér ČNB Josef Tošovský po pádu Klausovy vlády. Jelikož funkce předsedy ČSÚ jako jiného ústředního orgánu státní správy není slučitelná s členstvím ve vládě, řízením ČSÚ byl mezitím podle očekávání pověřen první ze dvou místopředsedů Jiří Křovák. Fischer nebyl mezi tipy na premiéra, které se během jednání objevily v médiích. Uvedl, že křeslo mu nabídl premiér Mirek Topolánek v pátek 3. dubna, když byl služebně v Irsku. Topolánek řekl, že Fischera navrhl jeden z jeho „kolegů z koalice“ (kdo konkrétně, neuvedl, ale řada ministrů u jednání nebyla a Strana zelených se rychle distancovala), a vyzdvihl jeho schopnosti:

Nebyl to můj nápad, ale já jsem ho okamžitě adoptoval, přivlastnil si ho, protože to trochu byla moje slepota. Opravdu, Jan Fischer na schůzích vlády tři roky sedí jako předseda Českého statistického úřadu. Účastní se normálně rozpravy, pokud je potřeba. Zná celou agendu vlády. Působí v řadě evropských i světových institucí, tedy nemá problém pohybovat se v tomto prostředí.

Prezident Václav Klaus jeho výběr komentoval:

Jak padala nejrůznější jména, tak mě toto jméno nenapadlo. Opravdu jsem se to dozvěděl včera večer. Inženýra Fischera znám, myslím, že jsme se při nějakých statistických debatách a konferencích setkávali už někdy v osmdesátých letech. (…) myslím, že má chalupu někde nedaleko od nás. Potkávali jsme se tam v jedné milé hospůdce v Bystřici u Benešova, když jsme tam všichni jeli v sobotu na chalupy. Myslím, že to je uvážlivý člověk, který nebyl nikdy nijak politicky radikálně orientován na jednu či druhou stranu.

Fischer na dotazy o tom reagoval:

Chaty máme poměrně daleko od sebe. V Bystřici u Benešova je opravdu jedna malá hospůdka, kterou máme oba dva rádi, takže jsme se tam potkávali (…) náhodou. Pohovořili jsme spolu a rozešli jsme se. (…) Já dělal statistiky, on v bance, známe se z mnoha odborných konferencí. Oba jsme měli blízko k výzkumu, vědě, pedagogice a takové činnosti. To je vše. Dlouho jsme se nepotkali.

Grémia malých stran v pondělí 6. dubna dohodu odmítla, Topolánek ale začal sbírat podpisy poslanců ODS a ČSSD slibujících dát Fischerově vládě důvěru. Ve středu 8. dubna před čtvrtou odpolední Klaus oznámil, že nazítří jmenuje Fischera premiérem. V 16.30 Fischer oznámil, že se dopoledne setkal s Topolánkem a Paroubkem a ti ho informovali o podpoře pro vládu stvrzené i Kanceláří prezidenta republiky, on ji přijal a dohodli se zahájit jednání o složení vlády po Velikonocích, tj. v úterý 14. dubna.

Prezident Klaus ve čtvrtek 9. dubna 2009 ve 14.00 hod. jmenoval Fischera předsedou vlády České republiky a pověřil ho sestavením nové vlády. Země tak měla dva premiéry zároveň, což ústava České republiky výslovně neupravuje, ale stejně se postupovalo už v předchozích vládních krizích. Ve čtvrtek 9. dubna odpoledne se v médiích objevila jména většiny doporučených ministrů. V úterý 14. dubna jednal s Topolánkem, o den později s Jiřím Paroubkem, poté s kandidáty na ministry a s končícími ministry. Do jmenování vlády 8. května měl Fischer kancelář v Hrzánském paláci na Hradčanech.

náhled|Fischer s ministry Bízkovou a Šebestou, duben 2010.

Fischerovo členství v KSČ bylo přijato skoro bez kritiky. Ostře jej napadly Lidové noviny, podle jejichž průzkumu Fischerovo členství nevadilo 63 % veřejnosti.

V červenci 2009 navštívil Izrael. Návštěva se týkala především vzájemné ekonomické spolupráce obou zemí a Fischer se vyhnul tématům, jako jsou izraelsko-palestinský konflikt nebo výstavba dalších izraelských osad.