František Ehrmann (6. května 1866 Veverská BítýškaNa náhrobku ve Veverské Bítýšce a v některých pramenech uvedeno datum narození 5. května 1866, matrika ovšem stanoví datum narození na 6. května 1866. – 11. února 1918 Olomouc) byl český římskokatolický kněz a spisovatel.
Biografie František Ehrmann se narodil do chudé zemědělské rodiny v době Prusko-rakouské války. V obecné škole se mu věnoval místní učitel Jan Dvořák, který ho naučil hrát na varhany a podporoval ho při studiu na brněnském českém gymnáziu a následně také na alumnátu v Brně. Zde byl ovlivněn mimo jiné Františkem Sušilem. V roce 1890 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako farní vikář ve farnosti v Loděnici, kde působil dva roky. Z této doby pocházejí jeho ilustrované Životy svatých, které přeložil z němčiny. Byly vydány nákladem osmdesát tisíc výtisků.
V roce 1892 odešel studovat do vídeňského Frintanea. V roce 1893 složil rigorózní zkoušku z biblických studií, na počátku roku 1894 rigorózní zkoušku z morální a pastorální teologie. Dne 17. července 1894 absolvoval rigorózum z dogmatiky a 18. června 1895 z církevních dějin a církevního práva. Dne 22. června 1895 obhájil doktorát z teologie. Po promoci získal stipendium na rok 1895 a 1896 na univerzitě ve Würzburgu. V semináři církevní historie u Alberta Ehrharda vypracoval výklad papežské buly Unam sanctam.
Po ukončení studií se vrátil se do Brna, kde byl Františkem Saleským Bauerem jmenován prefektem chlapeckého semináře (1896–1898) a jeho druhým sekretářem. Stal se také suplentem dogmatiky na bohovědném učilišti brněnské diecéze (1897–1898) a katechetou na německé vyšší reálce. V tomto období přispíval do časopisů Hlídka a Cyrill (časopis pro katolickou posvátnou hudbu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku).
V roce 1904 byl František Bauer jmenován olomouckým arcibiskupem a František Ehrmann odešel s ním do Olomouce. V roce 1905 se přihlásil do konkurzu na uvolněné místo v kapitule. Nebyl šlechtického rodu, a proto byl jmenován Františkem Josefem I. dekretem z 10. října 1905 nesídelním kanovníkem. V květnu roku 1906 se stal kanovníkem sídelním. Patřil také do poradního sboru arcibiskupa. Koncem roku 1906 byl jmenován zkoušejícím u farářských zkoušek a v dalším období komisařem kroměřížského chlapeckého semináře, domácím papežským prelátem, arcibiskupským radou, radou brněnské biskupské konzistoře a apoštolským protonotářem. V roce 1915 získal čestný titul prelát-kustod.
Finančně pomohl při modernizaci arcibiskupské tiskárny v Olomouci. Jako prelát-kustod věnoval peněžní dar na opravu varhan v kostele Pany Marie Sněžné nebo na opravu nevydařeného restaurování nástěnných maleb v severním a východním křídle křížové chodby olomouckého dómu. Podporoval také Českou kolej v Římě (Nepomucenum). Ovládal několik jazyků – němčinu, latinu, francouzštinu, také zřejmě angličtinu a italštinu. Svá kázání si psal těsnopisem. Byl členem zemské školní rady po dobu šesti let od roku 1907. Prosazoval založení olomoucké univerzity.
V druhém desetiletí 20. století se výrazně zhoršil jeho zdravotní stav. V říjnu 1917 byl operován ve Vídni (rakovinu žaludku a jater) a již se nezotavil. Zemřel 11. února 1918 ve své rezidenci v Kanovnické ulici v Olomouci.
Spolková činnost Vedle církevních povinností se aktivně věnoval činnosti ve spolcích. Záhy se stal předsedou „Právní ligy katolického duchovenstva v arcidiecézi olomoucké“, kde se řešila řada problémů kněžského života např. „zastání kněze“ u soudu. Jako hudebník předsedal „Cyrilské jednotě arcidiecéze olomoucké“ Angažoval se při založení časopisu Den a podporoval deníky Našinec, Hlas a Tiskový spolek. Pomáhal řadě katolických spolků a sdružení. Byl u založení křesťanského časopisu Orel, také u zakládání rolnického spolku nebo katolické strany národní atd. Pomáhal rozvoji Matice Cyrilometodějské, organizoval katolické sjezdy a české pouti do Říma. K jeho přátelům patřil mimo jiné Antonín Cyril Stojan.
Literární činnost Na počátku svého působení vydal několikadílný zpěvník Zapějme si s řadou českých a slovenských národních písní. V časopise „Cyrill“ vyšel text, který přednesl na IX. Cyrilských exerciciích v Praze – O deklamaci chorálu, ostatního zpěvu latinského i českého (1898). Ve dvoudílném zpěvníku Zapějme si! Sbírka písní slovanských pro jeden i dva hlasy (1898) vydal milostné písně pro mládež. Spolupracoval s ním profesor Alois Vlk a Karel Eichler. Psal pod pseudonymem František Veverský.
V roce 1890 otiskl časopis Museum jeho přednášku Úkol křesťanské filosofie v přítomnosti. Otevřeně se zde postavil proti moderní, protikřesťanské filosofii. V roce 1898 vycházela v časopise Hlídka na pokračování práce Mravouka Kristova a Senekova, kde projevil značný přehled o klasické i nové filozofii. V roce 1905 vycházela na pokračování v témže časopise jeho právnická práce Moravský konkurenční zákon. Srovnával zde moravský zákon se slezským, korutanským, kraňským, haličským atd. Připojil i názory tehdejších právnických kapacit a sám navrhoval úpravy zákona. Práce byla napsaná česky, ale příspěvky z diskuzí odborníků byly uvedeny v němčině.
Jeho první historická práce Die Bulle „Unam Sanctam“ des Papstes Bonificius VIII. Nach ihrem autentischen Wortlaut erklärt von ThDr. Franz Ehrmann byla v roce 1896 vydaná v Mnichově. ThDr. Josef Tumpach o ní mimo jiné napsal: „Podal tedy p. autor o bulle té stručně vše, co o ni věděti třeba, a vykonal tím práci dobrou a prospěšnou.“
V roce 1897 vycházela na pokračování v časopise Hlídka historicko-právní práce Církev a stát ve středověku, pojednávající o vztahu státu a církve. Ve stejném časopise vyšla také práce Podle kterého zákona byl Hus upálen. Autor zde uveřejňoval i své kritiky. Například v roce 1897 vyšla kritika stati Les Moraves z díla L'Europe et le Saint Liege a l'epoqu carolingienne od Arthura Lapôtra. Ve čtyřiadvacátém ročníku časopisu vyšla recenze na dílo Henryho Thomase Buckleho Dějiny vzdělanosti v Anglii. Do časopisu napsal také kritiku knihy Ignathze Beidtela Geschichte der österreichischen Stadtverwoltung.
Značnou část jeho literární tvorby tvořily překlady. Lze uvést například překlad knihy Viléma Auera Obrázkový život svatých pro školu a dům, kterou kromě překladu doplnil obrázky a stručným životopisem českých světců.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura LAŠTOVIČKA, Jaroslav. Osobnost Františka Ehrmanna (1866–1918). Diplomová práce. Vedoucí práce: PhDr. Jitka Jonová, Th. D. Cyrilometodějská teologická fakulta. Univerzita Palackého v Olomouci. Olomouc 2017. Dostupné online
Externí odkazy
JANŠTA, Josef: ThDr. František Ehrmann, seminární práce, CMBF v Olomouci, Olomouc 1973 (dostupné online)
Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Čeští náboženští spisovatelé Kategorie:Čeští teologové Kategorie:Narození v roce 1866 Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Narození 6. května Kategorie:Úmrtí 11. února Kategorie:Muži Kategorie:Narození ve Veverské Bítýšce Kategorie:Úmrtí v Olomouci