Setkání s Rámou (anglicky Rendezvous with Rama) je vědeckofantastický román (či novela) Arthura C. Clarka vydaný roku 1973. Jedná se o úvod pozdější knižní série Ráma o mimozemské kosmické lodi prolétávající Sluneční soustavou. V Československu byl vydán poprvé v roce 1984 nakladatelstvím Svoboda.
Kniha byla oceněna cenou Hugo, cenou Locus, cenou Jupiter a cenou Campbell (v roce 1974) a cenou Nebula (1973) v kategorii nejlepší román. Je považována za klasické dílo žánru hard sci-fi a jedno ze základních děl v bibliografii A. C. Clarka.
Děj náhled|250 px|Grafické ztvárnění interiéru mimozemské kosmické lodi Ráma.
Po zničení severní Itálie dopadem meteoritu 11. září 2077 je vytvořen systém Vesmírná ochrana, který má za úkol preventivně monitorovat a případně odklánět objekty prolétající Sluneční soustavou, aby se taková katastrofa už nemohla opakovat.
Roku 2131 je tak za oběžnou dráhou Jupitera zaznamenán záhadný objekt, později pojmenovaný Ráma. Automatická sonda (nazvaná Síta) následně změřila, že se jedná o bílý, hladký, rychle rotující dokonalý válec délky (resp. výšky) 50 a průměru 20 kilometrů, tedy evidentně uměle vyrobené těleso.
Vydává se ho prozkoumat nejbližší kosmická loď – Endeavour pod velením kapitána Nortona. Posádka přistane na jedné z podstav válce a objeví na ní trojici vstupních objektů, kudy se bez obtíží dostane dovnitř. Ve válci je naprostá tma, ticho a žádné známky života, překvapivě je v něm ale poměrně dýchatelný vzduch. Z osy válce vede do hloubi směrem k plášti trojice dlouhých schodišť (symetricky po 120°).
Norton vhodí do prostoru světlici, která na moment ozáří ohromný prostor a ukáže, že vnitřek válce je zcela prázdný a různé plochy a objekty pokrývají jen jeho plášť, vesměs opět pravidelně po třetinách obvodu. Asi v polovině délky válce je vnitřní povrch přeťatý obřím prstencovým korytem, ve kterém je jakési zmrzlé „moře“. Protější, 50 km vzdálený konec Rámy pak vypadá odlišně od toho, kudy vstoupili – z jeho středu vyčnívá přesně v ose válce jakýsi hrot.
Průzkumníci sestupují po schodišti „dolů“, tedy na vnitřní zakřivenou plochu pláště, kde gravitaci nahrazuje odstředivá síla, a je tedy možné po ní normálně chodit. Tato síla také udržuje Válcové moře v prstencovém korytě, zatímco uprostřed válce, podél jeho osy, panuje stav beztíže.
Mezitím se Ráma dostává blíže ke Slunci, což zvýší jeho teplotu nad bod mrazu a následkem toho začíná tát kapalina ve středovém prstenci. Ve stejnou dobu se rozzáří do té doby záhadné příkopy, táhnoucí se podélně v pravidelných rozestupech po plášti válce. Celý vnitřek Rámy je tím zcela osvětlen a astronauti mohou vypnout své svítilny a docenit závratnou monumentálnost tohoto zakřiveného světa.
Válcové moře, bohaté na organické sloučeniny a kovy, nyní díky světlu a teplu začíná hrát podstatnou roli v Rámově „ekosystému“. Vzniklé řasy zdvojnásobí množství kyslíku a zvýší vlhkost vzduchu. Teorie, že je Ráma mrtvá loď, už není udržitelná. Posádka pak zažívá doslova šok, když se začnou po planině pohybovat jacísi obrovští brouci. Jak ale vzápětí zjistí, jsou to jen neškodní biologičtí roboti, účelně navržení, aby vykonávali údržbu lodi.
Mezitím Ráma několikrát mírně změní směr letu – fakt, že je loď řízena nějakou superbytostí nebo programem, je neoddiskutovatelný. Ve Sluneční soustavě, jejíž obyvatelé pozorně sledují průzkum Rámy, se začíná projevovat strach spolu s xenofobií, a to zejména svéhlavými kolonisty na Merkuru, kteří cítí zvláštní sepětí se Sluncem a mají obavy, že by ho záhadná cizí loď mohla nějak neblaze ovlivnit. Proto Merkur bez vědomí Organizace spojených planet posílá k Rámovi střelu s jadernou hlavicí, aby ho zničila i za cenu zahubení posádky Endeavour. Ta však využije zpoždění rádiového spojení mezi střelou a Merkurem a stihne ji deaktivovat.
Ráma se nicméně nezadržitelně blíží k periheliu a Endeavour jej musí včas opustit, aby se nedostal příliš blízko Slunci. Válec pak provede poslední korekci dráhy – přímo skrz sluneční korónu. Získává tak zrychlení a energii, aby opustil Sluneční soustavu a zmizel v neznámu. Norton a zbytek lidstva nejsou o mnoho moudřejší, než když průzkum započal, ale kapitán si uvědomí jedno důležité pravidlo: „Rámané všechno dělají trojmo.“
Česká vydání Setkání s Rámou, Svoboda 1984, překlad Zdeněk Volný Setkání s Rámou, Baronet 1993, , překlad Zdeněk Volný Setkání s Rámou, Baronet 2009, , překlad Zdeněk Volný
Pokračování S odstupem 16 let byl vydán dějově navazující román Návrat Rámy, po němž v kratším sledu následovaly další dva díly. Tyto tři knihy už A. C. Clarke nepsal sám, ale společně s astronomem a spisovatelem Gentrym Lee, což se odrazilo na zřetelně odlišném stylu, více zaměřeném na mezilidské vztahy, náboženské otázky a politiku. Zatímco tedy Setkání s Rámou patří mezi ukázkové příklady „clarkovské“ hard sci-fi, jeho pokračování mají spíše charakter soft sci-fi. Žánrový rozdíl je tak markantní, že se původní Setkání s Rámou do této série někdy ani nepočítá a bere se spíše jen jako výchozí rámec. Sám Gentry Lee pak ještě napsal další dva romány odehrávající se v rámanském fikčním světě.
Odkazy
Reference
Související články Arthur C. Clarke Návrat Rámy Zahrada Rámova Ráma tajemství zbavený
Externí odkazy
Anotace knihy na LEGII – databázi sci-fi a fantasy
Kategorie:Díla Arthura C. Clarka Kategorie:Knihy z roku 1973