Cyrilice (též cyrilika) je písmo původně vytvořené pro zápis staroslověnštiny a posléze používané pro zápis církevní slovanštiny, která na staroslověnštinu navázala. Cyrilici sloužila za vzor velká řecká abeceda. V češtině se označení „cyrilice“ často užívá jen pro starou formu tohoto písma, sloužící k zápisu staroslověnštiny a církevní slovanštiny, kdežto národní abecedy, které vývojem cyrilice vznikly, se označují jako azbuka. Slovo azbuka je zkratkou, utvořenou ze začátečních hlásek názvů prvních písmen abecedy: a (az), b (buki); obdobně jsou odvozena i pojmenování jiných písemných soustav, např. „abeceda“, „alfabeta“, „alefbet“, „abugida“ nebo „bopomofo“.
Cyrilice se používá pro zápis sedmi živých slovanských jazyků: bulharštiny, makedonštiny, srbochorvatštiny (resp. srbštiny, černohorštiny a částečně i bosenštiny), ukrajinštiny, běloruštiny, rusínštiny a ruštiny; jakož i mnoha neslovanských jazyků na území bývalého Sovětského svazu (kyrgyzština, tatarština, baškirština, čečenština, čuvaština atd.) a jeho satelitních států (mongolština). Do roku 1860 se cyrilice používala i v Rumunsku, až do roku 1989 také v Moldavsku, kde byla pak nahrazena latinkou. Na latinku také přešly některé další jazyky států vzniklých rozpadem SSSR, např. azerština, turkmenština, uzbečtina a kazaština.
Historie Přestože podle názvu písma se může zdát, že by tvůrcem cyrilice mohl být svatý Cyril (Konstantin), není tomu tak. Cyril vytvořil složitější a starší písmo hlaholici v 60. letech 9. století, zatímco cyrilice vznikla až koncem 9. století v Bulharsku (Cyrillus et Methudius inventis Bulgarorum litteris) jako výraz jasného příklonu k byzantské kulturní sféře, o nějž usilovali zejména řečtí duchovní na slovanských územích. Cyrilice jim byla díky svému původu v řeckém písmu bližší; je navíc jednodušší a praktičtější než hlaholice. Autorství cyrilice se sice připisuje Metodějovu žáku Klimentovi Ochridskému, důkazy však chybí. Pravděpodobnější ale bude, že autorem byl žák sv. Metoděje Konstantin zvaný Presbyter, který působil v novém hlavním městě První bulharské říše v Preslavi jako biskup. Tady bylo hlaholské písmo nahrazené cyrilikou.
V 11. století se těžiště slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva, odkud se cyrilice šířila dále.
Zásadní reforma církevně-slovanské cyrilice byla provedena v Rusku za Petra Velikého v letech 1708–1711, kdy byla některá písmena upravena (Ѧ na Я) a jiná méně používaná písmena vypuštěna (Ѯ, Ѱ, Ѡ). Toto písmo nazývané graždanka („občanské písmo“) odpovídalo už tvary současnému písmu používanému v Rusku. Protože to však představovalo určité přiblížení k latince (latinizace), bylo zpočátku odmítáno zejména v církevní sféře. Později se však prosadilo i u ostatních pravoslavných Slovanů. Poslední úprava písma v Rusku byla provedena v letech 1917–1918, kdy byla čtyři méně používaná písmena (I/i, Ѣ/ѣ, Ѳ/ѳ, Ѵ/ѵ) z azbuky vypuštěna.
Znaky vpravo|náhled|Mapa rozšíření cyrilice v Evropě vpravo|náhled|Mapa rozšíření cyrilice celosvětově
Původní cyrilice Původní cyrilice kolem roku 900 vypadala takto:
Cyrilice kolem roku 900.
Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce:
Tvary písmen a pořadí abecedy v církevní slovanštině ruské redakce.|605px|střed
Názvy písmen (ke každému písmenu bylo přiřazeno slovo, má se za to, že existovala báseň, kde se tato slova vyskytovala): az – buki – vedi – glagol’ – dobro – jesť – živjote – dzelo – zemlja – iže – i – kako – ljudi – myslete – naš – on – pokoj – rcy – slovo – tvjordo – uk – fert – cher – omega – červ’ – cy – ša – šta – jer – jery – jer’ – jať – ju – ja – jotované jesť – malý jus – jotovaný malý jus – velký jus – jotovaný velký jus – ksi – psi – fita – ižica.
Moderní cyrilice Tvar písmen se během času měnil, některá písmena zanikla úplně, jiná se pro potřeby nových jazyků zavedla. Vzhled a pořadí písmen v abecedě (tj. azbuce) se rovněž liší zdroj od zdroje. Znaky, které se nevyskytují v ruské azbuce, anebo mají jinou výslovnost, jsou doplněné v závorce o informaci o významu (nejdříve český či nejbližší ekvivalent, a pak popis v IPA, je-li ovšem k dispozici). Běloruská АБВГ (H) Д ЕЁ ЖЗ І ЙКЛ МН Bulharská АБВГ Д Е ЖЗ И ЙКЛ МН Makedonská АБВГ ДЃ (đ)Е ЖЗЅ (Dz)И ЈКЛЉ (Lj)МН Ruská АБВГ Д ЕЁ ЖЗ И ЙКЛ МН Srbská АБВГ ДЂ (đ)Е ЖЗ И ЈКЛЉ (Lj)МН Ukrajinská АБВГ (H)Ґ (G)Д Е Є (Ě)ЖЗ И (Y)ІЇ (ji)ЙКЛ МН
Běloruská ОПРСТ УЎ (Ł)ФХЦЧ Ш ЫЬЭЮЯ Bulharská ОПРСТ У ФХЦЧ ШЩ (Št/ʃt)Ъ (ă/ə) Ь ЮЯ Makedonská Њ (Ň)ОПРСТЌ (Ć)У ФХЦЧЏ (Dž)Ш Ruská ОПРСТ У ФХЦЧ ШЩЪЫЬЭЮЯ Srbská Њ (Ň)ОПРСТЋ (Ć)У ФХЦЧЏ (Dž)Ш Ukrajinská ОПРСТ У ФХЦЧ ШЩ Ь ЮЯ
Zde je přehled základní, majuskulní podoby („velká písmena“): písmeno název přepis výslovnost výslovnost v ruské církevní slovanštině А azъ A [a] [a] Б buky B [b] [b] В vědi V [v] [v] Г glagoľь G [g] [γ] Д dobro D [d] [d] Е estь E [ɛ] [jɛ] (na začátku slova se psalo písmeno Є) Ж živěte Ž [ʒ] [ʒ] Ѕ dzělo Dz [ʣ] [z] З zemlja Z [z] [z] И iže I [i] [i] (s variantou Й [j]) І ї Ï [i] [i] К kako K [k] [k] Л ljudje L [l] [l] М myslite M [m] [m] Н našь N [n] [n] О onъ O [o] [o] (na začátku slova se psalo písmeno Ѻ) П pokojь P [p] [p] Р rьcy R [r] [r] С slovo S [s] [s] Т tvrьdo T [t] [t] Ѹ ukъ U [u] [u] (na začátku slova se psalo písmeno ОУ) Ф frьtъ F [f] [f] Х chěrъ Ch [x] [x] Ѡ otъ Ō [o:] [o] (většinou se používala varianta Ѿ [ot]) Ц cy C [ʦ] [ʦ] Ч červь Č [ʧ] [ʧ] Ш ša Š [ʃ] [ʃ] Щ šta Šč [ʃt] [ʃʧ] Ъ jerъ Ъ [ʌ] nevyslovuje se Ы jery Y [y] [y] Ь jerь Ь [ɪ] měkčí předcházející souhlásku, nevyslovuje se Ѣ jatь Ě [jæ] [je], na začátku slova [ja] Ю ju Ju [ju] [ju] Я ja Ja [ja] [ja], psalo se jen na začátku slova (jinak se používal malý jus – Ѧ) Ѥ je Je [je] nepoužívalo se Ѧ ęsъ (malý jus) Ę [ɛ̃] [ja] Ѩ jęsъ (jotovaný malý jus) Ję [iɛ̃] nepoužíval se Ѫ ǫsъ (velký jus) Ǫ [ɔ̃] nepoužíval se Ѭ jǫsъ (jotovaný velký jus) Jǫ [iɔ̃] nepoužíval se Ѯ ksi Ks, Ξ [ks] [ks] Ѱ psi Ps, Ψ [ps] [ps] Ѳ fita Th, Θ [t,θ,f] [f] Ѵ ižica Ÿ [ɪ,y] [i]
Ižica se vyslovovala V po A a E, jinak I. Jer (tvrdý znak) zřejmě odpovídá dnešní výslovnosti v bulharštině, tj. šlo o podobnou samohlásku jako v anglickém jazyce „a“. Často se psal na konci slov, která by jinak končila souhláskou, např. богъ = bůh.
Co do počtu uživatelů je dnes nejrozšířenější ruská cyrilice, tzv. azbuka, která obsahuje následující znaky:
А Б В Г Д Е Ё Ж З И Й К Л М Н О П Р С Т У Ф Х Ц Ч Ш Щ Ъ Ы Ь Э Ю Я
Ukrajinština používá navíc písmena Є, І, Ї, Ґ; naopak nepoužívá např. Ё, Ъ, Ы, Э. Г se v ní nečte G, ale H. Běloruština používá navíc písmena І, Ў, Ґ; Ў se čte podobně jako polské Ł; nepoužívá např. И, Щ, Ъ. Г se v ní nečte G, ale H přesněji jako ostré CH [ɣ] Srbština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj) a Џ (Dž) – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v srbské/chorvatské latince. Černohorština používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Ђ (Đ), Ћ (Ć), Љ (Lj), Њ (Nj), Џ (Dž), С́ (Ś), З́ (Ź) – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v černohorské latince. Makedonština po vzoru srbštiny používá Ј místo Й a nepoužívá písmena Ю, Я. Navíc má Љ (Lj), Њ (Nj), Ѕ (Dz) a Џ (Dž), místo Ђ má Ѓ a místo Ћ má Ќ – písmena v závorce jsou jejich ekvivalenty v latince. Bulharština čte Щ jako Št, ne Šč; Ъ v ní reprezentuje stejnou samohlásku jako rumunské Ă. Mongolština má navíc znaky Ө/ө, Ү/ү (někdy se píše jako V/v). Písmena Ж (Ž) a З (Z) se čtou a vyslovují jako Dž a Dz.
Následující tabulka minuskulní azbuky („malá písmena“) ukazuje rozdíly mezi kolmým a kurzívním písmem ruské azbuky. Některé kurzívní znaky jsou značně odlišné.
а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я а б в г д е ё ж з и й к л м н о п р с т у ф х ц ч ш щ ъ ы ь э ю я
náhled|250px|Porovnání písmen v ruské kurzivě (vlevo), v bulharské (uprostřed) a v srbské a makedonské kurzivě (vpravo). V bulharštině se často vyskytují v tištěném textu písmena v tzv. „rukopisném stylu“Richard Watkins, Christopher Deliso: Bulharsko. Praha : Svojtka & Co., 2008, 356 s., ve kterém jsou některá písmena naprosto odlišná i v základním (kolmém) typu písma a který je podobný kurzivě. V tomto stylu se písmeno д píše podobně jako malé „g“ v latince, písmeno т jako malé „m“ v latince, písmeno и jako malé „u“ v latince, písmeno п jako malé „n“ v latince, písmeno г jako zrcadlově otočené „s“ v latince, písmeno к jako malé „k“ v latince a písmeno л se píše podobně jako vzhůru nohama obrácené „v“ tedy podobně jako řecká Λ.Varovný nápis „Pušeneto vredi seriozno na Vas i na drugite okolo Vas“ na cigaretách P Prestige (Bulgarian version) (Silver) KS-20-H - BulgariaBulgarian MPs pass bill introducing graphic tobacco packaging
Číslice cyrilice
Číslice cyrilice je číselná soustava odvozená od cyrilice, která vznikla v První bulharské říši na konci 10. století. Soustava se používala v První bulharské říši a u jižních a východních Slovanů. Tento systém byl používán v Rusku nejpozději až do počátku 18. století, kdy ho Petr Veliký nahradil v rámci své iniciativy občanské reformy písma arabskými číslicemi. Číslice cyrilice hrály také roli v plánech měnové reformy Petra Velikého, stříbrné kopějky vydané po roce 1696 a strojně ražených mincí vydaných mezi 1700 a 1722 s vepsaným datem pomocí číslic cyrilice. Do roku 1725 byly ruské imperiální mince převedeny na arabské číslice. Číslice cyrilice lze stále nalézt v knihách napsaných v jazyce církevní slovanštiny.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Bringhurst, Robert (2002). The Elements of Typographic Style (version 2.5), pp. 262–264. Vancouver, Hartley & Marks. . Vladimír Vavřínek: Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem, s. 340, nakl. Vyšehrad, 2013. ISBN 978-80-7429-344-3
Související články Číslice cyrilice Seznam jazyků Seznam jazyků používajících cyrilici Seznam písem (podle abecedy) Seznam písem (podle skupin) Skoropis
Externí odkazy
Stránky o cyrilici Cyrilice na Omniglotu Staroslověnština na Omniglotu Font cyrilice Cyrillic Old Face Cyrilice na Unicode.org Kazašská cyrilice a fonty ke stažení Život sv. Metoděje - ukázka cyrilského textu
Kategorie:Písmena cyrilice Kategorie:Východní Evropa Kategorie:Severní Asie Kategorie:Střední Asie