Pařížská smlouva byla zakládající smlouvou Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO). Smlouva byla podepsána 18. dubna 1951 šesti státy (Francií, Spolkovou republikou Německo, Itálií, Belgií, Nizozemím a Lucemburskem) a vstoupila v platnost 23. července 1952. Její platnost vypršela po 50 letech, tedy 23. července 2002 a celá agenda ESUO byla následně na základě Smlouvy z Nice převedena na Evropské společenství.
Smlouva navazuje na sbližování Francie a Německa po druhé světové válce. Vychází z myšlenky francouzského ekonoma Jeana Monneta na zabránění vzniku nového válečného konfliktu v Evropě získáním kolektivní kontroly nad produkcí uhlí a oceli, strategických surovin pro vedení války. Konkrétní postup byl formulován v Schumanově plánu, deklaraci francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana vydané den po pátém výročí konce války v Evropě, dne 9. května 1950. K deklaraci se připojil německý kancléř Konrad Adenauer a poté další země – Itálie a státy Beneluxu.
Těchto šest zakládajících států, signatářů pařížské smlouvy, rozšířilo hospodářskou spolupráci o další oblasti podepsáním dvou římských smluv roku 1957. Tři politicko-hospodářské aliance vzniklé podepsáním smluv roku 1951 a 1957 a (později) zvané Evropská společenství se staly základem Evropské unie.
Externí odkazy Pařížská smlouva na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Smlouvy Evropské unie Kategorie:Vzniklo 1951