Spotřeba je užívání zdrojů k okamžitému prospěchu. Důležitou roli hraje tento pojem v ekonomii, především v Keynesově pojetí makroekonomie.

Definice V makroekonomii je spotřeba nebo konečná spotřeba hodnota statků a služeb použitých k přímému uspokojení potřeb (a) v užším smyslu soukromých domácností, (b) v širším (a správnějším) smyslu jak přímo soukromých domácností, tak všech obyvatel státu nepřímo prostřednictvím statků a služeb poskytovaných veřejnou správou (tedy státem).

(Konečná) spotřeba podniků je v ekonomii vždy 0.

Spotřeba domácností a spotřeba státu Výše zmíněné uspokojení potřeb soukromých domácností se v literatuře označuje jako (o rozdílu mezi skutečnou spotřebou a výdaji na spotřebu domácností viz níže): (konečná) spotřeba (soukromých) domácností, (konečná) soukromá spotřeba skutečná (konečná) spotřeba (soukromých) domácností, skutečná (konečná) soukromá spotřeba výdaje na (konečnou) spotřebu (soukromých) domácnosti, výdaje na (konečnou) soukromou spotřebu, spotřební výdaje (soukromých) domácností, výdaje (soukromých) domácností na (konečnou) spotřebu

Výše zmíněné uspokojení potřeb prostřednictvím veřejné správy se v literatuře označuje jako (o rozdílu mezi skutečnou spotřebou a výdaji na spotřebu veřejné správy viz níže): (konečná) spotřeba státu/veřejného sektoru/veřejné správy/státní správy/vlády, (konečná) veřejná/státní/vládní spotřeba skutečná (konečná) spotřeba státu/veřejného sektoru/veřejné správy/státní správy/vlády, skutečná (konečná) veřejná/státní/vládní spotřeba výdaje na (konečnou) spotřebu státu/veřejného sektoru/veřejné správy/státní správy/vlády, výdaje na veřejnou/státní/vládní spotřebu, spotřební výdaje státu/veřejného sektoru/veřejné správy/státní správy/vlády

Spotřeba státu tvoří obyčejně největší část tzv. státních výdajů a počítá se následovně: spotřeba státu = mezispotřeba produktů podniků + faktorové příjmy domácností od státu (tj. zejména mzdy pro zaměstnance státu) + odpisy státních investic (tj. hrubé investice státu minus čisté investice státu) − hodnota státních služeb poskytnutých za přímou úplatu. Jak je vidět ze vzorce, do spotřeby státu nezahrnujeme výkony státu, za které občané klasickým způsobem platí.

Výdaje na spotřebu a skutečná spotřeba V národním účetnictví se rozlišují výdaje na konečnou spotřebu a skutečná konečná spotřeba. Pro ekonomiku jako celek jsou tyto dvě hodnoty identické, ale pro jednotlivé sektory je mezi nimi rozdíl, a to následující: výdaje na konečnou spotřebu domácností = skutečná konečná spotřeba domácností – naturální sociální transfery výdaje na konečnou spotřebu státu = skutečná konečná spotřeba státu + naturální sociální transfery

Individuální spotřeba a kolektivní spotřeba Alternativně vůči dělení na spotřebu domácností a spotřebu státu se spotřeba v současném národním účetnictví může dělit na individuální (konečnou) spotřebu a kolektivní (konečnou) spotřebu.

Na úrovni celé ekonomiky nezáleží na tom, zda používáme přístup založený na výdajích na spotřebu nebo přístup založený na skutečné spotřebě, protože individuální i kolektivní spotřeba celé ekonomiky je stejná při obou přístupech. Individuální spotřeba celé ekonomiky je konkrétně spotřeba domácností plus individualizovatelná část spotřeby veřejné správy a kolektivní spotřeba je zbývající, tedy neindividualizovatelná část spotřeby veřejné správy. Individualizovatelnost zde znamená, že statek/služba musí být přiřaditelný jednotlivé domácnosti či osobě a tato musela s jeho dostáním souhlasit. Individualizovatelné jsou výdaje veřejné správy na školství, zdravotnictví, sociální záležitosti, bydlení a kulturu a relax občanů, a odpovídá jim položka v národním účetnictví nazvaná „naturální sociální transfery“.

Na úrovni sektorů se již tyto dva přístupy liší. Konkrétně platí (bez zohlednění neziskových institucí sloužících domácnostem): pro výdaje na spotřebu platí ad individuální spotřeba: výdaje na individuální spotřebu domácností = výdaje na spotřebu domácností výdaje na individuální spotřebu veřejné správy = naturální sociální transfery výdaje na individuální spotřebu celé ekonomiky = výdaje na spotřebu domácností + naturální sociální transfery ad kolektivní spotřeba: výdaje na kolektivní spotřebu domácností = 0 výdaje na kolektivní spotřebu veřejné správy = výdaje na spotřebu veřejné správy - naturální sociální transfery výdaje na kolektivní spotřebu celé ekonomiky = výdaje na spotřebu veřejné správy - naturální sociální transfery pro skutečnou spotřebu: ad individuální spotřeba: skutečná individuální spotřeba domácností = výdaje na individuální spotřebu celé ekonomiky (!) = výdaje na spotřebu domácností + naturální sociální transfery skutečná individuální spotřeba veřejné správy = 0 skutečná individuální spotřeba celé ekonomiky = výdaje na individuální spotřebu celé ekonomiky = výdaje na spotřebu domácností + naturální sociální transfery ad kolektivní spotřeba: skutečná kolektivní spotřeba domácností = 0 skutečná kolektivní spotřeba veřejné správy = výdaje na kolektivní spotřebu veřejné správy = výdaje na spotřebu veřejné správy - naturální sociální transfery skutečná kolektivní spotřeba celé ekonomiky = výdaje na kolektivní spotřebu celé ekonomiky = výdaje na spotřebu veřejné správy - naturální sociální transfery

Spotřeba dlouhodobých a krátkodobých statků a spotřeba služeb Spotřebu lze z časového hlediska rozdělit na: spotřebu dlouhodobých statků (pračky, auta, přehrávače) spotřebu krátkodobých statků (potraviny, oblečení, benzín) a spotřebu služeb (holič, zdravotnictví, školství). Ve vzorci ve třetím řádku je (jak je vidět) zahrnuta "spotřeba státu", tedy ne všechny výdaje státu.

Determinanty spotřeby soukromých domácností (spotřební funkce) Determinanty spotřeby soukromých domácností (C) jsou např.: důchod (Y) – jak velikost, tak struktura důchodu trvalý důchod očekávání důchodu do budoucnosti výše daní (T) majetek domácností cenová hladina úrokové sazby demografická struktura státu důchodové a majetkové nerovnosti domácností národní zvyklosti důvěra ke státu, ve stabilitu jeho měny a podobně

Role spotřeby při výpočtu HDP Hrubý domácí produkt se počítá následovně: spotřeba + hrubé investice (I) + saldo zahraničního obchodu (NX) = spotřeba soukromých domácností (C) + spotřeba státu (G) + hrubé investice (I) + saldo zahraničního obchodu (NX) = individuální spotřeba + kolektivní spotřeba + hrubé investice (I) + saldo zahraničního obchodu (NX) Nejčastěji se z výše uvedených faktorů uvádí vztah C = f(Y-T), přičemž jde o kladnou funkci.

Reference

ESA 95, ESA 95, ESA 95 Apolte, Th. et al.: Vahlens Kompendium der Wirtschaftsheorie und Wirtschaftspolitik, 2007 ŠÚ SR

Související články Spotřebitel Spotřební daň Spotřební zboží Spotřební funkce Mezní sklon ke spotřebě Mezní sklon k úsporám

Externí odkazy

Bohuslav Brouk: Racionalisace spotřeby, Praha 1946

Kategorie:Technické veličiny Kategorie:Makroekonomie