Deftones je americká alternative metalová skupina. Kapela pochází z Kalifornie a její počátek spadá do roku 1988. Členové Deftones jsou: Chino Moreno (zpěv a kytara), Stephen Carpenter (kytara), Frank Delgado (klávesy) a Abe Cunningham (bicí). Skupina vydala již devět studiových alb, jejich zatím poslední počin nese název Private Music.
Historie
Počátky (1989–1993) Když bylo Carpenterovi 15 let, srazilo ho auto během ježdění na skateboardu. Kvůli nehodě musel strávit několik měsíců na invalidním křesle. V této době se sám začal učit na kytaru, přičemž hrál písně od skupin jako Anthrax, Stormtroopers of Death a Metallica. Říkalo se, že řidič oněho auta Carpenterovi zaplatil. Ten prý díky tomu nakoupil kapele potřebné vybavení, avšak bubeník Abe Cunningham sdělil v jednom rozhovoru, že šlo pouze o „mýtus jak naše skupina začala“.Interview with Abe Cunningham, Metal Edge, January 2007.
Carpenter, Moreno a Cunningham chodili na stejnou školu. Byli to přátele od dětství a zůstali jimi skrz jejich společnou zálibu, skateboarding. Když se Moreno dozvěděl o Carpenterově zálibě v hraní na kytaru, rozhodl se, společně s Cunninghamem, k vytvoření kapely a od roku 1988 všichni tři nacvičovali v garáži. Poté, co skupina odzkoušela několik basáků, narazila na Chi Chenga, s kterým brzy nahráli 4stopé demo. Následující dva roky strávila kapela hraním v mnoha klubech po celé Kalifornii (San Francisco, Los Angeles atd.), kde se na pódiích setkali např. se skupinou Korn.Deftones [interview], Rolling Stone, 2000. Mezitím Deftones hledali vhodnou nahrávací společnost, která by jim poskytla smlouvu na nahrání desky. Nakonec se jim podařilo ohromit vydavatelství Maverick Records. Když jim Deftones nechali poslechnout tři své písně, ihned byla podepsána nahrávací smlouva.
Adrenaline (1994–1996) Debutové album od skupiny nese název Adrenaline, bylo nahráváno v Bad Animals Studiu v Seattlu ve Washingtonu a vydáno 3. října 1995. Jako producent této desky se představil Terry Date, který poté s Deftones produkoval další tři CD. Deska Adrenaline se zpočátku příliš dobře neprodávala, ovšem pořádání mnoha koncertů a propagace přes internet pomohly kapele vybudovat základnu fanoušků, stejně jako prodat 220 tisíc kusů nahrávky. Ani jednen ze singlů alba, „7 Words“ a „Bored“, se nedočkaly žádného hraní v rádiích a jejich hudební videa se nevysílala ani v jediné televizi. Deftones přispěli nezveřejněnou písní „Teething“ do soundtracku k filmu Vrána: Město andělů z roku 1996 a v jedné scéně jsou dokonce vidět při živém vystoupení. Píseň „Engine No. 9“ byla použita ve filmu Ctihodný občan a skupiny Korn a Suicide Silence vytvořily na tu samou píseň coververze.
Album strávilo 21 týdnů na Billboard Heatseekers chart, což je hitparáda pro nově se prosazující interprety, a dosáhlo 23. místa. Když se v jednom rozhovoru zeptali basáka Chenga, co je příčinou úspěchu Adrenaline, odpověděl: „Vytrvalost. Byli jsme pohromadě skoro osm let (na turné dva roky) a dělali jsme to poctivě a čestně.“Deftones [interview], Guitar World Online – Guitar School, 1997. Desky se prodalo přes 500 tisíc kusů, a tudíž byla organizací RIAA 7. července 1999 certifikována jako zlatá.
Co se týče nahrávání desky, Abe Cunningham sdělil: „V té době to bylo naše první album - které mám vpravdě rád a myslím si o něm jen dobré - můžete říci že kapela byla příliš mladá. Většinu písní jsem nahráli během vteřiny a měli jsme takovou radost, že jsme ani nepřemýšleli jako naše songy vylepšit.“Peiken, Matt. Interview with Abe Cunningham, Modern Drummer, 1997. Moreno zase o albu řekl, že „bylo nahráno příliš rychle“.Bromley, Adrian. Keeping It Simple, Chart, July, 1998. Všechen zpěv, který byl použit na albu, nahrál v místnosti s použitím klasického mikrofonu. Kritikové na CD chválili preciznost a překvapivě důmyslné tempo bicích. Na druhou stranu, kritici odsoudili povrchnost Morenových šeptavých melodií, které zbytečně kazily dojem recenzentů na Adrenaline.
Alba se nakonec prodalo přes milion kusů a ve Spojených státech bylo tudíž certifikováno 23. září 2008 jako platinové.
Around the Fur (1997–1999) Druhé studiové album od Deftones, Around the Fur, se tentokrát nahrávalo v studiu Litho v Seattle, přičemž producentem byl opět Terry Date. Deska zamířila do prodeje 26. října 1997. Kapela při tvorbě CD spolupracovala se zpěvákem Maxem Cavalerou (Sepultura/Soulfly/Cavalera Conspiracy) na písní „Headup“, která vzdávala hold Cavalerovu zesnulému nevlastnímu synovi Danovi Wellsovi, jemuž byla také celá nahrávka určena.Interview with Chino Moreno and Max Cavalera, Metal Hammer, September, 1997. Ačkoliv ještě nebyl členem skupiny, Frank Delgado se objevil jako spolutvůrce pěti písní a Cunninghamova žena Annalynn poskytla svůj hlas na písni „MX“.
„Když jsme se odebrali do studia, neměli jsme ani tušení, co vlastně chceme nahrát,“ uvedl Chino Moreno v rozhovoru pro časopis Chart v roce 1998. Deftones rozšířili škálu používaných zvuků, trávili více času s producentem Terrym Datem a celkově dávali zhotovení Around the Fur větší váhu. Album bylo kritiky přijímáno lépe než Adrenaline, hlavně díky střídání hlučné a tiché melodie, skvělé dynamice, Morenovu neobvyklému zpěvu a výborné rytmice zaručované Chengem a Cunnighamem.Smith, Matt. Deftones New Album Stays Heavy, Gaston Gazette, 1997.Glover, Adrian Gregory. Deftones: Running on Pure Passion, Circus, May, 1998. Stephen Thomas Erlewine, kritik Allmusic, zastával názor, že deskou Around the Fur se Deftones vydali tou správnou cestou.
CD bylo velmi očekávané a odstartovalo slávu Deftones jako nadějné alternative metalové kapely. Tentokrát se singly z alba, „My Own Summer (Shove It)“ a „Be Quiet and Drive (Far Away)“, dočkaly hraní v rádiích a jejich hudební videa byla dokonce odvysílána televizní stanicí MTV. Around the Fur se prodalo 43 tisíc kusů v otevíracím týdnu a vstoupilo do Billboard 200 na 29. místě a udrželo se v této hitparádě po dobu sedmnácti týdnů. Deftones se zúčastnili celé řady festivalů, jako např. Warped Tour, odehrávající se ve Spojených státech, Austrálii a na Novém Zélandu, Pinkpop Festival, Roskilde Festival a Ozzfest. Při této příležitosti skupina vypracovala EP Live, vydané 22. června 1999. Around the Fur byla 24. června 1999 certifikována v USA jako zlatá za prodeje vyšší než 500 tisíc. Píseň „My Own Summer (Shove It)“ zase našla své místo v soundtracku pro film The Matrix.
White Pony (2000–2002) náhled|vlevo|220px|Zpěvák Chino Moreno, který figuroval na White Pony jako druhý kytarista 20. června 2000 spatřilo světlo světa třetí studiové album od Deftones, White Pony, produkované již známým Terry Datem. CD se nahrávalo v The Plant Studios, v San Franciscu, vKalifornii. Deska se vyšplhala na 3. místo v žebříčku Billboard 200 s 178 tisíce prodanými kusy v prvním týdnu. Frank Delgado (DJ Speedboat) byl již plnohodnotným členem kapely, přinášející nové prvky hudby do skupiny. Například, melancholická píseň „Teenager“ představuje radikální odklon od stylu Deftones. Tento „love song“, jak jí říká Chino Moreno, obsahuje nádech glitche a trip hopu, přičemž programování leželo na bedrech Morenova blízkého přítele, DJ Crooka. Spolupráce zpěváka Maynarda Jamese Keenana z Tool je prezentována v písni „Passenger“. Refrén songu „Knife Party“ uvádí zpěv Rodleeny Getsicové, a Scott Weiland nazpíval doprovodné vokály k písni „RX Queen“. Moreno je také na White Pony uváděn jako druhý kytarista.
V rozhovoru pro Alternative Press kapela popsala nahrávací proces White Pony.Deftones – Ride On [interview]. Alternative Press, August, 2000. Poté, co se utrhli z koncertů, strávila skupina čtyři měsíce psaním a nahráváním White Pony, což byl do té doby nejdelší čas, co Deftones věnovali svému studiovému albu. Moreno vysvětlil, že většina tohoto času byla strávena psaním písní, a také že se z psaní písně „Change (In the House of Flies)“ stal důležitý bod, kdy začali Deftones pracovat jako sehraná parta. Navzdory tlaku, jakému byla kapela vystavena, nechtěli Deftones vydat desku ani o den dříve. Cheng dále informoval: „Necítili jsme, jako kdybychom neměli co ztratit, tudíž jsme zhotovili nahrávkou takovou, jaká měla být.“ Moreno nechtěl použít běžné melodie a slova, nýbrž chtěl do svých písni zakomponovat prvky fantazie, a jak sám řekl: „Většinou nezpívám ve svých písních o sobě samém, ale snažím se své já dostat pryč z písní a psát o jiných věcech.“
Ohlasy na White Pony byly zpravidla pozitivní, zaznamenávající stoupající sofistikaci Morenova zpěvu, stejně jako lyričnost a experimentalismus celé skupiny. Jeden kritik na adresu CD napsal: „Deftones změkli, ale působivou metodou.“
Originální album bylo vydáno s 11 skladbami, začínalo písní „Feiticeira“ a končilo songem „Pink Maggit“. Tato nahrávka měla také šedivý obal. V limitované edici (50 tisíc kusů) byl obal černý nebo červený a na desce se vyskytovala ještě píseň „The Boy's Republic“. Později Deftones vypustili do světa singl „Back to School (Mini Maggit)“, rapovou verzi písně „Pink Maggit“. Píseň „Back to School (Mini Maggit)“ byla součástí předběžné verze White Pony, dostávající se do prodeje v dubnu 2000, ale v originálním tracklistu White Pony nebyl. Když se singl „Back to School (Mini Maggit)“ v rádiích prosadil, vynutili si Deftones znovuvydání CD dne 3. října 2000. Tentokrát figurovala zmíněná píseň na prvním místě v tracklistu a obal byl pro změnu bílý. Kapela, ačkoliv nepříliš šťastná z této situace, dala singl „Back to School (Mini Maggit)“ zdarma k dispozici k digitálnímu stažení fanouškům, kteří si již White Pony koupili.
White Pony dosáhl platinové certifikace za prodeje přes milion kusů 17. července 2000 a v USA prodal přes 1,3 miliónů kopií. Píseň „Elite“ získala cenu Grammy za nejlepší metalové provedení pro rok 2001.
Deftones (2003–2005) náhled|vpravo|200px|Stephen Carpenter, kytarista Deftones Čtvrté album od kapely neslo pracovní název Lovers. S ohledem na produkci desky, Cheng konstatoval: „Chtěli jsme se hudebně vydat jakýmkoliv směrem a na této nahrávce jsme chtěli být tvrdí.“ Moreno podstoupil několik hlasových cvičení, jako prevenci vůči zranění hlasivek, při vystoupeních v roce 2001 se mu totiž něco podobného stávalo. Deftones předělali své zkušební místo v Sacramentu na plně vybavené studio, přičemž právě zde byla, za zanedbatelnou cenu, nahrávána největší část alba. Skupina k tvorbě CD naposledy přizvala Terryho Datea, a také obdrželi několik cenných rad od Grega Wellse, podílejícího se tak na několika písních zmíněného alba. Kapela později přidala ještě více materiálu ve Studiu X v Seattle a WA, Larrabee Studios v západním Hollywoodu. Celkově trvalo nahrávání desky 12 měsíců a stálo 2,5 milionů dolarů. Maverick records dokonce pokutovali Deftones za nesplnění domluveného termínu.
V lednu 2003 Deftones opustili studio, aby navštívili několik festivalů. Například v Austrálii a Novém Zélandu hostovali na obrovském Big Day Out. Brzy poté skupina vydala své čtvrté studiové album. Stejnojmenné CD Deftones se objevilo na pultech 20. května 2003. Deftones se dostalo na 2. místo v žebříčku Billboard 200 se 167 tisíce prodanými kusy v otevíracím týdnu. Nahrávka se na žebříčku Billboard Top 100 udržela po dobu devíti týdnů, podporována první singlem z alba, „Minerva“. Ačkoliv druhý singl „Hexagram“ nebyl zdaleka tak úspěšný, Deftones natočili k písni hudební video, kde je kapela při hraní písně obklopena svými fanoušky. Skupina ještě zhotovila hudební video pro píseň „Bloody Cape“, ovšem to se na televizních obrazovkách nikdy neobjevilo a bylo dostupné pouze na stránkách skupiny. Později bylo video pro „Bloody Cape“ obsaženo v jejich kompilačním albu B-Sides and Rarities.