Santiago Calatrava Valls (* 28. července 1951 Benimámet) je španělský architekt, inženýr a umělec. Patří mezi elitní světové návrháře. Jeho hlavní kancelář sídlí v Curychu ve Švýcarsku a další kanceláře má v Paříži, Valencii a v New Yorku.
Mládí a vzdělání Calatrava se narodil v roce 1951 v obci Benimámet nedaleko Valencie (dnes integrované jako městská část Valencie). Od roku 1959 studoval na Escola d'Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbu Universidad Politécnica de Valencia. Po krátkém studiu v Paříži na École des beaux-arts, odkud byl nucený navrátit se zpět do Valencie kvůli studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu a později navštěvoval i kurzy urbanismu. V letech 1975–1979 Calatrava studoval statiku konstrukcí na ETH v Curychu (Švýcarsko). Po studiu se Santiago Calatrava věnoval sochařství, avšak jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění pokládá za zdroj nápadů pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.náhled|Auditorium na Tenerife (Santa Cruz de Tenerife, Španělsko)
Osobní život Santiago Calatrava je od roku 1979 ženatý s Robertinou Marangoni. Dva jeho synové vystudovali technickou fakultu na Columbia University, další syn končí studia právnické fakulty na téže univerzitě.náhled|Most Alamillo v Seville, Španělsko
Kariéra Calatrava se ze začátku věnoval převážně návrhům mostů a vlakových nádraží, které vynikaly novým nadčasovým vzhledem. Zlom v jeho kariéře představuje telekomunikační věž Montjuïc v Barceloně (Španělsko, 1989–1992), která vznikla při příležitosti Letních olympijských her v roce 1992 a skládá se z nakloněného nosníku s prstencovitým prvkem, v němž se nalézají vlastní antény. Další zajímavou stavbou je Auditorium na Tenerife (Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko, 1991–2003), dynamické, monumentální stavební dílo s charakteristickou betonovou skořepinovou střechou ve tvaru ohnutého trojúhelníku, sahajícího do výšky bezmála 60 metrů. Nejznámější a nejrozsáhlejší Calatravovou stavbou je Město umění a věd ve španělské Valencii, vybudované v letech 1991–2005.
náhled|Most Bac de Roda, Barcelona
Umělecké muzeum v Milwaukee (Milwaukee, Wisconsin, USA, 1994–2001) vybudoval jako svou první stavbu v USA. Impozantní vstupní hala ze skla a oceli je vysoká 27 metrů a je možné ji zastínit pohyblivou sluneční clonou, jež se stala orientačním bodem pro návštěvníky muzea. Calatravova první výšková budova nazvaná Turning Torso, kterou postavil v letech 1999-2004 v Malmö (Švédsko), byla inspirovaná architektovým zaujetím pro sochařství. Skládá se z devíti shodných krychlí uspořádaných okolo ocelové podpěry a tvořících spirálovou konstrukci o celkové výšce 190 metrů. Jeho stavby se díky velmi osobitému vzhledu staly symboly mnoha měst po celém světě.
Současné projekty náhled|Umělecké muzeum v Milwaukee, Wisconsin, USA (1994-2001) náhled|L'Hemisfèric, Město umění a věd ve španělské Valencii, 1991–2005 sportovní centrum římské univerzity Tor Vergata, Itálie nádraží v Monsu, Belgie Dubai Creek Tower, Dubaj, Spojené arabské emiráty a další
Významné stavby náhled|upright|Turning Torso v Malmö (Švédsko) 1999–2004 1984–1987, most Bach de Roda, Barcelona, Španělsko 1987–1992, most Puente del Alamillo, Sevilla, Španělsko 1989–1992, Telekomunikační věž Montjuïc na olympijských hrách v Barceloně 1992, Španělsko 1991–1992, kuvajtský pavilon pro Expo´92 v Seville, Španělsko 1989–1994, nádraží Lyon-Saint-Exupéry, Satolas, Francie 1993–1998, nádraží Gare do Oriente, Lisabon, Portugalsko 1994–2001, umělecké muzeum v Milwaukee, Wisconsin, USA 1991–2003, Auditorium na Tenerife, Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko 2003, most Jamese Joyce, Dublin, Irsko 2001–2004, Olympijská sportoviště v Athénách, Řecko 1999–2004, Turning Torso v Malmö, Švédsko 1991–2006, planetárium a Město umění a věd, Valencie, Španělsko 2007, tři mosty na dálničním a železničním tahu Milán – Bologna, Itálie 2008, Strunový most, Jeruzalém, Izrael 1996–2008, Quarto Ponte sul Canal Grande, Benátky, Itálie 2009, most Samuela Becketta, Dublin, Irsko 2012, most Peace Bridge v Calgary, Kanada 2007–2012, most Margaret Hunt Hill, Dallas, Texas 2009–2014, budova Florida Polytechnic University v Lakelandu, Florida, USA 2010–2015, Muzeum zítřka, Rio de Janeiro, Brazílie 2003–2016, World Trade Center Transportation Hub, New York, USA 2011–2017, most Margaret McDermott, Dallas, Texas 2018, most přes řeku Crati, Consenza, Itálie
Výstavy 1993, Museum of Modern Art, New York, Structure and Expression 2005, Metropolitan Museum of Art, New York, Santiago Calatrava: Sculpture into ArchitectureUkázky z výstavy 2018 Santiago Calatrava: Art and Architecture, Dům U Kamenného zvonu, Galerie hlavního města Prahy, 7. červen – 16. září 2018 a řada dalších výstav v Německu, Anglii, Španělsku, Itálii a dalších zemích.
Ocenění Za své dosavadní dílo byl Santiago Calatrava oceněn četnými medailemi a cenami za architekturu a 13 čestnými doktoráty významných světových univerzit. 1987, od Mezinárodní unie architektů (UIA) obdržel Cenu Augusta Perreta 1999, obdržel Portugalský záslužný řád (třída velkodůstojník) 2006, označen jako Global Leader for Tomorrow na Světovém ekonomickém fóru v Davosu 2011, jmenován konzultantem Papežské rady pro kulturu (Pontificio consiglio della cultura), obnovené papežem Benediktem XVI. na 5 let
Kritiky Některá jeho díla byla kritizována pro svoji extravagantnost, nedostatek užitného prostoru na úkor estetické hodnoty, chyby ve výpočtech nebo nepraktičnost použitých materiálů. To se týkalo především stavby letiště v Bilbau, Kongresového paláce v Oviedu, Musea de las Ciencias Principe Felipe ve Valencii. V některých těchto případech čelila společnost Santiaga Calatravy soudním žalobám o finanční částky v milionech eur. V případě letiště v Bilbao soud rozhodl, že veřejná bezpečnost je důležitější než právo duševního vlastnictví. V roce 2009 získal Calatrava v odvolání 30 000 eur odškodného.
Další kritiku si vyžádal most přes Canal Grande v Benátkách, který prošel mnoha konstrukčními změnami z důvodu mechanické nestability a nadměrné hmotnosti mostní konstrukce, která zatěžuje břehy kanálu a jehož realizace si vyžádala trojnásobek původně uvažovaného rozpočtu. Předmětem kritiky rovněž bylo, že most není bezbariérově přístupný.
Přes lagunu v Benátkách poblíž benátského nádraží Santa Lucia navrhl v roce 2008 most Ústavy (Ponte della Costituzione) z oceli a skla. V roce 2019 ho soud odsoudil k zaplacení odškodného městu Benátkám ve výši 78 tisíc eur, protože se při jeho konstrukci dopustil „zjevné nedbalosti“. Skleněné desky schodů trpěly vyšší mírou poškození, než s jakou architekt počítal, zejména vlivem kolečkových zavazadel. Předčasná výměna 8 schodů stála město 36 tisíc eur. Dalším problémem byl, podobně jako u pěšího mostu ve španělském městě Bilbao, kluzký povrch. Obdivovatel stavby Shaul Bassi uvedl: „Je však nemožné na něm neuklouznout, zvlášť když prší.“ Za zhruba deset let provozu (podle zprávy z října 2018) most požádalo zhruba 5 tisíc lidí město o odškodnění a město muselo vyplatit odškodné v celkové výši zhruba 60 tisíc eur.Tisíce zraněných. Kvůli kluzkému mostu musí architekt zaplatit odškodné, iDnes.cz, 17. 8. 2019
Závěr Přes dílčí neúspěchy a kritiky jeho projektů představuje dílo Santiaga Calatravy revoluci v architektuře, kterou charakterizuje sbližování architektury a stavebního inženýrství, které od poloviny 18. století existují jako dvě samostatná odvětví.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Santiago Calatrava
Kategorie:Španělští architekti Kategorie:Absolventi Spolkové vysoké technické školy v Curychu Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Lundské univerzity Kategorie:Laureáti Perretovy ceny Kategorie:Držitelé Ceny kněžny asturské Kategorie:Velkodůstojníci Řádu za zásluhy (Portugalsko) Kategorie:Nositelé Kříže svatého Jiří Kategorie:Narození v roce 1951 Kategorie:Narození 28. července Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži