Diplodokidi neboli příslušníci čeledi Diplodocidae byli rozšířenou skupinou sauropodních dinosaurů z kladu Flagellicaudata, a to především z období pozdní jury.Joseph E. Peterson, David Lovelace, Melissa Connely, and Julia B. McHugh (2022). A novel feeding mechanism of diplodocid sauropods revealed in an Apatosaurine skull from the Upper Jurassic Nail Quarry (Morrison Formation) at Como Bluff, Wyoming, USA. Palaeontologia Electronica. 25 (2): a21. doi: https://doi.org/10.26879/1216
Charakteristika Diplodokidi žili na území dnešních kontinentů Severní Amerika, Afrika i Evropa, objeveni však již byli i v Jižní Americe. Zkameněliny zástupců této čeledi byly objeveny také v sedimentech z období střední jury na území Mexika.Héctor E. Rivera-Sylva & Luis Espinosa-Arrubarrena (2020). Remains of a Diplodocid (Sauropoda: Flagellicaudata) from the Otlaltepec Formation Middle Jurassic (Bathonian-Callovian) from Puebla, Mexico. Paleontología Mexicana. 9 (2): 145-150. Čeleď spadá do kladu Diplodocimorpha. Existovali v době od rané fáze střední jury (zhruba před 170 miliony let; geologický věk aalen) až po ranou křídu (zhruba před 136 miliony let; geologický věk valangin).Órfão, J.; et al. (2026). Everything, everywhere, all at once? Trends in Diplodocoidea diversity during the Jurassic/Cretaceous transition. Fossil Record. 29 (2): 707-730. doi: https://doi.org/10.3897/fr.29.189225
Rozměry Do této čeledi patří také nejdelší dosud známí obratlovci vůbec – například rody Diplodocus a Supersaurus mohli dosáhnout délky až kolem 34 metrů. Podle novějších údajů z roku 2021 byl Supersaurus dlouhý až kolem 40 metrů, což by z něj činilo nejdelšího známého obratlovce vůbec. Woodruff, D. C.; Curtice, B. D.; Foster, J. R. (2024). Seis-ing up the Super-Morrison formation sauropods. Journal of Anatomy. 247 (3–4): 682–698.
Domnělý gigantický druh Seismosaurus hallorum, jehož délka byla původně odhadována až na 52 metrů, je podle současných poznatků pouze velkým jedincem diplodoka, konkrétně druhu Diplodocus hallorum. S délkou až kolem 32 metrů nicméně stále patřil k nejdelším známým dinosaurům. Lucas, S. G.; et al. (2006). Taxonomic status of Seismosaurus hallorum, a Late Jurassic sauropod dinosaur from New Mexico. In Foster, J. R.; Lucas, S. G. (eds.). Paleontology and Geology of the Upper Morrison Formation. Bulletin of the New Mexico Museum of Natural History and Science. New Mexico Museum of Natural History and Science (bulletin 36). pp. 149–161.
Popis
Diplodokidi byli oproti titanosaurním a brachiosauridním sauropodům relativně štíhle stavění, přesto šlo o mohutné a především extrémně dlouhé dinosaury. Jejich nohy byly poměrně krátké, zato krk i ocas dosahovaly značných délek. Zadní nohy byly obvykle delší než přední. Jak už dnes víme, na hřbetní straně těla některých zástupců se táhl nízký hřeben jakýchsi špičatých keratinózních výběžků. Hlava byla poměrně malá. Krk zřejmě nemohl být zvedán příliš vysoko nad rovinu trupu, jak ukázaly počítačové simulace. Tito dinosauři také prokazatelně pojídali gastrolity, oblé kameny, pomáhající jim v trávení.http://dinosaurusblog.com/2009/04/16/779961-co-delalo-z-obru-obry/ Výzkum lebečních kostí dokazuje, že tito dinosauři pravděpodobně měli do jisté míry vyvinutou kinezi jednotlivých částí lebky, tedy že se jednotlivé lebeční kosti mohly vůči sobě mírně pohybovat. Díky tomu mohli diplodokidi lépe mechanicky zpracovávat rostlinnou potravu.Emanuel Tschopp, Octávio Mateus and Mark Norell (2018). Complex Overlapping Joints between Facial Bones Allowing Limited Anterior Sliding Movements of the Snout in Diplodocid Sauropods. American Museum Novitates. 3911: 1-16. doi: https://doi.org/10.1206/3911.1
U fosilie odrostlého mláděte diplodokida z Montany (s nejistým systematickým zařazením a stářím kolem 145 milionů let) s přezdívkou „Dolly“ byla zjištěna pravděpodobná infekce respiračního aparátu v podobě změn na kostních dutinách pro někdejší vzdušné vaky, které sauropodům pomáhaly s dýcháním.D. Cary Woodruff, Ewan D. S. Wolff, Mathew J. Wedel, Sophie Dennison & Lawrence M. Witmer (2022). The first occurrence of an avian-style respiratory infection in a non-avian dinosaur. Scientific Reports. 12: 1954. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-05761-3https://svpow.com/2022/02/14/sauro-throat-part-2-dolly-in-3d/
Ocas Konce ocasů apatosaurinních dinosaurů (tedy v případě rodů Apatosaurus, Brontosaurus a Amphicoelias) se podle této hypotézy mohly při rychlém švihnutí pohybovat na krátkou chvíli nadzvukovou rychlostí (vytvořily aerodynamický třesk podobný prásknutí bičem). Tímto způsobem se mohli dorozumívat a také odhánět útočící dravé dinosaury. V roce 2022 byla ale publikována další odborná práce, využívající podstatně dokonalejšího počítačového modelu, který doložil, že ve skutečnosti se konec ocasu těchto sauropodů pohyboval nanejvýš rychlostí kolem 33 m/s (zhruba 120 km/h). Přesto mohly ocasy těchto sauropodů sloužit k vnitrodruhové komunikaci, vzájemným soubojům i obraně před teropodními dinosaury. Simone Conti, Emanuel Tschopp, Octávio Mateus, Andrea Zanoni, Pierangelo Masarati & Giuseppe Sala (2022). Multibody analysis and soft tissue strength refute supersonic dinosaur tail. Scientific Reports. 12: 19245. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-022-21633-2
Podle jiné teorie mohly ocasy diplodokidních sauropodů sloužit jako pomůcka pro komunikaci a udržování kontaktu v průběhu krmení i pohybů stáda (které tak bylo kompaktnější a celkově rychlejší, resp. pohybově efektivnější).Matthew G. Baron (2020). Tactile tails: a new hypothesis for the function of the elongate tails of diplodocid sauropods. Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1769092
Růst Lebka mláděte diplodocida, vědecky popsaná v roce 2018 (měřící na délku zhruba 24 cm) poskytla množství informací o ontogenetickém růstu a tvarových i fyziologických změnách diplodocidních sauropodů v průběhu jejich růstu. Lebka asi 2 až 4 roky starého mláděte o celkové délce kolem 4 metrů byla objevena v souvrství Morrison z období pozdní jury a patřila zřejmě přímo rodu Diplodocus.D. Cary Woodruff; et al. (2018). The Smallest Diplodocid Skull Reveals Cranial Ontogeny and Growth-Related Dietary Changes in the Largest Dinosaurs. Scientific Reports 8, Article number: 14341. doi: https://doi.org/10.1038/s41598-018-32620-xhttps://phys.org/news/2018-10-young-dinosaurs-ate-parents-werent.html
Klasifikace Čeleď diplodokidů se dělí na dvě hlavní podčeledi – Apatosaurinae a Diplodocinae.
Čeleď Diplodocidae Amphicoelias Australodocus Cetiosauriscus Dinheirosaurus Podčeleď Apatosaurinae Apatosaurus Atlantosaurus Brontosaurus Podčeleď Diplodocinae Ardetosaurus Galeamopus Barosaurus https://svpow.com/2016/09/16/how-horrifying-was-the-neck-of-barosaurus/ Diplodocus Supersaurus Kaatedocus Leinkupal Tornieria
V populární kultuře Zástupci této skupiny sauropodních dinosaurů patří již od konce 19. století mezi nejznámější a nejpopulárnější. To dokazují například rody Brontosaurus, Apatosaurus, Diplodocus nebo později popsaný Supersaurus.https://techfocus.cz/veda-vesmir/2711-brontosaurus-byl-s-hmotnosti-pres-15-tun-skutecnym-jurskym-kolosem.html
Odkazy
Reference
Literatura Lovelace, David M.; Hartman, Scott A.; and Wahl, William R. (2007). Morphology of a specimen of Supersaurus (Dinosauria, Sauropoda) from the Morrison Formation of Wyoming, and a re-evaluation of diplodocid phylogeny. Arquivos do Museu Nacional. 65 (4): 527–544. Carpenter, K. (2006). Biggest of the big: a critical re-evaluation of the mega-sauropod Amphicoelias fragillimus. In Foster, J.R. and Lucas, S.G., eds., 2006, Paleontology and Geology of the Upper Jurassic Morrison Formation. New Mexico Museum of Natural History and Science Bulletin. 36: 131-138. Remes, K. (2007). A second Gondwanan diplodocid dinosaur from the Upper Jurassic Tendaguru Beds of Tanzania, East Africa. Palaeontology 50 (3): 653–667. Charig, A. J. (1980). A diplodocid sauropod from the Lower Cretaceous of England. Pp. 231-244 in L.L. Jacobs (ed.), Aspects of Vertebrate History: Essays in Honor of Edwin Harris Colbert. Museum of Northern Arizona Press: Flagstaff. Bonaparte, J. F.; Mateus, O. (1999). A new diplodocid, Dinheirosaurus lourinhanensis gen. et sp. nov., from the Late Jurassic beds of Portugal. Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales. 5(2): 13-29.
Externí odkazy
Rekonstrukce koster některých diplodokidů
Kategorie:Plazopánví dinosauři Kategorie:Sauropodní dinosauři