náhled|Krojovaní diváci, Jízda králů Vlčnov 2019 Jízda králů je slovácký, hanácký, brněnský a podhorácký lidový obyčej, specifická podoba králenských slavností kdysi rozšířených po celém Česku, spojený povětšinou s křesťanským svátkem letnic. Od roku 2011 je zapsána organizací UNESCO do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Ride of the Kings in the south-east of the Czech Republic Garantem zpracování údajů o jízdě králů je Národní ústav lidové kultury ve Strážnici.
Nejpopulárnější, i díky umělcům jako byl Joža Uprka, se jezdí každý rok ve slováckém Vlčnově. Na Dolňácku se jezdí ve Skoronicích u Kyjova při příležitosti kyjovského Slováckého roku od roku 1921 za organizace Sokola Karla Kozánka, poté v lokalitách jako Kunovice, Hluk, Kyjov a dalších. V Kunovicích jízdu pořádají každý druhý rok a každé tři roky ji pořádá v rámci svých Dolňáckých slavností město Hluk. Na Hané jsou to Doloplazy či Chropyně, ve které se nazývá „Jízda krále Ječmínka“, obnovená je i v hanáckém městě Kojetín. Vzkříšená byla jízda i v Hroznové Lhotě, kde ji v devadesátých letech jezdívaly několikrát i dívky. Na Brněnsku se jezdí v Troubsku téměř každoročně od roku 1893 a nazývá se též „honění krále“ a jednou za sedm let v Ketkovicích, jako „vožení krála“.
V jiných evropských regionech existují podobné slavnosti, které mají svůj různý historický původ a liší se také názvy, jako: jízda křižáků (křižerjo) v Lužici, jízda po osení v Rakousku a Bavorsku, velikonoční jízda v Polsku, šestizvonění ve švýcarském Curychu. Jízda králů navazuje na tradiční venkovské obyčeje jako jsou jarní sečení trávy, odchod legrútů atd.
Podobné jsou taktéž zvyky počátku léta spojené s volbou krále a královny rozšířené ve velké části Evropy: u Slovanů (rusalje) Německu (Pfingstl), Skandinávii, ve Francii a v Anglii (May Queen, Jack in the Green, Jack o' Lent).
Dnes tradice jízd králů znovuožívá v řadě obcí slováckého regionu, před 2. světovou válkou se jezdilo v téměř každé vsi.
Původ jízdy králů ceremoniální či náboženský náhled|Jízda králů ve Vlčnově koncem 19. století Vznik je nejasný a zabývali se jím již etnografové v 19. století. Jízda snad vznikla původně z královských ceremonií, či z velikonočních procesí, které mají již původ v pohanských snahách o zajištění bohaté úrody na polích pomocí jakéhosi veřejného průvodu na koních, objížďky polí, v bývalých německých regionech ve Slezsku to byla „Saatreiten“ (jízdy po osení). Jinak svatodušní objížďky na koních mají společný jakýsi charakter prosebných procesí a jsou formálně podobné se svatodušními obřadními královskými průvody, nesou se prapory, kříže, zpívá se. Tyto průvody snad mohly být kdysi i určitým vzorem pro vznik církevně motivovaných procesí. Oba druhy obřadních průvodů však mohly vzniknout také zcela samostatně, nezávisle na sobě, mohly se paralelně vyvíjet. Jízdy s křížem, nazývané „křižejo“ byly osobitou součástí katolické náboženské kultury především na německých etnických územích a ve slovanských oblastech ležících v jejich bezprostředním dotyku jako byla Lužice či Polsko.
Různé jiné podoby jízdy králů na Moravě a ve Slezsku
Chytání kuruců Lidový obyčej či slavnost byl zaznamenán v Bojkovicích na konci 18. století, konal se o hodech a jezdci seděli na volech (Jeřábek 1971: 114). Také nejasný původ, podobnost s jízdou králů zde ovšem je. Také jízda králů se jezdila v řadě okolních obcích. Zajímavé jsou zmínky o tzv. „velikonočních jízdách v Ludgeřovicích“ na Hlučínsku ve Slezsku. Podle různých historických zmínek převážně ústního podání, zde v několika obcích vypukla po třicetileté válce jakási tehdy neznámá smrtelná nemoc, která zasáhla přes polovinu obyvatel. Místní kaplan v Ludgeřovicích, pod jehož kostel obce spadaly, navrhl uspořádat velikonoční procesí na koních kolem polí za zpěvu nábožných písní. V čele průvodu jel rychtář s křížem.
Původ jízdy králů historické reminiscence vpravo|náhled|Ceremoniální příjezd panovníka – Ladislav Pohrobek Slavnost patrně pochází z iniciačního obřadu mladých mužů. Koncem 19. století se však objevila řada snah o historický podtext slavností. Tyto hypotézy vzniku jízdy králů vzešly z okruhu moravské inteligence a měly v sobě pravděpodobně vlasteneckou motivaci poukázat na dějiny českých zemí.
České příklady Hledání krále Svatopluka II., který po osudné bitvě u Bratislavy roku 907 beze stopy zmizel (Stránecká 1878: 28, Klvaňa 1891: 34) Návrat dvanáctiletého krále Václava do Čech ze zajetí Oty z Branibor roku 1283 Útěk uherského krále Matyáše Korvína, poraženého v bitvě u Uherského Brodu 2. listopadu 1469 vojskem Jindřicha z Poděbrad během tzv. česko-uherských válek s Jiřím z Poděbrad a skrývajícího se v Uherském Brodě (kritické stanovisko zaujal Václavík 1959: 54) – současnosti nejrozšířenější legenda. Matyáš Korvín se měl převléci za ženu, ozdobit se pentlemi, do úst vložit růži, aby se hlasem neprozradil a jelikož utíkal z boje bez prostředků, musel (buď on samotný nebo zbytek jeho družiny) žádat vesničany o jídlo, než se dostal na svůj hrad v Trenčíně, kam byl dopraven i kralevic Viktorín z Poděbrad. Hon na krále spojený s hledáním mytického hanáckého krále Ječmínka ukrytého v obilí. Podobný zvyk byl v jižních Čechách, kde při hře na krále se král skutečně utíkal schovat do obilí, aby ho pohůnská rada nenašla (Zítek 1899: 290)
Tatarský původ Podle některých názorů může mít Jízda králů tatarský původ. K tomu vedou následující indicie.
Králův obličej je zahalen pentlemi, které mu visí vertikálně z čepce, podobnou pomůcku používají stále jezdci ve stepích Kyrgyzstánu proti slunci a prachu, obličej zakrývají spletenými koňskými žíněmi, které splývají jezdci z čapky. Obličej si tito kočovníci navíc natírají černou barvou. Podobně i jejich kůň má spletenou hřívu do copánků, které visí přes oči a hlavu a často jsou ozdobeny korálky. V Kyrgyzstánu je také množství podobných soubojů a koňských her jako Kok boru- na západě známá jako pólo, která přišla do Anglie z Indie, Kyz kuumai chlapci a dívky soupeří společně v jízdě, Upai účastní se jí mladší chlapci a cvičí se v jízdě, střelbě atd. DNA moravských Slováků má s Kyrgyzi také v chromozomu Y v několika bodech podobnou genetickou strukturu.DNA Slováků Také zvolání Hýlom, hýlom či Hýlom, hálom, kterým jízda ve většině obcích začíná pravděpodobně pochází z ugrofinského „hallani“: slyšet či „hivóm“: volám Hálom, jízda králů v Kyjově, ale původ slova může být také tatarský.
Na území jihovýchodní Moravy pobývalo v minulosti početné tatarské vojsko až do vlády Václava I.-jednookého syna Přemysla Otakara I., jak také dokládá opevněný kostel ve vsi Vlčnov s dnes již zasypaným valem. V češtině je řada tatarských slov již dávno zdomácnělých jako tábor (tapqur), šavle, hurá (urmah- bij!) či horda, není též bez zajímavosti časté používání svérázného, původem tatarského, „Huš“ v tomto regionu za české „Hej“, starší „Hoj“ a „Húj“.
Jízdy králů
Vlčnov vlevo|náhled|Vlčnov – jízda králů Jízda králů z Vlčnova je z jízd králů nejpopulárnější a má za sebou minimálně dvousetletou tradici. Jezdí z horního konce vsi směrem na dolní konec a je spojena také s lidovým jarmarkem a s možností prohlídky muzea a starých domů. Koná se každý rok nepřetržitě minimálně od roku 1808 na letnice. Tehdy Ladislav Bohuslav Bartholomeides zaznamenal volbu dětského krále v Uhersku.https://na.nulk.cz/1990/1/Nr.html - národopisné aktuality, KRAJSKÉ STŘEDISKO LIDOVÉHO UMĚNÍ VE STRÁŽNICI, 1990 - ČÍSLO 1 Původně se jízda konala pravidelně o svatodušním pondělí, ale od roku 1953 se přesunula na svatodušní neděli a po roce 1964, kdy Vlčnov oslavil sedmisté výročí obce, se termín místo pohyblivé svatodušní neděle stanovil na poslední neděli v květnu.
Jízda králů ve Vlčnově začíná v neděli setkáním v domě krále, poté legrúti, osmnáctiletí chlapci, společně se stejně starými dívkami- družicemi odcházejí do kostela na mši; poté se jede na radnici, kde se žádá starosta o souhlas. Úvodní slova jízdy jsou stále stejná: „Hýlom, hýlom! Počúvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o svatodušní neděli…“
Samotná královská jízda se skládá z jízdy legrútů – vyvolávačů na koních ve vlčnovských krojích, v organizaci vojenské kavalérie. Doprovázejí krále. Koně jsou ozdobení pentlemi a stylizovanými květinami, také různými většinou červenými šátky, umístěnými na způsob praporů. Králem je vždy malý chlapec, protože podmínkou je aby byl panic. Král sedí, na koni, který mu vede jeho otec, ruce v bok. Jeho kůň je doprovázen po stranách dvěma legrúty s tasenými šavlemi, král má v ústech bílou růži. Být vybrán za krále je pro rodinu ve vsi vždy velkou poctou, královského koně pentlí matka krále. Co se týká věku krále, mohou být ale výjimky. Podle novináře Jana Janči se na konci 19. století stal králem ve Vlčnově osmnáctiletý Tomáš Jan Janča. Český Marat : výbor z tvorby a životní cesty moravského novináře, Jiří Jilík, Marta Kondrová, V Uherském Hradišti : Pro Klub sportu a kultury ve Vlčnově vydalo nakl. JJ, 2008, strana: 64, koně mu ale zdobila „galánka“ Františka, jelikož jeho matka již byla na takovou práci stará. Králova družina žádá přihlížející diváky vtipným vyvoláváním („vyvolávkami“, „hláškami“) o finanční dary slovy: Na krála, maměnko, na krála. pro váhající jedince upřesňují: „Máme krála chudobného, ale velmi poctivého“. Finance se jim dávají do boty nebo vhazují do kasiček tam připevněných. Vyvolávky se dříve vztahovaly k obyvatelům jednotlivých domů ve vsi, kteří často z takové vyvolávky měli moc velkou radost či naopak:
...tady bude bývať asi moja milá, pretože tu majú najlepšího vína... . ...tady majú pěknú zdravú trnku, tu musíjú mať dobrú maměnku.... ... tady roste vysoká tráva, že Anička nerada vstává...
V dnešní době se vztahují spíše k již anonymním divákům, kteří přijeli za lidovou zábavou, proto často musí legrút improvizovat: Právě jsem minul ukazatel, že tu má stát velký podnikatel... Tady je dívenka celá černá, že je svému chlapci dlouho už věrná...
I tak se stane, že mnohá dívka, studem rudá, vykřikne raději předem: „Dám vám do boty! Jen nic už na mě nekřičte!“ Průvod je poté doprovázen krojovými soubory, dechovou hudbou z celého regionu i ze Slovenska, průvodem dětí v krojích, ale třeba i holandskou dechovkou z Komenského Naardenu. Vlčnovský Jarmark nabízí řemeslné lidové výrobky, dnes spíš převládají suvenýry a místní speciality.
Kunovice V Kunovicích se jízda králů konala od roku 1918 do roku 2000 celkem třináctkrát. Posledních několik let se koná znovuobnovená jízda každé dva roky.
Průběh jízdy 1. část, Královský dům začíná na svatodušní pondělí příjezdem k místnímu statku jízdy chlapců-legrútú v kunovických krojích na ozdobených koních. Ozdoby sestávají z pentlí, fáborů, barevných papírů a třásní v pestrých barvách jako ve Vlčnově. Třásně se navlékají na provázky do řetězů. V čele průvodu je praporečník (jeho kůň má jednodušší výzdobu), veze pod sedlem na žerdi turecký šátek jako prapor. Na začátku minulého století jej doprovázeli dva trubači s polnicemi, údajně z rakouského jezdectva. Následují vyvolávači a dva až tři tzv. ministři, za nimiž s tasenými šavlemi jedou dvě pážata. Hlavní část jízdy tvoří výběrčí na královský poklad. Ve stejnou dobu se v některém z kunovických domů strojí král do zvláštního kroje – horní část tvoří dívčí slavnostní šaty, na ramenech má připevněny korunky z kunovského věnce, v pasu je opásán sukní- fjertúškem, je oblečen do částí kroje nazývaných drlí a krabovačka. Král má také na hlavě skromnou maketu královské koruny.