Adekvátní (z lat. ad-aequatio, při-rovnání) znamená přiměřený, odpovídající zamýšlenému účelu nebo skutečnosti. Prostředek může být adekvátní cíli a poznání může být adekvátní skutečnosti. V tomto druhém případě znamená adekvátní tolik co "správný" nebo "pravdivý". Opak je neadekvátní – nepřiměřený, nemístný.
Ve filosofii "Adekvátní systém (obraz, poznatek) je takový, který pravdivě a úplně odpovídá svému předmětu, originálu."Stručný filosofický slovník. Praha: Svoboda 1966, heslo "adekvátní", str. 12. Oproti jednodušším vztahům rovnosti nebo totožnosti, které lze uplatnit jen na předměty téhož druhu, se jako "adekvátní" označují vztahy například výpovědi a předmětu nebo obrazu a originálu. Adekvátnost někdy připouští i stupňování: vztah může být více nebo méně adekvátní. Ve filosofii B. Spinozy je adekvátní idea, která se shoduje se svým předmětem. Adekvátní příčina je taková, která je určitému jevu "přiměřená" a může jej sama vysvětlit, čili příčina dostatečná. Naproti tomu neadekvátní je příčina částečná, která daný důsledek sama vysvětlit nemůže.Spinoza, Ethica III., def. 1. Adekvátní idea je taková, kterou lze myslet i bez vztahu k nějakému předmětu. Podobně se ve fenomenologii E. Husserla rozlišuje mezi adekvátní (přiměřenou) a apodiktickou (naprostou) evidencí. V moderní logice se systém nazývá adekvátní, pokud je současně úplný a správný.
Adekvace Na představě adekvace jako přiměřenosti či shody je založena nejrozšířenější, tzv. adekvační teorie pravdy: „Pravda je shoda (adaequatio) skutečnosti a poznání.“ (Tomáš AkvinskýTomáš Akvinský, Summa teologická I., q.21 a.2. SUMMA THEOLOGICA: The justice and mercy of God (Prima Pars, Q. 21) ) Někdy se nazývá také korespondenční teorie, protože podle ní myšlenka odpovídá čili koresponduje se skutečností.
Odkazy Reference
Literatura H. Schmidt, Philosophisches Wörterbuch. Leipzig: Kröner 1934. Heslo Adäquat, str. 5. Stručný filosofický slovník. Praha: Svoboda 1966. Heslo Adekvátní. Související články Poznání Pravda
Kategorie:Filozofie