Schaffhausen (, , ) je město na severu Švýcarska, ležící na řece Rýn. Zároveň jde o hlavní město stejnojmenného kantonu. Žije zde obyvatel.
Ve starém městě se nachází řada budov z doby renesance zdobených vnějšími freskami a sochami a také stará kantonální pevnost Munot. Schaffhausen je železniční křižovatkou švýcarské a německé železniční sítě. Jedna z tratí spojuje město s nedalekými Rýnskými vodopády v Neuhausenu am Rheinfall, největším vodopádem v Evropě, který je turistickou atrakcí. U nich se na levém břehu Rýna nalézá známý hrad Laufen.
Úředním jazykem v Schaffhausenu je standardní švýcarská němčina, ale hlavním mluveným jazykem je místní varianta alemanského dialektu švýcarské němčiny. Ve městě je, stejně jako v celém kantonu Schaffhausen, dosud zavedena povinná volební účast.
Etymologie Poprvé je město zmíněno v roce 1045 pod jménem . Existují dvě hlavní uznávané teorie o původu jména města a také mnoho nepravděpodobných legend. První je spojována s tím, že zde býval brod přes Rýn a bylo zde užíváno plavidlo známé jako scapha a tak vznikl název Scafhusun. Jiná teorie říká, že jméno Scafhusun vzniklo na základě slova „Schaf“ (ovce), které byly o okolí chovány; ostatně ve znaku města lze nalézt berana.
Geografie
Schaffhausen je nejsevernějším městem Švýcarska a spolu s Basilejí, obcemi Stein am Rhein, Neunkirch a Eglisau je jedním z mála švýcarských měst severně od tzv. Vysokého Rýna (), tvořícího z velké části hranici mezi Německem a Švýcarskem. Schaffhausen leží jihovýchodně od řeky Randen, u ústí řeky Durach, která se vlévá ze severu do Rýna.
Staré město má mnoho renesančních budov. Schaffhausen dostal přezdívku „město arkýřů“ kvůli svým přibližně 300 arkýřům. Mimo původní městské hradby, avšak v současnosti uprostřed města kvůli jeho rozšíření, se nachází Munot, pevnost ze 16. století. Jihozápadně od města, ale již mimo jeho katastr, se nachází Rýnské vodopády, největší vodopády v Evropě. Z rozlohy obce 41,78 km² je 19,9 % zastavěno, 29,1 % je využíváno zemědělsky a 51 % je zalesněno.
Správní členění náhled|300px|vpravo|Městské části Schaffhausenu Město Schaffhausen je tvořeno těmito městskými částmi: Rhein Breite Hochstrasse Herblingen (připojen k městu roku 1964) Gruben Buchthalen (připojen k městu roku 1947) Hemmental (připojen k městu roku 2009)
Historie náhled|vpravo|Schaffhausen na vyobrazení z roku 1548 Prehistorické osídlení Před 10 000 až 15 000 lety využívali lidé v době kamenné oblast na území dnešního města jako tábořiště. Na rozdíl od jiných obcí v kantonu se na území města nenacházejí žádné stopy z doby bronzové, keltské ani římské.
Berslingen Kolem roku 600 n. l. postavili alamanští osadníci na východě údolí Merishausertal severně od města Schaffhausen poblíž dnešní budovy Logierhaus první usedlost. Vznikla zde středověká vesnice Berslingen, která byla opuštěna kolem roku 1200. Dnes už po Berslingenu nejsou patrné žádné stopy.
Středověk náhled|vpravo|Schaffhausen (1642) Město Schaffhausen vzniklo kolem roku 1000 díky své zvláštní geografické poloze. V té době byl Rýn u Schaffhausenu široký a velmi mělký. Bylo to jedno z mála míst, kde se dala řeka překonat na koních. Tento brod a na něj navazující Schnellen a Rýnské vodopády přerušily vodní cestu od Bodamského jezera směrem na Basilej. Lodě musely být vyloženy. Zboží bylo přepravováno po souši až pod Rýnské vodopády. Schaffhausen se tak stal důležitým překladištěm v regionu.
V roce 1045 udělil král Jindřich III. Černý v Kolíně nad Rýnem hraběti Eberhardu VI. z Nellenburgu právo razit mince pro osadu na Rýně. Jmenovací listina je uložena v městském archivu Schaffhausenu. Původ názvu města je nejasný; možné výklady jsou: "" (ze starohornoněmeckého „ovce“; takto chápáno již ve 12. století a přeloženo do latiny jako ; na nejstarších dochovaných mincích Schaffhausenu z téže doby je zobrazen beran, viz také vlajka a znak kantonu Schaffhausen), "" (starohornoněmecky „hřídel, kopí, trubka“), "bei den Häusern mit Schöpf- oder Lagergefässen" (starohornoněmecky „naběračka, míra na obilí“; odkaz na manipulaci se zbožím). náhled|vlevo|Pevnost Munot nad městem V roce 1049 založili manželé Ita a Eberhard von Nellenburg klášter v Allerheiligenu. Řádem, spravujícím klášter, se stali benediktini. Klášterní budovy byly dokončeny v roce 1064. V letech 1090–1105 byl postaven románský kostel Minster jako nový klášterní kostel. Klášterní věž byla přistavěna ve druhé polovině 12. století. Oltář a staveniště posvětil papež Lev IX. Eberhardův syn, hrabě Burkhard von Nellenburg, daroval v roce 1080 město Schaffhausen klášteru Allerheiligen spolu s právem na trh a ražbu mincí. Příslušný opat tak byl pánem nad městem. V témže roce věnoval hrabě Burkhard von Nellenburg klášter Sankt Agnesen své matce, hraběnce Itě († po roce 1100). V roce 1190 se klášter Allerheiligen a město staly císařskou immedií, tj. byly přímo podřízeny římskoněmeckému císaři Jindřichovi VI. Štaufskému. V roce 1250 byl založen klášter Barfüsserkloster jako již třetí klášter ve městě. Beran vybíhající z brány se poprvé objevuje na pečeti z roku 1253. Od tohoto data je zároveň známa vlastní pečeť města. První zmínka o pevném mostě přes Rýn pochází z roku 1259. V roce 1278 král Rudolf I. Habsburský ujistil občany, že mohou být postaveni před soud v Schaffhausenu. Občané se tak cítili být obyvateli svobodného města. V roce 1299 mělo město 376 domů a 6 věží. Od roku 1324 převzal Schaffhausen ochranné právo nad klášterem Paradies.
V roce 1312 uzavřel Schaffhausen čtyřleté spojenectví s Curychem, St. Gallenem a Kostnicí s cílem zlepšit obchodní vztahy a vzájemnou pomoc. V roce 1330 zastavil král Ludvík Bavorský vévodům Albrechtovi II. a Otovi Habsburskému nejen Rheinfelden, ale i město Schaffhausen. Město tak přišlo o četná privilegia císařského města. Schaffhausen se na dalších 85 let stal rakouským venkovským městem a musel každoročně platit poplatky habsburským exekutorům. Téměř tři čtvrtiny všech domů v Schaffhausenu byly zničeny při ničivém požáru v roce 1372. V roce 1386 musel Schaffhausen bojovat na straně Habsburků proti vojskům Staré konfederace v bitvě u Sempachu. V bitvě přišlo o život několik příslušníků městské šlechty. Jeden z prvních známých čarodějnických procesů se konal v roce 1402 v Schaffhausenu.
Židé žili v Schaffhausenu od 2. poloviny 13. století. První pogrom se odehrál v roce 1349. V roce 1401 vedla fáma a falešné obvinění ke krveprolití židovského obyvatelstva. 30 Židů bylo po krutém mučení upáleno na hranici. Jen o několik let později se ve městě opět usadili Židé. Město ukončilo právo Židů žít v roce 1472. Kromě krátkého přerušení v 16. století trval tento zákaz bydlení až do konce Staré konfederace v roce 1798.
Kromě tzv. Malé rady s „nižším“ starostou existovala Velká rada, které od roku 1411 předsedal vrchní starosta, a také důležitý úředník – pokladník. Od roku 1853 mají starostové města titul .
Na Zelený čtvrtek roku 1418 projížděl Schaffhausenem papež Martin V., nově zvolený na kostnickém koncilu, na své cestě do Říma.
Cechy 1. července 1411 udělil Fridrich IV. Habsburský řemeslníkům a obchodníkům v Schaffhausenu právo zakládat cechy. Schaffhausenské cechy od té doby určovaly obchod a politiku města po více než 400 let. Existovalo 10 řemeslnických cechů (rybářský, koželužský, ševcovský, krejčovský, kovářský, cimbálový, koňský, řeznický a tkalcovský). Kromě nich vznikly dva spolky (patricijských rodin) a (obchodníků).
Cesta ke Švýcarské konfederaci náhled|vpravo|Švábská věž v Schaffhausenu V roce 1415 byl vévoda Fridrich na kostnickém koncilu ostrakizován. Pomohl uprchnout nezákonnému papeži Janu XXIII. Římský a německý král Zikmund Lucemburský v roce 1418 Schaffhausen opět povýšil na císařské město a dal ho pod ochranu měst Bern, Curych a Solothurn. Tento krok znamenal důležité sblížení s konfederací. Během tzv. staré curyšské války se vztahy s konfederací ochladily a Schaffhausen se orientoval na sever. V roce 1445 se připojil ke Švábskému městskému spolku.
Rakouský vévoda Albrecht VI. uvalil na konfederaci blokádu. Aby to zdůraznil, nařídil Alwigovi X. ze Sulzu, aby přes jeho území neprocházelo žádné další obchodní zboží. V roce 1449 se spor vyhrotil konfiskací vzácných látek z Ulmu. Jihoněmecká města vyzvala Schaffhausen k zastavení těchto akcí. Dne 23. září 1449 Schaffhausenští vtrhli na hrad Balm. Vévoda Albrecht Habsburský, patron hrabat ze Sulzu, si stěžoval králi Fridrichu III. ve Vídni. Uvrhl Schaffhausen do císařského podezření. Kdokoli v říši mohl nyní beztrestně zakročit proti Schaffhausenu. Jihoněmecká města se musela zavázat, že nebudou Schaffhausen dále podporovat. Kromě toho musel Schaffhausen zaplatit vysoké odškodné. Obyvatelé Schaffhausenu nechtěli tuto částku zaplatit sami a požádali své partnery ve Švábském spolku, aby se na pokutě podíleli. Protože Švábský svaz měst nebyl připraven platit, Schaffhausen zastavil platby příspěvků. Tím se Schaffhausen značně izoloval. Habsburkové chtěli této izolace využít k tomu, aby Schaffhausen získali zpět pod svou vládu. Schaffhausenská rada v tísni vyslala posly do spřátelených švábských měst a ke konfederátům s žádostí o podporu. Protože Schaffhausen fakticky opustil Švábský spolek, poslal do ní pouze 20 vojáků. Spolek (pravděpodobně) vyslal pomocný kontingent několika set vojáků. Dne 1. června 1454 tak došlo k prvnímu oficiálnímu spojenectví mezi Schaffhausenem a konfederačními kantony Curych, Bern, Lucern, Zug, Glarus a Schwyz. Uri a Unterwalden se z obavy před městskou přesilou nezúčastnili. Spojenectví bylo uzavřeno na 25 let a bylo prvním krokem k trvalému svazku. Habsburkové se ze strachu před konfederačními vojsky stáhli z okolí Schaffhausenu.
S podporou konfederátů Schaffhausen v roce 1455 dobyl část říše a zbavil hraběte Ulricha von Stoffeln vlády nad Thayngenem. V roce 1457 se městečko Stein am Rhein vykoupilo z područí pánů z Klingenbergu a v roce 1459 uzavřelo spojenectví s Curychem a Schaffhausenem. Na straně konfederace pomáhali Schaffhausenští při dobývání Thurgau. Schaffhausen vyslal 106 vojáků na podporu konfederátů v bitvě u Grandsonu proti burgundskému vévodovi Karlu Smělému. O účasti v bitvě u Murtenu nejsou žádné záznamy.
V roce 1479 bylo spojenectví s konfederáty obnoveno na dalších 25 let, tentokrát i s Uri a Unterwaldenem. Přestože byli Schaffhausenští během švábské války požádáni římskoněmeckým králem a pozdějším císařem Maxmiliánem I. Habsburským, aby s ním bojovali proti konfederátům, spojenectví dodrželi. Schaffhausen byl důležitou základnou Konfederace na severu. Během švábské války chránil Schaffhausen před útokem silný kontingent konfederačních vojáků. Navzdory několika úspěšným dobyvačným a loupežným tažením konfederačních kontingentů v Klettgau, Hegau a Sundgau nedošlo v důsledku švábské války k žádným významným územním ziskům. Přestože se Schaffhausen spolu s Curychem a Solothurnem několikrát pokusil přesvědčit ostatní konfederáty, aby dlouhodobě obsadily a zajistily dobytá území, nedůvěra mezi venkovskými a městskými kantony zabránila jakémukoli dlouhodobému získání území. Krutost válečných akcí také odradila obyvatelstvo pohraničních oblastí od Konfederace, takže s podporou anexe ze strany místního obyvatelstva již nebylo možné počítat. Navzdory prohrané bitvě u Dornachu požadoval král Maxmilián I. na mírových jednáních v roce 1499 zrušení konfederačního uspořádání se Švýcarskou konfederací. Starosta Schaffhausenu Konrad Barter vyzval, aby Schaffhausen nyní uzavřel s Konfederací trvalé spojenectví.
Dne 10. srpna 1501 se městský stát Schaffhausen stal dvanáctým řádným členem Konfederace. V roce 1513 se ke konfederaci připojil také Appenzell. Těchto třináct starých států, dnešních kantonů tvořilo tzv. Starou konfederaci až do roku 1798.
16. – 18. století náhled|vpravo|Schaffhausen na počátku 19. století