Karlův most (, původně Kamenný most) je nejstarší stojící most přes řeku Vltavu v Praze a druhý nejstarší dochovaný most v Česku. Po pražském mostě Juditině, kamenném mostě v Písku a mostě v Roudnici nad Labem jde v Čechách v pořadí o čtvrtou kamennou mostní stavbu.
Karlův most nahradil předchozí Juditin most, stržený roku 1342 při jarním tání ledů. Stavba nového mostu začala v roce 1357 pod záštitou krále Karla IV. a byla dokončena v roce 1402. Praha se i díky kamennému mostu stala významnou zastávkou na evropských obchodních stezkách.
Od konce 17. století bylo na most postupně umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Původně se mu říkalo jen „kamenný“ nebo „pražský“. Název „Karlův most“ se vžil až kolem roku 1870; jako první toto označení použil pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl v monografii s názvem Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke.
Po mostě vede historická královská cesta.
Popis
Karlův most spojuje Staré Město s Malou Stranou. Je 515,76 m dlouhý a 9,40 až 9,50 m široký; vozovka se nachází 13 m nad normální hladinou. Tvoří ho šestnáct oblouků s rozponem mezi 16,62 m (staroměstský břeh) až 23,38 m. Most je třikrát zalomen a proti proudu nepatrně vypouklý. Založen byl podle tehdejší stavební praxe na kamenech opracovaných do tvaru mlýnských kamenů, pravděpodobně podložených rošty z dubových pilot.
Je doplněn třemi věžemi: větší a menší Malostranskou mosteckou věží na Malé Straně a Staroměstskou mosteckou věží na straně Starého Města. Tato věž však nestojí na krajní opěře mostu, jak je u mostních věží obvyklé, ale na prvním vnitřním pilíři. Staroměstská opěra mostu je dnes zabudována ve sklepích domu čp. 193.
Na návodní straně mostu jsou zřízeny dřevěné ledolamy.
Sochy a sousoší
Harmonické spojení monumentální středověké architektury s výzdobou třiceti převážně vrcholně barokních soch a sousoší vytváří působivý celek, který reprezentuje dvě slavná období českého umění.
Na místě dnešního Ukřižování byl kříž již od dob Karla IV. V době kolem roku 1500 proti němu stála boží muka a socha Bruncvíka na zhlaví pilíře na Kampě označovala oblast staroměstského práva. Sochařská výzdoba se však původně soustředila hlavně na věže, zejména Staroměstskou. Socha Jana Nepomuckého, první ze slavné barokní sochařské výzdoby mostu, vztyčená v upomínku na jeho svržení z mostu z roku 1693, tedy z doby, kdy se kult světce teprve rodil, se stala vzorem pro většinu z jeho nesčetných vyobrazení. Poté na most přibyly další sochy a sousoší financované různými donátory, především v úzkém rozmezí let 1707 až 1714, kdy byla na most osazena většina soch a sousoší, která zaplnila zbývající volné pilíře. Jedná se o reprezentativní díla řady známých českých vrcholně barokních sochařů; k nejhodnotnějším patří sv. Luitgarda Matyáše Bernarda Brauna a celá řada děl Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.
K další, výraznější proměně výzdoby mostu došlo kolem poloviny 19. století, kdy menší část barokních soch částečně kvůli jejich technickému stavu nahradila klasicistně statičtější díla Josefa a Emanuela Maxe, bližší dobovému vkusu. Škody způsobené povodní v roce 1890 a zhoršující se stav barokních děl z pískovce s omezenou životností vedly k tomu, že se od počátku 20. století na most pozvolna osazují kopie. Snesené originály soch a sousoší z Karlova mostu jsou uloženy hlavně v Lapidáriu na pražském Výstavišti a v sálu Gorlice na Vyšehradě.
Dějiny stavby Předchůdci Karlova mostu
Už od pravěku lidé přecházeli řeku Vltavu na území nynějšího centra Prahy přes několik brodů. Jeden z nich se táhl od paty Mánesova mostu na Starém Městě (Náměstí Jana Palacha) šikmo na druhou stranu k Hergetově cihelně. Na základě dvou ojedinělých zmínek v písemných pramenech se uvažuje i o existenci dřevěného mostu pravděpodobně situovaného buď do oblasti tohoto brodu, nebo jižněji, na místo, kde stojí Karlův most. První pražský kamenný most nechal vybudovat král Vladislav II.; dokončili ho v roce 1172 a dostal jméno po králově manželce Juditě. Toto dílo zničila povodeň 3. února 1342.
Po stržení Juditina mostu sloužilo Pražanům dřevěné mostní provizorium. Přes řeku se na stejném místě dalo přepravit loďkou.Drobná-Hlavsa (1958), s. 8
Založení mostu Příprava stavby mostu si vyžádala delší čas, bylo nutno vypracovat plány, shromáždit finance, zajistit stavební kámen i vyřešit zakládání pilířů v řece. Stavební práce tedy započaly až 15 let po zboření Juditina mostu.
Kronikář Beneš Krabice z Veitmile jako poslední informaci k roku 1357 píše, že „císař položil základní neboli první kámen v základu nového mostu na břehu blízko kláštera svatého Klimenta“. „Eodem anno imperator posuit fundamentum sive primarium lapidem in fundamento novi pontis Pragensis in littore prope monasterium sancti Clementis.“ Přesnější datum Beneš Krabice neuvádí. Den 9. červenec 1358 nalezneme později u kronikáře Prokopa Lupáče, „A. D. 1358. Completo nono die mensis Iulij, completa etiam hora pomeridiana 23. Minutis 45.“ jde ovšem o tvrzení mnohem pozdější (o 3 století) a bez zdůvodnění. v nové verzi, kterou vydal Václav Hanka je jen rok 1358 Kroniky se tedy neshodnou na roce založení mostu. Rok 1358 v originále Lupáčovy kroniky je již přes 100 let zaměňován za rok 1357. „9. července 1357 o 3/4 na 6 h. večer“
Jistí historici předpokládají datum založení na svátek zemského patrona sv. Víta 15. června. Neuvádí jej ale žádný historický pramen. Podle záznamů v tuto dobu císař pobýval na Pražském hradě a mohl tedy teoreticky most založit. Data založení jiných významných staveb, například Univerzity Karlovy, se svátky světců nesouvisí.
Astronom Zdeněk Horský roku 1979 vytvořil spekulativní hypotézu o datu 9. července 1357, v 5 hodin a 31 minut. Podle jeho představy prý tomuto datu odpovídala „příznivá“ astrologická konstelace (konjunkce Slunce se Saturnem). Současně takové datum odpovídá sledu lichých čísel od jedné do devíti a zpět (palindrom), tedy 1–3–5–7–9–7–5–3–1.Založení Karlova mostu a kosmologická symbolika Staroměstské mostecké věže, in: Staletá Praha. Sborník Pražského střediska Státní památkové péče a ochrany přírody, 9, Praha, Panorama, 1979, s. 197–212. Dostupné online Časopis Dějiny a současnost označil tuto hypotézu za zajímavou, ale ničím nedoloženou. Je třeba upozornit, že tehdy platil juliánský kalendář a používala se římská datace (šlo by o den v měsíci zvaný „VII Idus“, takže palindrom z arabských číslic nedává historicky smysl). Měření minut je záležitost mnohem pozdější (minutová ručička tehdy neexistovala). Navíc, jak je uvedeno výše, historický pramen neuvádí datum 9. 7. 1357, ale datum 9. 7. 1358.
Budování mostu Při stavbě Karlova mostu (v té době nesl název Kamenný most) se stavitelé pokoušeli vyvarovat chyb, kterými trpěl starší most Juditin. Karlův most má proto méně oblouků, je vyšší a jeho pilíře založili hlouběji, 2,4 m pod úrovní říčního dna. Jak se však později ukázalo, ani to nebylo dost. Kdyby pilíře (optimálně) spočívaly na skalním podloží, stabilitu mostu by to podstatně zvýšilo. Ovšem toto řešení výrazně překračovalo technické možnosti jeho středověkých stavitelů, protože skála leží až 9 m pod úrovní říčního dna.Drobná-Hlavsa (1958), s. 10 náhled|Povodeň v roce 1872 (foto František Fridrich)
Pilíře byly zakládány v jímkách z řad kůlů a hlinité výplně. Z jímky poté vyčerpali vodu a podloží vyztužili pomocí dřevěných pilot zaražených beranidlem. Na dno potom uložili dřevěný základový rošt sestavený zřejmě z dubových trámů a fošen a pak fixovaný pomocí velkých kulatých („mlýnských“) kamenů, navzájem spojených kovanými kramlemi.
Plány mostu pravděpodobně připravil Matyáš z Arrasu a předlohou mu byl Avignonský most.https://libri.cz/databaze/mosty/heslo.php?id=774 – Encyklopedie mostů Za stavitele byl dlouhou dobu považován Petr Parléř ze Švábského Gmündu. V roce 2007 byla však publikována hypotéza, podle níž by mohl být projektantem a prvním stavitelem mostu kameník a pražský měšťan Oto, zvaný též Otlin.Martina Klapalová: Karlův most je delší a nestavěl ho Parléř, Lidovky.cz, 9. 9. 2007
Stavba mostu byla dokončena až na začátku 15. století. V roce 1406 se lze setkat již se záznamy, které se o „novém kamenném mostě“ zmiňují.
Podle legendy se při stavbě do malty přidávala vajíčka. V roce 2008 se při rozboru původní malty mělo prokázat, zda je tato legenda pravdivá. Počátkem roku 2010 však vědci z Vysoké školy chemicko-technologické oznámili, že vejce na stavbu použita nebyla.
Tato velice nákladná stavba České království značně finančně vyčerpávala, proto byly dokonce v kostelích pořádány sbírky. Po otevření mostu se za průjezd či přechod platilo mýtné, které se v průběhu let měnilo. V roce 1816 bylo „mostní clo“ zrušeno.
Další historie náhled|Křížek na údajném místě svržení těla Jana Nepomuckého V roce 1393 dal Václav IV. do řeky svrhnout tělo umučeného generálního vikáře Jana Nepomuckého. Na místě, kde k tomu údajně došlo, se v kamenném zábradlí nachází kovový křížek.
Most sloužil městu nejen jako významná dopravní tepna, ale i jako centrum obchodu. Z obou stran mostu (jak staroměstské, tak malostranské) byl proto do jisté délky zastavěn obchůdky a krámy.Drobná-Hlavsa (1958), s. 31 Živnosti měli na mostě např. uzenáři, hřebenáři či koláčníci. Poslední krámky byly odtamtud odstraněny v roce 1828. Po roce 1990 mohou provozovat živnost na mostě výtvarníci, fotografové a hudebníci vybíraní Sdružením výtvarníků Karlova mostu, které dostává prostor na základě pravidelných výběrových řízení.
náhled|Poškozený most v září 1890Mnohokrát byl most ohrožován povodněmi, a to již v průběhu stavby: došlo k tomu v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. V červenci 1432 veliká povodeň zaplavila značnou část Starého Města a zbořila 5 mostních pilířů.Drobná-Hlavsa (1958), s. 29 Most poté opravovali až do roku 1503, tedy celých 71 let. Další povodně jej ohrožovaly v letech 1655, 1784, 1845, 1872 a 1890. Války tělesu mostu příliš neublížily, při obléhání švédskými vojsky v 17. století ale byly poničeny sochy a Staroměstská mostecká věž.
Povodeň 1784 Při povodni v únoru 1784 stržené vory a ledy ucpaly oblouky mostu a voda podemlela pilíře. Zřítilo se přední zhlaví pilíře, na němž stála vojenská strážnice. Celkem šest mostních pilířů bylo silně poškozeno.náhled|Most v roce 1903 s tratí koňky|312x312px
Rekonstrukční práce vedl inženýr Franz Herget spolu s navigačním stavebním ředitelem Františkem Traxalem. Po odstranění porušeného zdiva byly základy zpevněny novými piloty, které byly do dna zatloukány ručními beranidly. Na piloty byl nasazen dřevěný rošt a na něj pokládány mlýnské kameny.
Povodeň 1890 Při povodni v září 1890 protrhly most klády z utržených vorů, které se o Karlův most zarazily a bily do jeho pilířů. Hladina řeky stoupla o 2,5 až 3 metry. Dne 4. září o půl šesté ráno se zřítily dva oblouky mostu; poškozeny byly tři pilíře (podemleté vodou) a do vody spadly dvě sochy zdobící most, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského od F. M. Brokoffa. Jednalo se o nebývale velké poškození, které pro život v Praze představovalo problém, neboť most byl důležitou dopravní spojnicí. O události se mluvilo jako o nejhorší katastrofě od vyhoření Národního divadla.Znalecké dobrovzdání o sřícení se Karlova mostu. In Národní listy. Praha: Julius Grégr, 5.9.1890, 30. ročník, č. 245,. s. 3. ISSN 1214-1240. Dostupné také z:http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:37286380-31a8-11e7-af67-001b63bd97ba