Anton Brenek (23. října 1848, BrnoMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Jakuba v Brně – 18. listopadu 1908, Baden) byl rakouský sochař, představitel akademického proudu sochařství závěru 19. století, zástupce generace tvůrců vídeňské Ringstrasse.
Život Anton Brenek pocházel z rodiny brněnského akademického sochaře Josefa Breneka (1820–1878). V jeho ateliéru se také seznámil se sochařským řemeslem. Poté odešel na Uměleckoprůmyslovou školu do Vídně (Kunstgewerbeschule des k. k. österreichischen Museums für Kunst und Industrie), kde v letech 1872–1874 studoval u profesora Königa. Ve studiu pokračoval v letech 1874–1880 na Akademii výtvarných umění ve Vídni (k. k. Akademie für bildenden Künste). Brenek zde byl řádným žákem mistrovské školy vyššího sochařství u profesora Kaspara Klementa rytíře von Zumbusch. Po absolvování akademie se Brenek stal profesorem modelování a kreslení na Státní průmyslové škole v Liberci. Poté zastával stejnou funkci ve Vídni na tamější Uměleckoprůmyslové škole až do svého penzionování v roce 1905. Zde od roku 1898 ve večerních kurzech učil mimo jiné rakouského sochaře moravského původu Antona Hanaka. Zemřel v roce 1908 v Badenu a je pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově. náhled|Anton Brenek: Socha Josefa II. ze zaniklého pomníku v Brně před Německým domem (dnes v areálu psychiatrické léčebny v Brně-Černovicích)
Dílo Brenekovy první realizace jsou spojeny s osobností sochaře Caspara von Zumbusch. Spolu se svým učitelem a jeho žáky se Anton Brenek podílel na tvorbě monumentálních vídeňských pomníků Marie Terezie a Ludwiga van Beethovena. Kromě těchto velkých realizací, kde působil jen jako spoluautor, se Brenek ve Vídni později uplatnil pouze při sochařské výzdobě architektury. Renomé vídeňského akademického sochaře mu však přineslo uznání a ohlas v rakouských provinciích. V Liberci, Brně, Olomouci, Opavě, Novém Jičíně, nebo Černovicích vytvořil řady volných plastik, které se jako centrální sochy pomníků staly dominantami veřejného prostoru a ovlivňovaly místní tvorbu ještě hluboko ve 20. století.
Realizace
Berndorf: pomník s bustou císaře Františka Josefa I. (1900) Brno: soubor tvořilo pět pomníků, z nichž se dochoval jen první: Pomník císaře Josefa II. se dvěma doprovodnými alegorickými sochami Obchodu a Průmyslu před Německým domem (modely 1890, bronzové odlitky Blanenská slévárna 1892)SAMEK Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska I. (A-I) Academia Praha 1994, s.213. Pomník Gustava Winterhollera (1895) s mramorovou bustou tohoto brněnského starosty, bronzovou alegorickou sochou Brna v podobě okřídlené ženy, kladoucí na pomník dubovou ratolest, a dítěte se svazkem květin, symbolizující péči o vzdělání dětí, sousoší s balustrádou v parku na Kolišti bylo zničeno, drobný model busty na soklu je nezvěstný. Pomník spisovatele Franze Grillparzera s bronzovou bustou (1892), stojící do roku 1918 v parku na Kolišti, byl pak přenesen do Německého domu, rovněž neexistuje.Encyklopedie města Brna
Bukurešť: dvě kolosální sousoší nad portálem pavilonu Jubilejní výstavy (1906) (palác Cantacuzino) Černovice (dnes Ukrajina): pomník Constantina Tomaszczuka Liberec: pomník císaře Josefa II. (před 1892) Nový Jičín: pomník císaře Josefa II. (1902) Opava: pomník svob. pána Alexandra Summera (před 1892) Olomouc: pomník císaře Františka Josefa I. (1898) Předklášteří u Tišnova: reliéf královny Konstancie Uherské v areálu kláštera Porta Coeli Terst: čtyři sochy puttů na attice budovy Místodržitelství
Vídeň: největší a nejlépe dochovaný soubor Brenkových monumentálních soch:Österreichisches Biographisches Lexikon ab 1815 (2. přepracované vydání, Vídeň 2013 - online Constantiae et Fortitudine (Pevnost a Síla), Štědrost (Hojnost), sochy na attice Nového Hofburgu (1893) Mytický Bajuvar, Křižák a Polák, tři kamenné sochy na fasádě Nového Hofburgu: čtyři kolosální sochy v nikách na fasádě Nové radnice nadživotní socha malíře Diega Velázqueze před budovou Künstlerhausu, oceněná medailí arcivévody Karla Ludvíka socha císaře Augusta v zasedací síni budovy Parlamentu (1908) portrétní busty a poprsí: Albrecht z Valdštejna ve Vojenském historickém muzeu ve Vídni, profesor matematiky Josef Maximilián Petzval v arkádovém dvoře Staré univerzity, busta Josefa Treitela v budově Rakouské akademie věd náhrobní busty: sochař Johann Kalmsteiner († 1897), architekt Camillo Sitte († 1903), malíř Ladislav Eugen Petrovits († 1907) (všechny na Vídeňském Ústředním hřbitově)
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Rakouští sochaři Kategorie:Osobnosti Moravy Kategorie:Narození v roce 1848 Kategorie:Úmrtí v roce 1908 Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění ve Vídni Kategorie:Narození 23. října Kategorie:Narození v Brně Kategorie:Úmrtí v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Úmrtí 18. listopadu Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži