Jekatěrinburg (, v letech 1924–1991 Sverdlovsk, ) je město v Rusku, centrum Uralského federálního okruhu a Sverdlovské oblasti. Rozkládá se na severovýchodním podhůří Jižního Uralu na březích řeky Iseť. Jekatěrinburg je čtvrté největší město v Rusku. Bývá nazýván „třetím hlavním městem Ruska“, jelikož se řadí na třetí místo velikostí ekonomiky, kultury, dopravy a turismu. Je také významným administrativním, průmyslovým, vědeckým a vzdělávacím centrem. Žije zde obyvatel.
Město leží na hranici mezi evropskou a asijskou částí Ruska. Založeno bylo Petrem I. Velikým jako jedno z prvních průmyslových center v Rusku. Nese jméno jeho manželky, Kateřiny I. Ruské. Za svůj rozvoj historicky vděčí jednak místnímu nerostnému bohatství, jednak Sibiřskému traktu a později Transsibiřské magistrále, kteréžto dopravní tepny využily možnosti nejsnáze zde překonat uralské pohoří.
Historie Před ruskou kolonizací Údolí řeky Iseť bylo osídleno odpradávna, neboť představovalo snadnou trasu přes Ural dále na Sibiř. Až do příchodu Rusů zde však nikdy nebyla žádná města.
Nejstarší objevená sídliště na území Jekatěrinburgu spadají do 8.–7. tisíciletí př. n. l. Jedná se především o archeologické naleziště Palkinské kamenné stany na břehu řeky Iseť. Na místě neolitického sídliště Iseťské pravobřeží I (6. až 5. tisíciletí př. n. l.) byly objeveny dílny na zpracování kamene: brusné desky, kovadliny, rozpracované i dokončené zbraně. Od 2. tis. př. n. l. zde žili metalurgové, kteří využívali místní přírodní bohatství a dovedli tavit měď. Nalezeny tak byly figurky ptáků, zvířat, lidí, hroty střel, předměty denní potřeby. O něco později se místní naučili pracovat i se železem.
Příchod Rusů a založení města náhled|Městská nádrž, zbudovaná při založení města Před ruskou kolonizací Uralu bylo území Jekatěrinburgu po staletí ovládáno Baškiry. Území západní Sibiře obývaly turkické a ugrofinské kmeny. K Ruskému carství byly tyto oblasti připojeny v polovině 17. století. Ještě na konci tohoto století tam vzniklo několik ruských osad. Významnější rozvoj však nastal až na počátku 18. století, kdy na území dnešního města vzniklo několik menších železáren, využívajících nerostné bohatství Uralu.
Car Petr I. nebyl ovšem spokojen s výkonem uralských státních železáren. Z iniciativy Vasilije Nikitiče Tatiščeva bylo proto přijato rozhodnutí o zbudování nového velkého závodu, využívajícího sílu řeky Iseť. Výstavba proběhla mezi lety 1721 a 1723 pod vedením ruského vojenského inženýra německého původu Georga Wilhelma de Hennina, který také navrhl pojmenovat železárnu po carově manželce Kateřině I. Ruské. Pro potřeby železárny byla na řece vybudována Městská nádrž. Na ochranu před případnými útoky původního obyvatelstva vznikla okolo závodu pevnost.
Dne 18. listopadu 1723 byly poprvé spuštěny buchary nové Jekatěrinburské státní železárny a právě tento den je považován za datum založení města.
18. století náhled|Jekatěrinburg roku 1734 Jekatěrinburg se začal rozvíjet jako moderní průmyslové srdce rozsáhlého hornického kraje, rozkládajícího se na obou stranách uralského hřbetu. Záhy následovaly Iseťská státní železárna velkokněžny Anny a Hornouktuská státní železárna velkokněžny Alžběty (1726). Téhož roku vznikla i Jekatěrinburská mincovna (v 18. a 19. stol. největší výrobce měděných mincí v Rusku). Jekatěrinburská brusírna zpracovávala od roku 1738 uralské drahé kamení, její výrobky zdobí interiéry předních paláců Petrohradu a Carského Sela, např. Zimní palác. V roce 1748 byl nedaleko Jekatěrinburgu otevřen první zlatý důl v Rusku. V polovině 18. století se tam vyráběly prakticky všechny myslitelné průmyslové výrobky. Ve 2. polovině století se začal rozvíjet také potravinářský, kožedělný či mydlářský průmysl.
Obyvatelstvo nového města bylo zpočátku tvořeno především vysídlenci z centrálního Ruska, z velké části se jednalo o pronásledované starověrce. Životní podmínky v prvních letech byly natolik tvrdé, že docházelo nejenom k útěkům nevolníků, ale i vojáků vykonávajících dozor.
Během Pugačovova povstání (1773–1775) se stal Jekatěrinburg důležitou protipovstaleckou baštou. Místní vojenská posádka provedla nejedno úspěšné tažení proti Pugačovovým přívržencům a úspěšně zabránila pokusu o obležení samotného města. Jekatěrinburská pevnost byla v této době modernizována a rozšířena.
Administrativní reforma Kateřiny II. Veliké zrušila Sibiřskou gubernii, a Jekatěrinburg tak byl roku 1781 přičleněn k Permskému místodržitelství (od roku 1796 Permská gubernie), ačkoliv byl velmi dlouho lidnatější, průmyslově i obchodně významnější než Perm. Zároveň mu byl také udělen status města. Velmi důležitým impulzem pro rozvoj bylo přivedení Sibiřského traktu do města (1783). Jekatěrinburg se tímto stal důležitým dopravním uzlem a tržištěm.
19. století náhled|Počátek 20. století Počátek 19. století se ve městě nesl v duchu zlaté horečky. Jen roku 1824 pracovalo v tzv. Jekatěrinburském zlatém údolí 85 zlatých dolů a známo bylo dalších 23 ložisek. Velký podíl na těžbě a zpracování zlata na Uralu i na západní Sibiři měli právě jekatěrinburští kupci, kteří ostatně v této době kontrolovali velkou část ruského obchodu s cennými kovy a drahými kameny. Vedle zlata se tam těžily a zpracovávaly také smaragdy, safíry, akvamaríny či diamanty. Aby bylo zajištěno plynutí výnosů z těžby do státní pokladny, v letech 1807–1867 měl Jekatěrinburg jako jediný v Rusku status hornického města, podléhal tedy přímo tzv. báňskému veliteli, ministru financí a carovi. V praxi to znamenalo velmi přísný vojenský režim, proti kterému vystupovali především místní kupci.
Po zrušení nevolnictví (1861) a zrušení statutu hornického města se začala více rozvíjet doprava, potravinářství, lehký průmysl a bankovnictví.
Roku 1878 byla přes Ural položena první železnice, která propojila Jekatěrinburg s guberniální Permí. V roce 1888 byla dokončena trať Jekatěrinburg – Ťumeň a roku 1897 bylo město napojeno na Transsibiřskou magistrálu. Železnice přinesla další impuls k rozvoji průmyslu. Roku 1904 žilo v Jekatěrinburgu přes 50 tisíc lidí a jenom v samotném městě bylo v provozu 49 velkých průmyslových podniků a přes 300 malých řemeslných dílen.
Revoluce a českoslovenští legionáři náhled|Radola Gajda přehlíží nastoupené jednotky čsl. legií na jekatěrinburském nádraží (červenec 1918) náhled|Pomník československým legionářům Na přelomu 19. a 20. století bylo ve městě velmi silné dělnické hnutí. Roku 1905 se tam pod vedením Jakova Sverdlova konala velká brutálně potlačená manifestace. 8. listopadu 1917 převzali bolševici bez boje moc a v lednu 1918 vyhlásili Jekatěrinburskou gubernii. 30. dubna téhož roku byl do města přivezen car Mikuláš II. se svou rodinou a několika sloužícími. Umístěni byli v bývalém domě inženýra Ipaťjeva. V červenci 1918 ovšem již k městu postupovaly bělogvardějské oddíly a také českoslovenští legionáři,PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, , str.62 - 84, 86 - 97, 140 - 148 Uralský oblastní sovět proto rozhodl o popravě carské rodiny (vykonána v noci z 16. na 17. července 1918).
Jekatěrinburští komunisté se obávali ztráty moci nad městem oprávněně. Již 24. července 1918 stály před Jekatěrinburgem části 2. a 3. pluku a 3. úderná rota československých legionářů pod velením plukovníka Vojcechovského. 25. července 1918 v časných ranních hodinách vyrazili Čechoslováci do útoku. Téhož dne po poledni byl Jekatěrinburg dobyt, a legionářům se tak otevřela cesta na Perm. Ta se ovšem zkomplikovala, neboť bolševici podnikali v srpnu 1918 na Jekatěrinburg četné útoky, a za městem tak probíhaly prudké boje, které přinesly mnoho obětí (viz pomník československým legionářům).
Legionáři setrvali ve městě přibližně rok. Během této doby se stal Jekatěrinburg důležitým centrem československých vojsk na Rusi. Vojáci tam nejenom jezdili odpočívat a léčit se do československých nemocnic, ale sídlilo tam i velitelství Sibiřské armády generála Radoly Gajdy, československý generální konzulát a pobočka Československé národní rady. V létě 1919 legionáři odešli a 14. července 1919 definitivně obsadili město bolševici.
Sverdlovsk Komunisté se rozhodli učinit Jekatěrinburg hlavním městem Uralu. Roku 1920 tam byla na základě Leninova dekretu zřízena Uralská univerzita, od roku 1923 se stal centrem ohromné Uralské oblasti (od roku 1934 už jen Sverdlovské oblasti). Jekatěrinburská městská rada přijala roku 1924 rozhodnutí o přejmenování města na Sverdlovsk podle zemřelého ruského revolucionáře Jakova Sverdlova, který ve městě v předrevolučním období působil. V této době se také stal Sverdlovsk nejlidnatějším městem Uralu, kterým zůstal dodnes. Roku 1929 byla zprovozněna tramvajová doprava, trolejbusy slouží od roku 1943.
Ve 30. letech byly realizovány gigantické stalinské industrializační projekty. V tomto období se počet obyvatel prakticky ztrojnásobil a Sverdlovsk tak byl jedním z nejrychleji rostoucích měst v Sovětském svazu. Na konci 30. let zde fungovalo 140 průmyslových podniků, 25 vědecko-výzkumných institucí a 12 vysokých škol.
náhled|Budova městské rady Během druhé světové války sehrál Sverdlovsk významnou roli při zajištění obrany země. Na frontu z něj odešlo přes 100 tisíc obyvatel, z nichž se více než 40 tisíc nevrátilo. Vzhledem k poloze bezpečně hluboko v týlu sem byla evakuována celá řada podniků ze západního Ruska a z Ukrajiny, ale i vysokých škol, galerií, muzeí a divadel (např. MGU, Ermitáž, MCHAT), vědců, spisovatelů a hudebních skladatelů (např. T. N. Chrennikov, A. I. Chačaturjan, R. M. Glier či D. M. Kabalevskij). Uralský závod těžkého strojírenství vyrobil 13,7 tisíc obrněných koreb pro různé bojové stroje, 7,1 tisíc věží těžkého tanku KV-1, přes 5 tisíc samohybných děl (především SU-122 a SU-85) a 731 tanků T-34; Uralský závod dopravního strojírenství vyráběl tanky T-60 a komponenty pro samohybná děla, z Voroněže evakuovaný Závod kominterny dodal 1711 raketometů Kaťuša, Uralský závod turbín vyrobil motory pro čtvrtinu tehdy vyrobených sovětských tanků. Objem průmyslové výroby v Sverdlovsku vyrostl během války až na sedminásobek, prudce také vzrostl počet obyvatel.
Po válce pokračovala rychlá výstavba průmyslových podniků a s tím související masová bytová výstavba. Poblíž města byl vybudován vojenský komplex, v němž byly vyráběny biologické zbraně na bázi antraxu. V roce 1979 zde došlo k úniku infekčního agens (Sverdlovský incident), které pak vítr zanesl nad město. Výsledkem bylo úmrtí kolem stovky obyvatel města.
1. května 1960 zde došlo k aféře U-2, kdy bylo nad Jekatěrinburgem sestřeleno americké špionážní letadlo U-2. náhled|Věž Iseť (uprostřed) je s 207 metry nejvyšší mrakodrap v Rusku mimo Moskvu a Petrohrad Mezi lety 1976–1985 zde působil jako stranický tajemník budoucí ruský prezident Boris Jelcin. Při pokusu o převrat v roce 1991 byl Sverdlovsk jakožto domovské město prezidenta Jelcina vybrán za rezervní hlavní město pro Rusko v případě, že by se Moskva stala příliš nebezpečná pro novou vládu.
4. září 1991 odhlasovala městská rada návrat k historickému názvu města Jekatěrinburg. V témže roce bylo zprovozněno metro.
Postsovětské období Přechod k tržní ekonomice byl pro Jekatěrinburg velmi bolestivý, reformy zasáhly zejména průmyslové giganty. Město také trpělo velkou kriminalitou, výjimkou nebyly ani přestřelky gangů v ulicích.
Po roce 2000 se začala hospodářská situace lepšit, rozvíjel se zejména sektor služeb, a město tak ztratilo svůj čistě průmyslový charakter. Roku 2009 se zde konaly summity ŠOS a BRICS. Město je jedním z pořadatelů mistrovství světa ve fotbale v roce 2018.
Městské symboly Znak Znak Jekatěrinburgu byl schválen místní městskou radou roku 1998 a částečně vychází z nejstaršího znaku, schváleného v roce 1783.