Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie (někdy i přechýleně Christieová, 15. září 1890 Spojené království – 12. ledna 1976 Spojené království), občas používající pseudonym Mary Westmacott, byla anglická spisovatelka, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je označována za nejvlivnější autorku detektivní literatury ve 20. století, někdy také za nejznámější spisovatelku všech dob, popřípadě dokonce nejznámějšího spisovatele vůbec.
Jako autorka byla Agatha Christie neobyčejně produktivní a publikovala 78 detektivních románů, přibližně 150 povídek, 6 „běžných“ románů a 19 divadelních her. Její díla byla přeložena do více než stovky jazyků a prodalo se více než dvě miliardy výtisků. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare,Od narození královny detektivek Agathy Christie uplyne 120 let, Lidovky.cz, 11. září 2010 podle jiných odhadů Shakespeara dokonce překonává.
K autorčiným nejpopulárnějším dílům, které přetvořily žánr a překvapují stále další generace čtenářů svými neočekávanými zvraty, patří především Vražda Rogera Ackroyda, Vražda v Orient expresu, Smrt na Nilu a Vraždy podle abecedy. Román A pak nezbyl žádný (Deset malých černoušků) patří mezi nejprodávanější romány v historii a hra Past na myši drží rekord nejdéle hraného představení. Do obecného kulturního povědomí vstoupily také její literární postavy, především pak dva vyšetřovatelé – Hercule Poirot a slečna Marplová. Díla Agathy Christie si získala popularitu nejen díky svým komplikovaným zápletkám a složitým zločinům, ale také důrazem na psychologii postav a na úvahy nad různorodými motivacemi lidí ve světě, bez ohledu na věk, pohlaví či společenské postavení. Její texty jsou často označovány za nadčasové, jen málo dotčené dobovými kulturními stereotypy a předsudky, a proto přístupné i moderním čtenářům.Gill (1990), s. 7–8.
Jednou z příčin neutuchající popularity jsou také četné filmové a seriálové adaptace autorčiných děl, především pak filmové zpracování poirotovských příběhů s Peterem Ustinovem z 80. let, seriálová adaptace s Davidem Suchetem vysílaná v letech 1989–2013 či vysokorozpočtová a komerčně úspěšná zpracování Kennetha Branagha; oblíbené jsou také adaptace příběhů slečny Marplové, od čtyř filmů v podání Margaret Rutherfordové v 70. letech, přes zpracování s Joan Hicksonovou na přelomu 80. a 90. let až po nejmladší seriál s Geraldine McEwanovou a později Julií McKenzie v hlavní roli.
Život Dětství a mládí náhled|vlevo|upright|Agatha Christie jako dítě, kolem roku 1900 Christie se narodila v typické viktoriánské rodině jako nejmladší ze tří dětí. Sestra Margaret byla o jedenáct let starší, bratr Monty byl starší o deset let. Otec Frederick Alvah Miller byl americký občan, ale rodina trvale žila ve vile jménem Ashfield v Torquay v hrabství Devon. Jak bylo v té době zvykem, získala základy vzdělání od svých rodičů. Od útlého věku byla vášnivou čtenářkou. Po otcově smrti žila od jedenácti let jen se svou matkou, starší sourozenci již z domova odešli. V roce 1902 začala navštěvovat dívčí školu v Torquay, ale bylo pro ni těžké přizpůsobit se disciplinované atmosféře. Později řekla, že otcova smrt znamenala konec jejího dětství.
Roku 1906 Christie odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit se ve francouzštině. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry pěvkyně upustila. Na přelomu let 1907–1908 strávila s matkou tři měsíce v Egyptě, kde se zapojila do společenského života. Po návratu do Británie pokračovala ve společenských aktivitách, psala a vystupovala v amatérských divadlech. V 18 letech napsala svou první povídku, po níž následovaly další příběhy, z nichž většina ilustrovala její zájem o spiritismus a paranormální jevy. Po různými pseudonymy se neúspěšně pokoušela uplatnit je v časopisech. Začala psát také první román Snow Upon the Desert čerpající z prostředí Káhiry, ale všichni vydavatelé ho odmítli.
Manželství a začátek psaní detektivek náhled|upright|Agatha Christie s dcerou Rosalind, 1926 V roce 1912 se seznámila s důstojníkem Archibaldem Christiem, který byl po vypuknutí první světové války vyslán do bojů ve Francii. Dne 24. prosince 1914 se vzali během jeho dovolené. V průběhu války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a asistentka lékárníka v Torquay. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, často i s jedy, využila později při psaní detektivek. V září 1918 byl Archibalde Christie převelen do Británie jako plukovník na ministerstvu letectví a manželé se usadili v Londýně. Roku 1919 se jim narodila dcera Rosalind. Svůj první detektivní román Záhada na zámku Styles (The Mysterious Affair at Styles) napsala v roce 1916, ale vydán byl až koncem roku 1920 nakladatelstvím Bodley Head. V roce 1922 absolvovala s manželem desetiměsíční cestu propagující Výstavu britského impéria, během níž navštívili Jižní Afriku, Austrálii, Nový Zéland, Havaj a Kanadu. Po návratu Agatha Christie pokračovala v psaní detektivních příběhů, které se velmi dobře prodávaly. Manželé si koupili dům v Sunningdale v Berkshire, který přejmenovali na Styles podle sídla z prvního detektivního románu.
Roku 1926 se Christie po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha (1979) v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem.
Roku 1928 bylo manželství rozvedeno, nicméně Christie byla již zavedená autorka, a tak netrpěla finančními problémy. Vydala se Orient expresem do Istanbulu a poté do Bagdádu. Mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i Wooleyho asistenta Maxe Mallowana, který byl o 13 let mladší. Provázel ji po vykopávkách a po sezónním skončení prací v Uru přijel na návštěvu do jejího domu v Devonu. V září 1930 se vzali. Jejich manželství trvalo až do smrti Agáthy Christie v roce 1976. Doprovázela Mallowana na jeho archeologických expedicích a její cesty s ním motivovaly pozadí několika jejích románů odehrávajících se na Blízkém východě.
Vrchol spisovatelské dráhy náhled|vlevo|Agatha Christie a Max Mallowan, 1950 Na začátku třicátých let nastalo nejplodnější období Agathy Christie jako spisovatelky. Kromě úspěšných detektivek vyšel v roce 1930 také její první román s romantickou zápletkou Obrův chléb (Giant's Bread), napsaný pod pseudonymem Mary Westmacott. Od roku 1934 žila s manželem ve Winterbrook House u Wallingfordu nedaleko Oxfordu. Letní měsíce trávili v domě Greenway Estate v Devonu, který koupili v roce 1938.
Během druhé světové války se A. Christie přestěhovala do Londýna a pracovala jako dobrovolnice ve výdejně léků. V této době napsala dvanáct detektivek, z nichž nejznámější jsou Mrtvá v knihovně a Pět malých prasátek. Manžel se přihlásil jako dobrovolník ke královskému letectvu a sloužil v severní Africe. Začátkem války se její dcera Rosalind vdala za majora Huberta Pricharda. V roce 1943 se narodil Matthew Prichard, jediný vnuk Agathy Christie.
V roce 1952 byla na divadelní scéně uvedena původně rozhlasová hra Past na myši (The Mousetrap), která zaznamenala obrovský úspěch a dodnes je nejdéle nepřetržitě hranou inscenací. V roce 1950 byla Christie zvolena členkou Královské literární společnosti. Stala se také prvním držitelem nejvyššího ocenění americké Asociace detektivních autorů (Mystery Writers of America). V roce 1961 jí byl udělen čestný doktorát literatury na univerzitě v Exeteru.
Závěr života náhled|upright|Hrob Agathy Christie na hřbitově kostela St. Mary's Church, Cholsey, Oxfordshire, Anglie V roce 1956 byla Agatha Christie jmenována komandérkou Řádu britského impéria (CBE) a roku 1971 jí královna Alžběta II. udělila titul rytíř-komandér (Dame Commander, DBE), z nějž vyplývalo právo na titul dáma. Díky tomu, že byl její druhý manžel Max roku 1968 pasován na rytíře, a tak získal titul sir, mohla již dříve užívat titul lady.
V letech 1971 až 1974 se Christie začalo zhoršovat zdraví, ale pokračovala v psaní. Jejím posledním románem byl Postern of Fate z roku 1973. Spolu s manželem našli ústraní ve svém domě ve Wallingfordu v Oxfordshire. Její velkou zálibou bylo zahradničení. Naposledy se veřejně ukázala při premiéře filmu Vražda v Orient-expresu v roce 1974, které proběhlo za účasti královny i královské rodiny.
Agatha Christie zemřela pokojně 12. ledna 1976 ve věku 85 let ve svém domě Winterbrook House. Byla pohřbena na nedalekém hřbitově St Mary's v Cholsey.
Odkaz
Během života autorky bylo jejímu dílu, i přes jeho značnou popularitu, věnováno jen málo pozornosti ze strany literární vědy. Sama Agatha Christie uvažovala jen nad tím, jak její práce naplňují svou hlavní funkci, tedy pobavení čtenáře; i proto ji překvapilo, když se v roce 1967 objevilo první akademické zhodnocení její tvorby, které vydal americký literární kritik Gordon Ramsey. Po autorčině smrti se začaly objevovat další a další publikace zabývající se její tvorbou z teoretického hlediska, na přelomu 70. a 80. let vydali své texty H. R. F. Keating, Robert Barnard a Charles Osborne. I přes původní neochotu zabývat se detektivkou jakožto „nízkým“ žánrem byli badatelé zaujati vlivem Agathy Christie na přetváření a formování žánru a její schopností oslovit čtenáře bez ohledu na generaci, společenskou třídu a vzdělání.Bernthal, Evans (2023), s. 3–4.
Dílo náhled|upright|The A.B.C. Murders (Vraždy podle abecedy), přebal prvního vydání z roku 1936 Agatha Christie je světově nejznámější spisovatelka detektivních příběhů a také nejlépe prodávaným autorem svého žánru. Jejích knih se prodalo již přes 2 miliardy výtisků v angličtině a 1 miliarda v dalších minimálně 103 jazykových mutacích. Často patří k nejprodávanějším autorům také v zemích mimo anglicky mluvící svět – ve Francii například v prodejnosti překonává i Émila Zolu, nejprodávanějšího domácího autora.
Christie publikovala 84 románů (z toho 78 detektivních a 6 společenských či psychologických románů), přibližně 150 povídek a 19 divadelních her. V některých dílech porušovala nepsaná pravidla o stavbě detektivního románu – Vražda Rogera Ackroyda, díky které získala již v roce 1926 značný věhlas, je známá svým překvapivým, provokativním rozuzlením. Na rozdíl od detektivních příběhů doylovského typu jsou však v textech Agathy Christie na závěr čtenáři předložena všechna fakta, z nichž bylo možné odvodit, kdo vraždu spáchal. Indicie jsou přitom „ukryty všem na očích“, a přestože forenzní analýza (otisky prstů, balistika) může být rovněž přítomna, obvykle funguje jen jako prostředek pro zúžení okruhu podezřelých, nikoliv jako hlavní důkaz. Příběhy nicméně nelze označit za čistě mechanické sbírání indicií. Roli někdy hraje také intuice nebo analogie naznačená odkazem k jinému literárnímu dílu. V pozdním románu Viděla jsem vraždu je například zločin odhalen pomocí analogie s tradičním křesťanským příběhem o zlu, nikoliv racionální dedukcí, která pak slouží pouze k potvrzení nastolených předpokladů.
Agatha Christie se prosadila rovněž jako autorka dramat. Její divadelní hra Past na myši drží rekord vůbec nejdéle hrané divadelní hry. V londýnském Ambassadors Theatre proběhla premiéra 25. listopadu 1952. Odtud se roku 1974 hra přesunula do nedalekého St. Martins Theatre, kde se stále uvádí. V listopadu 2012, kdy hra slavila 60 let od londýnské premiéry, měla za sebou již 25 000. představení. Představení byla dočasně přerušena pouze v roce 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19. Návštěva této hry je pro mnohé návštěvníky „přechodovým rituálem“.
Postavy náhled|upright|vlevo|Peter Ustinov jako filmový představitel Hercula Poirota, 1988